ROK 2007

≡ 26. prosince 2007

Hranice zůstaly

Vstup České republiky do tzv. schengenského prostoru vyvolal u vládních politiků pocit extáze. Řezání závor, popíjení sektu, velkolepá gesta a slova o dalším významném okamžiku v historii naší země. Pozadu nezůstaly ani sdělovací prostředky, které opakovaně zdůrazňovaly, že hranice jsou pryč a již neexistují.

Omyl. Hranice naší země přestaly být pouze kontrolovány, celníci opustili své budovy, lidé tak budou cestovat bez nutnosti předložení patřičného dokladu. Je to dobře? Podle mého názoru nikoliv. Vyměňujeme pohodlnost a chvilku prodlení za ztrátu střežení vlastního prostoru, vzdáváme se možnosti kontroly nad tím, kdo chce vstoupit na naše území. Jestli albánský dealer drog či africký „intelektuál“. Je to jen další voda na mlýn strůjcům Nového světového řádu, jejichž cílem rozhodně není existence suverénních států.

Na první pohled se zdá, že je tento vývoj nezadržitelný. Vždyť co si v zájmu své vlastní pohodlnosti necháme ještě vnutit? Implantování čipů pod kůži, abychom pouhým přiložením ruky zaplatili například nákup? Aniž bychom si to uvědomovali, sami a dobrovolně strkáme hlavu do oprátky a ještě smyčku utahujeme se širokým úsměvem na tváři. Pořád ale existuje cesta zpět. Jen je nutné procitnout z konzumní horečky a začít střízlivým způsobem uvažovat, a to hlavně při rozhodování koho volit. Kolaboranty z parlamentní bandy rozhodně ne.

Schengenský prostor tedy neznamená zrušení hranic, jak se nám snaží politici a média podsouvat. Je to ale další krok k definitivní ztrátě samostatnosti a přerod v evropský region. Hranice nám zatím zůstaly. Zatím.

Tomáš Vandas

≡ 23. prosince 2007

Existence Boží – vánoční úvaha

Největší zločin, jehož se komunisté dopustili na tomto národě za dobu své nadvlády, byla důsledná sekularizace společnosti, zejména mládeže. Prováděla se všude, ale zejména ve školách byl na děti největší tlak. Systematickým důrazem na materialismus a indoktrinací marx-leninské politiky, učitelé „vymývali“ postupně národu mozek. Výsledkem komunistické čtyřicetileté „výchovy“- vlastně zločinného působení na mládež – je naprostá neznalost mládeže, ale nejen jí, těch nejelementárnějších náboženských vědomostí a tupý pohled na život, omezující se jenom na tělové požitky. Vždycky když slyším, že učitelé brečí a chtějí přidat peníze, mrazí mne v zádech; oni spolu s bolševiky mají zásadní podíl na morální devastaci společnosti. Na moji invektivu slyším hlasy: A co měli dělat? Odpovídám: Raději jít makat do hutí či do dolů, než mít podíl na zločinu proti duchu národa.

Můj článek má tak trochu pomoci lidem, kteří o svém životě přemýšlejí a hledají odpověď na palčivé otázky po Boží existenci. Snad se těchto mých pár vět stane pro jiné, zejména mladé lidi motivem k dalšímu a hlubšímu hledání Boha!

Do problému – zda Bůh je či není - nejlépe vnikneme, když věci kolem nás podrobíme analýze tím, že budeme o nich rozjímat. Tak kupř. sedíme u stolu a před námi na stole leží popelník. Je tam skutečně, nebo se nám jenom zdá, že popelník leží na stole? My, katoličtí realisté, tvrdíme, že ano: před námi leží popelník! Je to důležité sdělení, neboť jsou na světě filosofické směry a různá náboženství, která tvrdí, že nikoliv, popelník na stole neleží, jenom se nám to zdá, že tam leží. Navíc ve svém učení doporučují různé techniky, jako např. jógu nebo drogy, aby odvedly člověka od reality a konečným cílem jejich snah je tzv. nirvána, čili vyvanutí duše člověka do nicoty…

Ale vraťme se k našemu problému. Můžeme si všimnout, že popelník má svůj tvar, barvu, látku: tvarem je řekněme kulatý, barva je čirá, protože je z těžkého skla, což je vlastně i jeho látka. Dále má popelník i svůj původ a příčinu, a rovněž smysl. Jeho původem je nějaká sklárna, kde byl vyroben; příčinou byla potřeba kuřáků mít nějakou nádobu na odklepávání popela a típání vajglů cigaret, a smysl má i ten, že krášlí stoly v restauracích nebo v domácnostech, zejména když popelníky jsou krásně čisté, umyté. Důležité je ale pro nás jeden fakt: že totiž ten, kdo popelník vyrobil, musel být vně popelníku – stál mimo – a měl vyšší inteligenci než sám jeho výtvor, tedy popelník.

Ten pan Někdo, kdo popelník navrhl, musel ho mít nejdříve „v hlavě“, tj. v myšlence, potom ho zřejmě nakreslil na papír či do počítače – a následuje normální technologický postup výroby popelníku.

Popelník, před námi ležící, je zajisté reálná věc. Tomáš Akvinský říká, že reálná věc, jež existuje, je v uskutečnění, ale v možnosti existovat nemusí: popelník zde ležící (v uskutečnění) mohu (v možnosti) prohodit oknem na ulici, kde se rozbije. A tak je to se všemi věcmi co existují: dneska jsou v uskutečnění zde, ale v možnosti zítra mohou být jinde. Čili: žijeme na zemi, obklopeni přírodou, jsou zde stromy, tráva, voda, svítí slunce, v noci měsíc atd., to všechno jsou reálné věci v uskutečnění, které před tím, než se „objevily“,musely být nutně u Někoho v myšlenkách v možnosti, a ten Někdo má nutně vyšší inteligenci než jeho výtvor (tedy příroda kolem), a stojí vně svého výtvoru. Ještě jiný příklad: z kusu nevzhledného žulového kvádru, který v uskutečnění leží před sochařem, vytesá umělec např. postavu krásné ženy, kterou má v myšlence, a která je tedy v možnosti. Umělec musí mít talent, inteligenci, cit, zkušenost, píli, a to všechno dodá svému uměleckému dílu, které posléze bude před ním stát v uskutečnění.

Slavný Descartes – spíše u lidí známý svou větou: „Myslím, tedy jsem!“, která je ovšem z hlediska filosofie bytí nepřesná, neboť nejdříve musí někdo existovat, aby mohl myslet, a nikoliv naopak – pronesl jinou, pro nás zajímavou větu: „Jsem, proto je Bůh!“. Čili náš původ a příčina je přímo odvislá od Boha…

Věci, jež nás na světě obklopují, se dělí na přírodní věci (substance) a umělé věci (artefakty), jež vytvořili lidé svýma rukama a umem. Do těchto artefaktů je zařazen i náš popelník. Analogicky můžeme říci, že tak jako artefakty, musely mít a mají svého tvůrce i věci přírodní. Musel zde být někdo, Někdo s vyšší inteligencí, který všechny tyto přírodní věci – organickou i neorganickou přírodu - stvořil a dal jí svůj řád – říkáme přírodní zákony. Jinak řečeno: příčina všech přírodních věcí, jejich původ, ale i pohyb věcí, mají svou prapříčinu v Bohu.

Vrcholem Božího stvoření jsou lidé obdařeni rozumem a svobodnou vůlí, jež mají nesmrtelnou duši, která tvoří jejich formu, a která rovněž je jejich životním principem: tělem se pohybujeme v tomto hmotném světě, ale žijeme svou duší. Nesmrtelnou duší jsou lidé „podobni Bohu“, svému Tvůrci, jak je uvedeno v knize Genesis (Bible). Bůh Stvořitel tak jako do přírody vložil přírodní zákony, vložil do lidí mravní přirozený zákon, jehož esencí je Dekalog (desatero Božích přikázání). Přirozený mravní zákon se v člověku ozývá svědomím, což je spolehlivý hlas. Proto svědomí je třeba neustále „šlechtit“ především vírou v Boha, přijímáním svátostí, zejména svátostí eucharistickou, příkladným mravním životem, ale i sebevzděláváním. Přirozený mravní zákon je pramenem pozitivního zákona – tedy zákona lidmi pro jejich bezkonfliktní život zde na Zemi vymyšleného, jimi schváleného a jimi také (někdy) dodržovaného. I z tohoto hlediska můžeme usuzovat na existenci Boha, neboť přirozený mravní zákon si lidé nevymysleli, ten nám byl Kýmsi „vložen do srdcí“. Vidíme, že na základě rozumové úvahy můžeme spolehlivě usuzovat na existenci Boží.

Ale proč lidé vůbec chodí do kostela, co tam hledají? Především je třeba si říci, že teologie (nauka o Bohu) není věda experimentální: teolog nemůže vzít do zkumavky kousek Boha a v laboratoři Ho podrobit experimentálním pokusům. V místě, kde končí filosofické úvahy o Bohu – tedy rozumová úvaha – cítíme, že otázky po Bohu a Jeho existenci nás přesahují (transcendují) do oblasti víry. Jenom vírou můžeme chápat jemné nuance Božího tajemství.

Z Božího úradku zde máme spolehlivé svědky naší víry, a tou je Písmo svaté (Bible – tzv. Starý a Nový Zákon) a církevní tradici.

Písmo svaté – Nový Zákon – nám v Evangeliích říká, že Duch svatý „zastínil“ Pannu Marii a ona počala Ježíše, tedy Syna Božího. Bůh jako Bůh se nám v Písmu svatém jeví jako Trojjediný – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý – tedy tři Osoby, ale jedna přirozenost. Syn Boží, kterého Panna Maria porodila (Panna Maria byla a vždycky zůstává pannou!) je druhá Božská Osoba. Říkáme, že druhá Božská Osoba se vtělila do člověka Ježíše z Nazareta; Ježíš byl tedy Bůh a člověk zároveň - pravý Mesiáš, jehož příchod předpověděli proroci už ve Starém Zákoně.

Život Pána Ježíše nám přibližují především Evangelia v Písmě svatém, ale i nepřeberná řada knih na toto téma napsaných. Byl to samotný Ježíš Kristus, který založil církev svatou, katolickou, samospasitelnou; rovněž tak svátosti, v nichž se nás Bůh viditelně dotýká. První biskupové byli jeho učedníci. Uvědomme si, že zde na Zemi je církev dva tisíce let – myslíte si, že kdyby byla dílem lidských rukou, že by dva tisíce let vydržela?

Nakonec Pán Ježíš zemřel z rukou proradných Židů potupnou smrtí, a sice přibitím na kříž. Židé nemohli snést pomyšlení, že Mesiáš, kterého očekávali – a činí tak stále až do dnešních dnů – by byl onen „nepatrný“ člověk z Nazareta, který se narodil ve chlévě, chudý a všemi opovrhovaný. Odtud pramení ona židovská nenávist vůči všemu křesťanskému až do dnešních dnů; celá staletí – vlastně dva tisíce let – Židy nic tak nepálí, jako existence křesťanství, zejména pak svaté, katolické církve.

A tady jsme v závěru naší úvahy: v kontextu Vánoc si připomínáme narození našeho Pána Ježíš Krista. Pro Něho žijeme, jsme, dýcháme, na Jeho příchod čekáme, k Němu se ubíráme – ať se to někomu líbí či nikoliv. Proto s voláním: MARANATHA! – přijď Pane Ježíši – přeji každému radost z narození Pána Ježíše a naději, kterou nám slibuje.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 22. prosince 2007

Ne zeleným kartám!

Stalo se již zvykem, že si ukrajinské gangy vyřizují účty střelbou přímo na ulici. Naše policie s tím nejenže nehodlá nic dělat, ale dokonce pyšně zveřejní přesný seznam územního rozdělení Václavského náměstí mezi místními gangy. Pokud byste mezi „majiteli“ místních parcel hledali nějakého Čecha, tak leda tak opilého bezdomovce, jinak se o historické centrum, kde se udály všechny významné dějinné událostí naší historie za posledních sto let rozdělili Ukrajinci (stánky s občerstvením), Albánci (drogy), Bulhaři (prostituce) a Izraelci (kasina). Jinými slovy nám tímto bylo sděleno, že naše bezpečnostní složky velmi dobře vědí o organizovaném zločinu přímo v centru hlavního města. Proč se tedy s mafiány nezatočí, proč jsou beztrestně ohrožovány životy nejen českých občanů? Na odpovědi typu o monitorování situace se upřímně směji, policie zde zločin monitoruje již 18 let bez jakýchkoliv výsledků. A to nezmiňuji obyčejné ukrajinské dělníky, kteří se podílí na čtyřiceti procentech zdejší kriminality.

Před několika týdny si parta Ukrajinců vyřizovala účty střelbou za bílého dne přímo na Václavském náměstí. Naštěstí nikdo z kolemjdoucích nebyl raněn a krev tekla pouze z jednoho z těchto gaunerů. Rád bych ovšem připomněl, co se stalo v Praze, shodou okolností také v centru - konkrétně v zastávce metra Muzeum – v srpnu 2002. Totálně opilý Ukrajinec jménem Starkov, vzhledem lesního muže, ohrožoval okolní cestující holí, na které byl připevněný ostrý nůž. Statečný důchodce, který jediný proti tomuto vetřelci zakročil, skončil s bodným poraněním, přivolaný policista již toto štěstí neměl. Se zvířecí zuřivostí vedená rána do břicha byla smrtelná. V březnu 1999 podřízl neznámý Ukrajinec v jedné pražské herně barmance hrdlo jen proto, že nehodlal zaplatit 800 korun, které dlužil za prohru v automatech. Mému kamarádovi, rovněž barmanovi, parta zpitých Ukrajinců vyhrožovala uříznutím hlavy jen proto, že jim odmítl nalít, poté co viděl, v jakém stavu se tato individua nacházela.

Proč to zde všechno zmiňuji? Z jediného prostého důvodu, a to, že východní mafiánské gangy a přivandrovalci si zde mohou dělat co se jim zlíbí, a ještě při tom ohrožovat životy našich obyvatel. Ačkoliv slušných lidí je většina, stává se z nich v naší zemi menšina. Obyčejní občané mají strach z hordy zvěře, pro které je láhev vodky cennější, než-li život sám, a kteří zároveň vědí, že se jim nic nemůže stát. Vždyť vyhostíte-li dnes Ukrajince, za měsíc ho máte zpátky, vždy se najde nějaký ten úplatný celník, a navíc, mafiáni jsou napojeni na nejvyšší policejní a vládní centra, takže policie lidem nejenže nepomůže, ale ani dle zákona nemůže! Ministr práce Nečas - samozřejmě z řad ODS - tomu všemu ještě nasadil korunu. Hodlá vystavit tzv. zelené karty, které umožní legální pobyt na území České republiky komukoliv, kdo zde bude chtít pracovat. Ono komukoliv znamená, že si sem bude moci svévolně přijet masový vrah, pedofil, dealer drog či celostátně hledaná osoba. Lustrace? Ale jděte, už teď si Korejci a Afričané stěžují, jak přísný byrokratismus panuje na českých přistěhovaleckých úřadech bránící pracovat „zájemcům“ z ciziny. Co by si pak o nás v Evropské unii pomysleli, ještě by nás mohli vyloučit a to by pro obyčejného českého občana znamenalo ekonomickou katastrofu!

Stáváme se zemí, která je z jedné pětiny(!) zaplavena pracovní silou z řad Ukrajinců, Rumunů, Moldavanů, Kazachstánců a Poláků. Ministr Nečas ovšem tvrdí, že ČR tyto zaměstnance urgentně potřebuje, protože Čech zkrátka levnou práci odmítá dělat. Názory, že Češi jsou lenoši, kteří nechtějí pracovat, jsou zcela scestné, ba právě naopak. Čech je šikovný a dokáže odvést vysoce kvalitní práci, ale je zcela logické, že chce za ní být adekvátně odměněn. Dělat ovšem za pár „šupů“ jen aby přežil, zaplatil složenky a žil o chlebu, vodě a nemocích – není žádným smyslem života. To se opravdu vyplatí zůstat na podpoře a dělat načerno, což vám dnes už tak jako tak čeští zaměstnavatelé sami nabízí, aby vás pak velkoryse mohli platit ze svého, řečeno jejich zlidovělou hantýrkou.

Levná pracovní síla západní ekonomiku nedožene, jak se pan Nečas mylně domnívá. Naopak, musíme se stát zemí, kde práce bude draze placená, ale odměnou za to bude maximálně kvalitní produkt, který pak bude moci směle konkurovat západnímu trhu. V sousedním Německu už dnes platí zákon, že čeští špičkoví chirurgové musejí být placeni na stejné úrovni jako jejich němečtí kolegové, čímž se zabrání nejenom případným sporům, ale zaměstnanec tak je cíleně motivován k nadstandardním výkonům.

Dělnická strana se ale na druhou stranu v žádném případě nezříká zaměstnanců z postsovětských republik! Naopak, ale pouze za naprosto přísných pravidel a podmínek. Musí se jednat o opravdu kvalifikovaného a vzdělaného odborníka, u kterého bude záruka kvalitní práce. Dále je nutné uskutečnit morální profil a stejně tak nutná je i striktní lékařská prohlídka, aby tak bylo zjištěno, že takovýto jedinec bez výrazných problémů zapadne do společnosti, bude pro ní přínosem a především nebude jí jakýmkoliv způsobem ohrožovat. A v neposlední řadě je nutná znalost českého jazyka, alespoň na konverzační úrovni a v případě náročnějších pracovních pozic i znalost odborných českých ekvivalentů pro dané obory.

Osobně se domnívám, že imigrační politika patří k nejožehavějším problémům této země, ale současná vláda ODS tento problém nejenže nehodlá řešit, ale naopak přilije oheň do ohně v podobě již výše zmíněných zelených karet. Takže vážený občane, až tě příště na Václavském náměstí zasáhne zbloudilá kulka - pokud tě rovnou nezabije - nějakého rusky hovořícího mafiánského grázla, vzpomeň si příště u volební urny, že Dělnická strana ti – na rozdíl od Topolánkových pochopů – bezpečnost ve tvé vlastní zemi zajistí!

Petr Kříž

≡ 19. prosince 2007

Mládež cikány nemusí

Valná většina žáků a žákyň učilišť, středních škol a gymnázií v České republice má negativní vztah k cikánům. Záporně se dívá i na prostituující, vězně, drogově závislé či bezdomovce. Pozitivní postoj mají mladí naopak k postiženým, seniorům či Západoevropanům. Vyplývá to z výzkumu, jehož výsledky představila společnost Člověk v tísni. Do průzkumu agentury NMS se zapojilo 1 685 žáků a žákyň učilišť, středních škol a gymnázií od 12 do 20 let.

Tiskový odbor DS

≡ 15. prosince 2007

DS podporuje neplacení zdravotních poplatků

Dělnická strana se rozhodla podpořit bojkot placení zdravotních poplatků, k němuž vyzvala skupina politiků a umělců. Naše stanovisko je v tomto ohledu shodné se signatáři petice, neboť i my se domníváme, že schválený zákon je evidentně protiústavní.

Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, říká, že „občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“ (Hlava čtvrtá: Hospodářská, sociální a kulturní práva, čl. 31).

Zavedení poplatků ve zdravotnictví od 1. ledna 2008 zcela zásadním způsobem porušuje platnou ústavu a proto by měla být platnost zákona pozastavena do té doby, než v této kauze rozhodne ústavní soud.

Vyzýváme proto naše členy a příznivce, aby do doby, než bude vynesen platný verdikt ústavního soudu, neplatili lékařům požadované poplatky. Je to jediné možné řešení a způsob, jakým můžeme upozornit na skutečnost, že v údajně demokratickém státě jsou porušována ústavní práva občanů.

Tomáš Vandas

Předseda DS

≡ 7. prosince 2007

Kdo vládne v naší zemi?

Tak tuto otázku si já, a pevně věřím že většina kamarádů z národní opozice, pokládáme stále častěji. Že to nejsme my, Češi, ale společenstvo vyvolených, jež skryto za oponou tahá za nitky a určuje vše, je čím dál více zřejmé. Kainovo znamení na tváři a jazyk samá lež, to je to, co je pevně spojuje a zároveň prozrazuje. Ovšem většina veřejnosti je již tak zaslepená a omámená perfektní propagandou z médií, že ony vyvolené našeptávače nevidí a tak za tichého přihlížení našich vlastních lidí utahují svou oprátku stále víc a víc kolem našeho zbídačeného a skomírajícího národa.

Jen se podívejte, co se děje: proti mladým, vlastenecky smýšlejícím lidem je brutálně zasahováno policií za to, že si dovolili ve své zemi demonstrovat a jejich trasa měla vést kousek údajným židovským ghettem. Národně uvědomělí aktivisté jsou stíháni za své názory, zatímco bolševická hydra se v tichosti připravuje rozvinout svůj rudý prapor nad vlastí, připravuje se konec naší historické měny, zrušení hranic, český člověk je finančně stále víc znevýhodňován, zatímco cizinec naopak, je rozbíjena rodina, likvidován náš obchod a průmysl atd. A já se vás všech, co si myslíte, že si ještě vládneme my Češi, ptám: Vypadá takto naše vláda nad vlastní zemí?

Vyplňuje se to, co již předpověděla stará proroctví. Někdo se připravuje převzít vládu nad světem, zničit národy a z vás udělat otroky. Jen slyšte jejich hlasy ze znovu obnovených svatyní zla obrácených k východu! Jsou plné nenávisti, našemu myšlení tolik cizí a neznámé, jejich krev je pošpiněna zločinem a jejich myšlení je myšlením Jidáše Iškariotského, fyzicky slabí a práce se štítící, moc a peníze však nadevše milující. Jen pohleďte na ně a kdož jste Češi, musíte být naplněni odporem. A tahle banda nám bude vládnout?

Dělníci, rolníci, živnostníci a všichni poctiví Češi, kolikrát a jak moc jste byli poníženi, naši noví vládci se vám vysmívají do tváře a já se vás proto ptám: Jak dlouho ještě budete chodit s hlavou skloněnou a dřít na jejich zlaté postele? Není lepší tu hlavu zvednout a říct jim své hlasité NE?! Pojďte s námi, vezmeme společně do rukou vládu nad svou zemí a potrestejme zločince a zrádce! Učiňme konec té vládě vyvolených a přiveďme opět naši zemi k rozkvětu. Dělnická strana, na rozdíl od ostatních, má plán a cíl, jak toho dosáhnout.

Benedikt Vácha

≡ 3. prosince 2007

Kladivo na čarodějnice

Nechci se v této úvaze zaobírat známým dílem Václava Kaplického, kde vystupují fiktivní čarodějnice a inkvizitor Böblig z Edelstadtu. Chci se zaměřit na realitu dneška a to je hon na domnělé neonacisty. Obyčejný člověk musí nabýt dojmu, že neonacisté jsou úplně všude, od řadových dělníků přes policii a zatím naposledy jsou odhaleni v armádě. Už i ve výroční zprávě BIS za rok 2006 jsou uváděni domnělí neonacisté, hned po cizojazyčných mafiích, jako druhá největší hrozba pro bezpečnost našeho státu. Pavel Eichler i Jan Gazdík si určitě mnou ruce nad dobře odvedenou prací v podobě odhalení tří mužů v armádě, kteří se nebojí přiznat k myšlenkám patriotismu, například Martin Hrach z Mostu slouží u dělostřelectva. Je mi jasné, že tento člověk už má na balkoně bytu dělo a permanentně odstřeluje městskou čtvrť Chanov, o dalších aktérech této kauzy ani nemluvě.

Bohužel pan Eichler si ve své „objektivitě“ a „profesionalitě“ zapomněl zjistit nějaká základní fakta k této kauze. Třeba jedna věc je ta, že všichni tři byli viděni na akcích, které byli řádně ohlášeny a v případě účasti Vladimíra Holuba na akci ve Wunsiedelu se jednalo o akci legální politické strany NPD. Tak kde máme ten neonacismus? Možná někdo namítne, že pan Hrach byl na rozpuštěné demonstraci 1.5.2007 v Brně, ale i zde nepadla žádná obvinění za propagaci neonacismu, pokud já vím, bylo zde pár obviněných z útoku na veřejného činitele, ale o hodně více zde bylo žalob na pány Mareše a Novotného, takže opět se ptám, kde je ten pravicový extremismus. Dalším faktem je samotné ustanovení AČR z roku 1993, kde se přímo praví, že AČR nebude diskriminovat své zaměstnance za jejich náboženské a politické přesvědčení s podmínkou, že nebudou své přesvědčení či orientaci prosazovat a zatahovat na pracoviště.

Takže drazí pánové, nějak se vám ten domeček z karet rychle sesouvá, ale vy si určitě najdete neonacisty jinde, třeba v podobě řezníků (na100% prodávají cikánským spoluobčanům infikované maso) nebo profesionální řidiči, ti určitě po nocích najíždějí do všech, kteří se jim znelíbí, určitě najdete neonacisty i tam, kde by je nikdo nečekal. Já jen doufám, že naposledy zmiňovaní muži z AČR ve vašem fantasmagorickém článku nenechají vše jen tak a podají na vás žalobu pro pomluvu či šíření poplašné zprávy. Čest práci.

Václav Bureš

≡ 1. prosince 2007

Cikáni dostanou další peníze

Vláda bude od ledna příštího roku pomáhat dvanácti místům, která řeší problémy s cikánskými ghetty. Ministryně pro zvýhodňování menšin Džamila Stehlíková věří, že ghetta v Mostě či Ostravě zaniknou, nebo se alespoň život v nich zlepší. Cikánům chce usnadnit přístup ke vzdělání, práci a lepšímu bydlení.

Agentura pro odstraňování sociálního vyloučení bude mít zástupce v Broumově, Brně, Břeclavi, Holešově na Kroměřížsku, Chebu, Mostě, Přerově, Roudnici nad Labem, Slezské Ostravě, Ústí nad Labem a ve dvou regionech - na Jesenicku a Šluknovsku. Volba padla na města, jejichž úřady se tzv. romské otázce samy dlouhodobě věnují.

Ministryně Džamila chce nastartovat spolupráci mezi obyvateli problémových míst a radnicemi, úřady práce či školami a naučit je postupovat tak, aby ghetta časem zanikla nebo se změnila v normální čtvrti. Stát chce pomáhat nejen radou, ale také nemalými penězi. Ty bude čerpat z evropských fondů a ze státního rozpočtu. Vláda v něm na pomoc Cikánům pamatovala. Škoda jen, že stejným způsobem nepamatuje i na ostatní občany.

Tiskový odbor DS

≡ 27. listopadu 2007

Křižování české vesnice

Je nošením dříví do lesa hovořit o významu české vesnice pro život českého národa, jeho kulturu a vůbec jeho bytí. Z české vesnice, z jejího sociálního uspořádání, zvyků a tradic, cílevědomé práce lidí, jejich životní zkušenosti a víry závislé na hodnotách, přesahujících člověka a jež jsou darem Božím, vždycky v minulosti český národ čerpal do svých žil sílu, naději a radost - ať už v dobách zlých či horších – a pomáhaly mu přežít.

Není to tak dávno, co jsme si bláhově mysleli, že českou vesnici už nemůže potkat nic horšího, než bylo období po druhé světové válce. Jak hodně jsme se mýlili, o tom nás přesvědčuje současný život na vesnici s problémy takového rázu, jimž jsou obyvatelé vesnic vystaveni a které jsou jejich chabými silami neřešitelné.

Po druhé světové válce zhusta sedláci českého a moravského venkova sedli bolševikům na lep a ve volbách v roce 1946 jim dali svůj hlas. Vždyť tenkrát komunisté zvítězili s 38% hlasů! Pro zajímavost: na Slovensku zvítězila Demokratická strana s 60% hlasů. Jenže hlasy v Čechách a na Moravě o dalším politickém vývoji republiky rozhodly: na Slovensku se potom chytře provedl převrat, a i tam lid zvítězil nad zrádnou buržoazií tím, že „uřízl“ Demokratické straně hlavu. Česká vesnice nastoupila svou křížovou cestu…

Mgr. Ladislav Malý

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

≡ 23. listopadu 2007

United States of Europe

Mrazí mě po těle, když si uvědomím, že koncem prosince už nebudou žádné hraniční kontroly a do naší vlasti nastane nekontrolovatelný nájezd všelijakých pochybných individuí z celého světa. Naše hranice už takhle byly chráněny minimálně, ale alespoň se muselo přejet přes hraniční přechod.

Stát, který si nedokáže ochránit své hranice, nemá šanci na přežití. Ale mám dojem, že takový je záměr mocných. Vytvořit u nás prostor pro imigranty všeho druhu a totálně zničit český národ a kulturu. Včera jsem slyšel v rozhlase, že se Češi musí učit toleranci k imigrantům a pochopit jejich odlišnosti a kulturu. Nemělo by to být spíše naopak? Neměli by oni pochopit naši kulturu, dějiny a jazyk? Kdo to nepochopí, nemá tady co dělat.

Myslím si, že situace je horší než před rokem 1989, kdy jsme poslouchali příkazy z Moskvy, ale státní majetek a podniky byly české. Teď posloucháme příkazy nejen z Bruselu, ale i z Washingtonu, státní majetek je rozkradený, podniky jsou z velké většiny v cizích rukách nebo vytunelované. Jsme včleněni do institucí jako NATO a EU, které nás vtahují do vojenských dobrodružství nebo vysávají ekonomicky. Myslím si, že jen málokdo může být tak naivní a myslí si, že dotace z EU jdou pro nás jen proto, že jsme členy unie. Evropská unie nám zadarmo nic nedaruje a určitě nedostaneme více, než kolik odvedeme do bruselského chřtánu. Jde jen o přerozdělování a placení drahých bruselských úředníků.

Jsme členy velmi podivné společnosti, kterou bych nazval United States of Europe, a která připomíná podobný paskvil, kterým jsou USA, kde je jedna z nejvyšších zločinností na světě, kde se mluví mnoha jazyky, kde stát neochrání obyčejného občana, kde je sociální systém na velmi nízké úrovni, kde se vše měří dolarovým kontem.

Je úplně jedno, jestli u nás vládne ODS nebo ČSSD, oběma stranám bude vždy přisluhovat KDU-ČSL a Strana zelených. Politika se nezmění.

Situace se změní jen tehdy, když dostane šanci nová strana, vlastenecky a sociálně orientovaná, jinak se náš národ rozmělní v United States of Europe a za pár desetiletí už Česká republika jako stát nebude existovat. Proto podporuji Dělnickou stranu, která mé představy svým programem splňuje.

Ing. Josef Hendrych

≡ 20. listopadu 2007

Le Pen opět předsedou FN

Zakladatel a neotřesitelný vůdce francouzské Národní fronty Jean-Marie Le Pen byl na jejím sjezdu v Bordeaux znovu potvrzen ve funkci předsedy. V jeho 79 letech by to mohl být jeho poslední mandát, než předá žezlo svému nástupci. Na sjezdu potvrdila svůj vzestup uvnitř strany Le Penova dcera Marine, která si už připravuje pozice na to, aby otce po jeho odchodu vystřídala. Le Pen byl jediným kandidátem na předsedu. Při hlasování dostal skoro 98 procent hlasů. Na sjezdu oznámil vytvoření funkce dvou výkonných místopředsedů strany. Stali se jimi Bruno Gollnisch a Marine Le Penová. Oba jsou tak hlavními aspiranty na funkci předsedy, až Le Pen oznámí odchod.

Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas zaslal předsedovi FN Jean-Marie Le Penovi blahopřejný dopis k jeho znovuzvolení.

Tiskový odbor DS

≡ 17. listopadu 2007

Stanovisko DS: Komunismus padl, totalita zůstala

Dne 17. listopadu 1989 započaly události, které ve svých důsledcích znamenaly pád komunistického režimu. Osmnáct let poté zůstává společnost rozdělena a téměř polovina občanů hodnotí polistopadové období jako změnu k horšímu.

Nový režim, označující se heslem „Nejsme jako oni“, přinesl občanům chvilkové pocity svobody, demokracie a zájmu o věci veřejné. Stačilo ale několik let a tyto pocity vystřídaly jiné: pasivita, skepse, pohrdání politikou. Začalo rozkrádání národního majetku, prorůstání organizovaného zločinu do státní sféry a nárůst korupce. Slušný občan byl opět zahnán do kouta a je o něj zájem pouze před volebním kláním.

Co je však nejvíce alarmující, to je neskrývaná nenávist režimu k jeho oponentům. Všichni co vyjadřují nesouhlas s vývojem v naší zemi, vystupují nahlas a kriticky například k Evropské unii či k přílivu imigrantů, jsou nemilosrdně ocejchováni jako extremisté, rasisté, xenofobové a nejnověji neonacisté. Čelí nechutné skandalizaci v médiích, jsou perzekvováni, zavíráni a veřejně dehonestováni. „Demokratický“ režim dokonce připravuje okleštění shromažďovacího práva.

V čase výročí „sametové revoluce“ tak můžeme trpce konstatovat, že komunismus sice padl, ale totalita, byť v jiném hávu, nám zůstala.

Tomáš Vandas

Předseda DS

≡ 14. listopadu 2007

Oznámení DS: Východisko ze společenské krize

Po sobotě 10. listopadu 2007 nemůže už být nikdo na pochybách, že za osmnáct let pseudodemokracie v našem státě se ocitla společnost opět v hluboké krizi, jako tomu bylo už tolikrát ve dvacátém století. Korupce, prorůstání zločinu do nejvyšších míst vládnoucího establishmentu, zdražování základních životních potřeb, neustálá hrozba nezaměstnanosti, nemožnost právního dovolání, neustálý příliv imigrantů, neschopnost vyřešit cikánskou otázku. To všechno dohromady ukazuje na neschopnost systému vyřešit základní lidské potřeby obyvatelstva České republiky.

Demonstrace mladých lidí - jejich snaha dát najevo svůj názor - a eskalující brutalita policie, jak jsme toho svědky z mnoha střetnutí demonstrujících se státní mocí, jsou vnějším ukazatelem hluboké občanské nespokojenosti s daným politicko sociálním stavem. Vláda arogantně přehlíží skutečné potřeby národa, prosazuje svoje zákony a nařízení i přes viditelnou nechuť většiny. Národu vládne pomocí médiokratických nástrojů a vytváří tak z lidí, tedy i ze svých voličů, stádo skotu. Příkladem nám může posloužit přijetí zákona o reformě veřejných financí či snaha o umístění amerického radaru na českém území.

Dělnická strana sleduje pečlivě a s obavami negativní politicko sociální vývoj v naší společnosti. Nabízíme proto vládnoucímu establishmentu České republiky možnost implementovat Program Dělnické strany do zákonů ČR s cílem vybřednout ze společenské krize a odstranit jevy, se kterými si liberální systém evidentně nedokáže poradit.

Tomáš Vandas

Předseda DS

≡ 11. listopadu 2007

Průměrná mzda? Fikce

Téměř vždy, když ČSÚ zveřejní údaj o průměrné mzdě, mnozí občané nevěřícně kroutí hlavou, nebo se i rozčílí, neboť svoje příjmy shledávají podprůměrnými a jejich známí a přátelé rovněž vydělávají méně. Cítí se poškozeni, jde ale pouze o nepochopení toho, o čem průměrná mzda vypovídá. Podprůměrně placených zaměstnanců je vždy více než těch, kteří se drží nad průměrem.

Princip je stejný, jako když učitelka ve škole musí rozhodnout, jakou známku napíše žákům na vysvědčení - udělá aritmetický průměr. Sečte všechny známky a vydělí je jejich počtem. Může se lehce stát, že žákovi průměr "zkazí" jediná špatná známka. Žák se může zlobit, že většinu známek měl lepších, ale průměrná známka je jen jedna.

ČSÚ počítá průměrnou mzdu velmi podobně - objem mzdových prostředků vydělí počtem zaměstnanců. A také zde se stává, že mzda malé skupinky zaměstnanců s velmi vysokými platy průměr „zkazí", tedy podstatně zvýší oproti mzdám většiny zaměstnanců. Průměrná mzda ale není ukazatelem, který by měl vypovídat o většině zaměstnanců.

Mnohem zajímavější údaj ale je to, že podprůměrně placených zaměstnanců je vždy více než těch nadprůměrných, skoro dvě třetiny. Ptáte se, jak je to možné? Je to tím, že průměrnou mzdu „nadhodnocují" lidé s vysokými platy – manažeři, ústavní činitelé, členové dozorčích rad atd. Zveřejňovaná průměrná mzda je tedy spíše než realita obyčejná fikce.

Tiskový odbor DS

≡ 6. listopadu 2007

Zadostiučinění?

Pražský městský soud vynesl rozsudek nad Ludmilou Brožovou – Polednovou, bývalou prokurátorkou v procesu s Miladou Horákovou. Nepodmíněný verdikt osmi let vězení je pro šestaosmdesátiletou starou paní nepodstatný. Každý tuší, a potvrdil to i soudce, že trest je vzhledem ke zdravotnímu stavu odsouzené nevymahatelný.

Chtělo by se říci: Konečně! Konečně nastalo zúčtování s minulým režimem a jeho zločiny. Je to tedy důvod k optimismu? Obávám se, že nikoliv. Nemohu se ubránit dojmu, že celý proces byl jen nepovedenou parodií na minulost, která se mohla odehrát jen díky tomu, že paní Brožová – Polednová netrvala u soudního jednání na své přítomnosti. Jinak by kauza dopadla stejně jako u Aloise Grebeníčka.

Proč to všechno až téměř po osmnácti letech od sametového podvodu? Proč nedošlo k obžalobě již počátkem devadesátých let? Odpověď je jednoduchá. Bránila tomu dohoda komunistických pohlavárů s nastupujícím disentem, kterou osobně zaštiťoval Václav Havel. Právě on je bezpochyby odpovědný za to, že jsme svoji příležitost vyrovnat se s křivdami minulosti promrhali. On je ten, kdo se paktoval s nomenklaturními aparátčíky typu Čalfy, on je tím, kdo považoval za svého přítele komunistického generála Vacka.

Pocit zadostiučinění se tedy, alespoň v mém případě, nedostavuje. Spíše je tu pocit trapnosti. Trapnosti nad nedůstojnou fraškou, která se nazývá soudním procesem. Fraškou, která nemůže zakrýt obrovské morální selhání polistopadové vládní garnitury.

Tomáš Vandas

≡ 4. listopadu 2007

Boží bojovník

Mladí národní demokraté v Praze naprosto v souladu se zákonným ustanovením ohlásili svou manifestaci na den 10.11. s tím, že chtěli pochodovat s hořícími pochodněmi v rukou ztemnělou Prahou. Okolnost, že chtěli projít kolem židovské synagogy rozlítila vedení Židovské obce natolik, že málem na ten den vyhlásili stav obležení v jakési blíže neurčené židovské čtvrti v Praze. Zalarmovali všechen tisk a elektronická média, dokonce i mediálně známí jednotlivci se přihlásili do boje proti postpubertálním mladíčkům. A proč to všechno? Inu proto, že ti mladí národovci si vzpomněli zrovna dělat demonstraci ausgerechnet na výročí „křišťálové noci“.

Jsem na hony vzdálen ideovým názorům Mladých národních demokratů, tím méně bych šel s pochodní v ruce a křičel – podle mého názoru - hloupá hesla. Ale celou svou bytostí budu hájit jejich právo – PRÁVO – na vlastní názor, třeba projevovaný pochodovou manifestací, a nikdy by mne nenapadlo jim v tom zabraňovat. Právě ten, kdo tak činí, pošlapává principy demokracie. Pakliže v tomto údajně demokratickém režimu mají možnost nahlas vyjádřit se, a tedy i prostor na ulici demonstrovat, homosexuálové, lesbičky a feministky, což jsou organizace, jejichž cílem je rozbití základní buňky společnosti, tedy rodiny, a jsou to spolky jdoucí proti přirozenému životu lidské společnosti – není důvod, proč by si nemohli zakřičet i mladí postpubertální hoši. Dneska mají zákaz demonstrovat mladí národovci, zítra mohou podobný zákaz dostat dělníci a zaměstnanci pražských podniků!

V tisku jsem se dočetl, že v Praze existuje židovská čtvrť. Kdybych to řekl já, goj, nebo kterýkoliv jiný goj, vystavěl bych se nebezpečí trestnímu stíhání za diskriminaci, rasismus, ghettoizaci, či cosi podobného. Myslel jsem si, že Židé kdysi byli rádi, když koncem devatenáctého století bylo židovské ghetto zbouráno a na jeho místě vystavěny tehdy moderní, ba luxusní činžovní domy; Židé měli více možností a motivů asimilovat s většinovým národem. Asi jsem se mýlil, neboť Židé se opět v Praze i z kraje 21.století – zdá se – uzavírají do jakéhosi ghetta, kterému říkají židovská čtvrť. Je jenom otázka komu a čemu prospívá, že pražští Židé se vyčleňují z většinové veřejnosti – vždyť přece zákony a rovněž i zákonná ochrana platí pro každého stejně.

Na internetu jsem se dočetl, že jako jeden z husté řady dobrovolných bojovníků na „ochranu Židů“ v Praze se přihlásil i pan kardinál katolické (nikoliv ultrakatolické!) církve Miloslav Vlk, jinak také arcibiskup pražský. Jeho přítomnost bude zajisté velice vítaná a účinná, neboť půjde do boje v plné své zbroji: Je to především na jednom konci zakroucená pastýřská hůl, která bude s důrazem dopadat na tvrdé a vyholené lebky mladých neonacistů, a dále pak zapálené kadidlo, s kterým bude okuřovat nosy nácků, ti se zakuckají a dají se na ústup. A židovská čtvrť bude zachráněná…

Na svém zasedání počátkem měsíce října slovutné parlamentní shromáždění Rady Evropy – jež lze považovat za hlavního strážce občanských svobod a lidských práv na evropském kontinentu - schválilo rezoluci „Nebezpečí kreacionismu ve vzdělávání“. Rada Evropy tím apeluje na členské státy – včetně ČR - , aby podporovaly výuku evoluce jako jedinou a zásadní, fundamentální vědeckou teorii ve školních osnovách. Jinak řečeno: politickým rozhodnutím byl učiněn konec akademickým debatám a ten, kdo podporuje výuku kreacionismu na školách, je vlastně hrozbou pro demokracii a jako s takovým s ním bude zatočeno. Nepřipomíná Vám to cosi, pane kardinále? Kdo má na tyto skutečné hrozby demokracie upozorňovat a žádat nápravu? Je to především církev, v našich podmínkách církev katolická a její hodnostáři, především biskupové a kardinál. Tam je Vaše pole působnosti, páni biskupové, nikoliv hrát si na „ochránce“ židovské čtvrti.

Někteří zlí jazykové říkají, že když pan kardinál půjde s Židy, oni prý se přihlásí na pochod Eriku Sedláčkovi a vezmou s sebou pořádné hole… Marně jim to rozmlouvám.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 1. listopadu 2007

O právu shromažďovacím

Bezpochyby jednou z nejvíce propíraných afér posledních dnů a týdnů se stal řádně ohlášený pochod občanského sdružení Mladí národní demokraté proti účasti ČR na okupaci Iráku. Vrcholní představitelé naší republiky v čele s prezidentem Václavem Klausem se snaží této akci zabránit za každou cenu. Magistrát města Prahy dokonce nehodlá respektovat rozhodnutí soudu a protizákonně se snaží protestu mládeže jakýmkoli způsobem zabránit.

Hlavním důvodem ke zcela nesmyslné hysterii, která byla kvůli této akci rozpoutána, je údajně skutečnost, že se má odehrát v den výročí tzv. Křišťálové noci, což je označení pro protižidovský pogrom, který začal dne 9. listopadu v Německu a k němu připojenému Rakousku a v českém pohraničí. Organizátoři svolali protest na sobotu 10. listopadu. O jakém výročí lze tedy hovořit? Navíc původně byl ohlášen již na prosinec roku 2006, kdy byl magistrátem taktéž nezákonně zakázán. Jakou souvislost lze vidět v pochodu nahlášeném na prosinec a jakýmsi listopadovým výročím?

Je proto zcela evidentní, že určité skupiny občanů naší země jsou bezdůvodně šikanovány a je jim upíráno jedno ze základních práv a svobod, a to právo shromažďovací. Organizátoři splnili veškeré zákonné podmínky pro ohlášení akce a nelze ji nepovolit pouze na základě jakýchsi, ničím nepodložených domněnek. A v tom jim dal za pravdu i soud. Vždyť na každý z 365 dnů v roce se dá v historii nalézt nějaké výročí, které by mohlo být záminkou k nepovolení protestu.

Pokud tedy bude jenom kvůli něčí domněnce o spojení akce Mladých národních demokratů s jakýmsi výročím protest znemožněn, můžeme tak v budoucnu počítat s tím, že podobným způsobem může být kdykoli zmařen jakýkoli pokus občanů o veřejné shromáždění. A to nesmíme v žádném případě dopustit.

Petr Kotáb

≡ 1. listopadu 2007

Smlouva EU bez referenda

Reformní smlouvu EU, na které se předminulý pátek dohodli představitelé zemí unie a jež má nahradit původní zkrachovalou euroústavu, bude v České republice schvalovat parlament. Poslanecká sněmovna na návrh opoziční ČSSD požádala vládu, aby jí smlouvu předložila neprodleně po podpisu k ratifikaci. Komunisté neuspěli s návrhem, podle něhož by o přijetí smlouvy rozhodovali lidé v referendu.

KSČM pro svůj návrh získala jen 28 hlasů, podpořili jej i tři sociální demokraté a tři rebelující poslanci z vládní ODS, včetně Tlustého. Ten se přimlouval za schvalování v plebiscitu, protože reformní smlouva je podle něho fakticky totéž jako někdejší evropská ústavní smlouva. „Přinejmenším obě největší politické strany, tedy ČSSD a ODS, před volbami takovéto referendum o takhle zásadním dokumentu slibovaly,“ řekl Tlustý. Vicepremiér Alexandr Vondra (ODS) ale namítl, že reformní smlouva nemá ústavní charakter a je daleko stručnější než původní euroústava.

Předpokládá, že smlouva bude schvalována třípětinovou většinou v obou komorách parlamentu. „A samozřejmě předložíme po podpisu příští rok tuto smlouvu zákonodárnému sboru,“ slíbil Vondra ještě před hlasováním. Konečný text smlouvy má být podepsán 13. prosince.

Není ani překvapivé, že proti referendu se vyslovili zástupci ČSSD. Socialisté tak opět ukázali, že jsou jim hlasy občanů potřebné jen při volbách. Již v minulých letech slibovali vypsání referenda o vstupu do NATO, aby pak důvěřivé občany podvedli. Z lidového domu se line něco zasmrádlého, nasáklého podvody a korupcí.

Tiskový odbor DS

≡ 29. října 2007

Oslavy vzniku ČSR v Ostravě

Vznik samostatného Československa si v Ostravě připomnělo více než dvě stě přívrženců a sympatizantů Národního korporativismu, Národní cti a Dělnické strany. Nacionalisté vyšli za doprovodu bubnů z náměstí Svatopluka Čecha. Za pochodu Nádražní a Českobratrskou ulicí vyvolával dav hesla „Nic než národ!" nebo „Čechy slušným lidem!". U památníku válečných hrdinů v Husově sadu uctili památku československých legionářů minutou ticha.

Akce se poté přesunula na Masarykovo náměstí, kde pokračovala dalšími projevy. Jako první vystoupil předseda Dělnické strany Tomáš Vandas, který se zaměřil na oslavy vzniku samostatné republiky z pohledu dnešní doby a situaci ve společnosti (celý projev naleznete …zde), dále promluvil jako čestný host představil organizace Nové svobodné Slovensko p. Radovan Novotný a poté zástupci Národního korporativismu. Akci lze zhodnotit jako velmi úspěšnou a důstojnou oslav založení Československa.

Tiskový odbor DS

≡ 22. října 2007

Předseda DS vystoupí 28. října v Ostravě

Předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas vystoupí v Ostravě dne 28. října 2007 s projevem k oslavám výročí vzniku Československé republiky. Akci pořádají občanská sdružení Národní korporativismus a Národní čest a sraz účastníků je v 15 hodin na náměstí Svatopluka Čecha.

Tiskový odbor DS

≡ 19. října 2007

A povstala umělecká fronta…

…aby v zájmu nás všech zachránila pro naši budoucnost „architektonický skvost“. Řeč je o nové budově Národní knihovny v Praze, neboli o chobotnici, blobu či žabím hlenu, jak se návrhu Jana Kaplického přezdívá. Skupina umělců, architektů a profesorů vysokých škol iniciovala petici na výstavbu nové budovy na Letné. Jako argument uvádějí, že návrh nové budovy Národní knihovny je originální, jedinečný a přinese naší zemi světový věhlas. S tím lze paradoxně souhlasit. Těžko si lze představit, že by v kulturně vyspělém státě mohlo dojít jen k úvahám o tak výrazném narušení historické části města.

Ukazuje se, že chyba je v samém počátku vyhlášení soutěže. Pokud by místo umístění blobu bylo jinde, někde mimo centrum města, a bylo citlivěji uvažováno ve všech souvislostech, mohlo se třenicím a sporům, ke kterým nyní dochází, předejít. Já osobně jsem rád, že pražští zastupitelé z opojných slov rychle vystřízlivěli a jejich názor je nyní výrazně negativní. A asi posledním hřebíčkem do rakve bláznivého projektu je prázdná státní kasa. Na podivné experimenty nyní skutečně nemáme peníze.

A umělecká fronta? Ta nezklame nikdy. Nezklamala za Hitlera, nezklamala za komunismu, nezklame ani v polistopadové době. Její hlavní protagonisté jsou (pseudo)umělci, kteří si nezaslouží uznání. Jsou to lidé bez myšlenky, názoru a úcty k národu.

Tomáš Vandas

≡ 17. října 2007

Ve zdravotnictví jde jen o peníze

Je to už delší dobu, co jsem se dozvěděla že se v jedné z mosteckých školek šíří tuberkulóza. Dostala se tam s jednou z kuchařek, která o tom ovšem ani nevěděla.

Pro děti v takovém věku může být toto onemocnění prý i smrtelné. Jenomže je tu problém, komu by se to vlastně mělo dávat za vinu? Když o tom tato kuchařka ani nevěděla, nedělala to tedy úmyslně a tudíž je nesmysl vyčítat to jí. Tak tedy komu? Podle mě je odpověď velice jednoduchá: našemu zdravotnictví!

Každý držitel zdravotního průkazu jistě ví, že získat ho není nic těžkého. Je to hlavně otázkou peněz. Člověk zaplatí požadovanou částku za vydání průkazu, ale že by mu byly udělány nějaké extra testy na zjištění jeho zdravotního stavu, to se říci nedá. Zároveň se ani nedělají žádné další testy v průběhu života. Takže když si např. v 18-ti letech necháte udělat zdravotní průkaz, budete ho mít až do 60-ti let bez jakýchkoliv průběžných testů. To, že můžete něco chytit v průběhu života, už je asi vedlejší. Pokud byste však o nějaké testy opravdu měli zájem, tak vám samozřejmě nikdo bránit nebude. Testy vám totiž lékař jistě mile rád udělá, ale pouze za peněžní poplatek, který není vůbec malý. Tak proč si to zdravotní pojištění vlastně platíme?! Já to vážně nechápu. Zvlášť, když za nedlouho si budeme platit i návštěvu lékaře. To je až neuvěřitelný, platit si jednu věc dvakrát a ještě k tomu, když její kvalita dost pokulhává.

Lucie Šlégrová

≡ 14. října 2007

Schwarzenegger odmítl manželství homosexuálů

Arnold Schwarzenegger, guvernér amerického státu Kalifornie, již podruhé vetoval zákon, jenž by umožnil sňatky mezi homosexuály. Schwarzenegger tak dal opět najevo, že o legalizaci nemají rozhodovat vlády, ale referenda nebo nejvyšší soudy.

Již dnes je v Kalifornii povoleno na více než dva roky uzavírat rodinná partnerství mezi osobami stejného pohlaví. Rodinní partneři mají veškerá práva jako manželé s výjimkou společného zdanění. Regulérní manželství osob stejného pohlaví je však zatím tabu. Poprvé Schwarzenegger zákon vetoval v roce 2005 s odkazem na výsledky pět let starého referenda, v němž se většina voličů vyslovila ve smyslu, že manželství je svazkem muže a ženy. Kalifornský nejvyšší soud se touto záležitostí bude zabývat nejspíše až příští rok.

Tiskový odbor DS

≡ 12. října 2007

„Mírotvorce“ Al Gore

Letošní Nobelovu cenu za mír si rozdělí bývalý americký viceprezident Al Gore a Mezivládní panel pro klimatické změny. Bojují za zmírnění dopadů lidské činnosti na planetu. Globální oteplování je podle Gorea nezvratný fakt a člověk proti němu musí bojovat. Laureáty vyhlásil Nobelův výbor v norské metropoli Oslu. Gore a IPCC, vědecký orgán Organizace spojených národů založený v roce 1988, si rozdělí odměnu 1,5 milionu dolarů. Výbor letos vybíral z celkem 181 kandidátů. Na Goreovi a mezivládním panelu ocenil jejich „snahu šířit povědomí o klimatických změnách a položení základů pro opatření k boji proti těmto změnám", napsala agentura AP.

Al Gore patří k nejznámějším osobnostem Ameriky. V roce 2000 prohrál prezidentské volby s G. Bushem. Na nějaký čas stáhl do pozadí, ale našel si novou pozici: fanaticky bojuje proti změnám klimatu a globálnímu oteplování. Letošní udělení Nobelovy ceny míru je proto víceméně dosti nepochopitelné, neboť chybí souvislost mezi zásluhami o mír a ekologií.

Tiskový odbor DS

≡ 10. října 2007

Odpověď Marku Bendovi

Při čtení projevu Marka Bendy v Parlamentu ČR u příležitosti hlasování o tzv. antidiskriminačním zákoně, jsem si maně vzpomněl na poslance Lidové strany, ale i jiných politických stran, tzv. zrádné poslance z let 1945 – 1948. Oni se před těmi zhruba šedesáti lety chovali přesně tak, jako on a jemu podobní z ODS v současnosti.

Vrcholem všeho uhýbání, strachu před bolševiky, všeho zbabělého a nečestného chování tzv. demokratických poslanců či ministrů, byla aféra právě před šedesáti léty probíhající, a sice přijetí naší vlády Marshallova plánu na obnovu republiky. Dokonce i bolševičtí ministři ve vládě byli tenkrát pro. V Moskvě ovšem krotitel Stalin prásknul bičem a hned k němu poníženě přiklusali naši ministři. Vrátili se jako spráskaní psi. Jan Masaryk dokonce prohlásil, že se vrátil jako Stalinův pacholek. V Čechách tenkrát zvítězila zbabělost a vlastní touha po pohodlném životě než tvrdé, ale čestné odmítnutí Zla a boj s Ním. Podobná situace se odehrála v roce 1938 a dále pak v roce 1968.

A dneska jsme svědky téhož, v jiném obalu samozřejmě. Opět se přijímají zákony o nichž se předem ví, že budou veřejnosti škodit. Opět se poslanci čehosi imaginárního bojí a schovávají svoje svědomí do písku většiny. Tak takhle se, Marku Bendo, otevírají dveře totalitě!

Mgr. Ladislav Malý

≡ 5. října 2007

Euroústava podruhé

Krach euroústavy způsobený odmítavými referendy ve Francii a v Nizozemsku před dvěma lety vyvolal v Evropské unii paniku. Od té doby je evidentní snaha, jak původní text nahradit novým a zároveň neslevit z hlavního cíle, kterým je vytvoření jednotného evropského státu.

Brusel nyní oznámil, že nový text tzv. ústavní smlouvy je hotov. Jednání na úrovni expertů o nové smlouvě EU skončila a text je připraven k předání nejvyšším představitelům členských zemí. Nová smlouva EU upravující hlavně chod institucí po rozšíření unie na 27 zemí má nahradit zamýšlenou ústavu EU. „Právní experti dospěli k dohodě, návrh smlouvy je připraven,“ citovala agentura AFP ze sdělení, které novinářům rozeslalo portugalské předsednictví.

Tiskový odbor DS

≡ 1. října 2007

Vyšlo nové číslo Dělnických listů

Nové číslo Dělnických listů je již k dispozici! Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek Mgr. Ladislava Malého o programu Dělnické strany, na straně dvě zpravodajské články, včetně příspěvku Jiřího Štěpánka o zdravotnické reformě. Dále komentáře - Petr Kříž píše o krizi ve výchově mládeže - či glosy. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS. Noviny, které otevřeně hlásají pravdu a národovecké myšlenky, je možné si objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách.

Tiskový odbor DS

≡ 30. září 2007

Předseda DS na Svatováclavské manifestaci

V sobotu 29.9.2007 se uskutečnila v Kladně Svatováclavská manifestace, pořádaná organizací Autonomní nacionalisté Střední Čechy. Jejím cílem bylo připomenutí odkazu patrona České země sv. Václava, odmítnutí nekontrolovatelného přistěhovalectví a snahy o vytvoření tzv. multikulturní společnosti.

Jako host vystoupil na manifestaci předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Ve svém projevu kritizoval nejen skutečnost, že se postupně stáváme ve své vlastní zemi menšinou, ale i reformní balík, který nedávno schválila Poslanecká sněmovna na návrh Topolánkova kabinetu. Odmítl připravovanou daňovou reformu, která podle jeho slov žádnou reformou není, nýbrž pouhým trikem, jak vysát z kapes občanů chybějící peníze, které prošustrovala vládnoucí garnitura. Rovněž odmítl zavedení placeného zdravotnictví a zvyšování hranice odchodu do důchodu.

Mezi účastníky manifestace, kterých se dostavilo více než dvě stě, byly distribuovány Dělnické listy.

Tiskový odbor DS

≡ 29. září 2007

Celostátní porada DS v Praze

Státní svátek 28.9.2007 využili členové Dělnické strany k uspořádání celostátní konference v Praze. Za účasti předsedy Tomáše Vandase, 1. místopředsedy Jiřího Štěpánka, místopředsedy Petra Kotába a dalších čelných představitelů strany, zhodnotili účastníci nejen uplynulé období, ale diskuse již byla zaměřena i na krajské volby v příštím roce.

Předseda Tomáš Vandas ve svém vystoupení vyzdvihl důležitost krajských voleb z pohledu další propagace strany na veřejnosti. Dělnická strana chce kandidovat ve všech krajích, volební lídři by měli být představeni na jaře příštího roku. Po skončení porady se uskutečnila tisková konference, o níž informovaly deníky Právo a Lidové noviny.

Tiskový odbor DS

≡ 28. září 2007

Tomáš Vandas vystoupí na Svatováclavské manifestaci

V sobotu 29.9.2007 se koná v Kladně 3. ročník Svatováclavské manifestace, kterou pořádají Autonomní nacionalisté Střední Čechy. Jako host vystoupí s projevem i předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Akce začíná na Náměstí Sítná ve 14 hodin. Těšíme se na vaši účast!

Tiskový odbor DS

≡ 27. září 2007

Program pro naši budoucnost

V těchto dnech se členové Dělnické strany seznamují se svým novým stranickým Programem. Je to ale v podstatě Program staronový, neboť vychází z oněch zásadních dvaceti čtyř bodů minulého Programu, jenž byl pro současné potřeby upraven a doplněn, aby členové DS lépe a přehledněji měli před očima obraz politicko-filozofického zřízení republiky, kterou bychom chtěli mít nejen my, ale s námi – jak pevně doufáme - většina obyvatel České republiky. Dělnická strana je strana konstruktivní, nikoliv negativistická: ví co nechce, ale také ví co chce. Podívejme se šíře na některé závažné a navýsost důležité body našeho Programu.

Vzpomínáte, jak větší část masmédii zmasírovaného národa spolu se svými vládními představiteli v čele se soudruhem Špidlou jásala, když jsme vstupovali do EU? Dokonce na Hradčanském náměstí v Praze uspořádali zednáři velký show piknik; jak se všichni ti prodejní umělci a pop zpěváci v superlativech předháněli a nafukovali ve chvalořečení na Evropskou unii, že už konečně „jsme na Západě“? Vzpomínáte, jak vládní kampaň byla vedena jenom jedním směrem, tedy pro vstup do EU? Po několika letech členství našeho státu v Evropské unii je bezpochyby každému jasné – lidem seskupeným kolem občanského sdružení Občané proti EU to bylo jasné hned od počátku – že členství v evropském molochu nám nepřinese nic dobrého.

Evropská unie je řízena byrokratickým komuno-socialistickým způsobem: zbytečné přerozdělování prostředků, zbytnělý byrokratický aparát, vrchnostenské ubíjení svobodného rozvoje národů, snaha o vybudování jakéhosi evropského superstátu, čímž by pozvolna a zcela jistě zanikala kultura a národní identita jednotlivých evropských národů, otevřená náruč muslimům a jejich zločinné ideologii halící se do hávu pseudonáboženství…a tak by se ve výčtu škodlivin, které Brusel produkuje a jimi infikuje ostatní národy Evropy, dalo pokračovat.

Mgr. Ladislav Malý

(Celý článek naleznete v sekci …komentáře)

≡ 24. září 2007

Popírači

Pokud dnes otevřeně vystoupíte s názorem, jenž nezapadá do vymezených globálních mantinelů, máte jedinou jistotu. Budete ocejchováni nejrůznějšími přívlastky, počínaje extremistou, rasistou či xenofobem, budete zesměšňováni a očerňováni. Jste prostě mimo dav, nezapadáte. Každý, kdo si vybral tuto nelehkou cestu, ví o čem mluvím.

Popírači. To slovo jsem měl doposud zafixováno v souvislosti s druhou světovou válkou a holocaustem. Bylo používáno pro osoby, které se této problematice věnovaly hlouběji a při historickém bádání zjistily skutečnosti, které měly zůstat navždy utajeny. Po zveřejnění objevených faktů se jejich autoři dočkali nejen celosvětové klatby, ale dokonce uvěznění. A to jen pro své názory.

Nyní, jak se zdá, začíná doba, kdy označení popírač bude používáno pro novou skupinu nepohodlných. Mezi ně jsou zařazeni i ti, co kritizují snahy omezovat ve jménu globálního oteplování lidskou svobodu. Znečištění ovzduší a změny klimatu jsou jistě závažné problémy a měla by jim být věnována velká pozornost. Nicméně k řešení všech problémů je nutná otevřená diskuse. A ta se v těchto případech jaksi nedostavuje.

Vůbec nechci zlehčovat ekologické téma. A také nepochybuji o tom, že člověk přírodu ovlivnil v mnoha směrech negativně a ona nám to nyní začíná nepříjemně vracet. Ale současně odmítám fantasmagorické plány fanatických ekoteroristů či bývalé politiky, kteří si žvaněním o globálním oteplování budují image zachránců světa. Samozřejmě za vydatné pomoci médií. Ekologie je zneužívána k mocenskému boji, k potlačování názorů, které nejdou s proudem.

V této souvislosti můžeme rovněž připomenout nedávné výročí teroristických útoků ve Washingtonu a New Yorku z 11. září 2001. Dnes vycházejí najevo nové informace, které se přinejmenším vymykají oficiální verzi o počtu obětí, příčinách pádu „dvou věží“ atd. Komu polopravdy a lži slouží? Na to ať si odpoví každý sám.

Jsme svědky plíživého nástupu nové totality, která, ač zahalena do hávu demokracie a humanity, bude ještě zrůdnější než ty předcházející. Popírači budou zpochybňovat, varovat, bojovat. A to je dobře. Jen aby jich bylo čím dál víc.

Tomáš Vandas

≡ 19. září 2007

Francouzi se bojí imigrantů

Francouzská vláda předložila v parlamentu návrh zákona „o zvládání imigrace“, který v případě schválení dál ztíží podmínky pro trvalé přistěhování do Francie. Návrh je v duchu nálad většiny veřejnosti, ale vzbuzuje obavy levice a nejrůznějších organizací na ochranu lidských práv. Sporný dodatek k němu, předpokládající testy DNA pro některé kandidáty imigrace, vyvolává výhrady i ve vládním táboře. Navrhovatel, ministr přistěhovalectví, integrace, národní identity a společného rozvoje, Brice Hortefeux se soustředil hlavně na oblast slučování rodin. Návrh stanovuje nové, vyšší hranice příjmů, kterých musí imigrant už pracující ve Francii dosáhnout, aby k sobě mohl přizvat své rodinné příslušníky. Francouzi tak dávají najevo se obavy z dalšího přílivu nevítaných imigrantů.

Tiskový odbor DS

≡ 16. září 2007

Propagace DS v Moravskoslezském kraji

V sobotu 15.9. se uskutečnily propagační mítinky Dělnické strany v Orlové a v Havířově. Osobně se jich zúčastnili předseda Tomáš Vandas a 1. místopředseda Jiří Štěpánek.

Předseda Tomáš Vandas ve svých projevech představil vznik Dělnické strany, její činnost a program. Současně také kritizoval schválenou reformu veřejných financí, odmítl zavedení poplatků ve zdravotnictví a zvyšování hranice odchodu do důchodu. Po skončení projevu byl ještě několik minut v obložení zájemců a odpovídal na jejich dotazy. Mezi účastníky i kolemjdoucí byly distribuovány Dělnické listy a letáky s programem Dělnické strany.

Nutno říci, že v centrálních částech obou měst, zejména v Havířově, se tentokrát mohli občané cítit naprosto bezpečně, neboť v každém rohu náměstí byly několikačlenné hlídky policistů, zaznamenán byl také zvýšený dohled policistů v civilu, zřejmě BIS nebo tzv. protiextremistické oddělení. Mohli však zaznamenat pouze poklidný a důstojný průběh mítinků, neboť Dělnická strana není stranou extremistickou, jak se snaží prezentovat vládní garnitura, ale stranou slušných občanů, kterým není lhostejná budoucnost naší země.

Tiskový odbor DS

≡ 13. září 2007

Nadáváním se nic nezmění

Často se divím, proč lidi stále slyším nadávat. Když někoho slyším, jak se začne bavit o politice, tak padají jenom slova typu: „oni ale vůbec nemyslí na lidi, dělají to jenom pro peníze, vláda je na nic“ a podobně. Přemýšlím, proč takové věci lidi říkají. Jistě, pár z nich říká, že jsou takhle spokojeni a že už situace k lepšímu změnit nejde. Většina národa ale stejně spokojena není. Proč se ale nepoučí a volí stejně to samé zlo, jako bychom neměli jinou volbu? Proč jen stále nadávají a nepokusí se změnit situaci k lepšímu? O demokracii se říká, že je to vláda lidu, tak proč si vládu nevytvoříme tak, aby nám co nejvíce vyhovovala?

Mě ale nenapadá nic jiného než to, že si lidé snad ani neuvědomují, že mají možnost svobodně volit. Opakovaně mi volby připadají jako událost, kdy občan přijde do místnosti, kde se nachází pět uren v modré, oranžové, zelené, rudé a fialové barvě, kam občan hodí svůj hlasovací lístek, podle toho, která strana ho v uplynulém období nerozčílila nejvíce. Nechápu, proč lidi pořád nadávají, jednou na Topolánka, jednou na Paroubka, a když si mají jednou za čtyři roky vybrat, tak vyberou to menší zlo. Občané asi věří v hlubokou „profesionalitu“ těch velkých parlamentních stran a myslí si, že jedině ony můžou situaci nějak změnit. K lepšímu ale jen málokdy… Jako by jiné politické strany zkrátka neexistovaly.

A tak se ptám. Proč stále volíte ty samé, když ani nedodrží to, co vám před volbami slibovali? Myslíte snad, že příště už se polepší? Vždyť už našeho majetku rozkradli dost, zadlužení už jsme dostatečně a stihli jsme také vstoupit do všech možných mír šířících a ekonomicky přínosných organizací. Ale je toto pro obyčejného člověka nějak přínosné? Myslím, že nikdo z nás nemá potřebu zatlouct si na hruď a říct si: „Jsem tak hrdý, že jsem zase mohl přispět na další mírovou misi, díky níž bude na světě určitě lépe,“ anebo že můžeme pomoci bránit vzor všech kapitalistických a demokratických států před těmi zlými z východu, jejichž každodenní usilování je zahltit svobodný západ raketami s bombami. Proč se ale naši vládci tolik starají o zahraniční politiku, když je ta vnitřní tak bídná? Proč jsou upřednostňovány finance pro kdekoho, jen ne pro obyčejného Čecha? Řekl bych, že naše parlamentní elita zklamává snad v každé oblasti.

Velice mě ale zklamala v důležité oblasti našeho života, a tou je kultura . Nechápu, proč si my, Evropané, nevážíme naší české evropské kultury a přijímáme tu ze zámoří. Je snad ona amerikanizace tak skvělá, že je hodna vystřídat naší kulturu s kořeny delšími, než je samostatná existence Spojených států? Asi ano, když v ní tolik lidí našlo takové zalíbení. Je snad nějaký přínos v podobě „duchaplných“ filmů, kde se snad nemůžeme nesetkat se zabíjením (samozřejmě pro peníze; co víc by také někomu mohlo přinést takové uspokojení než mít účty s několika cifernými sumami) nebo nemocnou multikulturní společností, jejíž důsledky jsou zdrojem mnoha ztracených duší a životů. Nebo se večer můžeme podívat na některou z mnoha inteligentních reality show, díky jejíž stupiditě jistě zapomeneme na všechny problémy, trápící nás od rána do večera.

A tak až budete příště stát s volebním lístkem nad hlasovací urnou, uvědomte si, že jím ovlivníte dění na další čtyři roky. Když už neleží zodpovědnost na našich politicích, tak leží na nás. Nesvádějme již nic na politiky, šancí na zlepšení měli dost. My zde vládneme a tak zvolme to nejlepší pro naši zemi. Zkuste konečně jednou zvolit stranu, která slouží lidu. Zvolte Dělnickou stranu.

Matyáš Sombati

≡ 10. září 2007

Mítinky DS v Orlové a v Havířově!

Dne 15.9.2007 se uskuteční mítinky Dělnické strany v Moravskoslezském kraji. V Orlové je naplánován začátek na 13. hodinu na ul. Osvobození (před poštou), v Havířově začíná mítink ve 14,30 na náměstí Republiky.

Mítinků, které jsou řádně nahlášeny, se osobně zúčastní předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Hlavním tématem setkání s občany bude propagace Dělnické strany a představení programových bodů. K dispozici budou rovněž Dělnické listy a další propagační materiály. Po skončení mítinků se uskuteční porada členů a příznivců DS. Místo konání bude upřesněno.

Tiskový odbor DS

≡ 10. září 2007

Podivné občanství

Také vás už v televizi rozčílili vietnamští a podobní podnikatelé, kteří při kontrole od celníků a ČOI křičí do kamery „ja nerozumim“, já neumim cesky“? Kladete si otázku, jak je to možné a jak rychle byste tuto situaci řešili, kdybyste měli patřičné pravomoci? Podobně jsem na tom i já. Pouze naši politici, kteří zodpovídají za bezpečnost a rozvoj země, jsou v klidu, ty to nezajímá.

Všichni jsme zajedno, že řešení by bylo rychlé a jednoduché. Neumíš česky, nevíš komu stánek patří, tak budeš vyhoštěn a zboží bez náhrady zabaveno. Podle mě každý stánek musí mít někde uvedeného majitele a IČO a neměl by být problém se majitele lehce dopátrat.

Například v Austrálii, kde mají problémy s imigranty z Indonésie a Afriky, zavedli systém, že pokud se vyloženě nejedná o politického imigranta, kterému hrozí doma trest smrti, tak žadatel o australské občanství je zkoušen komisí ze znalostí anglického jazyka, z historie Austrálie a ze slov australské hymny. Pokud jednu z těchto podmínek nesplňuje, pak nemá nárok žádat o občanství a je deportován do tábora, kde se rozhodne, co s ním dál. Na 99,9% je to vyhoštění. Ale to jen tak na okraj. Z Austrálie si brát příklad nemůžeme, protože bychom byli pokáráni od EU, že nejsme demokratickou zemí a že jsme rasisté. Inu, naše sousední státy si jistě oddychnou, že alespoň někteří barevní „spoluobčané“ odjedou do sousedního státu, který je radostně přijme, a kde nikoho nezajímá, čím se živí.

Všichni si jistě uvědomujeme, kolik daní a špinavých peněz uniká státu, když toleruje tyto vietnamská a čínská tržiště, kde vám nevystaví ani účtenku za prodané zboží. Kolikrát už jsem se musel stydět při návratu z Německa a Rakouska před svými dětmi, v jaké zemi to žijeme. Při příjezdu do naší vlasti nás přivítají vietnamská tržiště, sádroví trpaslíci, mávající holky a noční podniky. To je úroveň naši současné společnosti. Nejhorší je, že naši mocipáni nemají zájem tuto situaci měnit.

Další příklad. Jeli jste někdy noční nebo ranní tramvají v Praze? Pokud ano, pak jistě potvrdíte, že celá tramvaj je obsazena podivnými individui, kteří mluví podivnými jazyky, zapáchají, jsou špinaví, opilí a otravují slušné cestující. Pokud dojedete do cílové stanice a nejste okradeni nebo zbiti, pak si můžete gratulovat. Smůlu máte, pokud vystoupíte a musíte projít parkem u Hlavního nádraží. Tady se už váš kredit, že dorazíte bez úhony, snižuje téměř na nulu. Naši barevní „spoluobčané“ vás bezesporu budou obtěžovat, pokud vás opět neokradou nebo nezbijí. Musejí to jistě být naši spoluobčané, protože jinak by se o naši bezpečnost přece postarala naše vláda a policie, a před těmito lidmi by nás ochránila.

Ale pokud vládě a policii nevěříte, pak vám doporučuji oprášit znalosti z angličtiny, nastudovat dějiny Austrálie, slova jejich hymny a vyrazit k protinožcům. Já osobně o tom dost silně přemýšlím. Druhá šance je nevolit parlamentní strany a dát šanci stranám, jako je Dělnická strana, a tuto neradostnou situaci změnit.

Ing. Josef Hendrych

≡ 4. září 2007

Zadlužené ministerstvo

Ministerstvo spravedlnosti není schopno splatit advokátům, znalcům a soukromým firmám zhruba 210 milionů korun. Je tak ohrožen samotný chod soudů a obtížné bude dokonce zajistit bezpečnost a provoz věznic. Podle tajného dokumentu ministerstva nejsou plně pokryty oblasti mandatorních výdajů, nákupy vody, paliv, energií a služeb. A ministerstvo není schopno říct, kdy dluhy uhradí. Peníze na příští rok se prý nakonec nějak seženou třeba i prodejem zbytečného majetku, třeba rekreačních objektů, uvedli zástupci resortu.

Vinu svaluje ministerstvo na hospodaření několika vlád vedených sociální demokracií. Exministr spravedlnosti Pavel Němec ale tvrdí, že za problémy si může současný ministr za ODS Jiří Pospíšil, který svou roli údajně nezvládá. Právě ale Němec byl známý tím, že peníze na ministerstvu doslova promrhal, stačí si připomenout jeho statisícové účty za telefonní hovory. Utajovaný materiál prý vznikl poté, co se resort spravedlnosti dozvěděl, kolik peněz má dostat na svůj chod v roce 2008. Spolu s tím prý vznikla i tabulka dluhů ministerstva vůči nejrůznějším subjektům. Právě ta se zmiňuje o 210 milionech korun.

Tiskový odbor DS

≡ 1. září 2007

Vládní „dárek“ horníkům

Vláda chystá důchodovou reformu. Horníci, máte se na co těšit: do důchodu nejdříve v 65 letech. Samozřejmě, že s odchodem do důchodu v 65 letech nesouhlasím. Vždyť všichni vědí, že pracovat v dole tak dlouho je nad síly každého horníka. Je smutné, že když mnoho vládních činitelů se na důlní pracoviště přijelo podívat a viděli pracovní prostředí, valný účinek to na rozhodovací proces v parlamentu a na znění zákonů nemělo.

Jsem přesvědčen, že pracovníci v těžkém průmyslu (doly, hutě, chemické provozovny) by měli být posuzovány jiným způsobem tak, jak se to provádí ve většině evropských zemí, kde mají horníci možnost odchodu do důchodu podstatně dříve. Pro tyto zaměstnance by se měl změnit výpočet důchodů, aby mohli odejít předčasně do důchodu bez omezení výše důchodu. Můj návrh je v 55 letech.

Dřívější odchod do důchodu potvrzují například studie ze sousedního Polska, kde je průměrný věk  dožití horníka 57,5 roku. Přitom naši hornici pracuji na stejném ložisku za obdobných pracovních a sociálních podmínek. Horníci odvádějí do státní pokladny  za svůj pracovní život  podstatně více peněz (mají vyšší průměrné výdělky) na důchodové pojištění a přitom se mnozí z nich ani důchodu nedožijí. V současné době také dochází k tomu, že horníci odcházejí do důchodu v 55 letech. Mají důchod stejný nebo i nižší než ti, kdo pracovali do 60 let. Schází jim procenta na výpočet důchodu. Přitom do systému vložili o několik set korun více než ostatní. A to je solidarita naruby. Na závěr bych chtěl jen dodat: Horníci – občané, až příště půjdete k volební urně… 

Mirko Musil

≡ 29. srpna 2007

Jak příjemné je nevědět?

Každý si jistě někdy položil otázku, jak příjemné a pohodlné to musí být pro mnoho lidí, kteří jdou s proudem, nevybočují a spolknou bez váhání vše, co jim dnešní média podstrčí pod nos. Proč by to také nedělali, jistě to bude v pořádku a informace a názory, které se k nim dostávají, musí být zaručeně pravdivé, když se po celém světě šíří ty stejné.

Dnes se ale jen málo lidí zastaví a pokusí se dostat i jiné informace. Jistě, z menší části za to může i Systém, který se jemu nepohodlné informace snaží před veřejností skrývat. Na to se ale nemůže nikdo vymlouvat, tak to je vždycky. Asi největší chybou je, že dnešní lidé jsou tolik zaslepeni materialistickým světem všude kolem nás, a zapomínají, že dějiny téměř vždy píší vítězové a slouží tedy po dlouhá desetiletí, v některých případech až staletí, k jejich propagandě a účelům. To je také důvod, proč se pravda o určitých událostech „nedá“ zjistit a šířit v období hned po oné události, ale až za mnoho let, kdy se vytratí vliv těch, kterým sloužila.

Proto se dnes třeba nedá (v oficiálních, legálních a systémových zdrojích) zjistit pravda o spoustě, pro nás Evropany, důležitých událostech. Namátkou třeba: úplná pravda o našem původu, o vztahu českých zemí k německým nebo i o vztazích mezi mnoha evropskými národy. Kdyby se například nezamlčovaly pravdy o těchto vztazích, byla by lépe rozpoznatelná umělá a vykonstruovaná nepřátelství mezi nimi. Tyto lži jsou nám předkládány i o událostech v posledním století, což jsou hlavně události v období první i druhé světové války, v nichž mají rudě spojenečtí vítězi největší vliv. Pro naši politickou scénu jsou asi nejzhoubnější lži o polistopadovém stavu, od nichž se vyvíjí celá naše žalostná politická situace. Největší a nejhorší vliv ale mají už po staletí vždy poctiví, čestní a láskou ke gojimům překypující Židé, jejichž cenzuru lze bez problému vidět i dnes. Kdyby toto nebylo jimi a jejich zednářskými kumpány zamlčováno, byly by asi lépe viditelné zdroje a účely všemožných revolucí a válek.

Nechci tímto říct, aby člověk přijímal za každou cenu informace podle svého přesvědčení, ale aby je také neodmítal jen proto, že dnešní systém řekne, že jsou nesprávné. Člověk by si měl stát za tím čemu věří a svým případným jiným pohledem, či popíráním nám předkládaným dogmatům, dát najevo svůj odpor k účelovým lžím.

Jak řekl jeden velký muž: „Ten, kdo nezná svou minulost, neporozumí své současnosti a nemůže budovat svoji budoucnost“. Proto se dnes někteří tváří, že naši minulost neznají, ale horší je, že ji mnoho lidí opravdu nezná. A ty neposlušné ovce, které znají onu nepohodlnou pravdu a snaží se ji šířit dále, ty jsou samozřejmě perzekvovány. Jako nejhorší vidím ten problém, že lidé naivně uvěřili v demokratičnost a spravedlnost tohoto režimu. Demokratičnost tohoto systému je tak veliká, že se lidé bojí nazvat, nebo ani neví o zdroji jejich nenávisti k tomuto zhoubnému systému. Schválně, zeptejte se jen lidí na ulici, zda jsou spokojeni s touto politickou situací. Jen málo jich odpoví kladně nebo řeknou, že už je to ani nezajímá, což je pro dnešní prospěchářskou elitu úplně nejvýhodnější, protože jen tak se u svých koryt udrží co nejdéle.

Proto se také Systém nesnaží zničit ani komunismus, ani anarchismus, ale jen jediný ideál. Je to ideál pořádku, disciplíny a také jediný ideál, který nepřivede bílého člověka do záhuby. Snaží se zničit nacionální socialismus, protože ten jediný dokáže pojmenovat problém a také ho vyřešit. Ten jediný je schopný uchránit naši evropskou kulturu, ne jako dnešní multikulturní liberální demokracie nebo internacionální komunismus. Proto nezapomeňme, že dnešní loajální prospěcháři se nemají lépe než my. Mají sice více peněz a privilegií, ale my, národní socialisté, máme a vždy budeme mít svou hrdost, čest, svobodu myšlení a úctu k tomu, co naši předkové vybudovali. A to vše nám dává sílu, díky níž nás nelze porazit.

Můžeme se lišit v názorech, ale všichni bojujeme za jeden vznešený cíl. Musíme vytrvat a vítězství bude naše!

Matyáš Sombati

≡ 27. srpna 2007

Volební právo po česku

S potěšením, ale zároveň s rozpaky jsem sledoval demonstraci proti chystané reformě veřejných financí, která se uskutečnila před hlavním sídlem ODS na Jánském vršku, v době kdy parlament tuto nehoráznost schvaloval. Je dozajista dobré dávat vládním činitelům najevo, že jsme nespokojeni se současnou ekonomikou, která vede k definitivnímu upevnění moci horních deseti tisíc, zatímco zbytek populace se stává lůzou, s kterou je třeba jednou provždy zamést. Na druhou stranu ovšem víme, jak politici na podobné demonstrace pohlíží. Většinou bez povšimnutí či příslušných komentářů, v „lepším případě“ pošlou na místo akce pár policejních kordonů z protiextremistického oddělení. Nechci zde tvrdit, že podobné akce nemají smysl, ba právě naopak, ale pochody ulicemi žádných změn nedosáhneme, o čemž jsme se již několikráte přesvědčili. Aby vláda byla přinucena s demonstranty jednat, musely by se takovéto akce pořádat v početnějším počtu lidí, ale především v pravidelných a intenzivních intervalech, což ovšem spoustu lidí dozajista odradí, neuvidí-li výsledky hned. Proto by tyto demonstrace měly mít pouze symbolický charakter, aby si pánové z parlamentu byli vědomi, že pečlivě sledujeme všechny jejich zločiny a pro prosazení nutných politických změn je třeba použít jiné metody.

Předseda DS Tomáš Vandas již několikrát zdůraznil, že jakýchkoliv změn dosáhneme pouze politickou cestou, tedy cestou oficiální, chcete-li demokratickou. Obyčejní lidé se bojí pouličních průvodů, protože v takovýchto případech zpravidla dochází k fyzickým střetům s anarchisty a podobnými skupinami, a demonstrace se tak promění v pouliční krvavý boj. Tudy cesta rozhodně nevede. Je třeba lidem ukázat, že jsme stranou nenásilnou a pokojnou, ve které není pro násilí místo, a zároveň ukázat, že nám jde toliko o blaho národa a českého občana, tím myslím ovšem skutečného Čecha a ne Ukrajince či Vietnamce s českým pasem. Naším hlavní úkolem je dovést českého občana k volebním urnám, abychom se tak stali oficiální vládnoucí stranou, což je náš prvořadý cíl. Ukazuje se však, že tento počin bude jedním z nejtěžších úkolů.

Petr Kříž

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

≡ 23. srpna 2007

Reformní paskvil

Vládní koalice prosadila v Poslanecké sněmovně svůj batoh navrhovaných reforem. Topolánkův kabinet neskrýval radost, neboť osud tohoto reformního paskvilu byl dlouhou dobu nejistý. Obzvláště zhrzený exministr Tlustý připravil svému stranickému sokovi nejednu horkou chvilku.

Koaliční politici jsou tedy spokojeni, mají proč být ale i občané? Obávám se, že nikoliv. Nejedná se totiž o žádnou reformu k ozdravění veřejných financí, jak je nám podsouváno, ale o soubor opatření, která mají jediný cíl: vytáhnout z kapes daňových poplatníků co nejvíce peněz. Snižování daní je prachsprostý trik, neboť ušetřené peníze vrátí občané státu na zvýšeném DPH. A to několikanásobně. Dále zde máme poplatky ve zdravotnictví. Všichni, kteří doposud odváděli peníze do zdravotnického systému, mají jednu jistotu. Všechno si znovu zaplatí. Návštěvu lékaře, recept, pohotovost, nemocnici. Lidé trpící nemocemi, zejména ti ve vyšším věku, to citelně pocítí. Na druhé straně například narkomani jsou léčeni ze státních prostředků, což považuji za nelogické, neboť si sami a vědomě poškozují zdraví (zde bych doporučil obyčejný lék – tvrdou práci v kamenolomu).

Když to krátce shrneme, odhlasovaná reforma tvrdě dopadne na střední třídu a nižší příjmové skupiny. A ti, kteří dosud naivně věří ve šťastnou budoucnost pod taktovkou modrého ptáka, brzy z tohoto snu procitnou.

Tomáš Vandas

≡ 22. srpna 2007

TV: lži se mění v pravdu!

O moci, kterou dává vládě televize, se mohlo všem diktátorům v minulosti jen zdát. Televize rozhoduje o tom, co je v módě, co je dobré a co špatné, spousta lidí již ztratila svůj vlastní úsudek a spoléhá se jen na to, co řeknou ve zprávách.

Naštěstí jsou tu i psané noviny a v některých se dá i dnes najít pravda (např. Dělnické listy). Sice jsme hodně zpohodlněli a moc nečteme, ale noviny si stále ještě spousta lidí přečte. Noviny by totiž vždy měly reflektovat na dobu a upozorňovat na nedostatky, a ne je využívat, lhát a hnát se za každou senzací jako TV Nova (i když ostatní televizní stanice za ní nezůstávají moc pozadu).

Podle mě by Nova vyhrála soutěž o největšího lháře století v Čechách! A to nejen kvůli jejím televizním novinám, ve kterých zmenšuje problémy doby a odporné vraždy, za které jsou jen nízké tresty, a nakonec nám pustí roztomilé zvířátko, abychom na tyto problémy zapomněli. Celé dny pouští nablblé seriály, filmy a telenovely, abychom zapomněli na skutečný život a starosti. Když přijdete z práce utahaní, přiznejte si, co uděláte: rozvalíte se do pohodlného křesla a zapnete „bednu“. Ano, televize může být i zdrojem odreagování, ale musíte si uvědomit, že ne vždy je toto odreagování pravdou a musíte mít na vše svůj objektivní názor.

Nebuďte jen loutkami, snažte se něco dokázat a nemyslet jen na sebe. Fungujeme jako společnost a to, co do společnosti vkládáme, by se nám také mělo vracet. A nejen se zaseknout u vypasených politiků a pak poslouchat z obrazovky, jak je vše v nejlepším pořádku.

Jiří Šlégr

≡ 12. srpna 2007

Víra, ideál a odvaha

Víra, ideál a odvaha – to jsou dnes již bohužel pro většinu lidí vychovávaných v této materialistické a dekadentní společnosti, kde jediným měřítkem hodnot bývají konta na účtech, zcela prázdnými pojmy. Ještě stále však existuje pár statečných mužů a žen, pro které tato slova jsou vším a stále svádí urputný boj s tímto protinárodním, falešným a nespravedlivým systémem, jenž cizí povýšil nad vlastní, rozvrátil starý řád a morálku a s neúctou plive na vše tradiční a dobré.

A co pro nás znamenají tyto pojmy? Víra – to je víra v odkaz předků, že to, co po celé generace budovali a ochraňovali, je pro nás nedotknutelné a svaté, co nikdy neprodáme a čeho se nikdy nevzdáme, byť i za cenu vlastního života, a co musíme předat svým budoucím potomkům, tak jako předali naši otcové nám. Dále je to láska k rodné půdě, řeči, vlastnímu lidu, kultuře atd.

Současný systém nás však svým vlastním chováním a jednáním učí pravému opaku: odkazu předků si neváží a systematicky jej ničí (průmysl rozprodán a rozkraden, tradiční hodnoty již zcela opuštěny), lásku k rodné půdě necítí (plundruje ji a za Jidášský peníz prodají kdekomu), rodnou řeč haní a učí mládež nevážit si jí, když ji zavalují cizorodými a někdy i cikánskými slovy z médií, vlastní lid mu nic neříká (přednost dává hlasu cizích než vlastních a klidně nechá vlastní vymírající národ nahradit přistěhovalci) a vlastní kultura mu rovněž nic neříká (raději podporuje různé cizí kultury a zvrhlé umění).

Ideál – to je naše touha a přání uvést do praxe a uskutečnit to, co z celého srdce pokládáme za pravdivé a správné a co dává našemu životu smysl a poslání, a je rovněž naší motivací, abychom svůj boj nikdy nevzdali.

Opět systém učí pravému opaku: materialistická výchova veškerý idealismus zcela zabíjí a učí lidi žít pro peníze, drogy, byznys a slávu, vidíme na ulici davy lidí, u kterých už jen výraz v očích ukazuje, že žijí svůj život beze smyslu a cíle.

Odvaha – je to vůle prosadit naše ideály i na úkor pohodlí, pověsti, trestů, je to ono umění postavit se nepřátelům tváří v tvář a říci nahlas, co si myslíme a nebát se jejich hněvu, byť bude jakkoliv veliký.

I tady opět systém učí lidi pravému opaku: aby se báli říkat svůj názor a pojmenovat zločince a ukázat na ně. Ale nás, hrdé národovce, tato slova dále provázejí cestou životem a tak je nám spíláno do nácků, fanatiků, tupounů atd. Jsme vězněni pro své názory a není nám dopřáno oslovit veřejnost.

Občas mi připadá, jako bychom žili v době inkvizice: „Odvolejte a můžete v klidu žít“, zní hlasy novodobých soudců a upalovačů. A já jim za nás za všechny vzkazuji: Neodvoláme, věrni svým ideálům zůstáváme!

Benedikt Vácha

≡ 8. srpna 2007

Vláda chce euro do roku 2012

Topolánkův kabinet připravil nový plán pro přijímání eura. Podle ministra financí Miroslava Kalouska směřuje Česká republika k přijetí evropské měny v roce 2012. „Program je připraven tak, aby termín 2012 mohl být reálný," řekl Kalousek. Podle něj bude dokument, hlavně dodatečná kapitola o reformních krocích vlády, postupně doplňována a upřesňována. Mezi reformní kroky vlády patří nejen snižování výdajů, ale například i daňová (škrt)reforma.

Dokument připouští, že letos dosáhne deficit veřejných financí čtyř procent hrubého domácího produktu, zatímco předchozí verze programu počítala pro rok 2007 s 3,3 procenta. „Je nepochybné, že takto předložený program bude předmětem velké a zasloužené kritiky Evropské komise", sypal si popel na hlavu Kalousek. Při přijetí eura by měl deficit činit maximálně tři procenta HDP. Vláda chce snížit deficit veřejných financí na tři procenta HDP v roce 2008, na 2,6 procenta v roce 2009 a na 2,3 procenta v roce 2010.

Tiskový odbor DS

≡ 5. srpna 2007

Šťastný otec Topolánek

Premiéru Topolánkovi a jeho milence Lucii Talmannové se narodil syn Nikolas, jenž ponese jméno předsedy ODS. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se ovšem kolem této události nestrhla nechutná masmediální kampaň, která si v ničem nezadá s humbukem kolem narození potomků celebrit ze světa showbusinessu či sportu. Opravdu českého občana, zdecimovaného životními strastmi způsobených tzv. liberální demokracií, zajímá zdravotní stav a míry cizího dítěte, navíc nového člena rodiny politika, jenž zastupuje stranu oslavující gaunerský kapitalismus? Topolánek dokonce neváhal a uspořádal tiskovou konferenci, na které s šampaňským v ruce a s arogantním úsměvem jal se naparovat jako páv, před kterým každý padne na kolena!

Podobnou publicitu ovšem současný předseda vlády nejenže nepotřebuje, ale ani si jí nemůže dovolit. Je totiž nutné si uvědomit, že Topolánek doposud není rozveden a paní Talmannová není jeho zákonnou manželkou. To znamená, že dítě obou rodičů je – a zůstane – nemanželského původu. Před padesáti lety by bylo ve veřejném životě – o tom politickém ani nemluvě - něco takového zcela nepředstavitelného a tehdejší režim dělal vše proto, aby tyto případy zůstaly zcela utajeny, z důvodů popírání morálních základů socialistického zřízení. Na vesnicích, kde morálka a čest vždy znamenala víc než vlastní život, se v takovýchto situacích postupovalo dokonce mnohem přísněji a prudérněji. Matka nemanželského dítěte byla vyloučena z veškerého společenského života a panoval přísný zákaz jakékoliv komunikace s dotyčnou. Ušetřeno nezůstalo ani dítě samotné, kterému nikdo neřekl jinak než-li parchant, či bastard. To se stávalo zdrojem veřejné psychické a fyzické šikany, jakéhosi moderního lynčování.

Malému Topolánkovi dozajista nic podobného nehrozí. Žijeme ve společnosti, kde vedle „normálních jevů“ jako jsou drogy, promiskuita či homosexuální svazky je nemanželské dítě zcela běžný jev, na který přistupuje řada mladých lidí pod vidinou vyšších mateřských dávek a kde manželství je považováno za pouhopouhý křesťanský přežitek. Topolánek starší ale opětovně prokázal, že je vzorným reprezentantem politické strany, u níž pojmy jako morálka, čest a slušnost vyvolávají stejné reakce jako u německých nacistů 30. let slova žid, či rasově méněcenný jedinec!

Petr Kříž

≡ 1. srpna 2007

Proč mají menšiny větší práva?

V naší zemi žije mnoho menšin, které se díky odlišné mentalitě nedokáží přizpůsobit většinové společnosti. Toho chytře využívají ti, co jsou u koryt. Přiřkli jim proto větší práva, aby se proti nim lidé nemohli bránit a raději se vyhýbali jakýmkoliv konfliktům s nimi. Sice je nám neustále vtloukáno, že jsme demokratická země, ale zkuste veřejně vystoupit s tím, že se vám nelíbí co se tu děje a že hlavně s cikány by se mělo něco dělat!

Jakmile tak učiníte, už se na vás demokracie nevztahuje a jste označován za rasistu, extremistu a nacistu. Nikoho už nezajímá, že jste jen chtěl upozornit na problém, který tu narůstá. Média vše umí tak překroutit a upravit, aby se jim to hodilo do karet. Brzy vás všichni nenávidí a nechtějí s vámi mít nic společného. A to je chyba. Lidé by neměli posuzovat svět a události podle toho, co říkají sdělovací prostředky. A další chybou je začínat u nepřizpůsobivých občanů a problému drog. Nejprve musíme hadovi useknout hlavu a tělo odumře samo! Tou hlavou je vláda, která nezakročuje proti bezpráví a nespravedlnosti.

Pokud chcete změnu, volte neparlamentní strany mezi kterými je jedna, jejíž hodnoty jsou tak vysoké, že by asi měly být jedinými. Členové této strany bojují za podporu rodiny a národa, chtějí lepší zákony a odpovídající peníze pro zaměstnance, podporu pro české podnikatele a živnostníky. Je to Dělnická strana. Právě ona asi jako jediná staví dobro našich občanů a naší země nad falešný symbol moci, kterým jsou peníze.

Jiří Šlégr

≡ 30. července 2007

Proč volit Dělnickou stranu?!

Každý správný občan by měl volit stranu, ke které má nejvíce sympatií a je mu názory co nejbližší. Bohužel v dnešní době většina občanů dává svůj volební hlas stranám jako ODS aj., protože myslí, že je to pro ně to nejlepší řešení. Budou mít práci a kde bydlet, ale že jejich „milovaná“ strana pomalu neví co dělá, okrádá lidi jak může a vymýšlí novinky, jako platit za zdravotní prohlídku nebo předepsání receptu, to jako by už občanům bylo jedno, nebo se bojí proti tomu zasáhnout. A stačí udělat jen jedno: dát do volební urny hlasovací lístek jiné strany, strany která ví, co je opravdu potřeba pro naší zemi, strany, co se nejdřív stará o své občany, občany ČR a ne o národnostní menšiny. Lidé si neuvědomují, že právě jejich hlas může být tím rozhodujícím. Zamyslete se, co pro vás právě vaše strana udělala, většinou nic nebo úplný opak jejich slibů. Pro ty, kteří konečně chtějí něco udělat pro svojí zemi a pro sebe, zde uvedu několik bodů z 24 požadavků DS:

Vystoupení z vojenských struktur NATO - naprosté plýtvání financí. Vláda si asi naivně myslí, že když naši vojáci pomůžou jiným zemím, tak oni pak pomůžou nám, jistě je to možnost, ale nikdo se za to nezaručí, řiďme se pravidlem „spoléhej se jen sám na sebe“ a proto DS požaduje stažení českých vojáků ze zahraničních misí.

Zajistit kvalitně fungující zdravotnický systém - žhavým tématem v této chvíli je zavedení placení za zdravotní prohlídky, předepsání receptu, pohotovost atd., občané platí za zdravotnictví nemalé částky, to by měli platit dvakrát za jednu věc? Žádná strana, která skutečně myslí na své občany, by tohle nemohla navrhnout, natož schválit. Lidé dávají za zdravotnictví nemalou část ze svých financí, bohužel neví, na co se využijí. Vláda tvrdí, že na zdravotnictví, na což to podle mě nevypadá, nejedna nemocnice je v polorozpadlém stavu, nemáme dostatek léků a lékařských přístrojů. Nejen tohle by chtěla DS změnit. Dalším cílem této strany je zrušení bezplatného léčení cizinců, na prvním místě jsou čeští občané.

Komplexní národní reforma českého školství. Vytvoření výhodných podmínek pro studium sociálně slabších studentů - vzdělání je pro naší zemi velmi důležité, nejen pro naše osobní zázemí, ale také pro obraz naší země. Bohužel, některé rodiny nemají na pořádné vzdělání dostatek financí. A co s tím dělá naše vláda? Jako vždy nic, právě naopak zvýhodňuje národnostní menšiny, např. dostávají zadarmo školní potřeby, nemusí platit za střední školy... Jsme česká země, v první řadě mají být české rodiny. Rodiče utratí za školní věci pro své děti velké peníze, proč by od toho měly být národnostní menšiny odpuštěny? Nejsme charita pro menšiny, navíc tihle lidé si toho většinou ani neváží (viz cikáni). Většina z nich chodí do školy jen kvůli povinnosti, o studium nemají vůbec zájem, tak proč oni mají takové výhody? I tohle je cíl DS, udělat zásadní změnu.

Vypovědět ilegální přistěhovalce. Lidé bez státní příslušnosti budou vyloučeni ze všech státních podpor a dotací - v České republice je už tak dost přistěhovalců, ale přicházejí k nám ještě ve větších počtech. Nechceme být státem přistěhovalců, vláda má na to asi jiný názor, když toto nechá dopustit. Jestli to takhle půjde dál, tak za pár desítek let bude český občan v České republice něco výjimečného. Nejen, že si tu přistěhovalci zavádí své národní tradice a zvyky, ale navíc dostávají různé podpory a dotace. DS souhlasí s přistěhovalci, ale pouze s jistými zásadami (morální kvalita, odborné znalosti, přizpůsobení se českým tradicím a zvykům aj.).

Pohlavní deviace postavit mimo zákon. Zákaz homosexuálních sňatků - ať si tito občané žijí v partnerství, ale copak má být manželství a homosexuální vztahy na stejné úrovni? Nejen, že vláda povolila zákon homosexuálních sňatků, ale také přemýšlí o uzákonění, aby tyto páry mohly adoptovat dítě. Jak bude asi dítěti, když bude mít buď dva otce, nebo dvě matky. Co to budeme za zemi, kde bude zcela normální, že v domácnosti jsou páry stejného pohlaví, začne to úplným rozpadem lidské společnosti a skončí to, raději ani nechci přemýšlet čím. DS je zásadně proti tomuto zákonu.

Absolutní zákaz všech drog. Tvrdé tresty pro jejich distributory a uživatele - lehké drogy asi budou pro občany velmi dobré, když je chce vláda legalizovat, asi bude mnohem hezčí pohled na občany, co každodenně „hulí“ marihuanu. Droga je droga, neměla by se dělit, natož legalizovat. DS chce navrhnout tvrdší tresty jako vězení bez možnosti předčasného propuštění, navíc chce, aby si každý narkoman platil léčení v léčebnách z vlastní kapsy. Proč by měl stát platit za zdrogované občany, jestli má narkoman opravdu zájem se zcela uzdravit ze své závislosti, tak musí přijmout i určité následky. Když si umí zajistit finance na drogy, tak si vydělá finance i na léčení.

Zde jsem trošku rozvinula 6 z 24 hlavních požadavků DS. Nebudu klečet na kolenou a přemlouvat vás, ať se přidáte k DS. Je jenom na vás, pro jakou stranu se rozhodnete. Ale usuďte, není potřeba s naší zemí konečně něco udělat? ČR se pomalu rozpadá v základech a to jenom díky vládnoucí elitě. Jestli vám tahle vláda ještě nevymyla mozek úplně, tak použijte svůj rozum a srdce a řekněte si dost! Chce to změnu...

Tereza Šafaříková

≡ 27. července 2007

Byty imigrantům? NE!

Pražský magistrát přidělil třem kubánským rodinám byty. Dva dvoupokojové a jeden třípokojový v lokalitě Černý Most. Velkorysý dar byl zdůvodněn tím, že máme morální povinnost vrátit to, co nám v době totality poskytovaly svobodné země.

Nevím jak kdo, ale já rozhodně necítím žádnou povinnost rozdávat imigrantům byty. Proč? Tak především v minulém režimu dostávali dary pouze vyvolení disidenti, kteří byli podporováni, aby po změně režimu svým chlebodárcům mnohonásobně vrátili vše, co do nich investovali. Navíc, v dnešní době si mladé rodiny zajišťují bydlení zejména hypotékami a půjčkami, přičemž se zadlužují na několik desítek let. Jiná možnost však není. Jen málokdo, pokud není vyloženě sociální případ či nemá správnou barvu pleti, obdrží obecní či městský byt.

Nejsme tak bohatý stát, abychom si mohli dovolit líbivá gesta. Proto říkám NE. Čeští občané mají mít absolutní prioritu ve všem, i v bydlení.

Tomáš Vandas

≡ 25. července 2007

Ne podpora přistěhovalcům!

Všímavější lidé si určitě uvědomují, že náš národ postupně stárne a vymírá. Není to tím, že by se lidé přestali milovat, chtít se brát a mít spolu děti. Ale naše vláda jim nevytváří podmínky, politici kašlou na naše lidi a na budoucnost našeho národa. Místo toho, aby podporovali mladé manželské páry, nabídli jim možnost bydlení a nějaké jistoty do budoucnosti, tak tento problém řeší přívalem přistěhovalců. Těmto přistěhovalcům pak dávají hromadně občanství a většinou si ani neprověří jejich minulost. Zeptejte se sami sebe, jak je možné, že pro nás byty nejsou, a když ano, tak drahé, a pro statisíce přistěhovalců je máme. Pak se zeptejte, proč si sem bereme další přistěhovalce, když už jich tu máme takhle dost a většinou je stejně živíme z kapes daňových poplatníků!

Přistěhovalce bych rozdělil do čtyř hlavních skupin. První skupinou jsou ti, co zde zkupují obchody a domy, prodávají nekvalitní zboží a v jejich restauracích si můžete dát k jídlu psa či kočku, to jsou Vietnamci a Číňané. Druhou skupinou jsou ti, kteří pracují za almužnu (většinou Ukrajinci) a tím nám berou práci a dávají zaměstnavatelům obrovskou moc nad výší výplat pro naše lidi. Pak je tu skupina, která nepracuje a bez donucení ani nikdy pracovat nebude. Tato skupina přišla kdysi dávno do naší země pouze vysávat, co to jen půjde. Jsou to cikáni. A čtvrtou, asi nejhorší skupinou jsou zbohatlíci, kteří vlastní po celém světě banky, nadnárodní společnosti, a vše, v čem se točí velké peníze. Mají pod palcem i politiky a o jejich původu raději mluvit nebudu. Všichni víme, o koho se jedná.

Já vím, že většina z vás, občanů, si myslí, že se ničeho nedosáhne a nic se nezmění. Není to pravda. Je tu jedna neparlamentní strana – Dělnická strana - která nám chce pomoci. Má správný program a názory. Jediné, co nyní potřebuje, je vaše podpora. Podpořte ji a ona vám to vrátí. Musíme náš národ společně opět postavit na nohy!

Jiří Šlégr

≡ 24. července 2007

Dělnické straně patří dík!

Na Tiskový odbor DS došel milý pozdrav, který rádi zveřejňujeme!

Vážený pane Vandasi,

chci Vám v krátkosti poděkovat za vaší účast, jakož i účast dalších představitelů Dělnické strany na akci ve Svitavách dne 21.7.2007. Tím, že jste se nebál na takové akci vystoupit a vyjádřil jste otevřeně svoji podporu člověku, který byl odsouzen za podivných okolností a bez přímých důkazů, jste dokázal svoji odvahu. Velmi si Vás za to vážím. Škoda, že takových politiků není víc. Svým vynikajícím projevem jste získal mnoho nových sympatizantů, kteří do této chvíle neměli možnost se s Vámi osobně setkat. Ještě jednou díky Vám i Dělnické straně!

Karel J., Ostrava

≡ 22. července 2007

Předseda DS na obrazovce ČT

Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas vystoupil v sobotu 21.7.2007 v pořadu České televize Politické spektrum. Záznam pořadu naleznete …zde.

Tiskový odbor DS

≡ 21. července 2007

Svitavy - Pochod proti bezpráví!

Ve Svitavách se dnes uskutečnil II. ročník pochodu proti bezpráví, vyjadřující podporu uvězněnému V. Pechancovi. Téměř tři sta účastníků si vyslechlo několik projevů, upozorňujících na justiční zvůli v kauze V. Pechance. Za Dělnickou stranu promluvil předseda DS Tomáš Vandas a člen vedení Mgr. Ladislav Malý.

Tomáš Vandas ve svém projevu kritizoval současný stav justice a mimo jiné uvedl: „Vždyť v čele tohoto důležitého resortu stáli většinou lidé, kteří se do pohodlného křesla uvelebili díky své stranické legitimaci, aniž by měli patřičnou kvalifikaci. Stačí zmínit zpívající ministryni Parkanovou, která dnes pro změnu šéfuje resortu obrany. Tato americká patolízalka udělá cokoliv, jen aby se koryta nepustila. Dále exministr Němec, horlivý propagátor marihuany, který si ze svého resortu udělal stranický sekretariát a vyhazoval peníze z okna za naprosto šílené věci. Měl být okamžitě zatčen a obviněn z trestného činu propagace drog. Můžeme se potom divit, že stav české justice je takový, jaký je? Myslím, že ani ne.“ (Celé znění projevu naleznete …zde)

Organizátoři připravili pro účastníky mnoho propagačních materiálů, k dispozici byly i Dělnické listy a odznaky DS.

Tiskový odbor DS

≡ 20. července 2007

Tomáš Vandas v pořadu ČT

Předseda DS Tomáš Vandas vystoupí v sobotu 21.7.2007 v diskusním pořadu České televize Politické spektrum. Hlavním tématem diskuse je zákoník práce a jeho změny. Spolu s Tomášem Vandasem usednou ve studiu předsedkyně Strany důstojného života Jana Volfová a poslankyně za ODS Alena Páralová. Součástí pořadu je i oficiální vizitka Dělnické strany a její představení divákům. Diskusní pořad začíná v 20,30 hod. na programu ČT24.

Tiskový odbor DS

≡ 18. července 2007

Svitavy – Společně proti bezpráví!

V sobotu 21.7.2007 se koná ve Svitavách II. ročník veřejného protestu spojeného s pochodem proti bezpráví a nespravedlivému věznění Vlastimila Pechance, který se koná při příležitosti připomenutí si šesti let jeho uvěznění (21. 7. 2001). Sraz účastníků je od 12. do 14. hodin na vlakovém nádraží ve Svitavách.

Akce se zúčastní i funkcionáři a členové Dělnické strany v čele s předsedou Tomášem Vandasem. Je rovněž naplánován jeho krátký projev na téma současný stav české justice.

Nebojte se vyjádřit svůj nesouhlas se znaky bezpráví a špatného stavu soudnictví a systému, porušování svobody projevu, věznění nevinných a politických vězňů. Bezpráví je znakem duchovní nemoci národa a jeho systému. Protest je řádně nahlášen.

Tiskový odbor DS

≡ 15. července 2007

Proč by měla odstupovat?

K volání po odstoupení senátorky a starostky ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Liany Janáčkové, v souvislosti s jejími vyjádřeními na adresu nepřizpůsobivých cikánů, se ve čtvrtek přidala vládní Rada pro záležitosti romské komunity, Strana zelených či místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL).

Ministryně a šéfka vládní rady pro cikánské výhody Džamila Stehlíková (SZ) výroky Janáčkové považuje za naprosto nepřijatelné. „Vyvolávají napětí ve společnosti a ve svých důsledcích poškozují jak menšiny, tak většinovou společnost," uvedla. Na adresu senátorky řekla, že se sama podle záznamu označila za rasistku. „Věřím tedy, že sama zváží a vyvodí osobní důsledky, které z kauzy vyplývají," zdůraznila.

Rozhořčen je také politický turista Pithart. „Že totéž měla říci chytřeji, tak aby za to nemohla být popotahována? S funkcí místopředsedkyně senátního výboru pro lidská práva by i taková opatrnější a chytřejší verze byla neslučitelná," řekl. Míní, že Janáčková by měla funkci sama složit, nebo by ji k tomu měl přimět výbor. „Pokud bude na ni podáno trestní oznámení, budu v plénu Senátu hlasovat pro její vydání trestnímu stíhání," poznamenal. I předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) míní, že senátorka to svými výroky přehnala.

Proč by však měla senátorka odstupovat? Pouze kvůli tomu, že řekla pravdu, která není vhod? Vždyť problém nepřizpůsobivých cikánů nevyřešíme tím, že je budeme neustále omlouvat, litovat je a dotovat ze státní kasy. I proto má senátorka Janáčková v uvedené kauze plnou podporu Dělnické strany.

Tiskový odbor DS

≡ 13. července 2007

Hluboká krize ve výchově mládeže

Žijeme ve zvláštní době a ve zvláštním prostředí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, otevřít noviny či zapnout televizi a slušnému člověku je doslova na zvracení. Nabubřelí a arogantní politici, kteří si z českého občana střílejí jak jen to jde. V novinách se dočtete leda tak o tom, kolik Sámer Issa vypil na večírku panáků, kdo s kým spí a proč, a v neposlední řadě jsme již čtvrt roku pod palbou informací o „záhadné“ smrti Karla Svobody a každý den je nám předložen nový vrah či „korunní“ svědek. Televize nás pro změnu zásobuje záplavou stupidních telenovel, amerických krváků, kde hlavní hrdina s jednou kulkou v nábojnici postřílí stotisícovou armádu, a především dnes tolik populárními reality show, kde účinkující jsou složeni z řad kriminálníků, úchylů, homosexuálů a sociálních pracovnic, které si to neváhají se svým africkým kolegou rozdat přímo ve sprše před zraky celého národa. Jak jen tohle může na člověka působit? Bud´to se z něj stane nesvéprávný idiot, jenž těmto „svodům“ podlehne, anebo propadne hlubokým depresím, jež současně s mírou neustálého tlaku tohoto humusu zcela logicky vyústí v otevřenou agresi, což se týká především mladých lidí, respektive tzv. teenagerů, na něž především je tento druh pochybné zábavy zaměřen.

Petr Kříž

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

≡ 11. července 2007

Senátorka rasistkou?

Nová aféra je na světě. Rasistické výroky vůči cikánům má mít na svědomí senátorka a starostka ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Liana Janáčková (nez.). Nahrávku s jejími názory získalo a na svých internetových stránkách zveřejnilo občanské sdružení Romea. Na zvukovém záznamu, který podle sdružení pochází z veřejného jednání bytového odboru na radnici z 15. srpna 2006, se hovoří o stížnostech na sestěhování cikánů do místní kolonie zvané Bedřiška. Janáčková v něm například říká: „Nesouhlasím s jakoukoliv integrací cikánů, bohužel, jsem rasistka. Vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně je to jedno...klidně to budu křičet do celého světa." O kus dále senátorka někomu vysvětluje, že cikány nemůže nikam jinam umístit. „Chápu, že je to vůči vám nespravedlivé, ale já už ty cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela jenom mít ten dynamit a odstřelit je..."

Není pochyb o tom, že se nyní rozpoutá hotová smršť komentářů a výroků, odsuzujících jednání paní senátorky. Ale nikdo z těch, co taková slova budou vypouštět ze svých humánních úst, zcela určitě není v její kůži a neví, co to znamená mít na starost cikánskou kolonii. A to vůbec nemluvě o tom, že zcela určitě nikdo z těchto kazatelů by takové sousedy mít nechtěl.

Tiskový odbor DS

≡ 8. července 2007

Dělnická strana v Magazínu Právo

V sobotním vydání Magazínu deníku Právo byl pod článkem „Česká ultrapravice aneb Osamělým vlkům rostou zuby“ uveřejněn i profil Dělnické strany. Redaktor Leoš Kyša v něm použil citace z rozhovoru, který pořídil s předsedou DS Tomášem Vandasem. V článku se mj. píše:

„Stav v České republice se bude radikalizovat v souvislosti s krizí veřejných financí a větším přílivem uprchlíků a situace bude příznivější pro strany našeho typu. Myslím, že náš čas určitě přijde,“ je přesvědčen předseda nacionalistické Dělnické strany Tomáš Vandas. Svou kariéru začínal u Sládkových republikánů jako asistent poslance. Jeho strana má dnes přes dvě stovky členů. „Máme ovšem mnoho příznivců. Hlavně mladých. Jejich velký příliv nastal po parlamentních volbách v loňském roce. Zajímavé je, že se k nám hlásí dost mladých lidí mezi šestnácti a sedmnácti. Ty zařazujeme do naší dělnické mládeže. Určitě se jim líbí, že říkáme věci, které jsou nepopulární a nehodí se do dnešní doby.“

Program jeho strany se poněkud vymyká z běžné rétoriky nacionalistických stran. Má totiž silný sociální akcent, který je ostatně obsažen už v samotném názvu. „Proto nám také někdy nadávají do levičáků,“ směje se Vandas. On sám zrovna dělník není. Živí se jako asistent ředitele velké stavební firmy. Má skutečně vystupování jako distingovaný manažer. Snaží se mluvit jednoduše a srozumitelně. Jeho Dělnická strana vystupuje na obranu národních zájmů proti menšinám, přistěhovalcům a homosexuálům.

Tolik článek v Magazínu Právo.

Tiskový odbor DS

≡ 4. července 2007

Dělnická strana nejsou extremisté

Každý z nás již zřejmě ví, že Dělnická strana (DS) je často označována přívlastkem extremistická, stejně tak jako její oficiální logo, jakožto i obrázek zachycující dělníka s kladivem. Obě tato vyobrazení údajně připomínají volební znaky NSDAP, tedy německé nacistické strany z 30. let minulého století. Vezmeme-li v úvahu, že uvedený seznam údajných extremistických stran vytvořilo ministerstvo vnitra, tedy instituce u níž je DS strana zaregistrována jako řádný politický subjekt, nezbývá nic jiného, než-li se smát. Je nutno si ovšem uvědomit, že celý státní aparát je tvořen bývalými bolševiky, převlékači kabátů či tunelářů, respektive jejich pochopů z ODS, a rázem tak pochopíme oč zde vlastně kráčí.

Opoziční neparlamentní strany, neváhající poukazovat na nešvary současné české politické scény, jsou pro politické instituce totéž co červený hadr pro býka. Není tedy divu, že jediným možným protiargumentem je osočování a označování politických protivníků nacionalisty, neonacisty či extremisty.

Rád bych ovšem upozornil na zásadní věc. DS nevyznává ideály nacistické ideologie, germanizace, rasismu, jakékoliv formy násilí a nedemokratických postupů. Osobně se domnívám, že demokracie, humanismus, tedy termíny, kterými se pravicoví politici tak rádi ohánějí, by měly platit pro všechny, tedy i pro opoziční politické strany. V praxi to znamená, že máme plné právo vyjádřit své názory a přesvědčení a především znepokojení nad současnou politickou a společenskou situací. Považuje-li někdo za projev extremismu lásku k vlasti, k národu, jeho kultuře a tradicím, já pak za extremismus považuji ten fakt, že naše země je systematicky rozprodávána ziskuchtivým cizákům, mafiánským bossům vyřizující si své pochybné kšefty střelbou na ulicích za bílého dne, a jimž na českém národu a jeho historii vůbec nezáleží!

Petr Kříž

≡ 1. července 2007

Nové číslo Dělnických listů

Nové číslo oblíbených Dělnických listů je již k dispozici! Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek Mgr. Ladislava Malého o důchodové problematice, na straně dvě články o žalobě na ministerstvo vnitra, summitu Evropské unie či o dětech nelegálních přistěhovalců, které mají zdarma navštěvovat české školy. Dále komentáře Jiřího Štěpánka či JUDr. Stanislava Zemana, glosy nebo zamyšlení nad knihou „Tajné poslaní Spojených států“. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS. Noviny, které otevřeně hlásají pravdu a národovecké myšlenky, je možné si objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách.

Tiskový odbor DS

≡ 30. června 2007

Dělnická strana proti vládě

Členové a příznivci Dělnické strany (DS) protestovali v sobotu v Praze před úřadem vlády. Akci přišli podpořit i členové občanského sdružení Národní korporativismus (NK). Několik desítek účastníků vyslechlo projevy místopředsedy DS Jiřího Štěpánka, předsedy NK Jiřího Petřivalského a předsedy DS Tomáše Vandase.

Akce měla symbolický název „Vysvědčení Topolánkově vládě“ a měla za cíl upozornit na připravovaný návrh tzv. reforem, které citelně zasáhnou většinu občanů České republiky. Místopředseda Štěpánek ve svém projevu nazval reformu gangsterskou a zdůraznil, že na symbolickém vysvědčení vládě by měla být pětka. Tomáš Vandas zase označil současnou vládu za přehlídku bizardních postav, které jsou ostudou České republiky (celý projev naleznete …zde). V této souvislosti zmínil ministryně Kuchtovu, Parkanovou a Stehlíkovou, dále Cyrila Svobodu či Ivana Langera.

Po skončení shromáždění poskytli představitelé DS rozhovory sdělovacím prostředkům. O akci rovněž informovaly internetové servery iDNES a České noviny, Český rozhlas Radiožurnál či Český rozhlas Regina, v jehož vysílání vystoupil předseda Tomáš Vandas živě.

Tiskový odbor DS

≡ 28. června 2007

Sněmovní nenažranci

Jedinou skupinou zaměstnanců, které se nedotkne připravovaná ožebračující ekonomická reforma pod taktovkou modré bandy, jsou poslanci a senátoři. I když se při sněmovních a senátních debatách hádají, očerňují se či zesměšňují, tak v jednom jsou nerozborně jednotní od komunisty po lidovce – vždy si ochotně zvýší plat či náhrady anebo si ponechávají velkorysou imunitu.

Nedávno si bezostyšně odhlasovali zvýšení náhrad za bydlení na neuvěřitelných 17 tisíc korun. Což je důkaz jejich asociálnosti a elitářství, když si v době, kdy mladé rodiny nemají kde bydlet anebo platí za bydlení ze svých těžce vydělaných peněz obrovské částky za lichvářské hypotéky či podnájmy, umožnili z platů daňových poplatníků luxusní bydlení v apartmánech „jako v Hiltonu“. Nikdo nechce po poslancích a senátorech, aby pobírali minimální mzdu, ale rozhodně by neměli mít tolik nezdaněných náhrad: cestování veřejnou dopravou zdarma, přeplacení asistenti, gratis poslanecké kanceláře ve volebních obvodech, kam kromě uklízečky nikdo z občanů nepřijde, a nakonec již zmiňované náhrady za pražské bydlení.

Nemravnost poslaneckých výhod se ukazuje v připravované gangsterské reformě, která mj. navrhuje, aby první tři dny nemoci nedostával zaměstnanec nic. Jenže poslanec pobírá po dobu nemoci 100% platu. Král podezřelých výběrových řízení na ministerstvu obrany, dnes ministr financí Kalousek, také navrhuje daňově nezvýhodňovat tzv. stravenky, což bude mít za následek, že mnozí zaměstnavatelé přestanou tyto poukázky vydávat, ale poslanci si mohou i o polední pauze v poslanecké restauraci dopřávat za pár korun vybranou krmi a značkové likéry.

Z poslanecké práce se nesmí stát výnosný obchod, ale skutečná služba občanům a státu. Když nebudou poslanci a senátoři dostávat horentní platy a náhrady, nebudou mít imunitu za řízení v opilosti či korupci na předcházejícím pracovišti (třeba na radnici), tak se zamezí přílivu vyžírek a mravních kreatur typu Melčáka a Pohanky do sněmovních lavic.

Karel Verner

≡ 25. června 2007

EU: Začátek konce?

Eurofederalisté se sice usmívají, nicméně tento úsměv má poněkud křečovitý nádech. Právě skončený summit Evropské unie v Bruselu potvrdil, že unii čekají v budoucnosti velké problémy. Asi zásadním výstupem z jednání je definitivní pohřbení tzv. euroústavy. Plán na její instalaci dostal trhlinu poté, co ji v referendu odmítli Francouzi a Nizozemci. Členské státy EU sice přijaly jakési kompromisní řešení v podobě návrhu ústavní smlouvy, ale společná vlajka a hymna jsou zatím minulostí.

Velký boj se na summitu odehrával okolo podílu hlasů jednotlivých zemí. Zejména Polsko potvrdilo, že se nenechá Bruselem zatlačit do kouta. Výsledkem je pak dohoda, že do roku 2014 bude platit hlasovací uspořádání podle smlouvy v roce 2000 v Nice, které je velmi výhodné pro Polsko a pro menší státy unie s nižším počtem obyvatel. Teprve potom bude platit systém dvojí většiny zvýhodňující státy s větším počtem obyvatel, například Francii nebo Německo. Ale ještě do roku 2017 si státy budou moci vybrat, který systém při hlasování zvolí. Polsko tak tedy nejméně na dalších deset let dosáhlo svého, uhájí si větší vliv, než by mu dával původní návrh. A co bude za těch deset let, to je ve hvězdách.

Bruselský summit rovněž přijal posílení vlivu národních parlamentů, co je v kontextu posledních let věc nevídaná. Parlamenty mohou zvrátit návrhy Evropské komise, které by výrazně zasahovaly do národních kompetencí. Musí se jich na tom shodnout 55 procent. Celkově se dá říci, že zastánci jednotné Evropy museli spolknout hořkou pilulku. Jejich vize společného evropského státu dostává povážlivé trhliny. A to je pro nás, nacionalisty, jen dobře.

Tiskový odbor DS

≡ 22. června 2007

Děti nelegálních přistěhovalců zdarma do českých škol!

To že naše vláda má české občany za hlupáky, jimž může nabulíkovat cokoliv, jsme si zvykli. Ovšem co si pro nás připravila právě teď, to už skutečně nemá obdoby. O co zde kráčí? Dle nové zákonní novely budou školy moci přijímat do svých řad děti nelegálních přistěhovalců. V praxi to znamená, že člověku, jenž se svým nelegálním pobytem na území ČR dopouští trestného činu, se nejen nic nestane, ale ještě bude zdarma postaráno o jeho děti. Co na tom, že se poruší zákon a že ve školství je zoufale málo peněz, jen ať svět vidí, jak jsme hodní a humánní.

A co z toho plyne pro českého člověka? Zatímco dětem porušitelů zákona se dostane veškerého komfortu a zdarma, náš občan musí platit nemalé peníze za učebnice, pera a školní pomůcky, protože stát na tyto věci odmítá dát školám peníze. Je ovšem zvláštní, že přesto budeme rozhazovat plnými hrstmi cizím. Je to jako kdybyste vlastním dětem odpírali maso k nedělnímu obědu z důvodů nedostatku financí, zatímco sousedovi byste nosili třikrát týdně šťavnaté hovězí fláky, ať se jeho děcka řádně nacpou. Jak pak se musí cítit vlastní dítě? Odstrčeně a cize.

Naši politici nám opět ukazují, jak jim na českém občanovi pramálo záleží a že budou vždy dělat maximum pro cizáky, pro které se naše země pomalu ale jistě stává zlatým dolem. Není již konečně na čase, aby toto vše skončilo?

Petr Kříž

≡ 21. června 2007

Důchodci – špatné svědomí národa

Dnes a denně jsme svědky, jak sdělovací prostředky nešetří chválou na naší ekonomiku, jak dobře si stojíme. Prý už dva roky nepřetržitě roste šestiprocentním tempem a zažívá tak nejúspěšnější období od roku 1989. Rychlejší růst je zaznamenán prý na Slovensku, kde se HDP zvýšil o devět procent a v Polsku o 6,8 procent. Motorem české ekonomiky je prý spotřeba domácností; lidem se prý daří, rostou mzdy, mohou tedy nakupovat a utrácet. Zároveň ovšem analytici upozorňují, že poroste inflace a úroková míra, čili budou dražší půjčky. Přitom jsou to právě tyto půjčky, které umožňují lidem naplňovat svoje sny po hmotných a třeba rovnou říci většinou zbytných věcech; ovšem věcech líbivých, reklamou a módou vyzdvihovaných, na které lidé nemající pevné morální zásady skáčou jako mouchy na lep. Důsledkem toho všeho je, že stále více rodin se zadluží a pak, protože splátky jsou neodbytné, ocitají se v dluhové pasti a stávají se snadnou kořistí moderních lupičů, zvaných exekutoři.

Mgr. Ladislav Malý

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

≡ 20. června 2007

Já jsem šerif, a kdo je víc?

Říkají si asi často někteří obecní či městští strážníci. Potkáváme je všichni. Kolt proklatě nízko, drsný pohled, v puse nezbytnou žvýkací gumu. Novelizace zákona, která městským strážníkům umožnila kontrolování řidičů s možností udělit tučnou pokutu, jim dodala patřičné sebevědomí. Je logické, že obce a města takové rozhodnutí uvítaly. Šikanováním řidičů a nasazováním botiček si totiž vydatně přilepšují do rozpočtu.

Je však institut městské a obecní policie skutečným přínosem? Má jejich činnost pozitivní vliv na potírání kriminality? O tom přesvědčen nejsem. Pochybnosti o kvalitním výcviku a odborné (ne)způsobilosti městských policistů prohloubila i událost na pražském Proseku, při níž byl zastřelen taxikář. Důsledky nekvalitního výběru lidí do řad městské policie v počátcích jejího vzniku, kdy se strážníkem mohl stát doslova každý, kdo se prokázal čistým rejstříkem trestů, aniž k tomu měl patřičné předpoklady jak pro stránce fyzické, psychologické a vzdělanostní, pociťujeme dodnes.

Zcela určitě není v pořádku situace, když se překrývají pravomoci Policie ČR a městské policie. Vzniká jakási nezdravá konkurence, která neprospívá nikomu. Je třeba zamyslet se nad tím, nakolik je fungování městské policie efektivní, zda by nebylo lepší radikálně omezit její kompetence, či ji vůbec zrušit.

Tomáš Vandas

≡ 18. června 2007

Vláda chytrých zlodějů

V dnešní době už si lidé zvykli, že neustále něco platí vládě. Jistě, každá vláda potřebuje peníze, aby stát mohl fungovat. Ale vláda by tu přeci měla působit jako ochránce slušných občanů, ne jen jako nesvéprávná banda, která neumí hospodařit.

Vezměte si, kolik slušný, pracující občan měsíčně nacpe do kapes naší vládě. Nejprve mu strhnou procenta z platu přičemž mluvíme o tisících. Každý měsíc musí také průměrný občan zaplatit astronomický nájem za to, že žije v králíkárně, kterou nikdo pořádně neopravil desítky let. Takže může mít zrezlé topení, při dešti tam zatéká a linka a kamna byly měněny naposledy za komunistů. Nájem se samozřejmě liší svou výší v různých regionech a za různé byty, ale většinou je tak vysoký, že pokud chce mít rodina s dětmi trošku prostor, tak musí pracovat oba rodiče. Což ale často vede k tomu, že děti propadnou drogám a alkoholu, protože se o ně nemá kdo náležitě starat. Dále platíme DPH za každý výrobek co si koupíme a všechny tyto peníze jdou do kapes státu. Tak jak je možné, že jsme čím dál tím víc zadlužení? A teď nemyslím jen naše dluhy vůči zahraničí, ale také naši lidé si stále častěji berou půjčky od těch zatracených lichvářů v bankách, aby vůbec mohli splácet dluhy státu nebo aby měli na něco jen pro sebe.

Musíme si přiznat, že naše vláda jen škodí. Hrabe si sama pro sebe a přispívá ke zločinnosti, protože slušnou prací člověk nezbohatne! Mohu dát příklad: moji rodiče celý život pracují, platí nájem a donedávna živili dvě děti. Jsou to skvělí rodiče, ale v bohatství se netopí. No a důchodů se asi nedočkají, leda tak placení dluhů, do kterých nás naše vláda dostala.

Já náš lid nechápu. Proč si necháme tolik líbit od lidí, co za komunistů měli svoje fabriky a posty a dnes se přiživují jinde? Proč neustále volíme jen ODS a ČSSD? Tyto strany nic nezmění, jim to takhle vyhovuje. A změnu k lepšímu nevidím ani ve Straně zelených, jejíž členové jsou povětšinou anarchisté a chtějí legalizovat drogy. My po vás, občané, nechceme žádný puč, jen podpořte naši Dělnickou stranu, ať už ve volbách nebo jinak. My na náš národ nezapomeneme, a hned jak se mu budeme moci odvděčit, tak to uděláme!

Jiří Šlégr

≡ 15. června 2007

Televizní žumpa

Hrdinové se vracejí. Opět bude mít národ možnost sledovat jejich psychické výlevy, starosti, radosti a jiné city. Řeč je o Vyvolených, vlajkovém pořadu televize Prima. Ta hodlá spustit již třetí řadu reality show, kde v uzavřeném domě na živo exhibují pochybná individua, většinou homosexuálové, sociální pracovnice z E55, feťáci či lidé se základním vzděláním. Televizní šmíráci budou s nadšením hltat osudy svých miláčků, zatímco ti rozumní nechápavě kroutí hlavou.

Televizní žumpa se otevírá a zápach je cítit na hony daleko. Reality show všeho druhu zaplavují naší společnost, přesně ve stylu úpadku starého Říma. Dejte lidem chléb a hry, ať nemají čas přemýšlet. Ta podobnost je až děsivá. Říkám si, kde to skončí. Kde bude ta hranice, kterou neustále tlačíme výš a výš. Nejdříve tlupa primitivů, výměny manželek, poté třeba výměna dětí, darování orgánů a nakonec zabíjení pro zábavu. Zastavme to. Dokud je ještě čas.

Tomáš Vandas

≡ 14. června 2007

Bushturné: Albánie bezpečnější než ČR

Americký prezident G. W. Bush v průběhu evropského turné zavítal v neděli do albánského městečka Fushe-Kruje. Zde na něj čekal nadšený dav místních venkovanů, kterým „Vůdce světa" skončil takřka v náruči. Stovky rukou se chtělo dotknout ruky z Bílého domu, zvláště levé, na které nejen politici nosí náramkové hodinky. O ty Bush během okamžiku přišel.

Zarážející na celém incidentu je skutečnost, že se americký prezident osobně vydal do tak nestabilního a rizikového davu Albánců (jen pro informaci - 70 % Albánců se hlásí k islámu). Co bezpečnostní opatření? Pár dní předtím jsme je všichni zažili na vlastní kůži, zvláště my, co bydlíme v Praze. Odkloněná letecká doprava, Pražský hrad musel být uzavřen, některé tramvaje přestaly jezdit a chvílemi stála i magistrála. O nějakém setkání s občany nemohla být ani řeč, pomineme-li konferenci s „vyvolenými" ve střeženém Černínském paláci. Albánská obec Fushe-Kruje je pravděpodobně bezpečnější než metropole České republiky. Stručný závěr: Další mínus pro radar. Pokud ovšem nemá chránit Američany před námi.

Autor: mz

≡ 12. června 2007

Sekty a čeští katolíci

„Česká země není vůbec ateistická, česká země je nábožensky tupá. Stará moudrost říká: vyžeň Boha dveřmi a dvacet náboženství ti tam vleze oknem. Naše země není křesťanská ani ateistická, je vysoce náboženská, ale právě v oblasti těch sekt. Jsme zemí duchovně silně nevzdělanou a duchovně neinteligentní. Pak stačí málo, aby člověk něco ze sekty přijal.“ – řekl nedávno sobotnímu deníku Právo Jaroslav Kašparů, odborník na sekty, v článku zajímající se problematikou sekt.

Měli bychom se ptát po příčině: jak je možné, že zhruba před třemi sty lety z Českého království vycházeli po stovkách vzdělaní Jezuité do celého světa na misie, přinášejíc místním duchovně zaostalým národům, jako byli Indiáni ve Střední a Jižní Americe, jejichž stupeň duchovní zaostalosti byl tehdy stejný jako je v současnosti našeho národa, světlo Kristovy pravdy. Co se to vlastně v tomto českém prostoru stalo, že lidé v naprosté většině a šmahem vyhnali Boha ze svých srdcí a domovů? Zevrubnou odpověď by obsáhlo několika svazkové dílo, a k tomu jsou lidé povolanější. A když nejsou dnes, tak zcela jistě v budoucnu se někdo najde, kdo s vědeckou erudicí a pravdivě zpracuje dějiny katolické církve v Čechách a na Moravě od doby baroka do začátku třetího tisíciletí.

Mgr. Ladislav Malý

(Celý článek naleznete v sekci …komentáře)

≡ 10. června 2007

Venezuela bez černobílých brýlí

V minulých dnech se často v médiích zmiňovaly události kolem venezuelské nezávislé televizní stanice RCTV. Venezuela je vůbec nyní ostře sledovaná země, kde zlý Hugo Chávez vyhání zahraniční firmy, zestátňuje majetek a jezdí za svým duchovním otcem Fidelem na Kubu. A teď ještě ke všemu zastavil vysílání oblíbené televize. Není ale všechno pouze černobílé, jak je nám předkládáno.

Kauza kolem televize RCTV je vcelku jednoduchá. Televizní stanici vypršela licence a ta nebyla obnovena. Je to podobné, jako kdyby u nás skončila licence Nově a nedošlo k jejímu prodloužení. Chápu, že stoupenci stupidních latinskoamerických telenovel a bezduchých estrád by byli zklamáni, nicméně to není důvod, aby protesty, při nichž dochází k ničení veřejného majetku, vnucovali svůj (ne)vkus ostatním občanům. Je plně v kompetenci každého státu, aby určil, komu licenci dá a komu ne. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale je to jediné správné řešení.

Obdobné je to se „zestátněním“ ropného průmyslu. Chávezova vláda dala zahraničním firmám docela férovou nabídku. Odkoupíme od vás část podílu, aby stát získal majoritu, ale budete moci dál zůstat ve společných podnicích. A pokud s tím nesouhlasíte, musíte ukončit podnikání v naší zemi, ale náhrady obdržíte podle tržních cen. Je logické, že většina firem si zvolila první variantu, neboť i tak jsou jejich zisky astronomické. Nelze tedy mluvit o zestátnění podobného typu, jaké zažila naše země po únoru 1948.

Stát by měl mít rozhodovací pravomoci ve strategických oblastech, jako je energie, plyn, voda a ropa. V případě Venezuely (a nejen zde) odložme černobílé brýle, které se nám snaží nasadit sdělovací prostředky a používejme selský rozum.

Tomáš Vandas

≡ 8. června 2007

Češi odmítají adopce dětí homosexuály

Dvě třetiny Čechů si myslí, že by homosexuální páry měly mít právo uzavřít registrované partnerství, ale ne právo adoptovat děti. Více než polovina nesouhlasí s právem homosexuálů na uzavření sňatku, čtvrtina nesouhlasí ani s registrovaným partnerstvím. Vyplývá to z průzkumu, který dnes zveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Postoje české veřejnosti k právům homosexuálních párů jsou podle CVVM ve srovnání s rokem 2005 více odmítavější. Zatímco před dvěma lety souhlasila s právem na adopci dětí téměř třetina oslovených, v letošním průzkumu to bylo 22 procent. S právem uzavřít sňatek v roce 2005 souhlasilo 42 procent, nyní to bylo 36 procent respondentů.

Tiskový odbor DS

≡ 5. června 2007

Zpívající ministryně

Ministryně obrany Vlasta Parkanová se rozhodla po svém dát najevo svou nezměrnou oddanost Americe. Před návštěvou amerického prezidenta Bushe nazpívala společně s hudebníkem Janem Vyčítalem oslavnou píseň na americký radar.

„Dobrý den, prapore hvězd a pruhů, tak už ses rozvinul nad náma, dobrý den, prapore našich druhů, co jsme je vítali s džípama“, zpívá nadšená Parkanová plná dojetí, která doufá, že CD s písní předá svému idolu při jednání na Pražském hradě.

Je vidět, že patolízalství našich vládních činitelů nezná mezí a spojitost s komunistickou érou je zřetelná na první pohled. Zatímco ale komunističtí vládci vítali své soudruhy bratrským polibkem a oslavné ódy nechali na umělecké frontě, „demokratická“ elita skládá písně a čeká na pochvalné podrbání za uchem. Ministryně Parkanová je ostudou naší země. Pokud tak usilovně touží po zpívání, ať okamžitě rezignuje na svůj post a jezdí s estrádou po českých a moravských krajích.

Tomáš Vandas

≡ 4. června 2007

Mediální výchova našich dětí

Všimla jsem si, že téměř po celém světě se stále řeší problém agresivity v počítačových hrách a filmech. Nechceme prý naše děti a mládež špatně vychovat. Ale málokdo se dnes pozastaví nad tím, jak je to v naší společnosti nyní se sexualitou.

Je to přirozená věc, z lásky dvou lidí by měl vzejít nový člověk. Ovšem to jak sexualitu pojímá naše doba se s tímto tvrzením moc neztotožňuje. Naopak, spíše jako by nabádala k častému střídání partnerů bez jakýchkoliv citů a uvádí to za přirozené. Ale pro společnost to asi zrovna moc dobré není. Počet rozvedených párů stále stoupá a děti vyrůstají jen s jedním z rodičů nebo dokonce s žádným. Někdo to však přijímá za normální a v tomto přesvědčení pak vychovávají naše děti a mládež. Už je málokterý film ve kterém by se někdo neukázal v intimních chvílích. A tímto to také přestává intimním být.Vzpomeňme na černobílé filmy, tam byl tak maximálně polibek a na svlékání došlo asi jen ve výjimečných případech. Čekám, kdy se budou lidé svlékat i v pohádkách.

Asi před rokem jsem byla se svou malou sestřenicí v hračkárně a mezi stolními hrami byla vystavená nějaká erotická hra s lehkou, nahou děvou na obale. Vůbec jsem nevěřila vlastním očím. Nedávno zase ukazovali, že v nějakém městě dva chlapci (12-ti letý a 13-ti letý) znásilnili svou 14-ti letou spolužačku. Když se jich dotázali, proč to udělali, co je k tomu vlastně vedlo, řekli, že to viděli ve filmech a chtěli si to taky zkusit. Jistě ani neměli problém nějaký takový film sehnat. Na internetu, v novinách, v televizi a snad opravdu úplně všude jsou denně zobrazovány stovky nevhodných obrázků a scén. Dále tu jsou videopůjčovny a asi každá má své oddělení s pornografií. Mimoto je dnes v každém městě nějaký ten sexshop s vlastní videopůjčovnou. Tyto sexshopy taky už jen na dálku svítí nevhodnými plakáty. To jestli je někomu 18 let se většinou ani moc neřeší. Je to jen takový oficiální pokyn a málokdo ho dodržuje. Jde tu hlavně jen o peníze.

Nejsem si jistá, jestli je toto ta skvělá výchova. Na jedné straně se snažíme o dobrou výchovu a snažíme se vymýtit agresivitu, a na straně druhé jsou denně tolerovány tyto ne moc výchovné perverznosti, které jsou podle mě zveřejňovány v mnohem větší míře. A někdy na závažnosti tohoto problému ještě přidávají tím, že tam šoupnou nějaké homosexuální páry. Což je další nebezpečný faktor pro naše děti a mládež.

Lucie Šlágrová

≡ 1. června 2007

Demonstrace proti drogám v Havířově

V sobotu 9.6.2007 se v Havířově uskuteční demonstrace proti drogám. Akci pořádá Národní korporativismus ve spolupráci s MO Dělnické strany Havířov. Sraz účastníků je ve 14. hodin na vlakovém nádraží. Začátek akce je naplánován v 15 hodin. Přijďte vyjádřit svůj nesouhlas s propagací a distribucí drog!

Tiskový odbor DS

≡ 30. května 2007

Lidové noviny o žalobě DS

V dnešním vydání informují Lidové noviny o podané žalobě Dělnické strany na Ministerstvo vnitra ČR. Celý článek naleznete …zde.

Tiskový odbor DS

≡ 29. května 2007

Dělnická strana žaluje ministerstvo vnitra

Dělnická strana (DS) podala žalobu na Ministerstvo vnitra České republiky, která byla dnes doručena k Městskému soudu v Praze. Důvodem je vydání manuálu pro Policii ČR pod názvem „Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti“, jehož autorem je Miroslav Mareš. V tomto manuálu je mezi extremistickými znaky uvedeno i stranické logo DS: ozubené kolo s počátečními písmeny strany uvnitř. A to i přesto, že Dělnická strana je řádně registrovanou politickou stranou, jejíž stanovy byly paradoxně odsouhlaseny právě ministerstvem vnitra.

Dělnická strana již počátkem dubna (2.4.2007) podala kvůli uvedenému manuálu trestní oznámení, které však do této doby nebylo uzavřeno. I vzhledem k tomu, že si nelze dělat iluze o probíhajícím vyšetřování a práci orgánů činných v trestním řízení, rozhodla se DS podat žalobu na poškození dobré pověsti právnické osoby a po ministerstvu vnitra požaduje omluvu a vyškrtnutí stranického loga z uvedené příručky. O žalobě rovněž informoval zpravodajský server iDNES.cz (naleznete …zde).

Tiskový odbor DS

≡ 27. května 2007

Stanovisko DS: Vondra americkým lokajem

Dělnická strana (DS) považuje dnešní prohlášení vicepremiéra Alexandra Vondry o možnosti znovuzavedení povinné vojenské služby, pokud na českém území nebude umístěna americká radarová základna, za typickou ukázku arogantního chování současné vládní elity.

Americký lokaj Vondra se snaží zbabělým zastrašováním reagovat na dlouhodobě odmítavý názor drtivé většiny českých občanů, kteří americkou radarovou základnu vnímají jako ohrožení bezpečnosti České republiky. Skandální Vondrovo prohlášení je důkazem vzrůstající nervozity „české“ vlády. Co bude následovat příště? Vyhrožování opakováním ruské okupace?

Tiskový odbor DS

≡ 23. května 2007

Zdraví na prodej

Tak je to tady. Jen co se vládní trojkoalice trochu otřepala z nejistoty, zda se udrží u moci, už nás seznamuje se svými, pro občany neradostnými plány. Ministr Julínek představil dlouho avizovanou reformu zdravotnictví. Podle připraveného návrhu budou občané platit za návštěvu praktického lékaře, v lékárně za položku na receptu, za pobyt v nemocnici, za návštěvu lékařské pohotovosti. Maximální výše ročního poplatku má sice být pět tisíc korun, ale nebude se do něj započítávat poplatek za pohotovost a za hospitalizaci. Podle ministerstva zdravotnictví bude odhadovaný výnos až čtyři miliardy korun ročně.

Pro někoho je třicetikorunový a větší poplatek drobným pakatelem, pro jiného nezanedbatelnou částkou. Ten pohled bude zcela jistě odlišný od zdravého člověka a ústavního činitele, než od nemocného a důchodce. Asi by se však shodli na jakémsi symbolického poplatku nebo úhradě za jídlo v nemocnici, kdyby existovala jistota, že vybrané peníze budou skutečně využity ve zdravotnickém systému. A tato jistota zde bohužel chybí.

O nedostatku financí ve zdravotnictví slýcháme dlouhá léta. Lékaři kritizují zdlouhavé platby od pojišťoven a malé platy, pojišťovny lkají nad ztrátovým hospodařením, vláda vždy hledá viníka v předchůdkyni (myšleno ve stranické konkurenci). A všichni čekají, že jakási reforma, která ale žádnou reformou není, přinese cosi zázračného. Pokud se prý nezačne s vybíráním peněz od pacientů, bude v roce 2015 hrozit českému zdravotnictví kolaps. Argumentuje se také tím, že Češi prý chodí často k lékaři, v průměru až čtrnáctkrát za rok. Nevím jako kdo, ale já ve svém okolí neznám nikoho, kdo by jen tak z nudy chodil vysedávat do ordinace a nechával si předepisovat kvanta léků.

Problém českého zdravotnictví je někde jinde. Je totiž výrazně, pokud provedeme srovnání s jinými zeměmi západní Evropy, podfinancováno ze státního rozpočtu. I přesto je na velmi dobré úrovni. A tak místo toho, aby vláda nalezla úspory ve státním rozpočtu v řádu několika miliard korun ročně, chce tyto peníze vyždímat od lidí. A je jí jedno, že většina občanů si celý život platí zdravotní pojištění, zaměstnavatelé za ně odvádějí odvody, to nikoho z těchto pijavic nezajímá. Zdravotnictví je pro ně tržní oblast jako každá jiná. A tak nejdříve byly od dubna zvýšeny poplatky za léky novou lékovou vyhláškou o více než dvanáct procent, nyní budou následovat výše uvedené platby za lékařskou péči a k tomu začíná (viz Středočeský kraj) rozprodávání nemocnic. Ukazuje se, že bylo chybou předat krajům tak rozsáhlé kompetence. S provozem nemocnic si neví rady a chtějí se jich za každou cenu zbavit. Dokonce prodávají ne nejvyšším nabídkám, z nichž vykukuje korupce. Navíc noví majitelé nemocnic jsou povinni zajistit stávající lékařskou péči na pouhých pět let. Co bude až tato lhůta uplyne? To raději nebudeme předjímat. Řešením je návrat nemocnic pod přímé řízení státu v rámci neziskového sektoru.

Zdraví se stává obchodovatelnou komoditou. Budeš-li mít peníze, dostaneš odpovídající péči, nebudeš, máš smůlu. Dostaneš jen tolik, na co máš. Zdraví na prodej. Vítej, občane, ve světě českých reforem.

Tomáš Vandas

≡ 20. května 2007

DS zahájila petici proti pozitivní diskriminaci

Členové a aktivisté Dělnické strany v severočeském Mostě zahájili petici proti programu ministerstva školství „Podpora romských žáků středních škol“. Sbíráním podpisů chtějí protestovat proti zvýhodňování některých žáků na základě barvy pleti. K petici se již připojilo několik desítek občanů a sbírání podpisů bude pokračovat i v jiných městech po celé České republice. Zájemci, kteří se chtějí k této akci připojit, mohou kontaktovat tiskový odbor DS, a to telefonicky nebo e-mailem.

Tiskový odbor DS

≡ 18. května 2007

Polsko: Homosexuálové do škol nepatří

Polský ministr školství Roman Giertych včera představil návrh novely školského zákona, který zakazuje „propagovat homosexualitu“ ve školách. O tom, co je „homosexuální propaganda“ a co pouhá informace o homosexualitě, by měl podle návrhu rozhodovat ředitel školy. Pokud by o naplnění zákona nedbal, mohl by být okamžitě odvolán.

„Škola není místem pro homosexuální propagandu. Je povinna připravovat děti na rodinu a manželství, což podle polské ústavy znamená soužití ženy a muže,“ uvedl Giertych. „Žádné homosexuální organizace podle návrhu nesmějí vkročit do školy,“ zdůraznil ministr. Giertycha, který je předsedou vládní ultrakatolické Ligy polských rodin (LPR), nedávno za nápad zakázat „propagaci homosexuality“ ve školách – pod hrozbou propuštění učitelů – kritizoval Evropský parlament. Giertych sice očekává kritiku Evropské unie, nicméně návrh má podle něj šanci být schválen, protože jej podpořili koaliční partneři. Premiér Jaroslaw Kaczynski nedávno prohlásil, že souhlasí s těmi, kdo jsou proti homosexuální propagandě v polských školách. Je vidět, že Polsko se vydalo správnou cestou.

Tiskový odbor DS

≡ 16. května 2007

Češi důvěřují médiím

Češi nejvíce důvěřují televizi, rádiu a armádě. Plyne to z nejnovějšího průzkumu CVVM. Překvapující průzkum? Zdá se, že ani moc ne. Stačí, když si uvědomíme, s jakou dychtivostí je čten bulvár a jak se téměř bez výhrad věří všemu, co se ve sdělovacích prostředcích řekne či napíše. Z médií se největší důvěře těší rozhlas (71 procent), televizi důvěřuje 68 procent dotázaných. Tisku věří 54 procent lidí.

„Prakticky napolovic rozdělená s vyrovnanými podíly důvěřujících a nedůvěřujících je pak česká veřejnost ve vztahu k policii a soudům," uvádí CVVM. Důvěra v policisty a také v armádu a soudy od poloviny 90. let stoupla. V armádu důvěra roste vytrvale od roku 2001. S policií je to jiné. Ta měla právě před šesti lety historicky nejvyšší důvěru (58%), pak jí věřilo stále méně lidí a trend se zvrátil až v poslední době. Soudy nyní už asi rok mají nejvyšší důvěru do roku 1993, kdy podobná měření začala. Soudům věří 48 procent Čechů, nedůvěřuje jim 47 procent.

Tiskový odbor DS

≡ 13. května 2007

Občané radar nechtějí

Proti umístění amerického radaru je podle nejnovějších průzkumů 61 procent lidí, opačný názor má 30 procent dotázaných. „Mezi únorem a květnem nedošlo ve veřejném mínění k žádným významným posunům. Budoucí pohyb bude zřejmě záviset na vyjednaných podmínkách umístění radarové stanice," stojí v analýze Factum Invenio. Na odporu veřejnosti k radarům podle sociologů mnoho nemění ani možnost, že by nad protiraketovou obranou převzala záštitu Severoatlantická aliance.

Názory politiků na radarovou stanici zajímají jen menšinu voličů. Výjimkou je jen prezident Václav Klaus. Za nejdůvěryhodnějšího politika ho v souvislosti s jeho názory na radar považuje 52 procent lidí. Podle 61 procent lidí by vláda měla výměnou za zapojení České republiky do systému protiraketové obrany požadovat po Spojených státech zvýšené bezpečnostní záruky. Téměř polovina chce jistotu, že radarová stanice neohrozí životní prostředí, a třetina lidí by požadovala zrušení víz pro cesty do USA.

Tiskový odbor DS

≡ 8. května 2007

Výročí osvobození Československa

S úctou vzpomeňme na všechny padlé hrdiny, kteří neváhali položit svůj život za osvobození Československa. Čest jejich památce!

Tiskový odbor DS

≡ 8. května 2007

Chanov - sídliště bez stromů a květin

Když se řekne slovo Chanov, tak se asi každému z nás vybaví velice nepěkný obrázek. Tento obrázek je ovšem krutou realitou. Měl by nás však varovat a ukázat nám, že je asi něco v nepořádku. A tudíž bychom s tím měli začít něco dělat. Tím něčím, ale nemyslím stálé opravování tohoto místa. Přiznejme si, že kdykoliv se Chanov opraví, skončí vždy stejně, v troskách. To je tedy důkaz, že to věčné opravování je skutečně k ničemu.

Cikáni toho jen zneužívají a doplácíme na to všichni ze svých daní. Jistě by byl každý z nás raději, kdyby vydělával na užitečnější věci než na cikánské předměty k ničení. Navíc oni sami za to nemusejí zaplatit ani korunu. Něco jako nájem zná jen opravdu pár z nich. Avšak když člověk, který pravidelně chodí do práce a tvrdě dře, aby uživil svou rodinu (což je se stálým zdražováním těžší a těžší), tak takovému člověku stačí jen několikrát nezaplatit nájemné a octne se na ulici. Kde je pomoc od státu a ohledy nyní? To jsou peníze a odpouštění dluhů jen pro určitou skupinu obyvatel? Proč, když si ničí svá obydlí a státu nic nepřispívají, tak stát ještě přispívá jim? Kdyby se takto skutečně choval obyčejný, pracující, bílý člověk, tak mu nikdo nepomůže.

Přijde mi to trochu zvláštní. Za dobré chování nemají obyčejní lidé vůbec nic (spíše je jim ještě ubráno) a za špatné, devastující chování následuje odměna. Tímto sídlištěm je taky Most velice nechvalně známý. Čemuž se, ale nedá divit. Průhledné paneláky jen tak někde nemají a moc dobrou reputaci nám asi udělat nemohou. Jak někomu z jiného města řeknete Most, bude znát jen hromadu uhlí a sídliště bez stromů a květin. A to skutečně není moc povzbuzující. Jestliže však cikáni chtějí žít v rozpadlých a špinavých bytech, tak tím, že jim tam budeme chodit uklízet, je to jistě neodnaučíme. Je to totiž stejné asi jako s dětmi, když za ně budou rodiče stále vše uklízet, nenaučí se samostatnosti nikdy.

Lucie Šlégrová

≡ 6. května 2007

Feťáci demonstrovali za drogy

Zhruba dva tisíce zastánců legalizace marihuany demonstrovalo včera v Praze. Akce začala pochodem ze Staroměstského náměstí na Letnou. V čele průvodu jel terénní automobil s velkým „jointem“ na střeše. Pochodu vévodil transparent s vyobrazením konopného listu a nápisem „Když jí miluješ, není co řešit".

Řada odborníků s legalizací marihuany nesouhlasí. Upozorňují na to, že častá konzumace této drogy přináší rizika. U lidí, kteří k tomu mají genetické předpoklady, může odstartovat vznik schizofrenie. U každodenních a intenzivních uživatelů konopí hrozí ztráta motivace. Podle Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti vyzkoušelo někdy v životě marihuanu 22 procent mladých Čechů, asi o deset procent více než je průměr zemí EU.

V souvislosti se sobotní akcí je zvláštní, že akce nebyla v samotném začátku rozpuštěna, neboť na ní docházelo k propagaci a šíření drog. Policie váhala, zatímco proti jiným akcím, zejména národně orientovaným, zasahuje ihned a bezdůvodně.

Tiskový odbor DS

≡ 5. května 2007

Lidé cikány nemusí

Zhruba dvě třetiny občanů (68%) mají negativní vztah k cikánům. Za dobrý nebo velmi dobrý ho označilo pouhých 5 procent lidí. Necelá pětina (19 procent) dotázaných uvedla, že má k cikánům stejný vztah, jako k ostatním skupinám obyvatel. Vyplynulo to z průzkumu agentury STEM.

Ve srovnání  s minulostí se dá zjistit, že k velkým změnám ve vztahu Čechů k cikánům příliš nedošlo. Například v srpnu 1994 mělo na cikány negativní názor 73 procent občanů.  V posledních dvou letech velmi mírně ubývá lidí, kteří mají k cikánským spoluobčanům stejný vztah jako k ostatním, a spíše přibývá těch, kteří deklarují odmítavý postoj.

Tiskový odbor DS

≡ 4. května 2007

Další zbytečný úřad

Poslanecká sněmovna odhlasovala vznik Ústavu pro studium totalit. Ústav se má zabývat zkoumáním historických dokumentů z doby nacistické okupace a komunistické éry. Nejvyšším orgánem ústavu má být sedmičlenná rada volená Senátem, plat člena rady má být nejméně 25 tisíc korun, k tomu si připočtěme náhrady (telefon, cestovné, stravné, ošatné atd.), budovu, kanceláře, úředníky.

Je vůbec takový úřad potřebný? Podle mého názoru zcela určitě ne. Máme již existující Ústav pro soudobé dějiny, dále Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a jiné instituce, zabývající se historií našeho národa. Nově vzniklý ústav bude úřadem spíše politickým než historickým, jehož úkolem bude dějinné události vykládat dle přání vládnoucí elity. Je také zvláštní a podivuhodné, že k jeho vzniku dochází po téměř osmnácti letech od sametového podvodu. Až příliš zde vyčnívá snaha odvést pozornost od současných problémů neustálým přehrabováním se v ničem.

Ústav pro studium totalit paměť národa rozhodně neobohatí. Jen bude vysávat peníze z kapes daňových poplatníků a navenek se tvářit, jak důležitá tato „práce“ je.

Tomáš Vandas

≡ 3. května 2007

Upřesnění čtenářům DL

V rozhovoru s Vlastimilem Pechancem v č. 11 Dělnických listů došlo k nepřesnostem v roce odsouzení k 17.letům; správné datum je 4.3.2003. Začátek uvěznění je od 21.7.2001. U 3. otázky je chybné datum: v roce 1997 byl V. Pechanec odsouzen za bodnosečné poranění cikána ve Svitavách.

Po poskytnutí rozhovoru DL byl V. Pechanec dne 7.12.2006 přemístěn bez udání důvodů z věznice Mírov do věznice Plzeň-Bory. Více informací o kauze V. Pechance naleznete na www.pechanec.tk a e-mail: Vlastimil.Pechanec@seznam.cz.

Redakce DL

≡ 1. května 2007

Svátek práce je svátkem všech!

Na den Prvního Máje se bude konat po celé republice množství shromáždění, demonstrací a mítinků od svolavatelů z širokého politického spektra. Někdo bude tento svátek slavit a někdo proti němu protestovat. Ale myslím si, že se z těchto shromáždění vytrácí pravý smysl tohoto svátku. Na vině je minulý režim, který Svátek práce zprofanoval a jeho skutečný smysl přetvořil pro potřeby vlastní propagandy.

Odmyslíme-li si komunistický nános prázdných slov a lží, zjistíme, že tento svátek má platnost i dnes, a možná i ještě větší než za minulého režimu. Nemůžeme tento svátek odmítat jenom proto, že mnohé z nás nutilo Rudé právo chodit s mávátky na Letnou. Snažme se tichou oslavou tohoto významného dne navrátit práci její pravý smysl, protože poctivá práce příslušníků národa pomáhá nejenom hospodářství, ale především rodné zemi.

Dělnická strana je stranou vlasteneckou, ale zároveň jsme zastánci všech zaměstnanců a chceme v naší zemi takovou sociální situaci, která by nerozevírala nůžky hmotných rozdílů, při zachování tržního systému. Jde nám o důslednou symbiózu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Abychom tohoto dosáhli, musíme vrátit práci její vážnost, protože jedině sázka na práci, národ a spolupráci všech složek národní pospolitosti vede k vítězství v boji o duši českého národa. Národní semknutostí a vlasteneckým sebevědomím budeme moci v budoucnosti čelit hrozbě nájezdů cizích přivandrovalců, kterými chtějí bruselští sociální inženýři zaneřádit Evropu, pod průhlednou výmluvou, že kontinent potřebuje nové pracovní síly.

Proto i vlastenci mohou s čistým svědomím slavit tento den, protože i my pracujeme vesměs jako zaměstnanci a současná asociální vládní politika se dotýká nás všech. Učiňme z tohoto svátku významný den všech, kdož pracují za strojem, za pluhem, za stolem či dávají práci českým otcům a matkám, protože všichni pracujeme na stejné vinici Páně – na rodné hroudě našich otců a dědů, kterou musíme zachovat budoucím pokolením.

Jiří Štěpánek

I. místopředseda DS

≡ 27. dubna 2007

Le Pen si zaslouží obdiv

Francouzské volby mnozí pozorovatelé a žurnalisté označily za porážku předsedy Národní fronty Jean-Marie Le Pena. Je tomu ale skutečně tak? Jistě, Le Pen nezopakoval svůj výsledek jako před pěti lety, kdy šokoval svým postupem do druhého kola doslova celý svět, nicméně zisk necelých jedenácti procent při vysoké volební účasti rozhodně nelze považovat za špatný výsledek. A když k tomu připočteme neustálé osočování z rasismu, xenofobie, antisemitismu atd., musíme před výdrží francouzského nacionalisty smeknout pomyslný klobouk.

Jean-Marie Le Pen si zaslouží obdiv. Obdiv za svoji vytrvalost, neústupnost a odhodlání. Za svou dlouholetou politickou dráhu se stal vzorem pro vlastence v mnoha zemích. Je živoucím symbolem nacionalismu a ztělesněním boje za svůj národ. A za to mu patří dík!

Tomáš Vandas

≡ 26. dubna 2007

Čunek versus Cikáni

Když před časem Jiří Čunek, starosta ze Vsetína, nastoupil do vedení KDU-ČSL a posléze i do vlády ČR jako její místopředseda, kvitoval jsem tuto okolnost s povděkem, že přece jen se „pluralitní demokratický režim“ - jak by se na první pohled zdálo - tak docela neuzavírá před rozumnými lidmi. Vystupování J. Čunka před televizními kamerami, jeho lidské, bezprostřední a upřímné chování, celkový vzhled a hlavně koncepce s jakou by chtěl řešit cikánskou otázku, dávalo tušit, že je zde člověk, který ví co chce, který je tak říkajíc z terénu a své práci rozumí, a jenž je na hony vzdálen panákům z pražské intelektuální smetánky.

Hned od počátku měl J. Čunek ve svém raketovém vzestupu – jak už to tak v Čechách bývá – mnoho nepřátel; ať už to je jeho bývalá sekretářka s  nařčením o údajném půlmilionovém úplatku, nebo jeho prý nenávistné výroky na adresu Cikánů.

Ad úplatek: Celý národ ví – vzhledem k posledním, ale i k těm všem dřívějším kauzám v Policii ČR (viz „Kubiceho zpráva“), že naše policie je zkorumpovaná, prolezlá estébáckými odborníky, že její špičky slouží vždycky tomu, kdo je ve státě u moci, že politické strany s její pomocí házejí na sebe špínu a bláto - ale najednou – ejhle! - v „Čunkově případu“ má národ Policii ČR a Státnímu zastupitelství věřit, že obvinění z jejich strany jsou naprosto oprávněná! Buď jak buď, stín podezření vrhají na sebe právě ony dvě instituce svým otálením ve vyšetřování případu. V  tak citlivé věci jako je tato, měla by policie kauzu vyšetřovat přednostně. Ale někomu se hodí časové prodlužování vyšetřování.

Ad Čunkovy výroky: Jíří Čunek se také „provinil“ tím, že nazval věci pravým jménem - aspoň co se týče cikánské otázky. Odmítá totiž hrát si na tzv. politickou korektnost, kterou vymysleli zednáři – tedy strkání hlavy do písku před skutečnými problémy, jež pálí veřejnost, a jejich kulantní „okecávání“ před televizními kamerami.

Tolik se koncem roku 1989 křičelo, že nechceme žít ve lži, že komunismus byl jeden velký podvod – což je pravda. Pravda je ale i to, že titíž lidé, kteří volali po životu v pravdě a lásce, přivedli náš národ do klimatu lži a podvodu, jenž se od toho komunistického mnoho neliší. Čemu a komu slouží politická korektnost? Slouží k jedinému: k falešnému a křivému posuzování skutečnosti, k zamlčování pravdy! Ve všech zemích euroamerické civilizace, kde se nepsaným zákonem média i politici řídí politickou korektností, slouží tato zednářům k ohlupování a manipulaci lidského vědomí, zatímco skutečné problémy, jež jsou zamlčovány, mezi lidmi vřou - viz např. přistěhovalectví v západních zemích.

Před Velikonocemi demonstrovalo u Úřadu vlády několik desítek Cikánů za odvolání Čunka z vlády, prý pro jeho údajné rasistické výroky. Proč Cikáni chtějí Čunkův skalp? Protože jsou proti němu spolu s médii systematicky kýmsi štváni. Ostatně je zajímavé, že cikánské etnikum je až přecitlivělé na výroky na jejich adresu. Proč se těm výrokům nesmějí, proč se na ně nedívají z nadhledu, a proč se nechovají tak, aby dokázali, že podobné výroky jsou hloupé? Můžeme očekávat od  cikánského etnika tolik odvahy a inteligence, že takový postoj zaujme?

V pořadu ČT1 Otázky V. M. v poledne 1.dubna prohlásil na kameru J. Dalík, blízký spolupracovník premiéra Topolánka, že ještě než se stal J. Čunek ministrem, věděl on – Dalík - že český tisk povede proti Čunkovi ostrou kampaň za jeho „odstřelení“! Pochopitelně nechtěl říct, odkud tyto informace získal. Výrok pana Dalíka svědčí o mnohém. Zejména totiž o tom, že v našem státě jsou nepochybně nejméně dvě velká zednářská uskupení, jež mezi sebou soupeří o moc – v tom základním se ovšem shodnou. Jedno zednářské uskupení bezpochyby podléhá Havlovu vedení a vytváří v našem státě jakési ilegální mocenské centrum, napojené na vedoucí bossy v USA; sem zcela jistě spadají sdělovací prostředky včetně České televize; lidé z této lóže jsou ve vládě (Strana zelených) a i v jiných vládních i nevládních, tzv. dobročinných organizacích, tu a tam i v jiných  politických stranách, a pochopitelně i v policii. Zednáři tohoto ražení prosazují tzv. horizontální humanismus, čili redukují a zplošťují lidský vertikální rozměr na úroveň lidí homo conzumens, tvrdě prosazují multikulturalitu a multietnicitu. Vůči Cikánům by nejraději prosadili pozitivní diskriminaci. Proto se Čunkovy výroky těmto lidem nemohou líbit a na čísi rozkaz média zahájila proti němu palbu.

Ještě několik slov k Čunkově koncepci na začlenění Cikánů do společnosti. Uměl bych si představit daleko adekvátnější způsob jak začlenit cikánské etnikum do života majoritní společnosti - tedy jejich přizpůsobení se civilizačním, hygienickým a sociálním zvyklostem lidské civilizace. Dělnická strana má k tomuto problému svou vlastní koncepci a ochotně na požádání zdarma poskytne potřebné informace tohoto druhu, ať písemně či ústně, i zákonodárným orgánům. Čunkovo řešení, ač slaboučké, je ale venkoncem rozumné - a každý kdo s Cikány přišel do styku musí s ním souhlasit; leč pro absenci trestně právních nařízení a policejního dohledu lze právem pochybovat o jeho úspěšném zakončení. Nuže – i toto Čunkovo v podstatě nedostatečné řešení cikánské otázky zednářům nejde a nemůže jít pod nos.

Někteří význační politici na J. Čunka naléhají, aby opustil vládní křeslo a vyhověl tak mediálnímu tlaku. Tím by ovšem dokázal, že i přes své čisté svědomí podlehl mediálnímu tlaku, a že v našem státě už není neustále proklamovaná demokracie, nýbrž médiokracie – pakliže mají hlavní slovo ve státě právě média, jimž se všichni politici podbízejí. Ve skutečnosti jsou média v Česku ideově řízena – a vůbec nezáleží na tom, kdo je ve skutečnosti jejich vlastníkem - lóžovými bratry z výše zmíněného ilegálního zednářského centra. A tak název mého článku by měl znít poněkud jinak: Čunek versus zednáři.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 22. dubna 2007

Akce na podporu V. Pechance

V sobotu 21. dubna se na plzeňském náměstí Míru uskutečnilo shromáždění na podporu znovuobnovení soudního procesu s Vlastimilem Pechancem. O jeho kauze, která je plná pochybení ze strany policie a soudů, již několikrát informovaly Dělnické listy. Akce se zúčastnilo několik desítek občanů a podpořili ji svojí účastí i 1. místopředseda Dělnické strany Jiří Štěpánek a člen vedení DS Mgr. Ladislav Malý. Oba přednesli přítomným účastníkům své krátké projevy.

Tiskový odbor DS

≡ 20. dubna 2007

Dělnická strana: Držíme palce Jean-Marie Le Penovi!

Předvolební kampaň k francouzským prezidentským volbám spěje do finiše. Už v neděli 22. dubna budou občané Francie vybírat nového prezidenta a mezi kandidáty nechybí ani Jean-Marie Le Pen. Žijící legenda francouzského nacionalismu a předseda Národní fronty chce zopakovat svůj úspěch z roku 2002, kdy se dostal do druhého kola voleb.

Dělnická strana věří, že Jean-Marie Le Pen znovu získá nezanedbatelnou podporu voličů, z nichž mnozí už dávno pochopili, že Le Penův program a názory, ač byly skandalizovány a zesměšňovány, jsou jedinou rozumnou alternativou pro budoucnost francouzského národa.

Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas (jako jeden z mála českých politiků měl možnost osobně jednat s Jean-Marie Le Penem) zaslal Jean-Marie Le Penovi osobní dopis vyjadřující podporu jeho kandidatuře a obsahující přesvědčení, že jeho nezměrné úsilí a dlouholetá vytrvalost bude francouzskými občany oceněna, a popřál mu ve volbách mnoho úspěchů.

Jiří Štěpánek

I. místopředseda DS

≡ 16. dubna 2007

Justiční vražda

Skončila druhá světová válka. Nacistické, fašistické a autoritativní režimy byly spojenými silami sionistů, zednářů a bolševiků na hlavu poraženy. V Evropě nastalo kruté účtování s včerejšími, dnes už s bezbrannými nepřáteli. Milióny lidí bylo oloupeno a vyhnáno ze svých domovů jenom proto, že byli Němci. Další statisíce německých vojenských zajatců umíralo na mrazivých pláních Sibiře - v zemi, kde zítra již znamená včera - při budování socialismu.

Ale i v civilizované Evropě  tu dobu povolání kata bylo velmi výnosné řemeslo – věšelo se napořád. Zednářsko bolševický režim v úzkém sepjetí s mezinárodním sionismem, vládnoucí zase opět ve spojeném Československu, si vyřizoval účty s „lidmi včerejška“. Byl mezi nimi i Msgre. ThDr. Jozef Tiso, jenž svůj život dokonal v ranních hodinách 18. dubna 1947. Je tomu tedy už 60. let, kdy první president Slovenského státu skončil na šibenici.

V dubnu 1945 opustil Slovensko, které obsazovalo bolševické vojsko, a uchýlil se do rakouského kláštera v Kremsmünster. Dalším jeho útočištěm byl Altötting, kde ho jednotky americké armády zadržely. Při výsleších ho důstojníci zvláštních jednotek CIC podrobovali krutému bití - jak vypovídá jeho tajemník Murín. Posléze ho Američané předali do rukou pražské vlády, kde v tu dobu vládl budoucí masový vrah Gottwald a na Hradě si léčil komplexy zednář Beneš. Nepochybně mu bylo jasné, že živý z rukou těchto dvou kreatur nevyvázne.

Před retribučním Národním soudem v Bratislavě, který se konal v období 2.12.1946 – 15.4.1947, dávali J. Tisovi za vinu čtyři hlavní obvinění: rozbití ČSR, kolaboraci s nacisty, zrada za povstání a deportaci slovenských Židů. Obhajoba pana presidenta byla úmyslně bagatelizována; Hitler původně zamýšlel Slovensko v r. 1939 připojit k Maďarsku, kdyby se na Slovensku nenašla politická síla, jež by ze Slovenska vytvořila samostatný stát – tou silou byla Hlinkova ľudová strana, která svůj národ vlastně zachránila před tvrdou Maďarskou okupací. Dále se takticky např. mlčelo o Tisově iniciativě zákona z r. 1940, který umožňoval pokřtěným Židům před r. 1938 být prohlášeni za tzv. arijské občany - tedy vyhnout se deportacím. Zrovna tak se soudu nehodil fakt o záchraně 30 tisíc Židů, jež měli být jako poslední ze slovenských Židů odtransportováni do Osvětimi, a jejichž transport byl zakázán na výslovný příkaz pana presidenta, když podle nepřímých důkazů bylo podezření, že mohou jít na smrt. Před soudem se J. Tiso prezentoval jako muž pevného charakteru, ničeho nelitoval a byl přesvědčený o své nevině, což ho v konečném důsledku stálo život.

Když pražská vláda projednávala jeho žádost o milost - protože Slovenská národní rada předhodila problém jako horký brambor na Čechy - kromě Šrámka a Hály (oba dva ovšem katoličtí kněží, leč podepsali nehorázný a ostudný tzv. košický vládní program!) byla většina ve vládě – včetně proradných tzv. demokratických ministrů – pro nevyhovění žádosti. Krutý a mstivý Beneš v konečné fázi mu také milost nedal, což mohl z moci svého úřadu učinit. Stalo by se snad ale poprvé v historii, že by přesvědčený a aktivní svobodný zednář daroval život katolickému knězi; snad také právě z tohoto důvodu milost nepřicházela v úvahu.

A tak byl zavražděn katolický kněz, přesvědčený slovenský vlastenec, který toho tolik pro svůj národ udělal. Ale nebyl jediný kněz, kterého bolševici sprovodili ze světa. Po bolševickém převratu komunisté zavraždili další desítky katolických kněží, na Slovensku i v Čechách. Vzpomeňme např. pátera Toufara, Bulu, Plichtu a mnoho jiných; další stovky katolických kněží včetně katolické hierarchie byli odsouzeni k dlouholetým žalářům, a to všechno proto, aby národ duchovně zlomili a nadělali z něj nemyslící poddajnou masu. Což se jim – bolševikům, zednářům a sionistům – v důsledku jejich vlády – ať už na Východě či na Západě - podařilo.

Pane první presidente Slovenské republiky - čest Vaší památce! Na stráž!

Mgr. Ladislav Malý

≡ 12. dubna 2007

Demonstrace v Čechách

Bylo první výročí sovětské okupace. Komunističtí kolaboranti, jakoby znovuzrozeni, dávali najevo svou chuť zotročit národ a mstít se za ponižující chvíle z předešlého roku. Lidé, ještě vloni plni naděje, dnes už opět ubití, podvědomě tušili, že všechno je prohrané, že opět ti „naši vedoucí představitelé“, na které tolik spoléhali, zklamali, a svůj národ prodali za mísu čočovice (v Čechách se tohle divadlo opakovalo s železnou pravidelností po 20-30 letech celé dvacáté století). A tak nezbývalo než svou zlost si nějak naposledy vybít. Pražská demonstrace v roce 1969, zejména její potlačení ze strany bolševické policie, měla ráz téměř občanské války; podobné to bylo v Brně i Liberci, soudě tak podle tehdejších novinových zpráv. Zločinci z tzv. lidových milicí a tzv. veřejné bezpečnosti stříleli do bezbranných civilních obyvatel, byli mrtví a ranění. A národ upadl do letargie na dalších dvacet let.

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

Mgr. Ladislav Malý

≡ 9. dubna 2007

Článek v Litoměřickém deníku

Zajímavý pohled na křížení národů, ras a náboženství publikoval v Litoměřickém deníku dne 6.4.2007 známý muzikant a bavič Ivan Mládek. Článek svým zaměřením zcela vybočuje z dnešní oficiální linie a určitě stojí za přečtení. Najdete ho …zde.

Tiskový odbor DS

≡ 6. dubna 2007

Fotbalisté

Nedá mi, abych nereagoval na hlavní událost minulého týdne – vystoupení našich fotbalistů proti Německu a následujícího „mejdanu“ v hotelu Praha za účasti lehkých dívek. Nechápu, proč se kolem této záležitosti dělá tolik humbuku. Já si myslím, že je to obraz celé společnosti, ve které žijeme. Peníze, kariéra a úspěch jsou hlavními modlami. Pojmy jako vlastenectví a národní hrdost se nenosí. Proč bychom to měli mít národnímu týmu za zlé?

Víte jak se musí snažit v zahraničních ligách, aby nepřišli o místo v sestavě a v jakém jsou stresu? Soustředění národního týmu je pro ně jen ventilace, jak uvolnit stresy, jak s kamarády „popařit“ a zaflámovat si. Těžko by si takový odvaz naše „hvězdy“ dovolily v Liverpoolu nebo v italské lize. Tam musí dodržovat životosprávu a denní (i noční) režim.

Když v naší společnosti projde rozkrádání státního majetku ve velkém, když se premiér chová jako hulvát, když se na úřadech a na policii uplácí ve velkém, když český průmysl ovládají nadnárodní společnosti, když se česká půda rozprodává cizincům, když jede bývalý premiér a hvězdy showbusinessu propagovat svatbu homosexuálů, když vláda opět pozve cizí vojska na naše území, když ministři vlády ani neumí pořádně česky, když je republika zaplavena feťáky a nejrůznější lůzou z celé Evropy, když střed hlavního města vypadá jako nejhorší přístavní čtvrť, když cizí rádoby fanoušci beztrestně rozbíjejí výkladní skříně a okénka u aut, pak nějaký mejdan v hotelu Praha je, naproti tomu, zanedbatelný problém.

Nejsou snad naše děti odmala vystavovány tlaku, že za peníze se může vše? Že bez peněz to prostě v této společnosti nejde? Tedy pokud nejste tmavší pleti. Kdo si projde Václavské náměstí a přilehlé ulice, musí nabýt přesvědčení, že lehké děvy jsou něco normálního a patří k naší společnosti. Pokud k tomu přidáte peníze fotbalistů, dostanete kombinaci, která se přesně hodí do naší společnosti. Lehké dívky jsou přece zbožím a já, když mám peníze, tak mohu všechno. Morálka, svědomí – to se nenosí, to nejste „ in“. Jen mám obavy, aby na příštím srazu si někteří fotbalisté neuvědomili, že patří ke 4% menšině a nepozvali si do hotelu pánskou návštěvu.

Nejlepší kombinace v tomto státě je být tmavší pleti, nepracovat, a jako bonus patřit do 4% menšiny. Pak ani nevadí, že nemáte peníze, v této kombinaci za vás stát hodně zaplatí, stejně jako z našich peněz platíme soustředění fotbalistů.

Ing. Josef Hendrych

≡ 3. dubna 2007

TV Nova: Dělnická strana protestuje proti vnitru

Ranní vysílání TV Nova upozornilo na protest Dělnické strany vůči Ministerstvu vnitra ČR. Jádrem sporu je zařazení loga Dělnické strany mezi tzv. extremistické symboly. Diváky o stanovisku DS informoval v televizním rozhovoru předseda Tomáš Vandas. Celý záznam naleznete …zde.

Tiskový odbor DS

≡ 3. dubna 2007

LN: Dělnická strana žaluje vnitro

Dnešní vydání Lidových novin informuje čtenáře o podání trestního oznámení Dělnické strany na Ministerstvo vnitra ČR, jehož důvodem je zařazení stranického loga DS do manuálu o symbolech extremismu pro policii. Celý článek naleznete …zde.

Tiskový odbor DS

≡ 3. dubna 2007

Otazníky nad jednáním MV

Ministerstvo vnitra ČR se vlastní vinou dostalo do pasti. Tato významná státní instituce registruje politické strany a hnutí, které splňují podmínky podle platných zákonů ČR. Jedním z požadavků je fakt, že subjekt ucházející se o registraci v rejstříku politických stran a hnutí nesmí být subjektem zločineckým, tj. je mu zakázáno propagovat obdobné ideologie, které volají po potlačení lidských práv a svobod. Jelikož k takové ideologii se Dělnická strana nehlásí a nikdy nehlásila, byla MV v roce 2003 řádně zaregistrována.

V těchto dnech vydalo stejné ministerstvo oficiální „manuál“ pro policisty, tj. represivní sílu, ve kterém se logo DS a zmínka o této straně dávají do souvislosti s existujícími či dávno zakázanými zločineckými organizacemi. Např. NSDAP, KSČ apod. Tato příručka by měla policistovi pomoci při tzv. rozeznávání „extremistů“ od řádných občanů. Stručně řečeno – policista vybavený takovou příručkou se má v krajní nouzi jinak chovat k občanovi v DS, a odlišně k straníkovi, jehož partaj se do brožury nedostala.

Vzhledem k tomu, že MV je hlavním garantem a pořadatelem každých voleb v naší zemi, a současně svévolně určuje, které strany budou v rodině s Adolfem Hitlerem a „proto“ její členové pod bedlivým dohledem policistů, dostáváme se do velmi nebezpečné situace, kdy se z nástroje ochranného stává nástroj politicky represivní.

MV také porušuje svobodnou politickou soutěž. Jak jinak si potom vysvětlit skutečnost, že například ODS a KSČM, jejíž předsedové a ústavní činitelé posílají novinářům nacistické pozdravy nebo se na mítincích otevřeně hlásí k bolševické revoluci, ve zmíněné brožuře uvedeny nejsou. Tito lidé a jejich subjekty se svým jednáním ke zločinecké ideologii nepřihlásili?

Martin Kněžický

≡ 2. dubna 2007

DS podala trestní oznámení na vnitro

Dělnická strana (DS) dnes podala trestní oznámení na Ministerstvo vnitra ČR. Důvodem je vydání manuálu pro Policii ČR s názvem „Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti“. Mezi těmito symboly je uvedeno i stranické logo Dělnické strany. Dělnická strana získala jeden exemplář uvedené příručky díky sympatizantům z řad policie a chceme jim za jejich podporu poděkovat.

O podání trestního oznámení informovaly internetové servery iDNES.cz (…zde) a iHNED.cz (…zde). Předseda DS Tomáš Vandas rovněž poskytl rozhovory radiu Impuls a televizi Nova, v nichž naznačil, že Dělnická strana bude soudní cestou požadovat vyškrtnutí z uvedené příručky pro Policii ČR.

Tiskový odbor DS

≡ 1. dubna 2007

Vyšlo nové číslo Dělnických listů

Nové číslo Dělnických listů je již k dispozici! Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek o bytové problematice a vztazích mezi majiteli domů a nájemníky, na straně dvě články o lidských právech či o tom, kde je dnes považován za extremistu, dále komentáře Jiřího Štěpánka či Mgr. Ladislava Malého, glosy nebo historické ohlédnutí Vladimíra Mlejneckého o československé státní vlajce. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách.

Tiskový odbor DS

≡ 28. března 2007

Kalendáře s „dělníkem“

Sekretariát Dělnické strany nabízí všem zájemcům kapesní kalendáře se symbolem vyobrazeného dělníka s kladivem. Právě tento obrázek se stal v minulých dnech středem zájmu sdělovacích prostředků a DS byla kvůli němu paradoxně nařčena z propagace nacismu.

Tiskový odbor DS

≡ 27. března 2007

Co vše vadí

Ozubené kolo, písmena „D“ a „S“ v kombinaci „DS“, nakreslený dělník s kladivem přes rameno… Symboly a pojmy na první pohled ničím nezajímavé, snad jen tím, že reprezentují jednu politickou stranu v České republice. Přesněji řečeno – tato strana se jimi prezentuje. Stejně jako se ODS vyznačuje modrým ptákem, ČSSD růží, komunisté srpem a kladivem a lidovci čmouhami v národních barvách. Jenže – jejich symboly nejsou extremistické, kdežto dle nejnovější brožury Ministerstva vnitra ozubené kolo, zkratka DS, a panáček s kladivem ano. Nejen že jsou škodlivé, ale jsou prý přímou reminiscencí na fašistické a nacistické symboly, které se ostatně nachází ve stejné publikaci. Symboly vraždění, koncentračních táborů, xenofobie, antisemitismu… dalo by se v plejádě „nesnášenlivostí“ pokračovat dál, protože truhla historie je velmi hluboká, a její marketingoví vykradači to dobře ví.

Stejně bezedná je i lidská hloupost, tak charakteristická u pracovníků zmíněného resortu a jejich mediálních otroků, kteří bezmyšlenkovitě (a naopak ještě s chutí) přežvýkají každou blbost, kterou jim úředníci pošlou v tiskové zprávě. Pak se totiž nelze divit, že se tzv. boj proti extremismu zvrhnul na štvanici proti symbolům. Těm špatným symbolům, za kterými stojí „špatné“, tj. nepohodlné názory. Proč se jimi zabývat, zvláště když jsou nebezpečné právě tím, že nebezpečné nejsou. Tomuto zjištění se však chtějí bojovníci proti extremismu za každou cenu vyhnout, protože by zcela jistě ohrozilo jejich vlastní existenci a následně je samotné postavilo na lavici obžalovaných z extremismu. Důvod je zřejmý. Zneužitím policejních složek potírají opoziční názory a jejich hlasatele, což je věc známá pouze z totalitních, tj. extremních režimů.

Jan Salava

≡ 25. března 2007

Prohlášení Dělnické strany

Dělnická strana (DS) považuje rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR o zařazení stranického loga DS mezi „extremistické“ znaky za neodůvodněné a ničím podložené.

Ve včerejších Událostech České televize byla veřejnost informována o vydání tzv. kapesní brožury o extremistických znacích a symbolech pro policisty, aby lépe rozpoznávali zakázané a nebezpečné znaky extremistických sdružení a stran. Znak Dělnické strany byl mezi takovými symboly uveden. Čím je ozubené kolo s počátečními písmeny strany extremistické? Kdo o tom rozhoduje? Proč nikomu nevadí hojně používané rudé prapory, srp a kladivo či pěticípá hvězda?

Dělnická strana prohlašuje, že je řádně registrovaným politickým subjektem, který nikdy neporušil platné zákony České republiky. Subjektem životaschopným, do jehož řad se hlásí čím dál více nespokojených občanů všech věkových kategorií. Aktivity ministerstva vnitra proto chápeme jako snahu zastrašit nepohodlnou politickou stranu. Celá záležitost bude v následujících dnech konzultována s právním odborem a lze předpokládat, že proti výše uvedené nehoráznosti se budeme bránit trestním oznámením na Ministerstvo vnitra ČR.

Tiskový odbor DS

≡ 23. března 2007

Berlínská deklarace? Fraška!

Měla to být velkolepá slavnost, na níž si Evropská unie připomene 50 let existence. Místo toho se o summit strhla hádka, která celou akci mění v trapnou frašku. Do německého hlavního města se o víkendu sjedou hlavy států Evropské unie, aby společně přijaly deklaraci připomínající 50 let od podpisu římských smluv, které jsou považovány za počátek jednání vedoucí k dnešní Evropské unii. Nezávazná, ale o to symboličtější Berlínská deklarace má připomenout „úspěchy“ uplynulého půlstoletí, ale i naznačit, jak dostat unii z krize, do níž se dostala po nezdaru euroústavy před dvěma lety.

Narozeninová párty v Berlíně je ovšem dopředu zkažená. Státníci napříč Evropou se přou, co vlastně mají podepisovat. Kritici, mezi něž patří tentokrát i Češi, upozorňují, že ještě několik dní před výročím není deklarace hotová. Nikdo ji ani neviděl. Bruselský byrokratismus nezklamal a opět se předvedl v celé své kráse. Neschopná, zkostnatělá, neefektivní, zbytečná. To je Evropská unie současnosti. Místo okázalých slavností by EU měla přemýšlet o návratu k původním cílům – hospodářské spolupráci mezi suverénními státy.

Tiskový odbor DS

≡ 20. března 2007

Končí civilizace „osvícenství“?

Cestou z každonedělní návštěvy kostela jsem šel se svou sousedkou na autobus. Oba dva jsme byli v radostné náladě a bavili jsme se o situaci v církvi i ve světě. A tu sousedka, ta hodná a milá paní, prohlásila: „Víte, já si myslím, že to jde všechno dobře kupředu, všechno se to lepší – pomalu, ale jistě.“ Bylo na ní vidět, jak září dobrou náladou a optimismem. Vysoko nad Prahou stálo azurové nebe, dopolední březnové sluneční paprsky ozařovaly věže pražských kostelů a červené střechy činžáků, v parku šveholili ptáčkové, ve vzduchu bylo cítit cosi jako příchod jara. I já jsem na pár chvil propadl jakési iluzi mámení, ale pak si vzpomněl na zprávu z novin minulého dne, a v tu ránu byl v reálu. Neměl jsem odvahu říci té paní: Vážená, mýlíte se, nic se nelepší a nic dobrého nás nečeká! Cožpak jste nečetla zprávu vědců o stavu světa?

Nedávno vydaná zpráva o stavu naší planety z Mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC) při OSN hovoří jasnou řečí: Globální oteplování je prokázanou skutečností. Jeho hlavní příčinou jsou z 90% lidské aktivity. Pravděpodobné oteplení až o 4° C, hladiny moří stoupnou až o 75 cm (znamená to tedy, že město jako Benátky se nepodaří zachránit); do konce století zmizí arktické zalednění. Ve střední Evropě bude vlna veder střídána s vlnou prudkých dešťů spojené s rozsáhlými záplavami. To jsou informace tzv. otevřené, tj. pro veřejnost. Pak jsou ale ještě jiné informace – řekněme na růžovém papíře – určené pro relevantní úředníky vlád rozhodujících a tedy nejbohatších zemí světa; takové informace se do rukou plebsu nedostanou, pro svou „hrůzostrašnost“ jsou důvěrné. Ale i to, co nám vědci nedávno v Paříži sdělili, mělo by obyvatelstvo zemí euroamerické civilizace, tedy převážně lidé bílé rasy – neboť oni to jsou, kteří do značné míry mohou za tento neutěšený stav světa - přinutit k zamyšlení.

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

Mgr. Ladislav Malý

≡ 17. března 2007

Vyjádření Tomáše Vandase k nařčení z propagace nacismu

Jménem Dělnické strany (DS) chci reagovat na páteční článek webového serveru iDNES.cz (internetové zpravodajství deníku MF Dnes), který obvinil naší politickou stranu z propagace nacismu. Pod titulkem „Dělnická strana je podezřelá z propagace nacismu“ dává článek do souvislosti plakát DS použitý na akci Národního korporativismu v Přerově (dne 10.3.2007), s plakátem NSDAP, používaným před druhou světovou válkou.

Zcela jednoznačně odmítám, že by Dělnická strana porušovala platné zákony a propagovala nacistické symboly. Zmíněný plakát vyobrazuje muže s kladivem, což pouze znamená naše zaměření na dělníky a zaměstnance. Slova o reminiscenci na NSDAP zní ze zpravodajství MF DNES obzvláště povedeně. Nebyla to snad právě Mladá fronta, za minulého režimu tiskový orgán SSM, která celá léta kolaborovala, podporovala a oslavovala totalitní režim? Není snad její nepřetržitá existence skutečnou reminiscencí komunistického režimu?

Myslím si, že každý by si měl nejdříve zamést před vlastním prahem, než začne očerňovat a špinit druhé. A ještě jedna poznámka. Podle logiky takového nesmyslného uvažování bychom například současnou vlajku Evropské unie mohli považovat za odkaz revolučního komunismu. Vždyť přeci obsahuje pěticípé hvězdy. Je zajímavé, že „demokratické“ redaktory pobuřuje neškodný plakát dělníka, ale hojně používané komunistické symboly – hvězdy, srp a kladivo, rudé prapory – je nechává lhostejnými. Měříme tedy všem stejným metrem? Obávám se, že nikoliv.

Chci ujistit naše členy a příznivce, že se podobnými nehoráznostmi nenecháme otrávit, neustoupíme z našeho politického programu a i nadále budeme vytrvale pokračovat v naší činnosti. Děkuji všem za projevenou podporu!

Za Předsednictvo Dělnické strany

Tomáš Vandas

předseda DS

≡ 17. března 2007

Předseda DS pozdravil sjezd PaS

Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas se dnes na pozvání zúčastnil jednání I. sjezdu politického hnutí Právo a Spravedlnost (PaS). V krátkém projevu k delegátům sjezdu jim popřál hodně politické vytrvalosti a vyjádřil přesvědčení, že oba politické subjekty budou i nadále při některých příležitostech pokračovat ve vzájemné spolupráci.

Tiskový odbor DS

≡ 16. března 2007

iDNES.cz: DS je podezřelá z propagace nacismu

Zpravodajský server iDNES zveřejnil článek (najdete ho …zde), podle kterého je Dělnická strana podezřelá z propagace nacismu. Odvozuje tak od toho, že na akci Národního korporativismu minulý týden v Přerově byly použity plakáty muže s kladivem, který prý nápadně připomíná plakát používaný NSDAP. Dělnická strana považuje článek za nehoráznou pomluvu a reakci předsedy Tomáše Vandase přineseme v nejbližší době.

Tiskový odbor DS

≡ 16. března 2007

Novodobí kolaboranti

Před pražským Hradem se demonstrovalo za americký radar v České republice. Pod heslem „Nechceme radar, chceme rakety“ vyjádřili účastníci podporu plánům Spojených států na vybudování radarové základny, která se má stát součástí protiraketové obrany.

Mezi účastníky této pochybné sešlosti nemohla chybět ani profláknutá jména: „výtvarník“ David Černý, bývalý mluvčí exprezidenta Havla Ladislav Špaček či režisér Marhoul. Zpěvem je doprovázeli Ivan Hlas a Jan Vyčítal. Organizátoři akce dokonce zavzpomínali na rok 1968 a zvacím dopisem pozvali americká vojska do České republiky. Jen tím podtrhli své zrádcovské jednání. Novodobí kolaboranti. Smutný, ale pravdivý obraz dnešní společnosti. Jednou jim ale vystavíme nemilosrdný účet.

Vladimír Svoboda

≡ 15. března 2007

Lidská práva jsou jen pro lumpy!

Od listopadu 1989 se o ničem nenamluvilo a nenapsalo tolik, jako o lidských právech. Od první letenské demonstrace se toto sousloví stalo zaklínadlem, kouzelným šémem či tibetským modlitebním mlýnkem. Hned se uzákonila a do ústavy zakotvila jakási listina práv a svobod a tímto aktem jsme se stali zemí demokratickou, svobodnou a celkově spravedlivou. Všichni z nás víme, že takovou zemí rozhodně nejsme. Zločinci se smějí a jejich oběti se bojí. Soudy pouští pro tzv. procesní chyby skutečné pachatele, aby nebyla porušena jejich lidská práva. Když někdo ztrpčuje život druhému, ohrožuje ho třeba na životě, tak má před zákonem plná ústa svých nezadatelných lidských práv.

Tzv. listina práv a svobod násilně a svévolně narušuje přirozený vývoj společnosti. Boří staletími prověřené rozdělení na dobro a zlo. Jenže zvrácený liberalismus nic jiného nedokáže, než bourat tradiční a dobré. Tradice a pořádek jsou pro liberály a pseudodemokraty něco jako svěcená voda na čerta.

Tuto listinu musíme odmítnout už kvůli jedné jediné věci – trestu smrti, což je forma trestu, kterou listina kategoricky zakazuje. Jestliže nějaká listina, zákon či manifest si zakotví, že nebude společnost – občany chránit před odpadem a škodnou, tak je to špatná listina. Neexistence trestu smrti je znevážení a pohrdání oběťmi trestných činů. Takže tzv. listina práv a svobod si bere v ochranu raději vraha, násilníka, než jeho oběť. Je známou věcí, že pro liberály, kavárenské darmošlapy a popletené „demokraty“ má každá úchylka (kupř. homosexuál či pedofil), parazit (přistěhovalec) či škůdci (zločinci) větší cenu než spořádaný občan, který pracuje, vychovává děti a v dnešní době se bojí o svou práci a rodinu. Právě tito lidé jsou pro ony povýšence „obyčejnými zápecníky, rasisty a milovníky starých časů“. Všichni víme, že to není pravda. Je to od nich pouhá hezká hra se slovíčky, žonglování s prázdnými větami, mající jediný cíl - otrávit těmito šípy nastupující generaci a obrátit ji proti generaci jejich otců a dědů, chtějí ji s kořeny vyvrátit a odvrátit ji od vlastního národa a nabídnout jim vizi tzv. světoobčana, který bude všude doma, bude každou úchylku považovat za svobodnou vůli člověka a slovo národ bude pro něj znamenat to, co okovy…

Možná někdo z odpůrců může namítnout, proč brojím proti tzv. lidským právům a svobodám, když je můžeme jako lidé činí v politice potřebovat. Což je argument, který by obstál u někoho, kdo nedělá politiku jako my – politiku vlasteneckou. Tam se příliš ochrany a výsad z oné listiny nedočkáme. Všichni víme, jak to např. na vlasteneckých demonstracích dopadá. Výtržnosti konající zfetované osůbky se zavšivenými dredy jsou pro jisté kruhy „mladá alternativní mládež“, zatímco na protestující národovce a členy řádně zaregistrovaných vlasteneckých stran jsou posíláni policejní provokatéři a udavači, a policie je nabádána k tvrdému zákroku dříve, než celá akce začne. I když tzv. zastánci lidských práv přísahají na presumpci neviny, v tomto případě na to zapomenou a deklarují presumpci viny.

Některým malověrným se může zdát náš boj marný. Namítnou, že měnit se nic nedá, když jsme v Evropské unii, protože Brusel by nějaké „okleštění liberálních výdobytků“ nedopustil. Jestliže se ale podíváme do sousedního Polska, kde je u moci vláda, která není arci dokonalá, ale stále je rozhodně svým složením o sto procent vlastenečtější než odrodilá a kolaborantská vláda v Praze. Polští představitelé si uvědomují, jakým nebezpečím jsou pro mládež drogy. A začali u zdánlivé maličkosti. Připravuje se nařízení zákazu prodeje předmětů s vyobrazeným logem marihuany. Žádné plané besedy, ale boj od podlahy.

Polské úřady zvažují vyhoštění všech přenosně nakažených osob ze svého území, a to i občanů EU. Správně. Proč za peníze řádných občanů platit nakažené přivandrovalce a individua a tím ohrožovat zdraví a život vlastních lidí.

A když jsem se v úvodu zmínil o trestu smrti, tak hned po svém uvedení polská vláda deklarovala vůli iniciovat debatu o znovuzavedení trestu smrti. Brusel se kaboní a liberálové poděšeně kvičí, ale Poláci si jedou po svém a na svém!

Společnost stojící straně těch, kdož opakovaně přestupují zákon, je společnost stojící na hliněných nohou, která nemůže v žádném případě vydržet těžké a krizové chvíle, které mohou přijít v budoucnosti. Co tak bombasticky vytrubuje do světa zmiňovaná listina, naši občané, ale ani žádní jiní, nepotřebují. Na ochranu řádných občanů stačí pořádný trestní zákoník a ne liberální žvásty.

Jiří Štěpánek

≡ 14. března 2007

DS odevzdala výroční zprávu o hospodaření

Dělnická strana (DS) splnila v předstihu povinnost vyplývající ze zákona o politických stranách a hnutích, a odevzdala Rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny výroční zprávu o hospodaření za rok 2006, včetně auditorské zprávy.

Tiskový odbor DS

≡ 11. března 2007

Předseda DS Tomáš Vandas vystoupil na akci v Přerově

V sobotu 10. března se uskutečnila v Přerově akce občanského sdružení Národní korporativismus, která měla za cíl upozornit na politiku komunistů a sociálních demokratů. Jako již tradičně se akci snažily narušit různé zfetované anarchistické živly, nicméně policie jednala razantně a náměstí od této špíny vyčistila. Po průvodu následovaly na náměstí projevy. Na úvod vystoupil Roman Fojtík z pořádajícího sdružení, pokračoval Mgr. Jan Skácel a nakonec promluvil předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Avizovaný Vladimír Hučín nedorazil…

Tomáš Vandas se ve svém projevu zaměřil na polistopadové období, které podle něj výrazně ovlivňovali a ovlivňují převlečení komunisté. Rovněž tvrdě kritizoval minulé vlády sociální demokracie. Mimo jiné řekl: „S vládnutím komunistů máme dlouholeté zkušenosti. Máme však zkušenosti i s vládou sociálních demokratů. Oni byli u moci dlouhých osm let. Co dokázali? Rozprodat další podniky se státní účastí, a to jen proto, aby zalátali díry v rozpočtu. Zaznamenali jsme nárůst kriminality, korupce. Zatáhli naší zemi do vojenského paktu NATO, a to bez referenda, jak kdysi slibovali. V této souvislosti je zajímavé sledovat jejich názorový veletoč k umístění radarové základny na našem území. Není to tak dlouho, co pan Paroubek prohlašoval, že referendum by bylo jako jít s kanónem na vrabce. Uběhlo jen několik dnů a již zcela otočil a umístění základny odmítá. Samozřejmě jen proto, že si uvědomil, jaký na to mají lidé názor. (celé znění projevu naleznete …zde)

Tomáš Vandas také poskytl přítomným novinářům několik rozhovorů, mimo jiné televizi Prima a České televizi (naleznete …zde).

Tiskový odbor DS

≡ 9. března 2007

Chřipka a zaměstnavatelé

Právě proběhlá chřipková epidemie a několik drobných zpráv v tisku ukázalo, jak všechno souvisí se vším. Všichni to známe, každý z nás to někdy udělal. Přechodil chřipku. Týden to v práci vydržel, než chřipku samoléčbou zahnal. Jenže to se někdy a hlavně později vymstí. V novinách se objevilo několik příběhů lidí, kteří přechodili chřipku a ten nejhorší důsledek skončil transplantací srdcí, či skoro ochrnutím.

Dnes se stalo smutnou skutečností, že mnozí přechází chřipku z jednoho prostého důvodu: protože se bojí o práci a v lepším případě o peníze. Jsou tací vykutálení zaměstnavatelé, kteří vypisují jakési prémiové bonusy, že když nebude zaměstnanec nemocný či nebude chodit k lékaři, tak dostane za pololetí pár stokorun navíc. Dokonce i obdržení 13. platu je mnohde podmíněno nemocností zaměstnance.

Neděje se to sice všude, ale tato praxe je dosti rozšířená. Je smutné, že stát, který má svojí podstatou dbát o prospěch občanů, tuto asociálnost ještě podporuje, když si ji vítězná strana voleb dává do volebního programu. Vládní banda chce první dny nemoci přenést na bedra zaměstnavatele, což bude mít za nevyhnutelný následek, že ještě více budou páni majitelé stíhat a bránit zaměstnanci v nemoci. Jinými slovy. Chceš výpověď? Buď s chřipkou doma. Tímto krokem budou nejvíce postiženi lidé starší, náchylnější k nemocem. A všichni víme, že ztratit práci okolo padesáti se rovná katastrofě.

Lidé budou přecházet nemoci, ubude sice zpočátku návštěv u lékařů, jenž budou předepisovat méně léků a statisticky klesne nemocnost. Jenže to bude jen zpočátku. Poté se začnou u mnohých projevovat následky přechozených nemocí, a to už budou muset zůstat doma či být dokonce hospitalizováni v nemocnici. To pak porostou náklady. Teď se možná ušetří, ale v budoucnu stoupnou náklady a na zdravotní péči, ale hlavně klesne kvalita života obyvatel této země.

Jenže si za to můžeme trochu sami. Svojí pasivitou a neochotou nést kůži na trh. Když ODS deklarovala svůj záměr osekat Zákoník práce, zkrátit práva zaměstnanců, tak mnozí z těch, jichž se to týká, mlčeli a neslyšeli. Až se jich to bezprostředně dotkne, budou povykovat, ale to bude pozdě. Kolikrát jen Dělnická strana ústy svých představitelů a aktivistů varovala před těmito asociálnostmi.

V Německu, v Rakousku či ve Francii vyjdou lidé do ulic, když jim vládní představitelé sahají na jejich práva, a to oproti nám se mají nesrovnatelně lépe. Právě proto! Mají se tak, jak si to vybojovali, vystávkovali, vyprotestovali. Nic zadarmo lidem na Západě nespadlo do klína. Všude na světě dělá vláda a zaměstnavatelé jen to, co jim dovolí občané zaměstnanci. Tady nic není slyšet, tak s námi budou, jak se říká, orat.

Nesmíme se bát, protože proti nám nestojí bůhvíjak silný soupeř. Ano, má peníze od sponzorů (zaměstnavatelé), kteří chtějí nyní od vlády vše zpátky „vhodnými“ zákony. Jenže, kdo je reprezentuje – zdegenerovaný šlechtic, přivandrovalá Džamila či pár ministrů podezřelých z korupce. Na naší straně je odhodlání a idea. Od posledních voleb naše hnutí sílí a za tím je jen jedno – práce, drobná a trpělivá. S každým, koho osloví náš program. My stavíme na každém jednotlivém člověku, kterému není lhostejný osud této země a nabízí svou sílu a odhodlání do boje o nový parlamentní pořádek.

Jiří Štěpánek

≡ 4. března 2007

Celostátní porada DS

V sobotu 3. března se v Praze uskutečnila celostátní porada Dělnické strany. Za účasti předsedy Tomáše Vandase, 1. místopředsedy Jiřího Štěpánka a dalších členů předsednictva zhodnotili delegáti uplynulé období činnosti strany. Jako host se jednání zúčastnil předseda občanského sdružení Národní korporativismus Jiří Petřivalský.

S hlavním projevem vystoupil předseda DS Tomáš Vandas, který vyzval k zahájení přípravy na krajské volby v roce 2008. Dělnická strana chce kandidovat v co největším počtu krajů a účastníci konference vyjádřili názor, že strana by měla kandidovat pouze pod svým názvem a nikoliv v koalicích. Spřáteleným politickým stranám a občanským sdružením však bude umožněno zapojit se do krajských voleb na kandidátkách DS.

Tiskový odbor DS

≡ 2. března 2007

Demonstrace v Přerově

V sobotu 10.3.2007 pořádá občanské sdružení Národní korporativismus pochod proti komunismu v moravském městě Přerově. Sraz účastníků je ve 14 hodin na vlakovém nádraží, začátek je plánován v 15 hodin a celá akce bude zakončena projevy na náměstí. Jako host se akce zúčastní předseda Dělnické strany Tomáš Vandas.

Tiskový odbor DS

≡ 1. března 2007

Tragédie Džamily Borat

Do komunistického Československa přijela v 80. letech z Kazachstánu. Dnes je „českou“ ministryní pro cikánskou menšinu a homosexuály.

O kom je řeč? O Džamile „Borat“ Stehlíkové, které je stěží rozumět česky. To nemění nic na skutečnosti, že se tato paní z dálného východu pasovala do role spasitelky, která musí českou společnost poučovat, jak má údajně daleko k evropanství. Například tím, že odmítá finančně přispívat na nepracující menšinu pobírající vysoké sociální dávky, nebo se rezervovaně staví k dnes tolik módní výchově dětí dvěma pohlavně nemocnými muži, či stejně postiženými ženami.

Džamila Borat je tragédií pro naší zemi, nikoliv tragikomedií, kterou skutečný Borat, rovněž Kazachstánec, předvádí na filmových plátnech po celém světě. Přece však mají oba mnoho společného – filmový Borat se miluje se svou sestrou, není mu stydno kálet na ulici, ani postelové scéně s nahým obtloustlým manažerem se jaksi nevyhýbá. Politické kroky Džamily jsou na obdobné úrovni, bez ohledu na „punc“ ministerské funkce, kterou tato pochybná osoba zastává.

Martin Kněžický

≡ 27. února 2007

Komu patří poslanecký mandát?

Dezerce poslanců Melčáka a Pohanky ze sociálnědemokratického tábora do otevřené náruče trojkoalice nebyla prvním takovým případem. Stačí si vzpomenout na začátek devadesátých let a vybaví se nám rozpad poslaneckého klubu republikánů v České národní radě, pozdější přestupy pánů Wagnera a Teplíka, či jednotlivé excesy v podání Machaté, Hamplové a Kotta. Přes rozdílné pohnutky mají jedno společné: všichni poslanci si bez okolků podrželi poslanecký mandát.

Napadá mě proto otázka. Komu vlastně patří poslanecký mandát? Politické straně, která nominovala a umožnila kandidaturu vybraným kandidátům, nebo jednotlivým poslancům, kteří, vědomi si své neodvolatelnosti, mohou kdykoli bez skrupulí zahodit vše, co v předvolební kampani hlásali?

Přiznám se, že já osobně jsem zastáncem první varianty. Poslanecký mandát by měl být v držení politické strany. Ve volbách do Poslanecké sněmovny jde o soutěž politických stran a občané volí tu, ke které chovají největší sympatie a jež má podle nich ten nejlepší volební program. Jistě, na kandidátkách jsou i kandidáti známí a populární (zejména z řad tzv. umělecké fronty), jejichž nasazením se má přitáhnout pozornost veřejnosti a tím i větší počet hlasů. Nicméně si dovolím tvrdit, že není možné, aby se poslanec po svém zvolení cítil nezávislým a mohl pod slibem honosných požitků plivnout na stranu, která mu umožnila politicky vyrůst.

Jako bych už slyšel argumenty kritiků, že v demokracii nemohou rozhodovat stranické sekretariáty, že jde o totalitní praktiky a snahu omezit svobodu projevu. Nikoliv. Jde o námět ke zvýšení stability politického systému. O možnost již dopředu vyloučit lanaření jednoho či dvou poslanců s cílem převážit misky vah na svou stranu a s pomocí zrádců sestavit vládu. Riziko politické korupce by se tím značně omezilo. „Přestupy“ se totiž mohou přihodit komukoliv.

Je zcela logické, že ne všem zvoleným zákonodárcům se kroky mateřské strany mohou za všech okolností líbit. V takovém případě by měl na vybranou z těchto možností: buď se podvolit většinovému názoru, nebo nesouhlas vyjádřit rezignací na svůj mandát. Pokud by se ale rozhodl opustit stranické řady a stát se tzv. nezařazeným, či rovnou posílit konkurenci, měla by automaticky následovat ztráta poslaneckého mandátu. A pokud by chtěl zůstat členem a nadále hlasovat v rozporu s volebním programem strany, měla by ona mít možnost ho odvolat. Poté by na uvolněné místo nastoupil první náhradník daného volebního kraje. Ústava by v tomto směru měla být jednoznačně novelizována.

Tomáš Vandas

≡ 24. února 2007

Nacionalisté protestovali proti americkému radaru

V Berouně se dnes sešli čeští vlastenci, aby na shromáždění vyjádřili svůj nesouhlas s umístěním americké radarové základny na českém území. Organizátorem akce, kterou se neúspěšně snažily narušit různé anarchistické živly, byla středočeská organizace Autonomních nacionalistů.

Na akci vystoupil rovněž předseda Dělnické strany Tomáš Vandas, který ve svém projevu odsoudil plány české vlády zatáhnout nás do mocenských plánů Spojených států. Mimo jiné také řekl: „Připadá mi, jako bychom se dostatečně nepoučili ze své minulosti. Jen jsme se po sametovém podvodu zbavili sovětských vojsk, která zde byla dočasně umístěna od roku 1968, uplynulo několik let a stojíme před podobnou situací. Zase nabízíme své území pro mocenské zájmy našeho spojence, tentokrát pro změnu západního. Co tímto krokem získáme? Jednoduše nic. Vlastně ano, pocit bezprostředního ohrožení, neboť Rusko již ústy náčelníka generálního štábu své armády oznámilo, že pokud vzniknou základny v České republice a v Polsku, odstoupí od mezinárodní dohody o nešíření raket krátkého a středního doletu a obnoví jejich výrobu. Tyto rakety pak následně umístí u hranic s Polskem. Znamená to tedy, že v této riskantní hře získáme jen pozici snadného terče. A to jen proto, že česká vláda, složená z kolaborantů a podvodníků, chce patolízalsky dokázat svou oddanost Washingtonu. Stejným způsobem dokazovala svojí oddanost vláda i v minulém režimu.“ (Celé znění projevu naleznete …zde)

Tiskový odbor DS

≡ 21. února 2007

Shromáždění proti americké základně

V sobotu 24. února 2007 se koná v Berouně na náměstí shromáždění proti umístění americké radarové základny na území České republiky. Akci pořádá středočeská organizace Autonomních nacionalistů a začátek je v 15 hodin. Jako host vystoupí s projevem předseda Dělnické strany Tomáš Vandas, který tak vyjádří podporu národoveckým aktivistům.

Tiskový odbor DS

≡ 19. února 2007

ČR musí hájit práva nezletilých dětí

Během posledních dnů a týdnů začala česká média propírat aféru kolem chybných rozhodnutí našich soudů ohledně vydávání českých dětí do ciziny jednomu z rodičů, který není občanem naší republiky a žije v zemi svého původu. Podle ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase je třeba změna systému, neboť takových chybných rozhodnutí, která jsou v rozporu se zájmy dětí, jsou desítky za rok.

Bohužel musím konstatovat, že takovýchto chybných rozhodnutí českých soudů nejsou pouze desítky, ale stovky a tisíce ročně. Týkají se dětí, kdy oba rodiče jsou občany České republiky, ale jeden z nich se rozhodne, že toho druhého od dětí naprosto izoluje a odmítne mu umožnit jakýkoliv styk s nimi. V drtivé většině případů se takto chová matka dětí, a ačkoli mají děti zákony naší země zaručeno právo na péči obou rodičů a rodiče mají zákonnou povinnost jim tuto péči dávat, díky špatným rozhodnutím či dokonce absolutní nečinností soudů a orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), který je přímo zřízen k hájení práv nezletilých dětí, tato izolace dětí od jednoho z rodičů může trvat i mnoho let. Rodič-únosce mezitím v dětech úspěšně pěstuje tzv. syndrom zavrženého rodiče, a když po dlouhých měsících nebo i letech dojde konečně k soudu, ten přiřkne děti do péče toho rodiče, který se zachoval takovým zrůdným způsobem, že děti odtrhl od rodiče druhého, s odůvodněním, že už jsou u něj zvyklé.

Zde by to pane ministře Nečasi chtělo okamžitou změnu systému. Soudy a orgány sociálně právní ochrany dětí musejí jednat co nejrychleji a nejúčinněji v zájmu nezletilých dětí. Není přeci možné upírat dětem právo na oba rodiče, tak jak se v naší zemi běžně děje. K tomuto je dokonce naše země vázána mezinárodními úmluvami, ke kterým dobrovolně přistoupila. Jestliže tedy tvrdíme, že Česká republika je demokratickou zemí, nemůžeme nečinně přihlížet tomu, jak soudy a další orgány, mající hájit práva nezletilých dětí, jednají v duchu komunisticko-totalitního smýšlení a častokrát ještě rodiče, který brání druhému z rodičů ve styku s dětmi, chrání a v jeho amorálním a protizákonném jednání podporují.

Petr Kotáb

≡ 16. února 2007

Kávová sedlina nebo křišťálová koule?

Nejmenovaná věštkyně zavolala na policii a předpověděla teroristický útok na letišti v Ruzyni. Aniž by kdokoli zjišťoval reálnou podstatu takové závažné informace, ministerstvo vnitra ve spolupráci s Bezpečnostní informační službou zahájilo hotové manévry. Policisté se samopaly v neprůstřelných vestách, obrněný transportér, pyrotechnici. To vše na základě jediného telefonátu. Chabě vyznívají argumenty, že dotyčná senzibilka se představila pravým jménem a uvedla svou adresu.

Demonstrace připravenosti a síly nás v takovýchto případech stojí nemalé peníze ze státní kasy. Chápu, že silová ministerstva chtějí veřejnosti dokázat svou odhodlanost v boji se světovým terorismem, nicméně všechno má své meze. Znamená to tedy, že kdokoli, kdo se prohlásí za věštce a ohlásí svou vizi hrozící katastrofy pomocí kávové sedliny či křišťálové koule, bude považován za důvěryhodnou osobu? Co když to bude duševně vyšinutý jedinec, ve svém nitru se chechtající pitomosti těch, co mu tak lehce skočí na špek? Nepřipadá vám to skutečně jako v Kocourkově? Mě ano.

Od září 2001, kdy spadla „dvojčata“ ve Spojených státech, lze pozorovat trend, kdy se pod hláškou boje proti terorismu stále více využívá strachu lidí k omezení jejich práv a svobod. Plíživě a zdánlivě nenápadně. Přísné kontroly, povinné otisky prstů, upravené zákony, později čipy pod kůží, abychom byli Systému vydáni na milost a nemilost. Stačí pak rozsypaná mouka na chodníku, označená za antrax, nebo nově zavolání „věštce“, a lidé hned hýkají radostí nad ztrátou své suverenity a soukromí, aniž si uvědomují, komu to slouží.

Tomáš Vandas

≡ 15. února 2007

Uhlovo pozdní procitnutí

Levicový list Právo přinesl 10. února t.r. zajímavý komentář z pera renomovaného publicisty ing. Petra Uhla, v němž dokazuje, že prý je Václav Havel – kdysi legendární guru Charty 77, pozdější president ČR a vždycky světový dramatik – dneska už jiný člověk. I když je článek psán velice korektně až opatrně, to vzhledem k jejich vzájemnému politickému přátelství v minulosti, tak i přesto jsou v něm použity proti Havlovi nebývale silná slova: má prý nekritický vztah k USA například, nebo: popřel svou humanistickou identitu.

P. Uhl vyčítá Havlovi, že prý v 80. letech a ještě v roce 1990 byl pro zrušení nejen Varšavského paktu, ale i NATO. Potom prý otočil a podporoval Severoatlantickou alianci, a dneska prý jeho postoje určuje nekritický vztah k USA. Na tom ale není nic překvapujícího, pane Uhle. V. Havel jako správný zednář a emisar Spojených států není přece tak naivní, aby „šel s bubny na zajíce“; svoje skutečné zájmy a postoje nemohl v osmdesátých ani z kraje devadesátých let dávat veřejně najevo, a to notabene pár měsíců po sametové revoluci, kdy lidé po pádu komunismu žili v jakési euforii. Poznenáhlu, tak jak se v naší zemi vyplňovalo politické vakuum, Havel se vybarvoval. V Československu se i zásluhou Havla politicky a mediálně vytvořilo takové klima, že lidé sami strčili hlavu do oprátky made in USA. Vždyť vzpomeňme na liberalizaci cen, velkou privatizaci, likvidaci našeho průmyslu a jiné. Koryfejové nového režimu nepokrytě hlásali, že chtějí mít v naší zemi kapitalismus, a to nejlépe ten americký. A není těžké uhodnout, kdo ve Spojených státech určuje politiku: jsou to sionisticko zednářské finanční kruhy. Ostatní státy západní Evropy byly v té době vojensky i ekonomicky oproti USA slabé a nejednotné, nacházely se v podřízeném stavu. A tak to mohly být jedině Spojené státy (potažmo NATO), které prostor Čech a Moravy saturovaly svou potenciální politickou a vojenskou přítomností. Bylo jen otázkou času, kdy se šídlo v pytli nepříjemně projeví. A ten čas už přišel.

Z kraje devadesátého roku jsem si myslel, že konečně budeme moci my, Češi, svobodně žít ve svobodné zemi. Moje opojení trvalo opravdu jen chvilku. Nepočítám-li „slyšení růstu trávy“ soudruha Pitharta v televizním lednovém projevu, v němž vedení Ofčáků – tedy i presidenta V.Havla - dalo občanům tohoto státu skrytě najevo, že přijímají StBácko- bolševicko-KGBácký plán na „zklidnění situace“, jinak řečeno udušení přirozené touhy občanů po zákonném vyrovnání se s komunistickými zločinci; tak zcela jistě jsem měl jasno v červnu roku 1990, kdy před prvními svobodnými volbami vedení Občanského fóra – tedy opět i president V.Havel - provedlo na politické uskupení Křesťanských demokratů, kam jsem se také hlásil, skandální protiústavní podtrh, jakože Bartončík je agent StB, což nám mělo sebrat a také sebralo mnoho procent z volebního výsledku. Dodnes nikdo nic nešetřil a nevyšetřil. Jako kdyby vedení Ofčáků nemělo mezi sebou agenty StB…! Tenkrát jsem si uvědomil, že v Čechách se jenom vyměnili pánové – jednu „Brežněvovu doktrínu“ vystřídala doktrína jiná, tentokráte sionisticko zednářská, řízená USA. Další vývoj v naší vlasti mým obavám pak dal za pravdu – viz zločinné bombardování Bělehradu.

Podle Uhla V. Havel prý ztratil svou humanistickou identitu. Jde o to, co kdo považuje za humanismus. U zednářů je člověk mírou všech věcí, zednářský humanismus nepotřebuje mravnost odvozenou z přirozeného zákona a Božích nařízení. Boha Stvořitele vůbec neuznávají, strkají před Ním hlavu do písku. Člověk je sám sobě bohem, mravnost a pravda se odhlasují v parlamentě! Tak tenhle humanismus V. Havel vyznává stále, v tom se nezměnil. Proto mě ani nepřekvapuje jeho vehementní angažování se pro instalování radarové části americké protiraketové základny na našem území. Pražská intelektuální smetánka vnímá V. Havla v tomto ohledu jako „arbiter elegantiarum“ – potáhnou za ním jako smrad. Ostatně on, Havel, vůbec není jiný, jak se snaží čtenářům Práva vsugerovat Petr Uhl. Celý problém spočívá v tom, pane Uhle, že Vám spadly šupiny s očí a vidíte své kamarády ve světle, v jakém se oni vždycky pohybovali.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 13. února 2007

Plíživá homosexualizace

Ta zpráva zapadla téměř nepovšimnuta, nicméně svým obsahem signalizuje cosi významného. Sdělovací prostředky přinesly v uplynulém týdnu informaci, podle které údajně roste počet Čechů, kteří by homosexuálním párům umožnili adoptovat děti. Vyplynulo to z průzkumu společnosti RCA Research. Pro umožnění adopcí se vyslovilo 39 procent respondentů. V roce 2005 s ní souhlasilo o dvanáct procent méně.

Výrazně zápornější postoj k tomu, aby mohly být děti adoptovány i homosexuálními páry, zaujali v průzkumu muži. Proti se vyslovila polovina z nich. Ženy řekly ne v 35 procentech. Negativně reagovalo také 57 procent lidí nad 65 let.

Od loňského července platí v České republice zákon o tzv. registrovaném partnerství. Adopci však norma nepovoluje. I když homosexuální lobby deklarovala, že adopce není jejím cílem, nebude zřejmě dlouho trvat a tento požadavek bude nastolen. A k vyvolání příznivého prostředí mají pomoci i výše uvedené „nezávislé“ průzkumy. Ty mají vyvolat dojem, že lidé tuto zvrácenost podporují. Plíživá homosexualizace společnosti se stává skutečností.

Tiskový odbor DS

≡ 9. února 2007

Radarové otazníky

V poslední době se s velkou intenzitou diskutuje o umístění americké radarové základny v České republice. Zastánci argumentují nutností zapojení naší země do bezpečnostní zóny, historické šanci, která nás ochrání před strašidlem dnešní doby – jadernými zbraněmi a terorismem. Vzhledem k tomu, že jsme členy severoatlantické aliance, je přítomnost amerických vojáků logickým vyústěním naší oddanosti a potvrzením bezbřehé loajality. Tak to alespoň tvrdí ti, kteří fanaticky pro radar horují.

Odpůrci základny jsou však také slyšet. Hovoří o naší trpké zkušenosti z nedávné minulosti, pořádají protestní demonstrace a petice.

Dá se říci, že názor na tuto otázku jde napříč politickým spektrem bez rozdílu stranické příslušnosti. Výjimkou nejsou ani národně orientované subjekty a občanská sdružení. I tady kupodivu zaznívají hlasy, podporující americkou vojenskou či radarovou základnu. Prý je to nutnost, abychom eliminovali bolševické nebezpečí a hrozbu návratu komunismu. A každý, kdo podle těchto „vlastenců“ říká opak, je vlastně levičák a komunista. Neopomenou zdůraznit, že komunisté a jiné socialistické organizace jsou také proti radarové základně.

Tento argument je však scestný. Předně, komunismus není dnes naším hlavním nepřítelem. Tím je liberalismus se svým pojetím rozkladného rozežírání zdravých kořenů, podkopávání pilířů tradičních hodnot, na kterých vždy stála evropská civilizace. A jestliže komunisté vyjadřují vůči radaru odmítavý postoj, není to důvod, aby nacionalisté říkali pravý opak. To je podobné, jako když budou komunisté tvrdit, že každé ráno vyjde slunce, a my ostatní, protože nechceme být s nimi ve shodě, budeme říkat, že tomu tak není. Je to dětinské gesto.

Pokud budu hovořit za Dělnickou stranu, odmítáme jakoukoli základnu s cizími vojáky, byť by se jednalo jen o „obranný“ radar nebo základnu, kde budou Američané pěstovat mrkev. Místo toho, abychom byli rádi, že jsme se po převratu zbavili sovětských vojsk, stačilo několik let a zase sami a dobrovolně strkáme hlavu do oprátky. Už slyším to nadšené kvílení humanistů a bojovníků za občanskou společnost, jak vítají americké „ochránce světového míru“ a mávají vlaječkami.

Nemělo by být pochyb o tom, že pokud má na našem území působit cizí vojsko, je to rozhodnutí natolik závažné, že jedině občané formou referenda mohou dát patřičnou odpověď. A jak by tato odpověď zněla, je více než jisté. I proto se vláda snaží otázku umístění radarové základny záměrně bagatelizovat a o referendu neuvažuje. Bude se znovu opakovat „pozvání bratrské armády“ bez vědomí národa?

Tomáš Vandas

≡ 7. února 2007

Zlonice

Ve středních Čechách, asi deset kilometrů severně od kdysi prosperujícího královského města Slaného, nachází se obec, řekněme městys, Zlonice. Neznám etymologii toho jména, ale hned mně napadá, že jméno obce nějak souvisí se zlem. Jakoby naši předci tušili, co obec v budoucnu čeká.

Dominantní charakter obce vytváří barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož dvě skvostné věže už zdálky dávají tušit jeho krásu; nutno poznamenat – českou barokní krásu. Stavitelem barokního kostela, v jehož zdech zněla také hudba našeho hudebního velikána a skladatele A. Dvořáka, jenž zde složil symfonii Zlonické zvony, byl v letech 1727-44 F. M. Kaňka. Vedle kostela je další barokní památka – špitál a fara. Už z těchto stavebních památek vidíme, a také vzhledem k tomu, že obec byla napojená na železniční trať Slaný – Most, že kdysi – a není to ani zase tak dávno – byla obec bohatá, prosperující, dýchající atmosférou klidu a lidem se zde slušně vedlo.

Za doby vlády komunistů se Zlonice, ostatně tak jako všechny obce v Čechách a na Moravě, přestaly organicky vyvíjet, stagnovaly; nejdříve komunisté nakradli majetek těm nejbohatším sedlákům a potom všem. Mladí lidé v JZD pracovat nechtěli, šli takzvaně za lepším do měst, kde režim pro ně nastavěl továrny a paneláky pro ustájení. A v obcích, a menších vesnicích všeobecně, zůstávali jen ti staří, kteří to už chtěli nějak doma „doklepat“. Komunisté programově zlikvidovali české sedláky a s nimi i duchovní páteř národa, tou je křesťanská víra. A tak se české vesnice, kdysi chlouba národa a kořen jeho kultury a víry, začaly pomalu vylidňovat; rodinné domky postavěné vesničany ještě za doby blahé paměti starého Rakouska či první republiky nikdo neopravoval, české vesnici začal zvonit umíráček. Tu a tam si něco koupili měšťáci, aby měli kam jezdit na víkendy; tím ovšem se česká vesnice nezachrání a kultura národa už teprve ne: kořen je nenahraditelně přeťatý, národ nemá z čeho čerpat duchovní mízu…

Ovšem ta největší pohroma českou vesnici teprve čeká, nebo lépe řečeno: česká vesnice prožívá tragickou tečku, jakési poslední dějství dramatu, jež začal v padesátých letech minulého století. Má dokonce i svůj název: Cikánizace českých obcí. Středočeská obec Zlonice už ji zakouší.

Posuďte sami: Počet obyvatel Zlonic včetně přidružených samot je 2195 obyvatel. Počet Cikánů těch přihlášených je 200, ale těch nepřihlášených je až dalších 250 i více, přičemž jejich počet kvůli neustálé migraci nikdo přesně neurčí. Počet domů ve obci je 657, z toho 40 domů už odkoupili Cikáni. A ještě pro ilustraci: z cikánských občanů je pouze 20 lidí, kteří chodí do práce. A jak se také dobrat přesného počtu Cikánů žijících v Čechách a na Moravě, když se při posledním sčítání obyvatel jenom ve Zlonicích k cikánské národnosti přihlásili pouze 4 lidé? Logicky to znamená, že ostatní Cikáni jsou Češi.

Bílé české obyvatelstvo ve Zlonicích je nešťastné, jako ten pověstný šafářův dvoreček. Lidé už nevědí, jak si mají zamknout ty různé kůlny, chlévy, garáže, své domy. Krade se doslova všechno a přímo veřejně za bílého dne! Po setmění se lidé uzamykají ve svých domovech a bojí se vycházet na ulici.

Co myslíte, pane ministře vnitra – mají či nemají bílí občané Zlonic, kteří zde po generace žijí, omezeny svoje práva a osobní svobodu? A když ano – kdo nebo co je toho příčinou?

Když jsou Cikáni chyceni při činu, stěžují si na diskriminaci či rasismus ze strany bílých a neustále se dožadují tolerance, o čemž by mohli vyprávět zaměstnanci v místní samoobsluze. A přivolaná městská policie? Pokrčí jen rameny a věc je vyřízená, protože kradená věc nemá cenu pěti tisíc korun. Vést s Cikány přestupkové řízení na Obecním úřadě nemá vůbec smysl, s tím se může tak akorát pohrozit bílým, ale ne stále migrující, sotva česky mluvící cikánské menšině. A tak Cikáni ve Zlonicích mají zelenou, nikdo a nic je nezadrží aby si dělali co oni chtějí a co oni pokládají za správné. A čerta je jim do toho, co si o nich bílí myslí, důležité je, že od státu dostávají tučné podpory…

A protože i mezi Cikány existuje řevnivost, závist a nenávist a podobné zlořády – a to i navzdory vládní filocikánské propagandě, jež se snaží seč může zamlčovat jejich lidské povahové nedostatky - jednotlivé rodiny zřejmě mezi sebou bojují o moc v obci, a to dost nevybíravými prostředky. Stalo se nedávno, že jednoho zřejmě z nočního lupu vracejícího se Cikána roztrhla nastražená, asi podomácku vyrobená bomba. Policii ČR by měla tato okolnost primárně zajímat, že totiž Cikáni disponují něčím tak úděsným, jako je trhavá bomba!

Obyvatelé Zlonic za vzniklou situaci dávají vinu starostce Dr. Bartošové (ODS), jejíž volební období právě skončilo. Ona prý rozprodávala rodinné domky Cikánům a tak umožnila jejich velkou koncentraci v obci, aniž by přihlížela k jejich zásadní povahové neschopnosti přizpůsobit se prostředí v němž žijí. Kdyby je ovšem odmítala, tak by zase riskovala, že si Cikáni budou stěžovat např. u Vládního výboru pro lidská práva na diskriminaci. Na vině není nějaký úředník OÚ Zlonice, ale neschopnost režimu liberální demokracie se svou pseudohumanitou řešit cikánskou otázku.

Nově zvolené místní zastupitelstvo Obecního úřadu ve Zlonicích, včetně s  panem starostou, se domnívá, že situaci v obci by zlepšilo nebo aspoň zklidnilo zřízení místní úřadovny Policie ČR. Jak bláhová naděje… Jako kdyby nebyly s Cikány stejné zkušenosti v jiných místech České republiky! Nejkřiklavějším příkladem je Chánov u Mostu, Chomutov a vlastně celé české a moravské pohraničí, a samozřejmě velká města – všude tam žijí Cikáni a všude jsou s nimi stejné zkušenosti. Zkušenosti s trhavou bombou jsou ovšem první toho druhu.

Všechno by mohlo být jinak, kdyby stát přijal zásadní opatření ke zkulturnění cikánského obyvatelstva. Především je třeba se znovu vrátit k osvědčenému národnostnímu principu: každý občan ČR by musel mít uvedeno ve svém průkaze totožnosti svou národnost. Tím by se i zjistilo, kolik Cikánů vlastně žije v naší republice. Druhým krokem by mělo být uzákonění jejich národní minority; stala by se z nich národní menšina žijící v České republice se všemi právy i povinnostmi, jež jsou s tím spojené. Jako třetí krok si představuji přijetí vládního projektu k jejich vlastnímu zkulturnění: zde by se musela naplno zapojit zejména jejich inteligence a zbohatlíci z jejich řad, a to nikoliv, jak jsme toho dnes svědky, aby vytvářeli spolu soupeřící rodinné klany. Vládní projekt, s kterým by souhlasila i cikánská politická reprezentace, by představoval speciální zákonná opatření, včetně trestně právních úprav.

Je zde ovšem jedna zásadní překážka, jež brání k opravdovému zkulturnění cikánského obyvatelstva, a tou je samotný liberálně demokratický režim se svou pseudohumanistickou filosofií a snahou nadělat z občanů jakýsi lidský amalgám, žijící v multikulturní společnosti. Humanismus, tak jak je národu v médiích prezentován a režimní politikou uskutečňován, upřednostňuje a finančně zvýhodňuje – a dovoluji si říci rozmazluje - cikánské obyvatelstvo na úkor obyvatelstva původního, tj. českého, které je hlavním zdrojem tvorby HDP, z něhož se vyplácí sociální podpory i Cikánům.

Všechno do času: jednoho dne přeteče kalich hořkosti, jenž musejí bílí Češi ve Zlonicích pít, a nejenom tam.

Zasláno na vědomí panu ministru vnitra ČR Ivanu Langerovi.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 2. února 2007

Tajné poslání Spojených států

Stejnojmenný název nese kniha amerického spisovatele Dr. Roberta Hieronimuse, kterou vydalo v roce 1999 pražské nakladatelství Alternativa, a rozhodně stojí za to seznámit ji s našimi čtenáři.

Především je třeba říct, že Dr. Robert Hieronymus je historik, malíř, rozhlasový moderátor a jeden z největších znalců znaku Spojených států, tedy Velké státní pečeti USA. A zároveň – a to je důležité – je jedním z nejznámějších exponentů New Age v USA. Ve své knize ukazuje významný vliv esoterických řádů, například svobodných zednářů a rosekruciánů, na Benjamina Franklina, Thomase Jeffersona, George Washingtona a ostatní klíčové postavy americké historie a ukazuje, jak se spirituální vize americké budoucnosti odrazila v nejdůležitějších státních dokumentech a symbolech. Autor knihy tuto skutečnost neposuzuje kriticky, nýbrž ji v duchu současného světového trendu akceptuje.

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

Mgr. Ladislav Malý

≡ 30. ledna 2007

Úřad práce, pozitivní diskriminace a špatné zákony

Situace většiny lidí (nejen na Mostecku) se dá přirovnat snad jen k situaci míče v přátelském utkání úřadu práce proti zaměstnavatelům. Také si s námi jen kopou sem a tam a když se dostaneme do brány, tak nás po chvíli zase vykopnou na hřiště. Když se vám v dnešní době hned po škole nepovede sehnat si práci skončíte na úřadu práce nebo na sociálním odboru, kde dostanete životní minimum se kterým sotva zaplatíte vysoký nájem, natož pak slušně vyžijete. Lidé žijící sami to sotva zvládají, a co potom otec živící rodinu.

Jelikož procento nezaměstnanosti je na Mostecku vysoké, zaměstnavatelé toho patřičně zneužívají. Hlavně nadnárodní koncerny jako je třeba Interspar, který si svou moc nad lidmi velmi dobře uvědomuje. Tyto společnosti zde za pár korun kupují obrovské pozemky, budují na nich nákupní centra a po několik let mají daňové úlevy Poté obejdou naše zákony sehraným krachem, přičemž jen změní název firmy. A úlevy dostanou na dalších deset let (např. Julius Meinl u nás tímto způsobem spokojeně prodává dál). Já jsem uvedl Interspar protože s ním mám osobní zkušenost a vím, že nejsem jediný. Tito nákupní giganti nabírají lidi od pracovních úřadů, dostanou peníze za to, že je zaměstnají a do třech měsíců je propouští a naberou další. U nich se můžete honit sebevíc, věřte mi, nepomůže vám to.

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

Jiří Šlégr

≡ 26. ledna 2007

Také máte doma půl milionu?

„Dneska má půl milionu kdekdo,“ pravil předseda lidovců Jiří Čunek. Reagoval tak na dotazy, kde vzal tajemných půl milionu korun, které si v roce 2002 uložil na svůj účet. Policie čerstvého vicepremiéra a bývalého vsetínského starostu podezřívá z korupčního jednání a přijetí úplatku od vsetínské realitní společnosti. Vyšetřovatelům nahrává i fakt, že z účtu realitní společnosti byla půlmilionová částka vybrána jen pouhé tři dny před tím, než si pan Čunek téměř shodnou částku uložil. Aféra začíná nápadně připomínat „Grossův byt“, neboť šéf lidovců nejdříve tvrdil, že to byly jeho celoživotní úspory, aby po několika dnech uvedl, že mu asi někdo vrátil půjčku. Ještě se třeba objeví nějaký tajemný strýc s igelitkou.

Zvlášť zábavný je ale citát v úvodu tohoto článku. Znám hodně lidí, kteří mají solidní zaměstnání, nadprůměrné platy a vyšší životní standard, ale půl milionu nikdo z nich doma pod postelí nemá. I v dnešní době jsou to pro drtivou většinu občanů hodně velké peníze. Chápu však, že člověk, který léta seděl v křesle starosty, aby ho po uměle vyvolané aféře s cikány vyměnil za křeslo vládní, je tak trochu mimo. Teď si jen přejme, aby senát pana Čunka zbavil imunity a umožnil tak důsledné vyšetření celé kauzy.

Tomáš Vandas

≡ 23. ledna 2007

DS: Výsledek srbských voleb je povzbuzením

Dělnická strana (DS) vítá výsledky srbských parlamentních voleb, které skončily výrazným vítězstvím Srbské radikální strany. Okamžitě poté se objevily reakce, které potvrdily rozčarování představitelů Evropské unie nad tím, že si srbský národ svobodně a demokraticky vybral cestu vlastenectví a suverenity. Projevy a komentáře, že jde o těsné a trpké vítězství, že nacionalisté stejně vládu nesestaví, jen špatně zakrývají zklamání nad volbou srbských občanů.

Jsme přesvědčeni, že úspěch Srbské radikální strany může být do jisté míry povzbuzením pro české národně orientované politické subjekty, mezi něž se Dělnická strana se svým programem právem řadí.

Tiskový odbor DS

≡ 22. ledna 2007

Jdeme dál svou cestou

V minulých dnech jsme si připomněli čtvrté výročí založení naší strany. Tehdy, 18. ledna 2003, vznikla Dělnická strana. Přestože nikdo z nás, co jsme stáli u jejího zrodu, nebyl v politice nováčkem, cítili jsme společně začátek nové etapy. Na troskách tehdy uvadající republikánské strany vznikl nový politický subjekt, jehož cílem bylo obnovit důvěru lidí v politiku, vrátit jim naději a zapojit do svých řad aktivisty, kteří přes řadu neúspěchů a překážek i nadále pokračují v obětavé práci pro národ.

Ohlédnutí za uplynulým obdobím nám napoví, že nešlo o zbytečně strávený čas. Trpělivá práce, krok po krůčku, přináší své výsledky. Vydáváme stranické noviny Dělnické listy, o které je, a to mohu s radostí konstatovat, stále větší poptávka. Rozšiřujeme členskou základnu a vznikají nové místní organizace, podařilo se nám podchytit zájem národně orientované mládeže, postupně jsme kandidovali v evropských, parlamentních a komunálních volbách, přičemž v těch posledních jsme získali své zastupitele. Co se týká parlamentních voleb, byli jsme hnacím motorem společné kandidátky politického hnutí Právo a Spravedlnost. Že jsme se v tomto projektu odmítli dále angažovat je i důsledkem trvajícího přístupu k polistopadové vládnoucí garnituře.

Jdeme tedy i nadále svou vlastní cestou. Proti proudu dnešního elitářství, proti korupci a jánabráchismu, proti špíně, která se zde usadila pod hávem demokracie a občanské společnosti. Děkuji všem, kteří se na tuto nelehkou cestu vydali s námi a kteří se k nám postupně přidávají. Čas nám dá za pravdu. Chce to jen jediné: vytrvat!

Tomáš Vandas

předseda DS

≡ 19. ledna 2007

Zaměstnavatelé potřebují Dělnickou stranu!

Nedávno kdosi vztyčil v Plzni na Borských polích dřevěný kříž „na památku zaměstnanců“, jako reakci na novoroční nařízení jednoho ze zahraničních zaměstnavatelů, že směny v jeho závodě budou trvat 10,5 hodiny. Že to odporuje zákonu? K smíchu! Můžete si vybrat: směna 10,5 hod. anebo pracovní úřad! Obávám se, že toto symbolické vyjádření nesouhlasu a odporu s protizákonnými kroky některých zaměstnavatelů nebude mít žádný dopad. Jen mě to utvrzuje v přesvědčení o správnosti a nutnosti existence Dělnické strany. Jedině reálná politická síla přivede některé nezodpovědné zaměstnavatele k rozumu.

Po listopadu 1989 se u nás začal budovat kapitalismus 19. století místo systému, který je v západní Evropě dnes. Díky tomu se v naší republice vytvořilo klima, které mnohé občany českého státu staví do role společenských outsiderů, jejichž hmotná a mravní existence je závislá na libovůli některých zaměstnavatelů či majitelů domů, kteří dovedně využívají parlamentem odbyté zákony ve svůj prospěch. Leč dílem si za to můžeme sami svojí apatií, nechutí či obavami podstoupit riziko boje za svá práva a důstojnost, což je dobře vidět na volební (ne)účasti. Kdy ti, kdo jdou k volbám, většinou volí dlouholeté parlamentní šíbry a korupčníky.

Při své práci narážíme mnohdy na ničím nepodložený předsudek a omyl, že na nás některé politické kruhy z řad vlasteneckého tábora hledí jako na levičáky a někteří spletenci dokonce jako na komunisty. Již mnohokrát jsme to vysvětlovali, ale budiž. To, že se někdo zastává zaměstnanců, požaduje jejich právní ochranu a poukazuje na jejich zhoršující se situaci, nemusí být bezpodmínečně levičák a Marxův učeň. Když na některého zaměstnance dopadne protizákonný krok jeho zaměstnavatele nebo je z malicherných důvodů propuštěn, tak tomu dotyčnému je úplně jedno, jestli je zastáncem pravice či levice. V čekárně pracovního úřadu jsou si všichni rovni. V Dělnické straně považujeme za stejně důležité vlastenectví, národ a sociální postavení Čechů (samozřejmě původem, ne úřady přiděleným občanstvím).

Komunisté mohou za mnohého voliče děkovat někomu z podnikatelů, kteří ho svým chováním „dotlačí“ k volební urně. Někdy mi připadá, že profesní svazy zaměstnavatelů příliš napínají luk svých požadavků na zvýšení svých práv na úkor práv a důstojnosti zaměstnanců. Plně se to ukázalo při debatách o Zákoníku práce, kdy jsem žasl, co všechno zaměstnavatelům vadí. Části zaměstnavatelů jsou proti mysli jakékoliv zákonné regulace podnikání a ochrany zaměstnanců. Právě tito nezodpovědní podnikatelé přikládají pod kotel komunistické propagandy a narušují sociální smír v naší zemi. Dnes ještě ne, ale může se stát, že za pár let dojde lidem s těmito praktikami trpělivost a vyjdou do ulic, ať organizovaně či jen tak spontánně s vědomím, že nemohou nic ztratit. Doba stávek a nepokojů rozhodně nepřeje podnikání. Někdy ani kordony policistů nic nezmohou. Je jasné, že tento čas by byl živnou půdou pro profesionální revolucionáře – anarchisty - a pozadu by nezůstali ani komunisté. Zkrátka: sociální smír je výhodný jak pro zaměstnavatele, tak i pro zaměstnance.

Abychom této chmurné vizi předešli, musí se vytvořit protiváha těm, kdož štvou jednotlivé vrstvy obyvatel proti sobě ve jménu zvráceného třídního boje, aby na konci byl mravní a ekonomický úpadek všech. Dělnická strana svým národním, lidovým a sociální programem je takovou protiváhou. Naše politika stojí na myšlence spolupráce všech vrstev národní pospolitosti, stojící pevně na křesťanských základech. Chceme jasné vymezení mantinelů vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, aby se jedna strana nesnažila obrat druhou stranu o jejich práva. Zároveň chceme, aby více občanů pocítilo ekonomický vzestup země, aby nestáli stranou. Každý Čech se o něj zasloužil a má nárok na svůj podíl.

Dělnická strana se poučila z minulosti a pevně hledí do budoucnosti, aby v naší zemi nenabyly vrchu síly, jejichž liberalismus s multikulturalismem jako mor nahlodávají národ. Vždy se postavíme silám anarchie, chaosu a třídního boje. Nepřipustíme, aby byl český zaměstnanec ohlupován zničujícími komunistickými hesly a český zaměstnavatel byl ohrožován zdivočelou ulicí.

Jiří Štěpánek

≡ 16. ledna 2007

Drogy a jejich legalizace

Já osobně jsem jednoznačně proti legalizaci veškerých drog. I těch tzv. lehkých. Myslím si totiž, že je hloupost rozdělovat drogy na „lehké“ a tvrdé. Droga stále zůstane drogou, ať ji nazveme jakkoliv. Beru to jako zlehčování problému, který je ve skutečnosti dosti velký. Častým argumentem pro legalizaci marihuany bývá, že s tímto problémem se stejně pořádné nedá bojovat. Takže když se v našem státě rozroste počet vrahů a zlodějů a bude těžké proti nim bojovat, tak jim radši povolíme vraždit a krást místo toho, abychom za takové činy zvýšily tresty? Takhle se přeci problémy neřeší. A proto by se měly zvýšit tresty za držení jakýchkoliv drog.

Nemalým dílem k růstu drogově závislých přispívají média, různé filmy, pořady, ale i výrobci textilu a jiných běžných věcí. Ve spoustě filmů (hlavně amerických, ale dnes už i jiných) vidíme drogově závislé, ale nepohlíží se tam na ně jako na špatné či divné, spíše se to bere jako přirozené. Jsou filmy, které jsou čistě o feťácích, ale i filmy, kde to není ani trochu podstatné a i přesto mají filmoví tvůrci potřebu strčit tam nějakou tu scénku, kde si někdo šlehne nebo zahulí. To samé je ve filmech se sexem. Vždy tam nějaká ta scéna v posteli musí být, i když je to v tom filmu naprosto nepodstatné a nedůležité.

Toto působí zvláště na mladé lidi, protože když to vidí v každém filmu, přestanou to vnímat jako něco divného a špatného. Dále jsou to ostatní propagační materiály jako trička, loga na mobily, popelníky, ale dokonce i obyčejné věci jako jsou třeba sluneční brýle s motivem marihuany, které dnes můžeme koupit ve většině prodejen. Takové věci by se měly úplně zakázat!

Zastánci „lehkých“ drog nemají pravdu ani v tom, že je marihuana vcelku neškodná. Je dokázáno, že mimo jiné po marihuaně člověku odumírají mozkové buňky. Takže už jen na základě tohoto určitě,tak neškodná není. I kdybychom tedy pominuli její škodlivost, nastává tu další problém. Kdo nebo co nám zaručí, že když člověk začne s marihuanou, tak u ní také skončí? Asi nikdo. A u většiny případů je patrné (i přes argumenty,že to není pravda), že mnoho feťáků u marihuany nezůstane. Po čase už jim to totiž nestačí a mimo zvyšování dávek mají potřebu zkoušet něco dalšího a silnějšího. A nakonec přeci jen skončí s jehlou v ruce.

To mohu potvrdit i jako svědek jednoho takového případu. Jelikož dnes zkoušejí trávu i lidé stále mladšího věku, mohou potom s jehlou v ruce skončit i ti, kteří zrovna dostali občanku. Znala jsem jednu holku s kterou jsem chodila na základní školu. Když jsme byly v sedmé třídě, tak jsme se spolu přestaly bavit. Protože tato dívka si našla jiné kamarády se kterými trávila spoustu času. Po nějaké době za mnou přišla s tím, že kouří trávu. Řekla jsem jí, že to není dobrý a v naštvanosti jsem prohodila, že si jednou bude píchat. Argumentovala tím, že se jehel bojí a že by si stejně v životě nepíchla, protož jí stačí si jednou týdně zakouřit trávu. Postupně ale zvyšovala dávky a peníze na marihuanu byla schopna sehnat jakýmkoliv způsobem. Začala mít problémy i ve škole, když ukradla své kamarádce mobil. V deváté třídě postupně přestala chodit do školy a po nějaké době do školy přišla policie a oznámila jejímu třídnímu učiteli, že tato dívka utekla z domova. Asi po měsíci se pak našla zcela zdrogovaná, ale tentokrát ne marihuanou. Opravdu jí našli s jehlou v ruce. Pak začala chodit do místního centra pro drogově závislé, ale vydržela tam chodit jen pár týdnů. A ani to jí nejspíš moc nepomohlo, protože drogy užívá dodnes. Naposledy jsem jí potkala asi před půl rokem a bylo na ní jasně vidět, že je pod vlivem nějakých drog.

A to je jen další důvod, proč jsem jednoznačně přesvědčena o úplném zákazu užívání, distribuce a propagace všech drog.

Lucie Šlégrová

≡ 14. ledna 2007

Konzumní společnost kolem nás

Jedním z hlavních atributů nové doby jsou vyměřená společenská pravidla, jimiž se má řídit každý občan a jež jsou základním měřítkem společenského úspěchu. Chodit do práce, žít s milovanou rodinou, volit tu „správnou politickou stranu“ a mít se dobře, večer vylít na partnera své celodenní pracovní problémy, najíst se, podívat na zprávy a na pokleslou zábavu a jít spát. Tato šablona „úspěšného“ života je v lidech již natolik zakořeněná, že mnozí z nás jí považují za jediný a správný smysl života. Já se ovšem ptám, kdo stanovil tato pravidla společenského života, kdo určuje co je dobré a co špatné, a kdo vymyl lidem mozky natolik, že každý považuje konzumní život za samozřejmý a kvalitní. Jsme každý z jiného masa a kostí, každý jinak vnímáme svět a okolí a každý z nás má jiné potřeby, proč by nám někdo měl tedy narýsovat náš život dopředu a my se ho měli držet?

Tím nejhlavnějším faktorem vytvářející obraz společnosti jsou bezesporu media. Stačí aby se v novinách objevil článek vybízející k pravidelnému pojídání česneku coby afrodiziaku, kterému neodolá sebekrásnější žena (jak trefné!), a rázem vám všichni budou doporučovat konzumaci této aromatické plodiny, jako by oni sami na tento vynález přišli. V televizních novinách se dozvíte o dopravním přestupku poslance a rázem máte viníka neúspěšného jednání o sestavení vlády. Skutečnost je ovšem jiná. Někomu dělá neskutečně dobře cpát se hamburgery a zapíjet je litry coly, zatímco druhý zemře v pětatřiceti na rakovinu žaludku poté, co deset let jedl toliko čerstvou zeleninu na radu jistého odborného pořadu. Nechte si vytisknout článek se zaručeným receptem na zhubnutí během pěti dní, a dvě třetiny lidí budou dělat vše co napíšete včetně těch největších bizarností.

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

Petr Kříž

≡ 12. ledna 2007

„Političky“ v politice

Co spojuje bývalou televizní moderátorku Čejkovou, europoslankyni Bobošíkovou a stále ještě manželku premiéra Pavlu Topolánkovou? Jakási politická strana s názvem Politika 21. Pro připomenutí, tato sestava se pokoušela, ještě za asistence zpěváka Vargy-Maxy, uspět v loňských senátních a komunálních volbách, kde totálně propadla a nezískala ani jediný zastupitelský mandát. A to přes obrovskou mediální propagandu.

Zájem sdělovacích prostředků se opakoval i dnes, kdy povedené trio – ždímačka peněz, eurokorytářka, neúspěšná senátní žadatelka – uspořádalo tiskovou konferenci. Její téma bylo jediné. Nevěra Mirka Topolánka, jeho vztah ke stranické kolegyni, jejich dítě, pocity paní Topolánkové. Vše omílané dokola. Politika se do tohoto divadla vešla jen snad tím, že zhrzená manželka popřála manželovi krach jeho vlády. „Političky“ tedy předvedly jen úsměvy a silné nánosy na tvářích. A to je žalostně málo.

Tiskový odbor DS

≡ 11. ledna 2007

Mýtné brány jako kompletní radarová kontrola dálnic

Policejní stát je realitou a různé ekonomické mafie ovládají ministerstva přes své nastrčené ministry. Chcete příklad? Ministr Řebíček požaduje zavedení povinných zimních pneumatik v zemi, kde se zrovna nevyvedla zima. Exministr Šimonovský pro změnu prosadil mýtné brány, ačkoliv satelitní výběr mýtného by byl levnější, modernější a především bude stejně z rozhodnutí Evropské unie v budoucnu nasazen. Proč tedy ve skutečnosti vznikly mýtné brány? Aby špiclovaly občany na jejich cestách, kdykoliv se ocitnou na dálnicích!

Mýtné funguje tak, že brána automaticky identifikuje go-box, odečte z konta obnos a udělá záznam do databáze. Pokud je odpověď go-boxu negativní, pořídí fotku a upozorní dohledové středisko. To by mělo vyslat kontrolní vůz správce mýtného (=Asfinag) nebo policii. Jinak se to řeší ex-post poštou. Což je v případě zahraničních vozidel víceméně k smíchu.

U satelitního systému je jedna velká výhoda. Ten na rozdíl od go-boxu registruje, kudy vozidlo jelo a umožňuje tedy i zpětnou kontrolu, například na hranicích, což mikrovlnný systém vůbec neumí. Proto v Německu stačí pár vozů dohledového úřadu, protože každý kamion jsou schopni zkontrolovat kdekoli a kdykoli.

Kvůli mýtným branám nás obtěžovaly různé uzavírky, omezení rychlosti, zmatené značení, jen z Prahy do Brna jich bylo patnáct. Detailem budiž, že stát okradl statisíce majitelů dálničních známek o jejich působnost v měsíci lednu 2007. Jestliže tedy stejně bude fungovat mýto do tří let na základě satelitu, pak skutečným účelem mýtných bran je poměrové měření rychlosti na dálnici prostřednictvím mýtných bran a inteligentních kamer společnosti CPE, které již dnes zaznamenávají SPZ projíždějících vozidel.

Další obrovskou lží bylo tvrzení, že se jedná o zpoplatnění kamionů, aby se dálnice uvolnily pro osobní automobily. Opět lež, protože v dalších fázích budou zpoplatněny všechny automobily.

Co tedy dokáží mýtné brány udělat s vašim soukromím? Sledují přesně váš pohyb podle SPZ, zaznamenávají fotografii vašeho obličeje, pořizují časovou mapu vašeho pohybu. Jsou umístěny tak, abyste se jim nevyhnul jejich prostým objetím na exitu. Tyto záznamy pak budou sloužit k vašemu vydírání ze strany státu a pokuty budou platit všichni, ale opravdu všichni.

Rozlučte se s vyšší rychlostí na dálnici než 130 km/h. Neunikne nikdo. Měli bychom nyní napřít všechny síly k nekompromisnímu prosazování neomezené rychlosti na dálnicích v rámci ČR. Kde je to třeba, tam lze umístit omezující značku, všude jinde musí být stanovena neomezená rychlost po vzoru Německa. Jinak nás čeká šikana a perzekuce za naši snahu rychle se přepravit z bodu A do bodu B.

Robert Vašíček

≡ 9. ledna 2007

Topolánek podruhé

Česká republika má zase novou vládu. Dnes ji jmenoval prezident Klaus, neboť mu nic jiného podle ústavy ani nezbývalo. V opačném případě by ji asi okamžitě smetl ze stolu. A není se co divit a nám závidět.

V Topolánkově vládě č. 2 se opět objevují profláknuté tváře, které otravují české politické ovzduší po celé polistopadové období. Schwarzenberg, Vondra, Kalousek, Parkanová, Bursík, Cyril Svoboda. Tolik jen namátkou. Mezi nimi se objevují i skuteční nováčci. Trojlístek Stehlíková, Třeštíková, Kuchtová je zajímavý spíše svou absencí jakýchkoliv znalostí resortů, do kterých tyto dámy usedly. A novopečený předseda lidovců Čunek dal zapomenout na naděje, které ještě nedávno vzbuzoval u nemalé části veřejnosti. Sednout do společné vlády se zkorumpovanými tlachaly, to chce skutečně silný žaludek.

Trojkoalice se ujala vlády. Lze ale předpokládat, že nezískáním podpory Poslanecké sněmovny se rychle odebere tam, kam patří: na smetiště dějin.

Tiskový odbor DS

≡ 7. ledna 2007

Vietnamci chtějí volební právo

Nedávno zveřejněný článek předsedy DS Tomáše Vandase na téma „Vietnamec českým policistou“ mi doslova vyrazil dech, ne ovšem tak, jako nedávná reportáž Lidových novin zabývající se požadavkem Vietnamců žijících na území ČR na volební právo, které je doposud výsadou ryze českých občanů.

Přiznám se, že drzost přivandrovalců již opravdu nezná mezí a právě nyní se projevuje, jak zhoubný liberální postoj vůči cizincům přináší první neblahé plody. Pominu to, že v každé ulici naleznete deset čínských bister či obchodů, které nemohou sloužit k ničemu jinému než k praní špinavých peněz a vytlačování českých živnostníků, pominu i to, že vietnamští prodavači dodnes neumí řádně česky, což je opravdu neuvěřitelné, vezmeme-li v úvahu, že v žádné jiné evropské zemi nemáte nárok jakkoli podnikat, neznáte-li alespoň obstojně místní řeč, pominu i to, že vietnamština se pomalu ale jistě stává úředním jazykem a dokonce na školkách se této pseudořeči vyučuje, byť zpočátku dobrovolně. Co však již nelze pominout je ten fakt, že vietnamská komunita pociťuje právo podílet se na politice našeho státu prostřednictvím volebního práva. Nechci domyslet, že by nám zde jednou vládla Vietnamská demokratická strana v čele s vietnamským prezidentem a čínskými ministry.

Nejsmutnější na celé věci je ten fakt, že řada českých občanů s podobnými kroky souhlasí a považuje Vietnamce za rovnoprávné občany. Osobně jsem se setkal i s názory, že právě Vietnamci vytvářejí novou českou vysoce inteligentní generaci(!), jež nám zde začas bude vládnout. Tito lidé tvrdí, že jim asiati nevadí, neboť se jich nikterak nedotýkají. Jsem ovšem zvědav co budou říkat, až tito „skvělí lidé“ skoupí nikoliv obchůdky se zeleninou, nýbrž celý barák a vyženou všechny partaje, aby zde mohli nastěhovat své rodiny. Cožpak nikdo nechápe, že se zde systematicky buduje čínská čtvrť a není místa, kde by na vás nevykoukl alespoň jeden šikmooký? Žijeme v zemi, která se stává jakýmisi Spojenými státy asijskopostsovětskými, kdy český občan je nucen ustupovat vetřelcům ničících vše před sebou.

Jak dlouho ještě budeme podobný stav tolerovat? Jak dlouho ještě budeme naslouchat pseudonázorům různých humanistů, žijících v luxusních čtvrtích zbohatlických čecháčků o nutné asimilaci a vytváření jakési multikultury, kde české tradice jsou tolerovány, namísto toho aby dominovaly? Opravdu chceme, aby ideální budoucí Čech byl hnědé barvy a šikmých očí a čeština byla považována za mrtvý jazyk? Vždyť cizí řeči jsou dnes upřednostňovány před domovským jazykem a neobstojí názor, že jsme malá země, která se musí neustále přizpůsobovat! Proč bychom ve své vlasti měli pracovat v nadnárodních firmách a hovořit cizím jazykem? Ať se ti, co zde chtějí podnikat, naučí našemu jazyku, tak jak je to zvykem všude jinde! Lidé neovládající cizí jazyk jsou značně handicapováni při hledání pracovních míst a to je více než alarmující! Žijeme v zemi, kde vlastní řeč přestává mít hodnotu a jsme nuceni učit se řeči cizích příslušníků rozpínajících se ve všech vyšších ekonomických sférách!

Vietnamská otázka musí být proto jednoznačně řešena a proto nejen že nesmí být vietnamským přistěhovalcům poskytnuto volební právo, ale rovněž tak ani neudělovat státní občanství!

Petr Kříž

≡ 5. ledna 2007

Vyšlo nové číslo Dělnických listů

V pátek 5. ledna vychází nové číslo Dělnických listů. Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek o navrhované vládě Topolánkových „sobů“, na straně dvě rozhovor s Vlastimilem Pechancem, dále komentáře Mgr. Ladislava Malého či Jiřího Štěpánka, glosy nebo shrnutí uplynulého roku z pohledu Dělnické strany. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách.

Tiskový odbor DS

≡ 3. ledna 2007

Pseudoreformy

Reforma, reforma, reforma. To slovo se na nás valí ze všech stran. Reforma musí být důkladná, hluboká, opravdová, zásadní. Soudě podle terminologie parlamentních tlučhubů, reformovat musíme všechno: důchodový systém, daně, zdravotnictví, školství, justici, policii atd. Skoro se zdá, že nás zasáhla vlna jakési reformánie a nápadně to připomíná dobu Gorbačovovy perestrojky z poloviny osmdesátých let minulého století. I tehdy se hovořilo o tom, jak je nutné vše změnit, vylepšit, zmodernizovat, abychom se zase měli lépe.

Reformou se zaštiťuje vláda, ministři, poslanci. Všichni sice o ní hovoří, ale nikdo z nich občanům neřekne, jaký bude mít dopad na jejich každodenní život. Že se v pomazaných parlamentních hlavách rodí opravdové „perly“, o tom jsme se za poslední roky přesvědčili nesčetněkrát. A podobné to je i s reformou. Kupříkladu reforma důchodového systému. Podle představy reformátorů budou lidé chodit do penze čím dál později (hranice sedmdesáti let je velice reálná), navíc si budou spořit, aby nějaký důchod vůbec dostali, ale stát jim stejně bude i nadále strhávat nemalé peníze v odvodech sociálního zabezpečení. Nebo zdravotnictví. Lidé odvádějí odvody na nemocenskou. A reforma bude spočívat v tom, že za návštěvu u lékaře, za léky, za recept, za pobyt v nemocnici a v budoucnu i za operace budou občané platit. Samozřejmě ale odvody zůstanou zachovány. Takže opět dvakrát platba za stejnou službu.

Skutečnou reformu bych si představoval poněkud jinak. V první řadě musí skončit mrhání peněz na nepotřebné účely. Obrněné transportéry za 25 miliard korun, vojenské zahraniční mise za stovky milionů, odvody do pokladny vojenského paktu NATO, nepotřebný Senát znamenající každoročně výdaje ve výši desítek miliard korun. To jen namátkou. Dále přebujelá byrokracie, přemrštěné platy manažerů ve státní sféře, financování projektů pro zvýhodňování menšin, dotování nadnárodních firem včetně daňových prázdnin, financování „demokratických“ opozicí v nejrůznějších státech (Bělorusko, Kuba atd.). Suma sumárum, jde o hodně peněz, které vyhazujeme oknem. A pokud by byly použity jen trochu rozumně, nemuseli bychom zápasit s tak obrovským deficitem a zadlužeností, která dnes činí na hlavu (včetně nemluvňat) zhruba sto tisíc korun.

Z pohledu vládnoucí elity je velmi jednoduché vyhlásit nutnost reforem, spočívající v obyčejném zdražováním (nájmů, elektřiny, plynu, vody, tepla) a odbourávání sociálních výdajů. V takovém případě se však nejedná o reformy, ale o obyčejnou zlodějnu, kdy mají lidé ze svých kapes zaplatit šlendriánské hospodaření svých zvolených zástupců. A recept na nápravu? Vyházet tyto darmošlapy z jejich vypolstrovaných kanceláří!

Tomáš Vandas

≡ 1. ledna 2007

Klaus: Každá země má takové politiky, jaké si zaslouží

Prezident Václav Klaus označil v novoročním projevu situaci v České republice připomínající studenou občanskou válku. „Spory nesmí přerůst ve studenou občanskou válku, kterou situace u nás mnohdy připomíná," řekl Klaus v reflexi na současnou situaci v politice. Volby prý obyvatele rozdělily na dva tábory. Na ty, kteří si reformy přejí a na ty, kteří se jich bojí. Vyzval, aby lidé byli vnitřně jednotní. V další části projevu, věnované zahraniční politice, kritizoval Klaus byrokratismus Evropské unie a její snahu dirigovat a regulovat občany. Rovněž varoval před snahami oživit přijetí evropské ústavy. V závěru projevu doplnil, že i v ČR platí, že každá země má takové politiky, jaké si zaslouží.

Tiskový odbor DS