ROK 2006

≡ 30. prosince 2006

Saddám Husajn popraven

Bývalý irácký prezident Saddám Husajn, kterého USA dopadly v prosinci roku 2003 při okupaci Iráku, zemřel. V sobotu za svítání ho popravily irácké úřady. Devětašedesátiletý Husajn zemřel kolem čtvrté hodiny ráno středoevropského času. Smrt potvrdil náměstek iráckého ministra zahraničí Labed Abawi.

Podle bezpečnostního poradce irácké vlády Muvafaka Rubájího vystoupal Saddám k šibenici s klidem, byl rozhodný a odvážný. Nepokoušel se klást odpor, nic nepožadoval. Držel v ruce Korán. „V jednu chvíli Saddám ke mně pootočil hlavu, jako by mi chtěl říct 'žádný strach'. Byl to velmi zvláštní pocit," uvedl Rubájí.

Samotný soudní proces s Husajnem probíhal velice podivně. Procesní chyby, nemožnost obhajoby, zastrašování či vraždy svědků. K vymazání pochybností nepřispěl ani narychlo vynesený rozsudek a jeho velmi spěšné vykonání. Naopak. Vyvolává to podezření, že Saddám Husajn musel být co nejdříve umlčen.

Tiskový odbor DS

≡ 21. prosince 2006

Topolánek dostal padáka

Premiér Mirek Topolánek se svou druhou vládou u prezidenta Klause nepochodil. Prezident totiž odmítl jím navrženou vládu jmenovat. Jako důvod uvedl, že nechce, aby se kabinet opíral o hlasy přeběhlíků a neskrýval ani výhrady k některým navrženým jménům.

Nutno říci, že Topolánkův výběr je snad jednou z nejhorších, ne-li vůbec nejhorší vládou v celém polistopadovém období. Nabízet v roce 2006 Parkanovou, Schwarzenberga, Kalouska, Svobodu a Vondru svědčí o jediném. O vyčpělosti polistopadového režimu, který už nemá občanům co nabídnout. Je jen dobře, že prezident zachoval soudnost a podle toho jednal: Topolánek dostal padáka i se svojí sebrankou.

Tiskový odbor DS

≡ 18. prosince 2006

Školství očima studentky

Jako studentka 2. ročníku střední školy bych se měla dokázat k tomuto tématu vyjádřit a mít určitý postoj k věcem, které se ve školství provozují. V první řadě by si měl každý student uvědomit, že to opravdu nedělá pro své rodiče, ale jen a jen pro sebe. Dnes se totiž alespoň trochu dobře placená práce shání těžko (jako např. u nás na Mostecku) s vyučením, natož bez vyučení.

Určitě by ale mělo školství studentům dávat určité podmínky, za kterých by mohli patřičně studium uskutečňovat. Hlavní věc podle mě je, aby si žáci byli rovni a jejich oceňování bylo založeno na schopnostech, aktivitě a snaze. Což v našem školství bohužel neplatí. Naše školství uplatňuje způsob tzv. pozitivní diskriminace, čímž studentům poskytuje finanční příspěvky na ubytování, stravování, školní pomůcky (mezi které ovšem patří třeba i počítač). Nebylo by na tom nic špatného, kdyby tu nebyl háček, že na tyto příspěvky mají nárok jen cikánské rodiny. A v tomto případě už se nehodnotí schopnosti určitého žáka. Tento fakt je pro bílé studenty dost diskriminující, protože jsou rodiny, které jsou na tom opravdu špatně a tyto příspěvky by jim určitě pomohly.

Další věci našeho školství, s kterými nemohu souhlasit, jsou např. státní maturity nebo výmysl toho, že žák 9. třídy má možnost podat si přihlášku jen na jednu školu. Náš ročník si toto vyzkoušel jako první a je to opravdu hloupý nápad. Když si žák může vybrat jen jednu školu, tak co bude dělat, když ho na ni nevezmou? Bude muset na nějakou horší školu, kde na něj zbude místo i přesto, že by tento žák měl na víc. Dokud se směli podávat dvě přihlášky, měl určitý žák alespoň nějakou zálohu.Takhle jen riskuje, jestli ho na tu školu vezmou. A někteří žáci se právě tohoto bojí, tak se radši nechtějí přeceňovat a dají si sami přihlášku na horší školu než na kterou by opravdu chtěli. Naší ministryni školství to, ale naopak připadá jako skvělý nápad a nevidí v tom jediný problém.

A státní maturity jsou další hloupost našeho školství. Nechápu proč by studenti měli absolvovat dvě maturitní zkoušky. Doteď každému stačila jedna. Pro mě sice státní maturita ještě není jistá, protože se politici rozhodují jestli a jak jí udělají, ale upřímně doufám,že tento návrh naprosto zavrhnou.

Lucie Šlégrová

≡ 16. prosince 2006

Problémy města Kladna

Máme po komunálních volbách a vyhrála je opět ODS. Na první pohled se zdá být její panování ve městě ku prospěchu občanů. Opravily se chodníky, zrekonstruoval stadion, podporuje se sport a tělovýchova. Tyto a další novinky ze světa lepších zítřků nám přináší plátek „Kladno 2006", vydávaný kladenskou radnicí. Jenže město má i jiný obraz než ten, jaký můžeme vidět na stránkách měsíčníku.

Stálým a neutuchávajícím problémem je v určitých částech města menšinové násilí. Dopouštějí se ho příslušníci cikánského etnika, zvláště mladšího věku a v organizovaných skupinách. V městské části Rozdělov provokují konflikty s lidmi jiné barvy pleti než je ta jejich. Rodiče se bojí i za dne pustit své děti ven. Obsadili také okolí místního nákupního střediska a benzinové pumpy, kde se srocují ve velkém počtu, žebrají a slovně urážejí nakupující občany. Každý občan, který má tu smůlu, že zde bydlí, je zděšen při vyslovení slova "Dallas", což je lidový název oblasti, kam není radno chodit ani za bílého dne. O tom, kdo tyto skupiny živí, snad není třeba psát. Co dělá naše policie? Nic! A pokud vůbec něco, je jejich postup benevolentní. S naší diskriminovanou menšinou se musí přeci zacházet v rukavičkách!

Stejná situace, ne-li dokonce horší, je i v jiných částech města. Švermov, Dříň, Dubí, Vrapice, Sídliště u Mety, Rabasova ulice. Jejich teroru neunikl ani obchodní dům Kaufland, kde dvacítka násilníků z řad cikánů napadla ochranku OD před desítkami svědků. Ti museli být poté ošetřeni záchranou službou. Myslíte si, že byli útočníci potrestáni? Ne. Neunikli jim ani žáci a studenti, jedoucí autobusem MHD do školy, kteří byli organizovanými gangy systematicky okrádáni. Na případ sice upozornila TV NOVA a městská policie posílila v autobusech hlídky. Jakmile však mediální zájem o kauzu opadl, ochota problémy řešit se náhle vytratila.

Aby toho nebylo málo, město a jeho obchodní sféra je postupně zabírána vietnamskými obchodníky. Znáte to. Jdete kolem vietnamského obchodu a zboží zabírá ještě polovinu, ne-li větší část chodníku, takže se musíte jejich zboží ještě vyhýbat. Slušnosti na rozdávání asi nemají a chodník v pronájmu jistě také ne. Zvláštní také je, že v jednom místě je vedle sebe 4 nebo 5 asijských obchodů s naprosto stejným sortimentem. Bistro či oblečení. Každého rozumného člověka napadne, že za normálních podmínek to přeci nemůže produkovat legální zisk. A teď přijde otázka. Myslíte si, že se policie či magistrát se pídí, z čeho jsou tito „obchodníci" ve skutečnosti živi? Ne! Park v centru města vedle budovy gymnázia, který byl zbudován jako místo odpočinku, jím již dávno není. Během let byl zdevastován narkomany, kteří se v něm scházejí. Dochází zde velmi často k dealerství drog, vandalismu a výtržnictví. Obzvláště v letních měsících jsou zde vidět postavy asociálních živlů s krabicovým vínem, jak pod vlivem alkoholu obtěžují procházející občany. Ani zde nebylo město schopno udělat přítrž řádění, tentokrát narkomanů.

Toto je jen několik řádků k problémům města, které by vydaly na knihu. Nabízí se otázka. Kdy jsou státní orgány v Kladně aktivní? Bohužel jen při setkáních vlastenecké mládeže ve městě. Magistrát, který má vždy na všechno dost času, se mění v hyperaktivní instituci a zakazuje a zakazuje, stejně jako policie, která zde zbytečně demonstruje svoji sílu stovkami příslušníků v akci. Kde ale jsou ty stovky policistů ve chvíli, kdy je potřebuje napadený či okradený občan?

Miroslav Novotný

≡ 14. prosince 2006

Stát si za svým názorem?

Čas od času se stane, že se na náš sekretariát ve Valašském Meziříčí obrátí občané s prosbou o pomoc v nejrůznějších záležitostech. Většinou to jsou věci, které již nikoho jiného nezajímají a ti, kteří před volbami tvrdili že tady jsou pro lidi, v tom nevidí ani žádné zviditelnění, ani zvýšení volebních preferencí.

A tak se k nám dostal případ jednoho podvodníka, který se pod zřejmě smyšleným jménem Lukáš seznamuje prostřednictvím rozhlasové seznamky valašského rádia Čas s osamělými ženami a pod různými záminkami z nich láká peníze na dobití kreditu svého mobilního telefonu nebo zaplacení splátky leasingu na své auto. Peníze samozřejmě nevrací. A když je o to požádán, tak začíná vyhrožovat, že si to s dotyčným vyřídí jeho známí policisté, ukrajinští kamarádi nebo strýček advokát.

Na naše písemné oznámení a dotaz, jaká opatření budou učiněna, aby se tento podvodník už nemohl znovu dostat do rozhlasové seznamky, zatím rádio Čas nijak nereagovalo. Krajské státní zastupitelství v Ostravě zatím také mlčí. A tak se mi zdá, že jsem jediný koho zajímá, že osamělá maminka na mateřské dovolené se svým 3,5letým synem přišla o peníze, které pro ni mají daleko větší hodnotu než pro většinu ostatních lidí. Proč mám pocit, že není správné, aby tento podvodník zůstal nepotrestán? Nebo mám dělat to, co všichni ostatní: že mě to nezajímá? Zavírat oči před malými lumpárnami? Kde je vlastně hranice mezi malým a velkým podvodem? A kde je hranice mezi politickými aktivitami a obyčejnou lidskou slušností?

Nevím, asi jdu v tomto případě hlavou proti zdi. Nezískám žádnou popularitu u voličů, ani se nijak nezviditelním. Zatím jsem získal pouze sprosté urážky a výhrůžky, že mi tento podvodník udělá z mozku sekanou, pokud o něm budu informovat policii. Mám divný pocit, když jsem neudělal to, co všichni ostatní. Když tady stojím a biji se za něco, co nikoho nezajímá. Když jsem ochoten si udělat z mozku sekanou pouze kvůli mému osobnímu přesvědčení, že dělám správnou věc. Já byl prostě vždycky trochu jiný: stál jsem si za svým názorem.

Antonín Navrátil

≡ 11. prosince 2006

Charta 77 a třicet let poté

Mám před sebou knihu s názvem Charta 77 – Od morální k demokratické revoluci. Je to kniha dokumentů o Chartě 77, uspořádal ji historik V. Prečan. Kniha vyšla při příležitosti prvního sjezdu chartistů v březnu 1990 v Obecním domě v Praze, kde jsem ji také za 49,-Kčs koupil. Kniha je obsáhlá, má přes pět set stránek, a je v ní zhruba všecko – včetně kompletního seznamu signatářů Charty 77 a jejich mluvčích – co by se mělo k posouzení problematiky kolem hnutí Charty 77 a tehdejší doby znát, včetně reakce státní moci i občanů na ni.

Existuje takové přísloví, že totiž voda po kapkách dopadající na kámen tento časem rozruší natolik, až kámen nakonec pukne. Po pádu bolševismu konečně i v Československu se protagonisté převratu snažili v analogii s tímto příslovím občanům vsugerovat, jakože to byli právě chartisté a Charta 77, kteří neustále režim „hlodali“ až nakonec padnul. Je to zásadní a hluboký omyl, režim totiž se sám díky své notorické neschopnosti dostal na lopatky; skupina předem vytipovaných intelektuálů z Charty 77 zde byla jakýmsi předvojem sionisticko zednářských vládnoucích sil na Západě, s nimiž se počítalo po pádu bolševismu při obsazování vlivných míst vládního a mocenského aparátu.

Už v samotné ideové koncepci bolševismu, jak byla vymodelována Marxem a posléze aplikována na národy Ruska zločinci Leninem, Stalinem a posléze i ostatními „vůdci světového proletariátu“ v jiných částech Evropy, je zakomponována zásadní chyba, která se stala bolševickému režimu osudovou, bez které by ovšem nebyl režim tím, jak jsme ho znali. Především to bylo podcenění ekonomických zákonitostí, které mají hodnotu přírodních zákonů; dále pak dušení legitimních náboženských, mravních a kulturních práv a svobod jednotlivců i porobených národů. (celý článek naleznete v sekci …komentáře)

Mgr. Ladislav Malý

≡ 10. prosince 2006

Zemřel Augusto Pinochet

Ve věku 91 let dnes zemřel bývalý chilský nejvyšší představitel, generál Augusto Pinochet. Ve své zemi vládl od roku 1973, kdy se vojenským převratem dostal k moci a zabránil tak realizaci komunistických experimentů. U moci zůstal až do roku 1990, kdy dobrovolně předal moc demokraticky zvolené vládě. Když slavil dne 25. listopadu své 91. narozeniny, přijal politickou odpovědnost za činy, které se dály za jeho vlády, nicméně zdůraznil, že tak činil v zájmu vlasti.

Tiskový odbor DS

≡ 9. prosince 2006

DS jednala v Praze

V sobotu 9. prosince se v Praze uskutečnila výroční konference Dělnické strany (DS). Za přítomnosti předsedy Tomáše Vandase, 1. místopředsedy Jiřího Štěpánka a dalších funkcionářů, bilancovali delegáti právě končící rok. Ve svém projevu Tomáš Vandas zhodnotil stranickou práci, výsledky parlamentních a komunálních voleb a přednesl zprávu o hospodaření. Vyjádřil uspokojení nad nárůstem členské základny a zakládáním místních organizací. Za hlavní cíl v nadcházejícím roce označil větší propagaci strany formou mítinků a besed s občany a zvýšení nákladu Dělnických listů.

Tiskový odbor DS

≡ 4. prosince 2006

Nová konsolidace

Ve společnosti by mělo existovat cosi jako předvídatelnost a jistota. Nelze přijmout program politického a hospodářského smíru za každou cenu, na úkor této země. To bychom došli jen k uspořádání, které se v  r. 1938 v podobné formě narýsovalo v Mnichově v podobě bývalého Protektorátu.

Veřejné mínění z neznalosti současných, resp. blízce budoucích poměrů, si neuvědomuje, že jde o nic méně než o suverenitu tohoto státu, a to nejen v oblasti ekonomické. Proto je nutno podpořit vědomí a svědomí tohoto národa. Najít k němu cestu, aby si každý uvědomil, kde je jeho místo, zda je Čech či není, a pokud se považuje především za Evropana, ujasnit si otázku: „Co je Evropa“.

Je proto třeba dát příslušníkům národa prostor k bytí se všemi jeho zájmy bez korupce, hlavně s jeho účastí na rozhodování ve věcech veřejných, dát mu injekci proti ospalosti, kterou nyní prožívá. Proveďme znovu defenestraci, zatím psychologickou, aby si lidé uvědomili závažnost otázky bytí tohoto státu.

V zásadě by si každý měl uvědomit úctu k sobě a odpovědnost jednoho k druhému. Na každém postu ve společnosti musí ten který odpovědný jedinec znát své místo, kam může dojít a ze svého jednání se zodpovídat občanům. Demokracie musí získat své mantinely. Tedy již žádný kompromis na úkor základních neboli konzervativních zásad, které nelze měnit.

JUDr. Stanislav Zeman

≡ 2. prosince 2006

Dělnická strana chce pomoci obnovit Mariánský sloup

Historická fakta nám pomáhají pochopit současnost a zároveň se vyvarovat chyb v budoucnu. Je tedy jen a jen na nás, jak budeme historickým faktům naslouchat. Zároveň máme i jedinečnou šanci při pochopení určitých historických událostí napravit křivdy z minulosti. A že jich česká historie má. Jednou z křivd a ostud je stržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí v listopadu 1918. Tento ničím neomluvitelný čin čeká dodnes na svojí nápravu. Není omluvou fakt, že vše se dělo v hektických dnech po získání národní a státní samostatnosti v říjnu 1918. Obrazoborectví zůstane barbarstvím i přes ty nejušlechtilejší pohnutky.

Vše začalo manifestací na Bílé Hoře, kde se konala vzpomínková akce na památnou bitvu z roku 1620. Po plamenných projevech řečníků táhl dav manifestantů směrem ku Praze. Když došel na staroměstský rynek, tak si slovo vzala nechvalně známá postavička žižkovských výčepů Franta Sauer, jinak známý povaleč, bolševik, alkoholik a též i věrný kumpán dalšího opilce, bývalého rudého komisaře, spisovatele Jaroslava Haška. Ukázal prstem na Mariánský sloup a údernými lživými větami, ve kterých hovořil o sloupu jako o symbolu bývalé podřízenosti k Habsburkům a jako o připomínce císařského vítězství na bělohorské pláni, zpečetil osud tohoto pražského symbolu.

Je neoddiskutovatelným faktem, že Mariánský sloup nebyl žádným symbolem habsburského vítězství nad českými stavy, ale plnil funkci daleko prozaičtější. Byl postaven na paměť vítězství Pražanů nad Švédy roku 1648. Tehdy Prahu bránili spolu s pravidelnou posádkou i samotní Pražané, z nichž vynikl obzvláštní statečností a zápalem jezuita Plachý, který stál na barikádě na Karlově mostě a povzbuzoval pražské obránce. V kolika jen českých a moravských městech byl postaven podobný sloup, který připomínal odvrácení katastrofy vojenské či morové.

Shodou nešťastné náhody stál u sloupu hasičský vůz s dlouhým žebříkem a Sauer přesvědčil hasiče, že má svolení tehdejšího Národního výboru. Žebřík byl vysunut až na samý vrchol pomníku, Panně Marii byla potupně uvázána oprátka okolo krku a celý pomník byl svalen na staroslavnou pražskou dlažbu. Při pádu se rozbil na několik kusů, nad nimiž křepčila anarchisticko–bolševická lůza, která využila nabyté svobody a svezla na vlně primitivních antigermánských a antikatolických vášní, které tehdy tu a tam vyplouvaly na povrch. Ale již při dopadu sloupu si mnozí z přítomných uvědomili, že to je asi příliš a rychle vystřízlivěli z revolučního nadšení. Bohužel, podstatné části davu toto nestačilo a proto se vydal na další pochod.

K uvázání oprátky Panně Marii se traduje jedna historka, kterou jsem slyšel vyprávět, že oprátku vázala tehdejší mladičká studentka Milada Horáková, o 32 let později popravená Klementem Gottwaldem. Nevím, jestli to celé není legenda, tradovaný omyl, ale je faktem, že Milada Horáková byla v době svržení sloupu na Staroměstském náměstí. A hlava Panny Marie se skoulela k nohám mladého básníka Jaroslava Seiferta.

Dalším zkázonosným dílem zfanatizovaného davu měl být Karlův most, ze kterého chtěl do Vltavy svrhnout všechna jeho sousoší. Této hnusotě se postavili maďarští vojáci z lazaretu u Karlova mostu. Neozbrojená hrstka zraněných vojáků se stočenými opasky v rukou zabránila této bandě vyvrhelů v dalším řádění. Poté se dav pomalu rozešel do zaplivaných krčem a náleven staré Prahy. V té chvíli ke Karlovu mostu dobíhají první příslušníci policejních složek mladého státu... Kde by se dav až zastavil? Táhl by až na Hrad?

Po vzniku ČSR se razilo heslo (z nejvyšších míst, ale úplně z těch nejvyšších – tatíčkovských) „Pryč od Říma“, takže bylo, řečeno dnešní mluvou, celkem „in“ zaútočit na katolickou církev. I když, není dnes ta doba stejná? „Pokrokoví“ učitelé odstraňovali ze škol kříže, které potupně končily na smetišti, odkud je vykupovaly náboženské spolky, aby je uchránily od nedůstojného konce. Byla to doba úpadku mravů, zvýšila se trestná činnost, počet vražd byl daleko vyšší než ve válečných letech. První republikou se začal rozlézat mor liberalismu, avantgardy a levičáctví. Jen vzpomeňme, jak ti různí čapkové, e.f. burianové a další levičáci útočili na vlastence typu senátora Mareše, Karla Kramáře, spisovatele Medka či Dyka, kteří vystupovali proti zničujícímu internacionalismu.

Myslíme si, že Mariánský sloup by měl opět stát na Staroměstském náměstí, aby se napravila křivda a špatnost z minulosti. Napravováním chyb minulosti dnes, se vyhneme stejným chybám zítra. Dělnická strana plně podporuje snahy o znovupostavení Mariánského sloupu, protože kromě jiného prosazujeme návrat ke konzervativním hodnotám života a ke křesťanským základům Evropy.

Jiří Štěpánek

≡ 30. listopadu 2006

Prohlášení MO DS Praha:

K případu policisty Čermáka versus Kateřina Jacques

Místní organizace Dělnické strany v Praze, po seznámení se skutečnostmi týkajícími se případu trestního stíhání bývalého policisty Tomáše Čermáka, jednoznačně vyslovuje podporu rozhodnutí státní zástupkyně Martiny Ševčíkové zastavit trestní stíhání.

Je zřejmé a nezpochybnitelné, že jmenovaný policista jednal ve smyslu zákona a pro udržení pořádku při manifestaci. Jelikož použil několikerých výzev vůči Kateřině Jacques, nemohl se dopustit trestného jednání.

Jelikož bylo pravomocně rozhodnuto v jeho prospěch s tím, že se nedopustil trestného činu, apelujeme na Ministerstvo vnitra ČR, aby v tomto smyslu přehodnotilo jednání Tomáše Čermáka jako řádného policisty, který bránil veřejný pořádek a byl znovu povolán do služebního poměru.

Dále poukazujeme na skutečnost, že usnesení Městského státního zastupitelství se stalo pravomocným, a proti němu jako takovému nelze nic namítat. Pakliže se tedy advokát Kateřiny Jacques obrací s celou záležitostí na ombudsmana Otakara Motejla, činíme tak tímto prohlášením i my a s tím, aby bylo posouzeno, zda v jednání Kateřiny Jacques nemůžeme spatřovat za daného právního stavu podezření z trestných činů křivého obvinění a pomluvy s následky na okolí nyní již poškozeného Tomáše Čermáka.

Naše veřejnost by se měla také zamýšlet nad tím, zda v pozadí jednání Kateřiny Jacques nebyl patrný předvolební zájem o zviditelnění jmenované.

Za MO DS Praha

JUDr. Stanislav Zeman, předseda

Mgr. Ladislav Malý, tajemník

≡ 26. listopadu 2006

Nové odznaky DS

Pro všechny zájemce jsou již k dostání nové stranické odznaky Dělnické strany. Jsou vyrobeny v elegantním provedení na zlatém kovu, tříbarevné logo s upínáním na pusetu, velikost 11 mm. Cena je pouhých 20 Kč za 1 ks (+ poštovné). Objednávat lze telefonicky nebo e-mailem.

Tiskový odbor DS

≡ 25. listopadu 2006

Ustanovena pražská organizace DS

V sobotu 25.11.2006 proběhla ustavující schůze Místní organizace Dělnické strany (DS) v Praze. Doposud byl vedením organizace pověřen JUDr. Stanislav Zeman. Ten byl také oficiálně na schůzi zvolen řádným předsedou. Tajemníkem se stal Mgr. Ladislav Malý a pokladníkem Petr Kříž. Schůze se rovněž zúčastnili předseda DS Tomáš Vandas a 1. místopředseda Jiří Štěpánek. Tomáš Vandas ve svém příspěvku vyjádřil přesvědčení, že ustanovená místní organizace bude ze své pozice důležitým pilířem činnosti celé strany a za prioritu označil přípravu na další parlamentní a komunální volby.

Tiskový odbor DS

≡ 19. listopadu 2006

Stížnost na volby ve Spáleném Poříčí zamítnuta

Krajský soud v Plzni rozhodl, že komunální volby ve Spáleném Poříčí proběhly regulérně. Zamítavým verdiktem tak reagoval na stížnost Dělnické strany (DS), která společně s politickým hnutím Právo a Spravedlnost vytvořila volební kandidátku. Zajímavé je odůvodnění soudního rozhodnutí: zmíněné subjekty prý ve volbách nekandidovaly a nemají tak oprávnění stížnost podat! Na zveřejněný soudní paskvil reagovali pro MF Dnes předseda DS Tomáš Vandas a volební lídr ve Spáleném Poříčí Václav Prokůpek (článek naleznete zde). Tomáš Vandas uvedl, že další kroky budou učiněny po konzultacích s právním odborem strany.

Tiskový odbor DS

≡ 17. listopadu 2006

17. listopad

Den boje za svobodu a demokracii. Tak je dnes zapsán v kalendáři 17. listopad, datum, které v roce 1989 vstoupilo nesmazatelně do československých a českých dějin.

Dlouhých 17 let uplynulo od chvíle, kdy byl sametovou pseudorevolucí odstraněn komunistický režim a padla železná opona, oddělující východní blok od západní Evropy. Je to již dostatečně dlouhá doba na to, abychom mohli střízlivě hodnotit éru tzv. demokracie. Rozčarování a rezignace občanů jsou výmluvnou odpovědí na otázku, co nám nová éra přinesla. Na jedné straně možnost podnikání, uplatnění talentu, cestování, svobodného rozhodování bez dohledu matičky strany. Na druhé straně ale rozkrádání státního majetku, korupci, kriminalitu, masivní příliv imigrantů, ztrátu jistot, které neodmyslitelně patřily k běžnému životu. Společnost se změnila, ale paradoxně narůstá nostalgie po časech minulých. Lze se tomu ale divit? Myslím, že ani ne. Většina lidí totiž na to špatné zapomíná a s úsměvem si vybavuje dobu, kdy se stála fronta na banány či na toaletní papír.

Závažnější je však jiná věc. Především nedůvěra lidí v politiku, neochota aktivně se podílet na směřování společnosti a státu. Národ se stal rukojmím vyvolené elity, která si uzurpovala veškerou moc, postupně ovládla mocenské struktury a drží se zuby nehty koryt. Apatie lidí těmto podvodníkům plně vyhovuje. Nemusí se bát, že by občané svým verdiktem vystavili stop jejich slastnému chrochtání. Je to naprosto shodná situace jako před listopadem 1989, kdy se většina lidí zajímala jen o své chalupy a zahrádky a komunisté nerušeně vládli.

Pomalu se nám blíží dvacetiletá perioda, znamenající vždy převratnou událost. Mám však obavu, že nyní ta pauza bude o něco delší, že si ještě budeme muset nějakou dobu počkat, než nastane čas radikální změny politického kurzu. Rád bych se ale mýlil.

Tomáš Vandas

≡ 10. listopadu 2006

Vyhoštění pedofilové

Skandální soudní verdikt. Jedině tak se dá hodnotit vynesený rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih. Za sexuální orgie s českými dětmi budou dva němečtí pedofilové pouze vyhoštěni z České republiky. Šedesátiletému Johanu Reinholdovi Weisemu a o dvanáct let mladšímu Kurtu Schmitzemu udělil soud tresty vyhoštění na dobu neurčitou, respektive na 10 let. Uznal je vinnými z pohlavního zneužívání několika dětí na Klatovsku. Nejmladšímu z nich bylo teprve sedm let. Žádný trest vězení však mužům neudělil. Státní zástupkyně se na místě odvolala, považuje trest za nepřiměřeně nízký.

Soudkyně Drahomíra Regnerová vysvětlila proč byli potrestáni jen vyhoštěním: „Nepodmíněné tresty, které navrhovala žaloba, by byly neúčelné, s ohledem na to, že by se oddálila doba nástupu obou obžalovaných na sexuologické léčení." Jak by se paní soudkyně asi zachovala, kdyby se jednalo o její děti?

Cizinci si vybírali ratolesti rodičů ze sociálně slabých rodin. Oba mají movité zázemí a za ukájení různými sexuálními praktikami platili dětem penězi, nebo je různě obdarovávali. Policie je zatkla v červnu v Radkovicích u Klatov. Tam měli také odstavený obytný přívěs, kde děti zneužívali. Obžalovaní se před soudem doznali, ale tvrdili, že sexuální aktivita byla ze strany dětí, které je prý k tomu vybízely.

Tiskový odbor DS

≡ 6. listopadu 2006

Volby ve Spáleném Poříčí zpochybněny

Dělnická strana (DS) podala dne 3. listopadu protest proti regulérnosti komunálních voleb ve Spáleném Poříčí (Plzeňský kraj). Ve stížnosti odeslané ke krajskému soudu v Plzni a podepsané předsedou Tomášem Vandasem je jako důvod uvedeno závažné porušení zákona, za něž lze považovat rozpor v názvu kandidující strany při registraci kandidátní listiny a hlasovacím lístkem. O kauze informovala MF Dnes a celý článek naleznete zde.

Tiskový odbor DS

≡ 6. listopadu 2006

Otevřený dopis senátorovi Čunkovi

Senátore Čunku, Děkuji!

Vážený pane senátore,

navzdory pomlouvačné kampani ze strany sdělovacích prostředků a i některých Vašich kolegů, Vám vyslovuji dík a vážím si Vás za Váš jasný, břitký a nekompromisní postoj ve věci neplatičů nájemného ve Vsetíně.

Vyčítají Vám nedostatek humanity a tolerance, že jste - jak říkají – hromadně vystěhoval Romy, jinak neplatiče nájemného z domu (což se taktně zamlčuje), kteří předtím tento dům barbarským způsobem vybydlili. Všichni ti Vaši kritici ale nenabízejí alternativu, jak by v takovém případě jednali oni – kvadraturu kruhu totiž nelze provést. Jediný Vy – a s Vámi celé zastupitelstvo a Rada města Vsetína - jste si zachoval zdravý rozum a podle toho jste také jednal. Zde se vůbec nejednalo a nejedná o tzv. rasovou diskriminaci. V prvém plánu šlo o vyřešení bytového problému neplatičů nájemného - ať to jsou Češi, Němci, Cikáni nebo Židé, všichni musejí nájemné platit. Pakliže platit nechtějí nebo nemohou, je jim nabídnuto jiné ubytování a musejí se z dosavadního vystěhovat; takový už je život – anebo je snad určitá skupina obyvatelstva v našem státě privilegovaná jenom proto, že má jinou barvu kůže a jinou kulturu? Jich by se neměl týkat tvrdý tržní ekonomický zákon?

Za druhé šlo o odstranění vybydleného činžovního domu. Že to není jediný případ „vybydlování“, o tom svědčí sídliště Chánov u Mostu. A takových případů by byla jistě celá řada, ale veřejnost v rámci politické korektnosti není o tomto pravdivě informována, lépe řečeno: není informována vůbec. Zrovna tak, jako není uváděná u zločinců jejich národnost, aby snad náhodou někoho nenapadlo cosi srovnávat.

Dnes a denně média vytrubují, že prý my Češi nejsme dostatečně připraveni na život v „západní vyspělé společnosti“, jsme prý příliš xenofobní a cosi kamsi. Jestli si někdo myslí, že lidem, kteří byli ve Vsetíně vystěhovaní a jim podobným je třeba se neustále podbízet, pomáhat či dokonce uplatňovat pozitivní diskriminaci, sklidí akorát takovou bouři, jakou právě zažívá Francie. Opak je pravdou: lidé tohoto typu považují každou bezbřehou liberalizaci a humanizaci života za změkčilost majoritní společnosti, v které si mohou dělat co chtějí, a také se tak chovají. Obyčejní a prostí lidé majoritní společnosti, ti pravidelní plátci daní a tvůrci národního důchodu, z kterého jsou placeni a dobře placeni i ti tak zvaní Rómové – ti už toho mají dost! Zcela jasně se ukazuje, že onen tolik vychvalovaný projekt multikulturní evropské společnosti, založený na tzv. humanitě a toleranci, zkrachoval na celé čáře. Pro každého totiž musí platit stejný metr, výjimky přiznává jen zákon!

Proč ti humanisté typu pánů Rychlíků, Pithartů, Schwarzenbergů takto vehementně neprotestují v případech statisíců českých penzistů, kteří celý život dřeli na bolševické pány, v současné době převlečených do kabátů velkých demokratů a humanistů – a kterým po zaplacení činže a inkasa zbude z jejich ubohé penzičky sotva tak na horkou polévku a chleba? V tisku nedávno vyšla zpráva, že denní finanční náklad na jednoho vězně v ČR činí 800 Kč. Násobeno třiceti dostaneme sumu dvaceti čtyř tisíc korun. Statisíce penzistů v ČR má s bídou osm tisíc za měsíc – tedy třetinu toho, co v ČR dostávají zločinci - a musejí s tím vyjít, a nikdo se o ně nestará, žádná humanitní organizace. Mají ale smůlu – nejsou Cikáni.

Ve Vaší osobě, vážený pane senátore, přišel do Prahy politik neotřelý, člověk s přirozeným zdravým rozumem, nezkažený prázdným tlacháním v pražských televizních studiích a nezmlsaný z poslaneckých kaváren.

Modlím se, aby Vám Váš postoj zůstal i nadále.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 5. listopadu 2006

Nebojme se al-Kájdy, ale ODS!

Běžný konzument sdělovacích prostředků je zahrnován lavinou katastrofických zpráv od americké okupace Iráku, přes „zlého“ Lukašenka v Bělorusku až po jaderný program KLDR. Ano uznávám, nejsou to příjemné věci, ale nás a naše rodiny ohrožuje jiná hrozba. Hrozba, jenž vznikla instalací Topolánkovy loutkové vlády. Je smutné, že většinu obyvatel z oné poloviny nevolící ODS to nevzrušuje a nedochází jim, jaký to bude mít dopad na jejich budoucí život. Ono to možná nedochází ani mnohým z té poloviny volící ODS, protože jak známo, ODS volil bohatý nebo hlupák.

Zmodrání republiky může znamenat drastické omezení všech sociálních zákonů (snížení nemocenské, vyšší věk na odchod do důchodu, snadnější propouštění z práce, hladší vystěhování z bytu) a ze Zákoníku práce se stane zbytečná kniha. Již první kroky ministra sociálních věcí Nečase směřovaly k podpoře novely (či spíše okleštění) Zákoníku práce. Lobbisté ze svazů zaměstnavatelů či průmyslníků ožívají a kují železo dokud je žhavé. Chtějí zmrazit minimální mzdu a vehementně prosazují zlodějský „švarcsystém“, na kterém vydělají oni, nájemci tzv. živnostníků či spíše zaměstnanců se živnostenským listem. Rozhodně na tom nevydělají najímané síly a stát.

Je smutné, jak se ke všemu postavily odbory či spíše špičky odborových bossů sedících dílem v Senátu a dílem v pohodlných kancelářích odborových svazů. Vyhlásily jakýsi protest na podporu stávajícího Zákoníku práce. Což znamená, jak je známo z minulosti, že se před nějakou státní budovou sejde dav odborářů, na hlavách erární čepičky s odborovým logem a v ústech vyfasované píšťalky, začne rachot a do toho budou zaznívat „konstruktivně radikální projevy“. Za dvě, tři hodiny zaměstnanci městských služeb zametou prostor po demonstraci, ve zprávách na všech třech kanálech bude maximálně tříminutová reportáž z akce a tím to končí.

Jestliže chtěli odborářští bossové pomoci Zákoníku práce, tedy vystoupit proti ODS, tak proč nevyhlásili před druhým senátním kolem, aby odboráři volili vždy kandidáta proti zástupci ODS. Toho by se možná ODS zalekla. Jenže to by to nesměli být naši „tátové pracujících“, kteří takhle proti ODS nevystoupí, protože nevědí, jak to vše dopadne a vzhledem ke svým prebendám si nechtějí znepřátelit nejsilnější stranu v republice. Řadoví odboráři však nejsou to, co jejich nejvyšší předáci. To by si měli uvědomit všichni odboráři a šéfové odborů v jednotlivých závodech, protože bude to především ODS, která k velké radosti zaměstnavatelů zákonným nařízením „vymete“ odbory za brány závodů. To chcete odboráři?

Dělnická strana se od svých počátků snaží získat pro svou myšlenku všechny poctivé odboráře, kteří jsou nespokojení s korytářstvím svých nejvyšších a chtějí aktivně vystupovat na ochranu práv svých kolegů zaměstnanců. Dělnická strana je reálná politická síla mající ve svých řadách první prozřevší odboráře.

Naším cílem je zastavit stále více se rozvírající nůžky sociálních rozdílů mezi lidmi. Chceme společnost, kde všichni budou mít ze své práce užitek a všichni budou společně pracovat pro národ a stát. Stát, který bude přívětivý ke svým členům a nebude trpět přistěhovalecké parazity a nemilosrdně bude vymetat železným koštětem všechny vši ze svého kožichu. Nechceme zde zavádět levicové a pro společnost zabíjející rovnostářství, ale chceme vytvořit symbiózu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, protože tato spolupráce bude ku prospěchu všem. Odmítáme kapitalismus 19. století, kam nás žene ODS a její přisluhovači a sponzoři. Náš program je národní a sociální.

Dnes není za pět minut dvanáct, ale minuta po dvanácté, kdy můžeme zastavit pochod modrých asociálů. Tyto moje řádky nejsou žádnou podporou ČSSD, která se zjednodušeně dá považovat za jedinou reálnou hráz proti ODS. Jenže se ptám, nebyla to především sociální demokracie, která rozdává sociálních slibů plné lopaty, ale na druhou stranu jí není zatěžko koketovat s ODS na vytvoření velké koalice. My nejsme stranou salónních „tátů zaměstnanců“ či politických kramářů a šíbrů. Nebojíme se moci a peněz parlamentních pseudodemokratů, protože na naší straně je nezničitelná síla naší ideje a přesvědčení. Jsme stranou skutečných dělníků politiky, statečných synů a dcer tohoto národa, kteří se postavili do první linie boje o duši českého národa.

Jiří Štěpánek

Místopředseda DS

≡ 30. října 2006

Národní korporativisté demonstrovali v Ostravě

V den výročí vzniku samostatné Československé republiky – 28. října – se sešli v Ostravě příznivci občanského sdružení Národní korporativismus. Akce byla nejen připomínkou historické události, ale i kritikou současného režimu. S projevem vystoupil i člen vedení Dělnické strany Mgr. Ladislav Malý. Upozornil nejen na porušování zákonů ze strany vládnoucí garnitury vůči svým oponentům, ale i na nebezpečí přílivu imigrantů a ztráty identity našeho národa.

V projevu mimo jiné řekl: „Kamarádi, žádejme na svých zákonných zástupcích, tedy poslancích, aby v parlamentu přijali zákon zamezující jakýkoliv příliv tzv. uprchlíků do naší republiky, leda ze zemí s podobnými kulturními a historickými zkušenostmi. Rovněž požadujme zavedení zákona o národní příslušnosti a její povinnost uvádění v průkazech totožnosti občanů. Když neznemožníme, tak aspoň znechutíme přistěhovalcům příchod do naší vlasti. Náš stát chceme národní, nezávislý, svobodný a sociální! Vzkazujeme bruselským mocipánům a jejich domácím kolaborantům: Pánové, tu vaši občanskou společnost si vetkněte za klobouk a táhněte pryč z naší republiky!“ (celé znění projevu najdete zde)

Na akci byly rovněž k dispozici Dělnické listy a jiné propagační materiály.

Tiskový odbor DS

≡ 26. října 2006

28. říjen v Ostravě

Na den vzniku Československé republiky pořádá Národní korporativismus vzpomínkové shromáždění v Ostravě na Prokešově náměstí. Akce začíná ve 14 hodin. Za Dělnickou stranu vystoupí s projevem člen vedení DS Mgr. Ladislav Malý.

Tiskový odbor DS

≡ 25. října 2006

Ohlédnutí za komunálními volbami

Komunální volby skončily pro Dělnickou stranu ziskem tří mandátů. Své zastupitele máme v Ústeckém kraji (Výsluní) a v Královéhradeckém kraji (Rokytnice v Orlických horách). Už z tohoto pohledu můžeme hodnotit právě skončené volby jako úspěšné. Byť se určitě našlo mnoho takových, co věřili ve výsledek ještě lepší.

Musíme si ale uvědomit několik věcí. Předně, kandidovali jsme v komunálních volbách poprvé a předpokladem úspěchu je široká základna místních organizací. My jsme stále ještě na začátku dlouhé cesty, kdy trpělivě, krůček po krůčku, postupujeme dopředu. Začínáme pracovat s novými lidmi, kteří sice často nemají mnoho politických zkušeností, o to víc však disponují odhodláním a vůlí něco změnit. Navíc, systém hlasování v komunálních volbách zcela logicky nahrává v malých obcích místním, povětšinou nezávislým kandidátům, zatímco ve velkých městech se lidé spíše rozhodují podle stranického dresu. A z toho zase těží parlamentní subjekty, které si za státní peníze mohou dovolit nákladnou reklamu.

Berme tedy komunální volby jako další zkoušku, kterou jsme sice nesložili s vyznamenáním, ale uspěli jsme. Děkuji proto všem, kteří se podíleli na předvolební kampani, neváhali obětovat svůj volný čas a peníze pro společný cíl. Věřím také, že zvolení zastupitelé budou důstojnými reprezentanty Dělnické strany a našeho národně-sociálního programu.

Tomáš Vandas

Předseda DS

≡ 23. října 2006

Pravičák

„…no to sem blázen, proč do mě ten Franta Vozáblo furt rejpá, jako včera v hospodě? Dyť mě přeci zná takovejch let…! Jezdili sme spolu na čundry, vožírali se, za holkama spolu chodili, a co let sme spolu makali na Kladně ve valcverku! A futr si nedá pokoj. Jó tenkrát, to byly jiný časy, tenkrát nám bylo dobře, aspoň mě. Och, to byly časy…, člověk byl taky mladej!

Ráno všude tma jako v pytli, a já v očích eště vospalky a honem do vrátnice k píchačkám. A nebyl sem sám – tisíce lidí každý ráno stáli u píchaček, aby mohli píchnout svůj příchod do továren socialismu. A pak hurá do šaten; pravda byli tam švábi a rusové, někteří vtipálkové říkali, že prej ´dočasně umístněný´ – aby je huba nebolela, jako kdyby těm volům za Husáka bylo zle! A šup… montérky na sebe. Hergot! Vod včerejška eště neuschly, a taky pěkně sou prosolený. No, zejtra na šichtu nejdu, tak to uschne. Pak navlíknout špínou nasmolený smradlavý ponožky - ty už sem asi půl roku neměnil, musím si přinést z domova nový – a šup do zašmachťanejch, špinavejch a propocenejch bagančat. Tak a teď už sem připravenej vydat ze sebe sádlo pro Husáka a stranu…! To sou ale už dneska vzpomínky…

No ano, drátovna, tam sem se cejtil nejlíp, to byl můj domov! Ale vůbec nejlíp sem se cejtil na štrece na svým fleku, u válcovací stolice na fertiku. Panečku, stál sem zády ke stolicím, v rukách kleště-lapačky a čekal až z pravejch válců vyletí žhavej provalek drátu – a já ho chytil do kleští, otočil se o 180 stupňů a píchnul ho do píšťaly u běžících válců vlevo, zatímco žhavej drát kolem mě dělal na podlaze smyčku. A tak sem tam v předklonu, v horku, prachu, v průvanu a v ohlušujícím randálu chytal žhavej drát a tak makal nepřetržitě dvě hodiny, než mě kamarád vystřídal, abych měl hybec. Pak sem celej propocenej do sebe vrhnul studenej tuplák buštěhradskejch patoků, a to byla lahoda…A za chvíli to šlo nanovo. Z práce domu sem se vždycky vracel příjemně znavenej, ale spokojenej. Je fakt, že se tam stalo spousta úrazů. Kolikrát to klukům projelo skrz lejtko, nebo to jednoho celýho vobalilo žhavym drátem. Tenkrát sem u toho byl, kluk řval jako túr, byl nedávno ženatej. No, manželka si pomohla, dostala pár desítek tisíc, poplakala si, a dneska už má co vím třetího amanta. Jó, život už je takovej…

Dneska už sem v důchodu. Víte, ale sem strašně šťastnej, že sem se dočkal týhle doby. Pravda, důchod velkej nemám, z kladenskýho valcverku sem si v plicích přines akorát cundr, takže se mi těžce dejchá, a teď eště k tomu ty cigarety! Na nohách mám vystouplý žíly jako zauzlovaný provazy, v kloubech revma, to z tý zkurvený kladenský haly, kde to foukalo ze všech stran. Ale zaplaťpánbůh mi eště chutná, i pivečko si někdy dám, dyž na něj zbyde.

Ale víte, mám strašnou radost z těch našich milionářů. Já sám moc peněz nemám, a to sem celej život makal jako barevnej; sotva zaplatím činži a inkaso, nějakej hadr na sebe si taky musím koupit, a pak to žrádlo je strašně drahý. Ale ti naši milionáři…! Je to stejně, řeknu vám, blahej pocit, když víte, že váš žaludek se plní dobrotama skrze dršky těch jejich vyžranejch papul! Tuhle sem minulou zimu musel vypnout topení, to víte – musím šetřit. Ale přeju těm naším polistopadovejm zbohatlíkům, aby měli pořádně vyhřátý bazény u svejch vil, aby svoje zdravý milionářský těla mohli pěkně relaxovat a vodpočinout si; a já zase mám dobrej pocit, že konečně žijeme v tý správný spravedlivý společnosti; a že oni to sou přesně ty lidi, který sou zárukou našeho současnýho blahobytu. Však taky proto sem pravičák! Proto mě nasral Franta Vozáblo, že mi to porád vytýká, že prej sem pravičák! A vlastně von těm lidem závidí! Že prej sem bolšánům lez do zadku, a teď prej zase bych nejradši lez do zadku Havlovi. No a co? Člověk přece musí pochopit dobu, no ne? Jako kdyby ten blbec nechápal, v jaký krásný svobodný době žijeme. Můžeme cestovat, a né jako za soudruhů z Horní do Dolní, ale třeba do Mnichova nebo do Španělska, anebo dokonce do Ameriky. No, řekněte, mohli sme tohle někdy? Anebo máme parlament, kde ti nejlepší z nás pro naše dobro a dobro našich dětí vymakávají zákony. Dokonce máme senát jako pojistku demokracie! No neni tohle vymoženost? Tohle ten Franta Vozáblo nevidí. Sám je pitomec v nějaký tý levičácký Dělnický straně a na mě bude dělat chytrýho…

Ale co, zejtra je neděle, tak se trochu rozšoupnu. Ráno si nakrájím do bílýho kafe z melty ten kus chleba vod včerejška. Vodpoledne si uvařím česnečku; dám do ní víc česneku, ne jako posledně. Upeču ty dvě kuřecí stehna co sem koupil v sámošce v Akci. Pravda, byly už modrý a taky trochu zasmrádly, ale když je víc popeču, přidám koření, tak mi budou chutnat jako lahůdky ze stolu u Havlů. A pak se vodpoledne vydám do volebního stánku ODS, přečtu si nějaký ty letáky a bude mi u srdce hřát ten pravej pocit spokojenýho člověka…“

Mgr. Ladislav Malý

≡ 22. října 2006

Výsledky DS v komunálních volbách

Dělnická strana má za sebou účast v prvních komunálních volbách ve své historii. Kandidovali jsme v devíti obcích a městech, tedy zejména tam, kde naše kandidatura nebyla pouhou symbolikou. V hlavním městě Praze byli naši zástupci na kandidátce politického hnutí PaS. Po celkovém sečtení výsledků lze konstatovat, že DS získala 3 mandáty a bude mít své zastupitele v Ústeckém kraji – obec Výsluní, a v Královéhradeckém kraji – Rokytnice v Orlických horách. Zde porazila DS i trojici parlamentních stran: komunisty, lidovce i zelené. Ve větších městech, jako je Chomutov, Kadaň a Jirkov, byl zaznamenán zisk mezi 1-1,5%. V Kadani však došlo v předvolební kampani k poškození DS, když jako jediné kandidující straně nám bylo znemožněno z vedení města vylepení plakátů. Z tohoto důvodu podává místopředseda DS Petr Kotáb stížnost na Státní volební komisi pro porušení zákona s požadavkem na zrušení výsledků voleb v Kadani.

Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas poblahopřál zvoleným zastupitelům a poděkoval všem členům a příznivcům za jejich obětavost v předvolební kampani.

Konečné výsledky:

Výsluní (Ústecký kraj) – 13,55%, 135 hlasů – 1 zastupitel

Rokytnice (Královéhradecký kraj) – 11,71%, 1396 hlasů - 2 zastupitelé

Spálené Poříčí (Plzeňský kraj) – 3,86%, 552 hlasů

Údlice (Ústecký kraj) – 2,93%, 96 hlasů

Vysoké Mýto (Pardubický kraj) – 2,15%, 343 hlasů

Kadaň (Ústecký kraj) – 1,5%, 1369 hlasů

Chomutov (Ústecký kraj) – 1,01%, 3498 hlasů

Jirkov (Ústecký kraj) – 1%, 889 hlasů

Havířov (Moravskoslezský kraj) – 0,5%, 1050 hlasů

Praha (zástupci DS na kandidátce PaS) – 0,15%, 52556 hlasů

Pozn.: Počet hlasů není odpovídající počtu voličů, ale jeden voličský hlas se násobí počtem kandidátů na příslušné kandidátce.

Tiskový odbor DS

≡ 17. října 2006

Zastavme černé násilníky!

Mnoho občanů naší země již na vlastní kůži zažilo fyzický útok ze strany cikánské menšiny. Cikáni, vědomi si zastání u různých pseudohumanistů a směšně nízkých trestů, neváhají napadat bílou většinu i za bílého dne a na ulicích plných lidí. Nyní však protěžování, nekonečné tolerování a omlouvání neschopnosti cikánů přizpůsobit se normálnímu životu dospělo do takového stádia, že ti již neváhají napadnout i policisty, pokud se je pokusí zadržet při páchání trestného činu nebo přestupku.
     Posledním ukázkovým případem je brutální útok na policistu skupinou cikánů jen z toho důvodu, že ten jednoho z nich zadržel při útěku od jím způsobené dopravní nehody. Ti jej neváhali napadnout přímo na policejní služebně takovým způsobem, že policista musel být poté hospitalizován v nemocnici s otřesem mozku. Ještě předtím cikán zadržený při útěku policistům vyhrožoval zabitím a vyvražděním jejich rodin.
     Jak dlouho ještě chtějí „naši“ mocipáni cikánům tolerovat jejich řádění? Budou je i nadále omlouvat odlišnou mentalitou a nutností pomoci jim začlenit se do normální společnosti? Vždyť na přizpůsobení se našemu životu měli již času opravdu dost. A jestliže žít a chovat se podle našich pravidel nechtějí, nechť jdou zpátky tam, odkud přišli. U nás je nikdo držet nebude a věřím, že by se našel opravdu jen málokdo, komu by se po jejich přítomnosti v naší zemi stýskalo.

Petr Kotáb

≡ 14. října 2006

DS podala trestní oznámení na město Kadaň

Volební kampaň k blížícím se komunálním volbám je v plném proudu a plakátovací plochy měst a obcí plní plakáty politiků a programy politických stran. Také místní organizace Dělnické strany (DS) v Kadani podala v zákonné lhůtě plnou kandidátní listinu a uchází se o hlasy voličů. Byly vytištěny plakáty s volebním programem, které zmocněnec DS pro komunální volby v Kadani odnesl do kanceláří výlepové služby s objednávkou k vylepení. Jelikož starosta města Kadaně vyhradil pro volební plakáty osm výlepových ploch, má každá z kandidujících stran zákonné právo nechat si je na nich nechat vyvěsit. Bohužel však došlo k tomu, že Kadaň zdobí plakáty všech kandidujících politických stran s výjimkou jediné – Dělnické strany. Té bylo vylepení předvolebních plakátů odmítnuto. Vzhledem k tomu, že tímto jednáním došlo k porušení zákona č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí, podal místopředseda Dělnické strany a zároveň volební lídr v Kadani Petr Kotáb na město Kadaň trestní oznámení, ze kterého citujeme:

„V současné době probíhá předvolební kampaň a já jako místopředseda Dělnické strany a současně kandidát do městského zastupitelstva Kadaně jsem včerejšího dne 12.10.2006 v 8.00 hod. vyslal zmocněnce Dělnické strany pro komunální volby v Kadani na výlepovou službu. Měl domluvit a nechat vylepit předvolební plakáty. Zde mu to bylo odmítnuto s tím, že už plakáty vylepili jiným stranám a mají již plné výlepové plochy. Po tomto zjištění navštívil zmocněnec DS osobně týž den hned poté tajemníka Městského úřadu v Kadani, který má na starosti záležitosti týkající se voleb, a sdělil mu k čemu došlo při jednání s výlepovou službou. Pan tajemník mu odpověděl, že mu bohužel nemůže pomoci, jelikož Kabelová televize Kadaň, která zajišťuje výlep plakátů, je soukromá společnost a do jejich činnosti nemůže mluvit. K tomuto bych chtěl já uvést, že tvrzení pana tajemníka se nezakládá na pravdě, neboť Kabelová televize a.s. je v majetku města Kadaň. Tím, že naší straně bylo odmítnuto vylepení plakátů tak došlo k našemu poškození před volbami a došlo k porušení volebního zákona číslo 491/2001 §30 – Volební kampaň, a dále k znevýhodnění vůči ostatním kandidujícím stranám.“

Tolik citace z trestního oznámení. Je vidět, že určité osoby z vedení města se evidentně bojí zvolení zástupců Dělnické strany do městského zastupitelstva, a neváhají jejich volebnímu úspěchu zabránit i za cenu porušování zákona!

Tiskový odbor DS

≡ 13. října 2006

Senátorské vyžírky

Do zahájení senátních voleb zbývá poslední týden. Volební obvody jsou zaplaveny portréty kandidátů, kteří v touze po dobře placeném křesle slibují cokoliv. Některé výtečníky již známe z doby minulé, jiní se za asistence „té správné“ stranické legitimace teprve derou na výsluní.

Do předvolební kampaně chce zasáhnout i politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). A to podporou některých kandidátů, z nichž převažují zástupci ODS a lidovců. Vzhledem k tomu, že Dělnická strana kandidovala v parlamentních volbách na kandidátce PaS, považuji za logické sdělit, proč jsme se k takové podpoře odmítli připojit.

Především je to otázka samotné podstaty existence senátu. Tato instituce není „pojistkou demokracie“, jak se někteří mylně domnívají, a ani jí být nemůže. Už z toho důvodu, že zakotvení senátu v ústavě je de facto v podřízené pozici vůči Poslanecké sněmovně. Stačí zmínit minimální vliv při schvalování zákonů. Horní komora parlamentu je dlouhodobě drahou a neefektivní „černou dírou“, v níž mizí obrovské peníze ze státního rozpočtu. Nabízí se proto dvě možnosti. Buď senát zrušit, nebo přeměnit členství v neplacenou a čestnou funkci.

V odmítavém postoji Dělnické strany hraje nezanedbatelnou roli fakt, že kandidáti do senátu (s podporou PaS) jsou většinou členy politických stran, které zde vládly po celá devadesátá léta minulého století. Právě ony nesou plnou odpovědnost za veškeré zločiny, podvody, machinace a rozkrádání majetku. Dnes se pochopitelně ke své odpovědnosti nehlásí, ale pod „hezkou“ fasádou je špína a korupce. A takové vyžírky my podporovat nechceme a nebudeme!

Tomáš Vandas

Předseda DS

≡ 9. října 2006

Divná doba

Čas od času je vhodné zamyslet se, jaký je vlastně život kolem nás. Zda naplňuje naše očekávání, touhy a představy. Ty má samozřejmě každý poněkud jiné. Někomu ke štěstí stačí plná lednička, vychlazená desítka a křepčící Gondíci na televizní obrazovce. Jiný se emocionálně vybije při sledování hokejových přenosů z mistrovství světa, kdy v sobě drtivá většina národa náhle objeví vlastenectví, navlékne dresy a šály, aby pak tyto módní doplňky skončily ve skříni v zapomnění.

Pokud se podíváme na současné dění ve společnosti poněkud podrobněji a do detailů, nečeká nás zjištění nikterak radostné. Stručně řečeno, žijeme v poněkud divné době. Podvodníci a zloději se spokojeně povalují na Bahamách nebo na Seychelách. Co bylo kdysi naše rodinné stříbro je najednou pomocí tzv. privatizace majetkem nadnárodních korporací, zadluženost je tak obrovská, že za chvíli již nebudeme schopni splácet ani úroky z půjček. Do toho neustále posloucháme, že průměrná mzda stoupá, životní úroveň také, lidé jsou nadšení, spokojení. Velmi to připomíná, a doporučuji všem si přečíst, román George Orwella „1984“. V něm také existovalo jakési ministerstvo hojnosti, které chrlilo čísla o překročení plánu ve všech oblastech, nicméně lidé chodili ve špinavých hadrech, děravých botách a zaštupovaných ponožkách.

Vezměme si takové zdravotnictví. V tomto resortu protéká obrovské množství peněz. Něco schlamstnou nenasytné pojišťovny, dále ministerstvo na svůj přebujelý aparát a vedení nemocnic. A pacient pláče. Nejsme ani schopni zajistit našim postiženým spoluobčanům důstojnou péči, kdy například zdravotní pojišťovna odmítá zaplatit speciální dýchací přístroje sedmi(!) pacientům v republice, aby nemuseli být upoutáni na lůžku. A tak se ke slovu dostává veřejná sbírka. Ale na druhé straně zde léčíme zadarmo kdejaké přivandrovalce z Afriky. Tak kdo má mít přednost? Naši občané nebo cizí? Myslím, že odpověď je jednoznačná.

Štve mě, když nám vládní korytáři s úsměvem oznamují, co se bude o kolik zdražovat. Jejich úsměv je vcelku pochopitelný. Jich se takové opatření nedotkne. Žijí si spokojeným životem v luxusních rezidencích, handrkují se naoko mezi sebou, jejich jediným cílem je po usazení do nových funkcí obklopit se kamarádíčky, kteří jim budou mazat med kolem úst.

Nedivím se, že jsou lidé z toho všeho znechuceni a nemají o politiku a věci veřejné zájem. Není však řešením zalézt do ulity a doufat, že nějak bylo a bude. Dokud budeme lhostejní a de facto tolerovat špínu kolem nás, nic se nezmění. A oni se nám budou smát i nadále.

Tomáš Vandas

≡ 7. října 2006

Celorepubliková konference DS

V sobotu 7. října se v Praze uskutečnila celorepubliková konference Dělnické strany (DS). Za přítomnosti předsedy Tomáše Vandase, prvního místopředsedy Jiřího Štěpánka a dalších funkcionářů diskutovali zástupci jednotlivých krajů o probíhající kampani ke komunálním volbám, o vnitrostranické činnosti a o způsobu účasti v případných předčasných parlamentních volbách. V této souvislosti Tomáš Vandas uvedl, že DS by se takových voleb zcela určitě zúčastnila, jde jen o to, zda by šlo o kandidaturu na kandidátce jiného politického subjektu, v koalici či samostatně. Účastníci konference pak v diskusi přednesli řadu zajímavých návrhů a podnětů k činnosti strany.

Tiskový odbor DS

≡ 6. října 2006

Nové číslo Dělnických listů již k dostání

V pátek 6. října vychází nové číslo Dělnických listů. Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek k možnému umístění americké základy na českém území, na straně 2 zpravodajství týkající se komunálních voleb, dále komentáře Ladislava Malého či Jiřího Štěpánka, nebo historické připomenutí slavného legionáře J. Švece. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách.

Tiskový odbor DS

≡ 5. října 2006

Práce a činy!

Politika je běh na dlouhou trať. O tom jsme se přesvědčili my všichni, kdo jsme se vydali na politickou cestu, která není vyšlapaná, je křivolaká, vine se nad srázy a může se stát, že po úmorném výšlapu skončíte ve slepém kaňonu. Tak se musíte vrátit o nějaký kus cesty zpět a začít s pochodem znovu – bohatší o zkušenosti z chyb, které nás dovedly do mrtvého ramene politiky. Rozhodně nejdeme po dobře značené, mírně zvlněné turistické stezce, jejíž okraje lemují směrovky ukazující cestu k lukrativním postům.

Na naší těžké pouti potkáváme dva druhy lidí. Jedni si ťukají na čelo a říkají nám, ať neblázníme, ať raději sejdeme na onu turistickou dálnici, kde se nám půjde lépe. Když trváme na svém a oni zvolí cestu pohodlnou a změkčilou, tak se mnozí v koutku své duše zastydí. Ale místo toho, aby se přidali, tak nás za naši odvahu a vlastní slabost začnou nenávidět a začnou dělat všechno proto, aby nám cestu ztížili.

To druzí nás vyslechnou a přidají se k nám. Pravda, není jich zatím mnoho, ale jsou o to odhodlanější a zapálenější. My nepotřebujeme prospěchářské slabochy, jenž couvnou při první nebezpečí. S nimi do cíle nedojdeme. O to víc si vážíme a považujeme všech těch, kdož se k nám přidávají a sebemenším činem nám pomáhají.

Od počátků Dělnické strany vyznáváme jediné dvě zbraně, s nimiž bojujeme na politickém kolbišti. Práce a činy. Po letech zkušeností víme, že jedině práce trpělivá a poctivá vede k úspěchu. To platí jak v životě, tak i v politice. Trvá to sice déle, ale výsledek je pevnější a prakticky z vnějšku nezničitelný. Chceme práci navrátit ztracenou důstojnost a smysl. Jsou lidé, kteří když slyší, že někdo mluví o práci, jako o součásti politické náplně, tak okamžitě vytahují nálepky s názvy marxismus, II. Internacionála či komunismus. Naše strana nejenom že odmítá komunismus a třídní boj, ale hlavně chce očistit díky komunistům zprofanovaná a zdiskreditovaná slova, jako je např. práce či práva zaměstnanců.

Jsme stranou radikální, ale nikdy nebude těžištěm naší politické práce ulice. Ano, půjdeme do ulic, ale budeme se snažit, aby s námi šly všechny vrstvy obyvatel. Náš radikalismus musí oslovovat veškeré sociální a věkové vrstvy obyvatel. Nikdy jsme se nebáli konfrontace se státní mocí a nebojíme se nastolovat témata, která jsou pro „oficiální politickou scénu“ tabu. Své požadavky a řešení problémů budeme zveřejňovat v Dělnických listech, internetových serverech či je přednášet ze zastupitelských, a dá-li osud i z parlamentních lavic.

Naši představitelé spolupracují ze zdravou a radikální částí české mládeže a zúčastnili se několika jejich akcí. Rozhodně nejsme ti, kdož by chtěli sedět za pecí a ustrašeně zdvihat prstík, že to či ono je příliš radikální. Ale dávat státní mašinérii a tisku záminku ke kriminalizaci a skandalizaci hnutí, na to jsme příliš zodpovědní vůči svým členům a příznivcům.

Pro někoho nebyl dosažený výsledek naší strany v parlamentních volbách valný, ale já si myslím, že byl v rámci možností a klimatu ve společnosti dobrý. Po těchto volbách nastal poměrně slušný příliv přihlášek do strany, srovnatelný s obdobím vzniku Dělnické strany. Kdyby občany neoslovila naše kampaň či se cítili zklamáni z výsledku červnového klání, tak by nám svými přihláškami a dopisy nevyjadřovali sympatie a nenabízeli by pomoc. A tady sklízíme první plody naší činnosti, nyní se nám začíná vycházet naše politická sázka. Sázka na práci a čin. Se stejným vkladem jdeme do říjnových komunálních voleb a k nim hledíme s odhodláním a s důvěrou ve vlastní síly.

Jiří Štěpánek

≡ 3. října 2006

Konec „ptákodnů"

Měsíční vláda Mirka Topolánka je na konci svého krátkého působení. Důvěru od Sněmovny nedostala. Ještě že tak. Sekretariát ODS se ve Strakově akademii rychle zabydlel, o čemž svědčily manévry a čistky v resortech státu. Nikdo z modré kliky si přece nemohl nechat uniknout příležitost konečně vystoupit ze stínu "papa" Klause a alespoň chvíli, opravdu jen chvíli, vládnout. I když ono "vládnout" mělo ke skutečnému reprezentování státu na hony daleko.

Svou vypovídací hodnotu ale Topolánkův trapný miniexperiment přece jen měl. Je varováním do budoucna, jak by to mohlo dopadnout, kdyby se strana modrého ptáka opravdu chopila moci na delší dobu než jeden měsíc.

Jan Salava

≡ 1. října 2006

Informace pro čtenáře DL

Dělnické listy jsou v Havířově k dostání v ulici Dělnická, trafika před hlavním vchodem do polikliniky.

MO DS Havířov

≡ 28. září 2006

Mumie se vrací

Bývalá ministryně a poslankyně ODA Vlasta Parkanová je zpátky na výsluní. Podle „zaručeně pravdivých“ průzkumů veřejného mínění je zčista jasna nejoblíbenějším politikem v zemi. Možná tak bude předsedkyní KDU-ČSL, jehož volba se – samozřejmě opět čirou náhodou - zanedlouho uskuteční.

Trochu tento zázračný třesk připomíná mediální zrod Strany zelených v únoru tohoho roku, kdy se také „zcela náhodně“ objevilo toto jinak nevýrazné a nevolené seskupení mezi parlamentními stranami v předvolebních průzkumech. Přání myšlenky se díky hlouposti některých voličů stalo brzy skutečností.

A jak tento rychlý vzestup staronové paní Vlasty hodnotí politologové? Tak například z televize Nova všem známý Bohumil Doležal pro Mladou frontu uvedl, že Parkanová je typem politika, který lidem nejde ničím na nervy. „Nebyla zatím v centru žádné aféry, která by poškodila její pověst,“ připomíná Doležal. Jinými slovy – v ničem se milá paní Vlasta nenamočila, tak je přece důvod ji volit.

Mediální manipulace v ČR nejen nezná mezí, ale poslední dobou už jaksi ztrácí na profesionalitě. Její marketingové produkty, viz například zmíněná lidovecká konzerva s trvanlivostí dávno za zenitem, přestávají nejen chutnat, ale svou věrohodností nemají daleko k masným výrobkům z hypermarketu.

Však se lidovecká kandidátka bude ještě hodit, tak proč ji trochu neopravit a s novou fasádou neposlat do světa vysoké politiky. Rozhovory, talkshow, sem tam i nějaká písnička, zdůraznění absence ženského ega v politice…, a máme oblíbenou političku jaksepatří!

Nezvolit takovou zasloužilou osobnost do čela strany se rovná hříchu. Po Kalouskově pádu zřejmě s těžkými důsledky pro existenci KDU. Jiné tváře – kromě Kasala a Cyrila - totiž tato strana nabídnout neumí, protože je ani nemá.

Martin Kněžický

≡ 24. září 2006

NPD uspěla v zemských volbách

BERLÍN - Národně demokratická strana (NPD) pokračuje úspěšně ve svém volebním tažení do německých zemských parlamentů. Byť si o účasti v zemské vládě může NPD zatím nechat jen zdát, už její vstup do zemského sněmu v Meklenbursku-Předním Pomořansku je obrovským úspěchem. A také ráznou odpovědí všem pochybovačům. Strana, která je častována přívlastkem neonacistická, extremistická atd, ukázala svoji přitažlivost pro nespokojené Němce.

Před dvěma lety NPD uspěla ve volbách v taktéž „východoněmeckém“ Sasku, sesterské DVU se zase už v roce 1999 podařilo dostat do zemského parlamentu v Braniborsku.

Tiskový odbor DS

≡ 18. září 2006

Politické spektrum na ČT24

Předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas vystoupil v sobotu 16.9.2006 v diskusním pořadu Politické spektrum, vysílaném na ČT24. Záznam vysílání najdete zde.

Tiskový odbor DS

≡ 17. září 2006

České dálnice

Zřejmě každý, kdo používá české dálnice, se setkal s tím, že se dostal na dálnici do dopravní zácpy. Naše dálnice jsou v katastrofálním stavu a jsou přeplněné kamiony, které tuto dopravu zdržují a komplikují. Není snad dne, aby se nestala na dálnici havárie kamionu. Ovšem nedávná havárie rumunského kamionu, ze kterého unikl na dálnici D1 palmový olej a dálnice byla na 2 dny téměř zavřena, mě vyprovokovala k tomuto článku.

Já osobně se českým dálnicím vyhýbám a v pátek, když jedu na víkend, volím raději okresní silnice a silnice 1. třídy, přestože mám dálniční známku. V zimě jsem raději jezdil až v sobotu ráno, kdy se po dálnici nechalo ještě relativně jet. Ale od té doby, co kamiony mohou jezdit i o víkendech, po dálnici raději nejezdím. Na služební cesty jezdím raději vlakem.

Je dobré se podívat na mezinárodní značky kamionů, které na dálnici potkáváte. 70-80 % jsou to vesměs kamiony, které přes ČR pouze projíždí (turecké, maďarské, rumunské, slovenské …). A ČR volí jako tranzit proto, že je to pro ně daleko levnější než přes jiné státy, mohou jezdit přetížené a navíc si teď mohou najet kilometry i přes víkend – vše na úkor naší bezpečnosti. A že jsou řidiči kamionů bezohlední a jezdí z pozice síly, asi každý řidič zažil.

V jedné televizní besedě mě rozesmál a zároveň i rozzlobil předseda Senátu Sobotka. Na dotaz redaktora, proč nevrátili zákon o jízdě kamionů o víkendech zpátky Sněmovně, odpověděl, že tento zákon zřejmě přehlédli, ale že si na druhé straně naši občané zvykli mít čerstvé pečivo i o víkendech, a proto považuje tento zákon za dobrý. Nevím, jestli si z nás dělal legraci nebo jestli tomu, co říkal, věřil.

Zřejmě se k nám dováží o víkendech pečivo v kamionech(!) z Maďarska, Rumunska a Bulharska. Možná, že Senát se zásobuje houskami a chlebem až z Turecka, kdo ví? Ale v naší prodejně mají pečivo z Michle a kamion s pečivem jsem před prodejnou ještě neviděl.

Nechápu proč si naši „chytří“ politici nevezmou příklad ze Švýcarska. Tam mohou jezdit po silnicích a dálnicích pouze kamiony, které vezou zboží do Švýcarska. Ostatní kamiony musí na vlak.

Proč to nejde u nás? Dálnice by byly bezpečnější a ještě by vydělala dráha, která je soustavně ztrátová a daňoví poplatníci na ni musí doplácet. Poslance toto asi moc nezajímá, když do Ostravy létají letadly a nyní znovu létají i do Brna. Takže proč by je dálnice zajímala, když po ní jezdí minimálně.

Josef Hendrych

≡ 14. září 2006

Tomáš Vandas na ČT24

Předseda Dělnické strany (DS) a člen Koordinačního výboru PaS Tomáš Vandas vystoupí v sobotu 16.9.2006 v pořadu České televize Politické spektrum. Pořad začíná v 20,30 hodin a je vysílán na ČT24. Spolu s předsedou DS usednou do studia Věra Valterová za Politiku 21 a Radoslav Štědroň za Koalici pro Českou republiku. Moderátorem pořadu je Vladimír Kučera.

Tiskový odbor DS

≡ 14. září 2006

Právo národního cítění 

V poslední době je jakýkoliv projev národního cítění a uvědomování považován za extrémistický počin, jímž by se měly zabývat příslušné orgány. Řeknu-li, že jsem hrdý že jsem Čech, miluji svou vlast a nekouřím marihuanu, vysloužím si rázem nálepku hajlujícího neonacisty, xenofoba či utlačovatele národnostních menšin. Hlásit se k češství se dnes rovná takřka hrdelnímu zločinu a zástupci české politické scény a médií tento nehorázný pseudonázor striktně podporují.

Co je však špatného na tom, že vyjadřuji své národní cítění vždy a všude a nejen při vítězných zápasech českých fotbalistů a hokejistů. Mám snad vychvalovat béčkové hollywoodské krváky či stupidní latinskoamerické telenovely, nebo dokonce převzaté reality show, kde se banda lemplů a flákačů neváhá ztrapnit před zraky celého národa? Mám doporučovat stravování v McDonalds a KFC a nechat se obsluhovat od novodobých otroků? Mám být vděčen za všelijaké přivandrovalce, kteří se vedle toho, že berou práci českému člověku, značně podílejí na zdejší kriminalitě? Mám zavírat oči albánskými dealery drog, kteří prodávají svůj produkt našim dětem přímo na ulici? A mám být vděčen za laciné boty u Vietnamce, které se stejně do měsíce rozpadnou? A mám snad schvalovat sociální dávky pro věčná nemakačenka o nichž vím, že nikdy dělat nebudou?

Ne, tvrdím já! Nehodlám se již nadále skrývat za hradbou věčných frází o demokracii a humanitě a soužití s příslušníky menšin a cizích národů. Nehodlám ani vytvářet podmínky pro tuto asimilaci, jako například stavět mešity, aby si zde muslimové mohli spřádat své teroristické plány. A nehodlám ani nadále přihlížet, kterak je naše země a její tradice znásilňována bandou zkorumpovaných politiků a mafiánských grázlů činících z naší země páchnoucí žumpu všemožného lidského odpadu a jakýsi Klondike, kde se účty vyřizují na ulici za bílého dne!

Já naopak tvrdím jedno: „Jsem Čech a miluji svou vlast, jsem hrdý na naší kulturu, tradice a odkaz našich předků! Neberu drogy, neuznávám homosexuální svazky a nechci, aby se z mé země stala východoalbánská kolonie! Především chci žít v krásné zemi, kde se budu já a mé děti cítit bezpečně, a kde slušnost a pracovitost je zárukou důstojného života a nikoliv trvalé chudoby a otroctví!

Osobně se domnívám, že Dělnická strana je jedinou neparlamentní stranou, která je schopna zaručit výše uvedené body a která neváhá bojovat za práva českých občanů. Je třeba vylézt ze svých ulit a okovů rádoby kapitalistického systému a zasazovat se za lepší život pro nás všechny. Půjde-li to takto nadále, dočkáme se za chvíli vietnamských policistů, ázerbájdžánských chirurgů či rumunských soudců, a to je dost děsivá představa rovna globální katastrofě! Je v zájmu českého národa, aby se tak nestalo, proto by lidé měli konečně procitnout a začít hájit svá práva! Nezbývá než doufat, že se tomu dočkáme již v nejbližší době!

Petr Kříž

≡ 11. září 2006

Le Pen: Bush je zločinec

Paříž - Vůdce francouzských nacionalistů Jean-Marie Le Pen označil na tiskové konferenci ve Vichy amerického prezidenta George W. Bushe kvůli jeho postupu v Iráku za válečného zločince. Reagoval tak na zveřejnění zprávy amerického Senátu, která vyzněla jako odmítnutí Bushových argumentů pro rozpoutání útoku na Irák. „Jsem nucen konstatovat, že George Bush je válečný zločinec - je to pán, který napadl jinou zemi bez jakéhokoli opodstatnění,“ řekl Le Pen.

Jean-Marie Le Pen si za svůj celoživotní boj ve prospěch svého národa zaslouží obdiv. Českou republiku navštívil na podzim 1999, kdy zde strávil několik dnů. Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas byl tehdy účastníkem osobních rozhovorů a doprovázel šéfa francouzské Národní fronty po celou dobu jeho návštěvy.

Tiskový odbor DS

≡ 7. září 2006

Jak herec našel svůj bod

Kdo sleduje naši českou postkomunistickou politickou scénu jistě mi dá za pravdu, že podle papírové Ústavy máme u nás otevřenou, pluralitní, svobodnou demokratickou společnost, kde všechna moc pochází z lidu, a politická strana, která ve svobodných volbách dostala od lidu mandát, vládne skrze tento lid a pro lid. Tolik papírová Ústava.

Už od devadesátých let říkáme, že papírová Ústava je jen pro zacpání úst českým občanům, že ve skutečnosti v tomto státě vládne vlivná skupina lidí, samozvanců, jež se nadřadili nad ostatní národ, kteří jsou spojeni s nadnárodním finančním kapitálem, kde hlavní slovo mají sionisté a naši domácí V.I.P. kolaboranti lokajsky splňují v České republice jejich globalizující cíle.

Podívejme se na jednoho z našich V.I.P. globalizátorů, současného ministra kultury Martina Štěpánka.

České energetické závody jsou monopolní podnik, jeden z nejbohatších v republice. Každoročně vykazují zisky mnoha desítek miliard korun. To ovšem ČEZu nebrání, aby neustále zvyšoval drobným odběratelům cenu za odběr el. energie, naplňujíc tak pravou filosofii tržní ekonomiky. Podnik vydává svůj časopis Zpravodaj; ten vychází na hlazeném křídovém papíře – už z toho je vidět jak podnik je bohatý. V lednu roku 2000 přinesl Zpravodaj ČEZu rozhovor s hercem M. Štěpánkem, v jehož závěru na str. 5 je odstavec, který stojí za to celý odcitovat:

Otázka: Kdysi jste na sebe prozradil, že jste svobodný zednář…

Odpověď: „Ano, to platí stále. Ale jde o téma, o kterém se ve zkrácené formě hovořit příliš nedá. A pak – o svobodném zednářství toho bylo za tu dobu, kdy se u nás znovu objevilo, obecně řečeno tolik, že snad není co dodat. Jde o uzavřenou hermetickou společnost, která je však pro vyvolené otevřena. Pro ty má samozřejmě vnitřní specifický význam. Třeba v poznání, že – jak říkali templáři – síla vychází z jednoho bodu. Stačí ho najít.“

V pondělí 4. září složila nová vláda Mirka Topolánka, jejímž členem je i M. Štěpánek, na pražském Hradě do rukou presidenta republiky slib věrnosti. V té souvislosti mně napadají různé otázky. Tak kupř., který slib u nového ministra kultury Štěpánka má větší validitu: ten na pražském Hradě, nebo ten u zednářů? Jak je možné, že v otevřené demokracii existuje tajné, hermeticky uzavřené sdružení lidí, kteří se navzájem mediálně a kariérně prosazují? Komu ti lidé vlastně slouží: své vlasti, nebo nadnárodním globalizujícím organizacím? Jak je zaručena průhlednost politiky této vlády, když v ní sedí lidé typu zednáře Štěpánka?

Mgr. Ladislav Malý

≡ 6. září 2006

Ukrajinec českým policistou?

V posledním vydání Dělnických listů mne zaujala glosa Tomáše Vandase s názvem „Vietnamec českým policistou?“. Zaujalo mne to především z toho důvodu, že tato otázka se mne osobně dotýká a v poslední době se mne na podobné záležitosti ptá spousta lidí. I když pro mne osobně by tato otázka měla znít: Ukrajinec českým policistou?

Na takovéto otázky většinou slyším záporné odpovědi. Občas jsou odpovědi dost jednoduché až primitivní a ti, kteří je zastávají, nejsou schopni svůj postoj dost dobře zdůvodnit.

Podívejme se na tuto otázku z druhé strany. Z mého pohledu. Já sám mám za manželku Ukrajinku a o samotné Ukrajině si myslím, že to je krásná a osobitá země a mám ji rád. A jaký mám názor na Ukrajince v řadách českých policistů?

Ukrajina je nejenom krásná země, ale vládne tam totalitní režim s ostnatými dráty na hranicích, které střeží vojáci s ostře nabitými samopaly. Ukrajinu ovládá stoprocentně zkorumpovaný státní systém. Chybí zde mnoho potřebných zákonů a ty, které existují, jen málokdo dodržuje. O tom, zda a jakým způsobem se bude dodržovat mezinárodní právo a mezinárodní úmluvy mezi Ukrajinou a Českou republikou, rozhodují úředníci na těch nejnižších stupních státní správy a rozhodují výlučně na základě množství dolarů v obálce.

Korupce je národní vlastností Ukrajinců. Jedni - z titulů svých funkcí - přijímají, a druzí, kteří potřebují cokoli vyřídit, poskytují. Korupci na všech úrovních státní správy již na Ukrajině všichni berou jako zcela běžnou, normální a všudypřítomnou věc. I když u nás se také najde spousta negativních jevů, přece jenom mám pocit, že čeští úředníci zde jsou pro občany. Po mém pobytu na Ukrajině jsem si začal situace v naší zemi opravdu vážit. Právo a zákony se na Ukrajině totiž dodržují podle množství dolarů nebo eura v potřebných obálkách.

Na Ukrajině mám rodinu, manželku, dceru a spoustu přátel. Ukrajina se mi líbí a mám ji rád. Děsím se ale doby, kdy bych u sebe kromě platných dokladů musel nosit i obálku s americkými dolary, na základě kterých by byla akceptována platnost mých platných dokladů. To by nastalo v případě, že by se Ukrajinci dostali do řad české policie. Tento krok by naši zemi vrhnul o několik desetiletí nazpět, do totalitního režimu padesátých let. Potom nikdo, ani samotní Ukrajinci, by se v této zemi nemohli cítit bezpeční.

Takže pokud mi někdo položí otázku z úvodu, musím odpovědět jednoznačně: To snad NE!

Antonín Navrátil

≡ 4. září 2006

Černá invaze

Katastrofy začínají nenápadně a pozvolna. Dá se to přirovnat k postupnému prosakování přehrady, ze které nejdříve prosakují první kapky, objevují se první trhlinky, až najednou se hráz protrhne a vlna smete vše živé ve svém dosahu. Tak tohle přesně dnes připomíná situaci na Kanárských ostrovech, kam na bárkách a vorech připlouvají černoši z Afriky, aby se usídlili na evropském kontinentu. Uprchlické tábory na ostrovech jsou přeplněné a další uprchlíci zaplavují pobřeží. Španělsko volá o pomoc a odpovědí je ticho. Ticho alibistické, ticho vražedné.

Nechci působit panikářsky, ale tento ostrovní exodus může být začátkem konce evropské civilizace, která bude převálcována invazí divochů, kteří nebudou schopni využít výdobytků naší civilizace, ale samozřejmě ji sníží na svou úroveň, která je u některých afrických obyvatel z doby lovců mamutů. Nezapomínejme zdravotní stránku, vždyť je všeobecně známo, jakými smrtelnými chorobami, se kterými se Evropa díky svým vědeckým velikánům rozloučila, trpí obyvatelé afrického kontinentu. Kupř. AIDS vznikl podle některých vědců právě v Africe. Nechci domyslet, co by se stalo, když by se prolomily ploty uprchlických táborů. To není žádný projev rasismu, ale pouhé konstatování skutečnosti a obava o budoucnost.

Uvědomme si, že tento problém doutná již mnoho let. A co je horší, někteří spletení liberálové a pseudodemokraté tento smrtící požár ještě rozdmýchávají svými požadavky, aby se Evropa rozmělnila řízeným přistěhovalectvím. Tito přistěhovalci budou jakousi pátou kolonou či spíše dýkou vraženou do zad národním státům. A to je hlavní cíl věrozvěstů nové Evropy – Evropy tavícího, škvířícího se kotle ras. Jedinou překážkou pro toto jejich zničující dílo jsou právě národní státy. Aby národní státy mohly plnit úlohu strážce odkazu evropské civilizace, musíme být připraveni i my, věrní synové a dcery české lípy. I u nás se zvyšuje počet přistěhovalců – 170 tisíc je zde legálně a minimálně stejný počet je zde ilegálně.

Žádné integrační programy, ale deportace domů. Stejně většina uprchlíků jsou ekonomičtí utečenci, kterým se doma nechce dělat a dozvěděli se, že kdesi v Evropě je země, kde se o vás zadarmo postarají. Dají vám střechu nad hlavou, budou vám vařit jídla jaké chcete a když se vám tam nebude líbit, můžete ještě dál na Západ, kde je skutečný ráj, o kterém mluvil kmenový šaman.

Evropa musí neprodyšně uzavřít své hranice, hlavně pobřeží a za použití zbraní bránit vylodění jakýchkoliv uprchlíků. A když už se na pobřeží dostanou, budou obratem odesláni do svých domovských států. To stejné by se mělo dít na hranici pevninské. Neukážeme-li sílu dnes, zítra zde máme vlnu, která se přes španělské Pyreneje přelije na zámky na Loiře a čarokrásným rýnským údolí bude pokračovat na českou kotlinu. Zasažena bude i Skandinávie plná pracovitých lidí a krásné přírody. Zkrátka svět bude chudší o jeden kontinent – Evropu.

Nepřipusťme zkázu evropské civilizace a její odkaz budovaný našimi předky, jenž bránili Evropu se zbraní v ruce proti nájezdníkům, ať to byli Avaři, Tataři či Osmané.

Jiří Štěpánek

≡ 1. září 2006

Otevřený dopis policejnímu řediteli

Člen vedení Dělnické strany Mgr. Ladislav Malý se otevřeným dopisem obrátil na ředitele Policie ČR pro Prahu 1, plk. Jiřího Sellnera. V dopise se ohrazuje proti postupu policejních složek při demonstraci před izraelskou ambasádou, což mělo rovněž za následek skandalizování osoby pana Milana Tobiáše, příslušníka Městské policie Hl. m. Prahy. Ten byl dokonce vyhozen ze zaměstnání, aniž se provinil vůči zákonům této země. V dopise Ladislav Malý uvádí:

Vážený pane řediteli,

v neděli 27.8. t.r. skupina asi čtyřiceti mladých lidí chtěla u budovy izraelského velvyslanectví v Praze demonstrovat svoji nechuť proti válce v Libanonu. Postupovali přesně podle platných právních předpisů, demonstrace byla příslušným úřadem Magistrátu povolena.

Nicméně než došli na jim povolené místo demonstrace, tj. před budovu zmíněného velvyslanectví, byla tato skupinka demonstrantů přepadena policejními těžkooděnci a brutálním protiprávním způsobem vyšacována, a jako zločinci pak odvezena do policejních vyšetřoven.

Celou „akci“ policajtů fotografoval nezúčastněný, nezávislý fotograf Milan Tobiáš, který byl posléze policajty násilím odvlečen do skupinky demonstrujících; jeho zločin spočíval v tom, že byl mladý a podobně oblečený jako demonstranti. A protože M. Tobiáš je povoláním strážník Městské policie, bylo policejními informačními kanály a novináři České televize – aniž si ověřili skutečnosti – toto zneužito k nenávistné kampani a šikaně vůči p. Tobiášovi a vlastně proti všem nekonformním mladým lidem.

Vážený pane řediteli, ve svém životě jsem zažil v bolševickém režimu policejní i soudní šikanu, rovněž tak mediální terorismus novinářů, zejména televize, vytvářející umělý obraz společnosti. Při srovnání toho, co se stalo 27.8. t.r. v Badeniho ul. s bolševickými policejními praktikami minulého režimu a televizním komentováním podobných „akcí“, musím konstatovat, že násilí a zvůle policejní moci a mediální terorismus proti lidem jinak smýšlejícím než je přípustné zůstávají stejné.

Jako loajálního občana demokratického státu mně tyto okolnosti nenechávají lhostejným, silně mně pobuřují a co nejdůrazněji proti těmto a podobným neslýchaným zásahům policie a komentováním novinářů protestuji.

S pozdravem Vlasti zdar!

Mgr. Ladislav Malý

≡ 27. srpna 2006

Akce „Důvěrné Izrael“

„…bez československé pomoci bychom nemohli vyhrát válku!“ Prohlásil David Ben Gurion, první ministerský předseda státu Izrael.

V současné době probíhá v Armádním muzeu v Praze zajímavá výstava o prvních měsících zřízení státu Izrael a krátké období, jež tomuto vyhlášení předcházelo. V několika panelech jsou k vidění dobové lehké zbraně naší výroby, které byly součástí masivních dodávek našeho státu tehdy ještě ilegální polovojenské, z hlediska tehdejšího anglického vnímání teroristické organizaci, nesoucí název Hagana. Anglické vnímání proto, poněvadž Palestina – tedy území od Golan až po Negevskou poušť, od pobřeží Středozemního moře až po hranici s Jordánskem – byla tzv. mandátním územím Velké Británie. V sionistických kruzích zřejmě po druhé světové válce nebo během ní padlo rozhodnutí o vytvoření státu Izrael. K tomuto cíli vyvinuli sionisté veškerou snahu a důvtip. Značně jim k tomu pomohla poválečná propaganda a klima v Evropě, jež jim hrálo do noty: celá Evropa tehdy litovala židovský národ za utrpení prožité v nacistických koncentrácích.

Už před válkou se do Palestiny stěhovalo velké množství Židů z celého světa, rovněž tak během války, ale zejména po válce, z čehož Angličanům „bolela hlava“. A už také začaly první rozmíšky se zde po staletí usedlými Araby. Židé na území Palestiny vytvořili tajnou polovojenskou organizaci Haganu - dneska bychom ji směle prohlásili za organizaci teroristickou - která měla za úkol provádět podvratné akce jak proti Angličanům, tak proti Arabům. K tomu jsou potřebné tři věci: odhodlání, peníze a zbraně. Odhodlání Židé měli, peníze rovněž (až Židé nebudou mít peníze, bude to znamenat konec světa!) a zbraně se snažili agenti Hagany koupit v evropských zemích. Hlavně v evropských zemích, neboť v USA přijala vláda embargo na vývoz zbraní do tohoto citlivého území; k embargu se krátce na to přidala i Anglie a Francie.

Součástí výstavy je dvoudílný izraelský film, který velice dobře – podle mého názoru – ukazuje, jakými způsoby se Izraelci dostávali ke zbraním, zejména ke zbraním z tehdejšího Československa.

Tak kupř. už v lednu 1948, tedy v době kdy existovalo embargo na vývoz zbraní, uzavřela zbrojovka Brno s Haganou (tedy s teroristickou organizací!) kontrakt v hodnotě 1mil. US dolarů, přirozeně v tehdejší hodnotě. Kontrakt mezi zbrojovkou Brno a Haganou zprostředkoval jistý Abramovič, agent Hagany, dobře obeznámený situací na československém Ministerstvu zahraničí, rovněž tak na Ministerstvu vnitra. A protože zbraně neputovaly do suverénního státu, tak Robert Abramovič alias Adam, vybavil smlouvu falešnými doklady státu Etiopie a sionista Jan Masaryk, ačkoliv dobře věděl oč se jedná, smlouvu kryl svým podpisem.

Smlouvu s Haganou – a ne jednu – musel také podepsat a odsouhlasit jistý Zoltán Toman, šéf Státní bezpečnosti a pravá ruka ministra vnitra Noska. Ve filmu osobně vypovídá, že se nikdy nestalo, že by odmítl zbraně pro Haganu.

A tak se stalo, že ještě v době embarga na vývoz zbraní dostala Hagana do rukou 600 tun československých zbraní a střeliva, vesměs pušek a lehkých kulometů. Díky tomuto vyzbrojení mohla Hagana splnit svůj úkol: dobýt Jeruzalém. Stalo se tak ještě v dubnu 1948, kdy stát Izrael ještě nebyl vyhlášen.

Do Izraele jsme rovněž, nehledíc na embargo, vyvezli 10 německých Messerschmidtů 109. Tyto letouny u nás po válce zůstaly i s náhradními díly a výzbrojí. Naši technici je demontovali, složili do amerického letounu Skymaster – ten si soukromě vypůjčil jeden americký sionista v USA – a byly odvezeny do Palestiny. V plánu bylo vyvést do Palestiny Židům tímto způsobem více letounů, leč akce byla prozrazena a tak od ní bylo upuštěno. Další typy letounů vyvezených z Československa do Palestiny byly anglické Spitfairy a Avie S 199.

Tentokrát letělo 20 Spitairů takříkajíc po vlastní ose, ovšem pod jugoslávskými výsostnými znaky. Sionisté měly a mají svoje lidi všude: tenkrát se dohodli s maďarskou a jugoslávskou vládou o průjezd jejich územím s dodávkami zbraní po železnici i vzduchem.

Můj článek nemá být nějakou recenzí, chci jenom upozornit vnímavé lidi na informace, jež je možno získat zadarmo v Armádním muzeu, a které jsou podle mého názoru pouhou špičkou ledovce – jak známo dvě třetiny ledovce je našim očím ukryto.

Zejména pro lidi, kteří se stále domnívají, že slova jako sionismus a svobodné zednářství jsou prázdné výmysly zapšklých lidí a nelze tedy jim věnovat pozornost, má výstava svou cenu. Neboť aspoň částečně odkrývá tvář sionistů a svobodných zednářů a říká, že mají svůj plán s cíl.

V Armádním muzeu v Praze výstava „Důvěrné Izrael“ potrvá do 30.září 2006.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 18. srpna 2006

Dělnická strana chce uspět v komunálních volbách

V požadovaném termínu do 15. srpna odevzdala Dělnická strana (DS) kandidátní listiny pro volby do obecních zastupitelstev, které se uskuteční 20. a 21. října 2006. Program Dělnické strany bude hájit na 150 kandidátů, kteří se o zvolení ucházejí v několika městech a obcích, mimo jiné v Havířově, v Chomutově, kde v čele kandidátky stojí bývalý místostarosta Ladislav Tůma, v Kadani, v Jirkově, v Rokytnici v Orlických horách, v obci Výsluní, kde bude DS obhajovat pozici starosty, a v mnoha dalších. V Praze budou kandidáti DS na společné kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě.

Předseda DS Tomáš Vandas vyjádřil přesvědčení, že v nadcházejících komunálních volbách rozšíří strana počet svých zastupitelů a s uspokojením konstatoval, že vzrůstá zájem o členství v DS a o zasílání Dělnických listů.

Tiskový odbor DS

≡ 16. srpna 2006

Katolíci a vlastenectví

V poslední době se často v různých textech a článcích setkávám s jevem, který bych nazval jako zásadní nepochopení otázky náboženské na jedné straně, na straně druhé pak nepochopení vlastenectví a jeho každodenní vyjadřování.

Nejdříve si ujasněme pojem náboženství. Jsem praktikující katolík a hned dodávám, že nikoliv katolík liberální – můj pohled na věc bude ze strany konzervativní.

Stav současné katolické církve není dobrý, ostatně o tom si už cvrlikají vrabci na střeše. Vedení církve, tj. biskupové jednotlivých církevních provincií, podlehlo po II. Vatikánském koncilu, který bez nadsázky můžeme nazvat velkou francouzskou revolucí z roku 1789 v církvi – tu více či někde méně - tehdy v 60. letech XX. století moderním liberalizačním tendencím, jako je ekumenismus, tolerance, humanita resp. pseudohumanita. Za neustálého žvanění o lásce a dialogu se na mnoha místech do církve dostali zednáři a vyložení nepřátelé církve, aby splnili svou dávnou strategii. Církev se dokonce v některých zemích sama vzdávala své role státního náboženství. A tak se stalo, že tam, kde katolická církev kdysi kvetla jako košatý strom, najednou začala chřadnout a odumírat; zploštěná a zdeformovaná církev nemohla a nemůže svým duchovním posláním stačit na dynamické dění ve světě a jeho společenských přeměnách. Společnost se tak stále více sekularizovala: lidé náboženství přestali potřebovat, jejich duševní prostor zaplnily americké filmy a líbivé, leč bezduché seriály, Boha lidé vytěsnili na okraj svých zájmů; z církve se pomalu stala popelka sedící v koutě. Zatímco její draví konkurenti, jako je buddhismus přepasovaný přes západní konzum, nebo tzv. svědci Jehovovy a jiné a jiné nesmyslné a zdraví škodlivé sekty, slaví v naší sionisticko-liberální společnosti zejména u mladých lidí nevídané úspěchy. Čili krize v církvi existuje a my, upřímní katolíci, ji nezastíráme, nýbrž ji konstatujeme; nesmiřujeme se s ní, ale nejsme jejími původci, natož pak jejími aktéry: je to zjevně krize katolických biskupů, nikoliv nás, laiků.

Třeba ovšem říci důležitou věc: krize v katolické církvi se týká zejména její liturgie a dále pastorace, tj. její působení ve světě a s tím je spojená evangelizace národů. Nikoliv jejího dogmatického základu, tedy učení Andělského učitele Tomáše Akvinského, který spolu s jinými církevními učiteli a světci mistrně interpretoval zjevené Boží Slovo. Každý věřící katolík mně potvrdí, že svátosti v církvi jejími členy přijímané a pro život věřících nezbytné, jsou dovolené, platné a plnohodnotné tak, jak je ustanovil zakladatel církve Ježíš Kristus spolu se svými Apoštoly. V tomto směru je v církvi netknutá kontinuita. Útok na samu podstatu katolické církve, tj. její teologickou dogmatiku, mají zřejmě její nepřátelé - sionisté a zednáři – až v druhém plánovaném sledu, až pro ně bude jasné, že si to s úspěchem mohou dovolit. Zda-li k němu vůbec dojde – nevíme. Nevíme proto, poněvadž ve světě dochází doslova k eruptivním událostem, jejichž směřování nelze s jistotou určit.

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

Mgr. Ladislav Malý

≡ 13. srpna 2006

Dvě zkušenosti ze současné společnosti

Chtěl bych se podělit o dvě zkušenosti, které je možné zažít snad jen v naší společnosti nebo někde na Balkáně.

První zkušenost:

Před několika lety jsem byl na vícedenní služební cestě mimo Prahu. Manželka byla doma sama s dětmi ve věku 1 a 4 roky. Bohužel syn (4 roky) dostal večer vysoké horečky a bolesti krku. Manželka proto volala na pohotovost, zda by mohli přijet. Pan doktor jí sdělil, že pohotovost kvůli horečce a bolesti krku nevyjíždí a doporučil jí, aby přišla se synem na pohotovost sama. Když mu řekla, že má doma ještě dceru (1 rok), která spí, tak jí řekl, ať počká do rána a nebo ať si zavolá do nemocnice.

Manželka tedy zavolala do jisté pražské nemocnice a vysvětlila celý problém. Tam jí řekli, ať se synem přijede do nemocnice. Když jim opět vysvětlila, že vedle v pokoji spí malá dcera a auto nám před týdnem ukradli, tak jí odvětili, ať si vezme taxi. Manželka byla zoufalá, protože horečku nemohla srazit a syn stále plakal. Ještě, že máme hodné sousedy. Naše sousedka dceru pohlídala a soused vzal manželku i syna do nemocnice, kde konstatovali, že syn má silnou angínu a že je dobře, že okamžitě přijela.

Po návratu ze služební cesty jsem byl velice rozzlobený na přístup našeho zdravotnictví, proto jsem napsal dotaz a zároveň stížnost na ministerstvo zdravotnictví, proč ani k dětem nepřijede pohotovostní lékař nebo sanita z nemocnice.

Odpověď z ministerstva mě ohromila. Napsali mi, že na výjezd pohotovosti nejsou peníze a že si náš případ prověřili v uvedené pražské nemocnici a zjistili, že v uvedený den nikdo našeho jména v  nemocnici nebyl ošetřen, takže vše odkládají!

Stále si od té doby kladu otázku, proč není poskytnuta lékařská pomoc dítěti, přestože platíme pravidelně zdravotní pojištění, a proč několik sanitek okamžitě vyjede ke každému feťákovi, cikánovi, Ukrajinci a dalším příživníkům, kteří si určitě zdravotní pojištění neplatí a jsou ošetřeni z našich peněz. Občas ještě stačí zdemolovat sanitu a zmlátit lékaře.

Druhá zkušenost:

Na začátku června se v noci do našeho domu snažili dostat 2 feťáci. Protože dům se zamyká, snažili se vylomit zámek. Několik lidí z našeho domu tento hluk probudil a snažili jsme se feťáky od našich dveří odehnat. Protože však byli agresivní, zavolali jsme policii. Když policie přijela, byli feťáci již u druhého vchodu a snažili se vylomit zámek tam.

Policie je legitimovala a to bylo vše. Předseda bytového družstva se proto policistů zeptal, kdo bude platit škodu. Policisté se na něj nechápavě podívali a řekli mu, že tito dva feťáci určitě ne, že nemají peníze a že z nich nikdy nic nedostaneme a že jsou „sjetí“, že ani neví co dělají a pustili je bez sebemenšího záznamu nebo sepsání protokolu.

Tak mě napadlo, co by se asi stalo, kdyby takto vylamoval zámky normální občan. Jak mají lidé důvěřovat policii, když chrání takovéto živly?

Chyba je v systému celé společnosti, která je příliš liberální a takovéto živly podporuje, jen aby náhodou nebyla naše vláda pokárána z Bruselu, že je u nás málo demokracie nebo že naše společnost je rasistická .

Je jedno jestli bude vládnout ODS nebo ČSSD, těmto lidem nejde o obyčejné lidi, pouze o vlastní koryta. Slibuje se jen před volbami. Bohužel většina lidí toto ještě neprohlédla nebo nechce prohlédnout. Proto podporuji Dělnickou stranu, s jejíž programem do poslední tečky souhlasím.

Josef Hendrych

≡ 4. srpna 2006

Probuďme sílu zaměstnanců!

Již několikrát jsem psal, že komunisté a jejich rétorika zdiskreditovala a zesměšnila mnoho slovních obratů, které když se použijí dnes, vyvolávají nežádoucí reakce posluchačů, kteří vinou této profanace v nich nevidí ten pravý smysl. Psal jsem o slůvkách dělník, dělnický, a nyní bych se zastavil u výrazu, který byl hojně nadužíván za minulého režimu – sebeuvědomění dělnické třídy. Pamatujete se?

Jenže „učešeme-li“ si tento výraz do dnešní mluvy a situace, najednou zjišťujeme, že to tak strašně nezní. Předně nahraďme výraz dělnická třída slovem zaměstnanci a vyjde nám sebeuvědomění zaměstnanců. Ať mě nikdo neříká, že to zaměstnanci nepotřebují. Sebeuvědomění určité společenské vrstvy je normální a přirozené. Je na omylu ten, kdo si myslí, že v dnešní České republice není žádné takové sebeuvědomění. Je a velmi silné. Jsou to voliči ODS – zaměstnavatelé, tuneláři, korupčníci či majitelé domů. A ten zbytek? Vždyť víte, že jsem napsal článek, že ODS volí bohatý nebo hlupák…

Právě ony zmíněné skupiny jsou modelovým příkladem onoho sebeuvědomění. Semkly se dohromady a podporují stranu, která jim zaručí jejich zisky, čachry a beztrestnost na úkor těch, kdož u nich pracují a jsou odkázáni na průměrnou a ve většině případů podprůměrnou mzdu. A nikoho to nepřekvapí a považuje to za normální. Takže když se mohou semknout oni, jichž je méně než nás, tím spíše se musí semknout všichni zaměstnanci.

Uvědomme si naši sílu a podle toho jednejme. U někoho tyto řádky mohou vzbudit dojem, že chci nějaké rozdělení společnosti na třídy, z nichž jedna by se snažila získal vrch na druhou. To je ale omyl. My nejdeme cestou bolševiků a ani těch, kdož chtějí vrátit zaměstnance do první poloviny 19. století. Naším cílem je spolupráce všech vrstev obyvatelstva na společném díle – rozvoji a zesílení naší vlasti. Abychom ale takové spolupráce dosáhli, tak musíme spolu jednat jako rovný s rovným, silný se silným. A to v tuto chvíli dost dobře nejde, protože silný a jednotný je pouze blok zaměstnavatelů. Na straně druhé vidíme apatii, rozhádanost a mnohdy i snahu za pár stokorun navíc jít proti svým kamarádům tím, že pan šéf bude vědět, co se ve firmě povídá.

Čeká nás nelehký úkol, jak to celé dát dohromady. Každý z členů a sympatizantů Dělnické strany musí vysvětlovat svým známým, spolupracovníkům či spolustolovníkům z hostince nutnost jednoty a spolupráce mezi zaměstnanci. Musíme je přesvědčovat, že druhá strana nám zadarmo nic nedá, že zaměstnavatelé budou respektovat zaměstnance jen když jim bude ukázána síla a odhodlání. A ruku na srdce, zaměstnavatel ničemu jinému nerozumí.

Vy všichni, kteří prstíkem ukazujete na Západ a plačtivým hláskem poukazujete na to, že se tam mají lépe, že mají více sociálních práv, delší dovolenou, více rekvalifikací, více úlev v zaměstnání pro ženy s dětmi a nemocenskou, že nemusí přecházet chřipku, si uvědomte, že jim tam nic nespadlo do klína z libovůle zaměstnavatelů, ale všechno si museli vybojovat. Stávkami, demonstracemi, ale hlavně sebeuvědoměním si své síly a vůlí po změně. A to je přesně to, co potřebujeme tady a na čem musíme začít pracovat. To je úkol pro nás všechny okolo Dělnické strany. Vždyť spolupráce zaměstnanců a zaměstnavatelů přinese užitek oběma stranám a odstraní se současný stav, kdy vzájemné rozpory utlumují podnikatelskou kreativitu a odhodlání zaměstnanců pracovat pro firmu, neboť mají pocit, že nepracují pro sebe ale pro hrstku vyvolených, kteří jimi mnohdy i pohrdají.

Jiří Štěpánek

≡ 28. července 2006

Nenažraná Kafková

Policie zadržela členku představenstva České konsolidační agentury (ČKA) Radku Kafkovou při přebírání úplatku. Ten se měl pohybovat v řádech stovek tisíc korun. Kafková a její dva komplicové společně prodávali podhodnocené pohledávky, přičemž způsobená škoda se odhaduje na stovky milionů korun. Vysoká státní úřednice, jejíž měsíční plat činí 340 tisíc korun(!), tak zřejmě vymění pohodlí luxusně zařízené kanceláře za vězeňskou pryčnu.

Celá aféra je nepochybně citelnou ranou pro sociální demokracii. Právě ministr financí Sobotka, Paroubkův to věrný Hujer, jmenoval Kafkovou do vedení ČKA. A byl to on, kdo do vysoké pozice stejného úřadu jmenoval i Mojmíra Hampla a Jiřího Juráně, kterým zase podřízení vyfoukli „drobnou částku“ půl miliardy korun a převedli jí do zahraničí. Tyto peníze samozřejmě již nikdo nikdy neuvidí a škodu uhradí daňoví poplatníci. Osmileté vládnutí ČSSD je poznamenáno obrovským nárůstem korupce, která prorostla až do nejvyšších pater státní správy. Vysocí úředníci v barvě růže mnohdy propadli pocitu beztrestnosti a opájejíc se vlastní důležitostí začali se chovat jako hejno nenažraných kobylek. Kauza Kafková je to názorným důkazem. Ani nadstandardní plat (průměrný občan by na něj pracoval dva roky) zřejmě neuspokojoval její požadavky.

Zcela jistě nelze korupci z naší společnosti vytěsnit okamžitě. Můžeme ale přijmout taková opatření, která by korupci silně postihovala. Vysoké tresty vězení, propadnutí majetku, zákaz výkonu povolání. To jsou možnosti, které nebyly doposud plně využity a obávám se, že v nejbližší době ani nebudou. Není k tomu totiž vůle. Vládní elita by tím pádem ohrozila své mocenské pozice.

Tomáš Vandas

≡ 23. července 2006

K dostání nové číslo Dělnických listů

Od pondělí 24.7.2006 je k dostání nové číslo Dělnických listů. Čtenáři a příznivci Dělnické strany (DS) se mohou těšit na článek Václava Prokůpka o poslaneckých prebendách nebo na komentář Ladislava Malého o parlamentních volbách, rovněž na glosy, programové body DS či názory čtenářů. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách.

Tiskový odbor DS

≡ 13. července 2006

Prezident stanovil termín komunálních a senátních voleb

Prezident Václav Klaus stanovil konání voleb do Senátu, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů a městských částí ve statutárních městech a do Zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí na 20. a 21. října. Od toho je odvozen i termín odevzdání kandidátních listin, a to nejpozději 15. srpna do 16. hodin.

Tiskový odbor DS

≡ 11. července 2006

Brusel se bojí polského nacionalismu

Polsko pokračuje v nastoupeném kurzu radikální politické změny. Prezident Lech Kaczynski přijal demisi šéfa vlády Kazimierze Marcinkiewicze a na jeho místo dosadil svého bratra Jaroslawa.

Jak si představuje zahraniční politiku své vlády, naznačil 57letý šéf strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczynski v rozhovoru pro časopis Wprost. Vláda by podle něho měla především v Evropské unii více hájit polské národní zájmy: „Nenecháme se přesvědčit, že v Evropě nejsou národní státy ani národní politiky,“ řekl Kaczynski s tím, že Polsko už nepřistoupí na žádná řešení, která by ho v Evropě znevýhodňovala. Nový polský premiér také nesdílí v Evropě populární názor, že národní stát je něco špatného: „Chceme využít naší přítomnosti v Evropě k tom u, abychom národní stát posílili.“

Rozpaky vyvolávají Kaczynského slova i v Bruselu: „Nacionalismus přinesl Evropě mnohá utrpení a je potřeba ho neutralizovat. Teprve uvidíme, jak se slova premiéra Kaczynského projeví v praxi, ale pokud se konzervativci rozhodli úzce sledovat situaci na Slovensku, bylo by přinejmenším fér, aby tak udělali v případě polské vlády,“ řekl nizozemský socialista Jan Marinus Wiersma.

Tiskový odbor DS

≡ 4. července 2006

Karel IV. se musí obracet v hrobě

Pavel a Janis se konečně vzali. Pokud nevíte, o kom je řeč, jde o zpěváka Pavla Vítka a manažera Janise Sidovského, kteří uzavřeli „sňatek“ na nádvoří hradu Karlštejn. Oba „novomanželé“ sice odmítli prstýnky a družičky, ale jinak to byla svatba velkolepá, na které nechyběl ani hlavní iniciátor homosexuálních svazků, dosluhující premiér Paroubek.

Homosvazky se staly skutečností. Co dál? Nyní bude za nějakou dobu následovat požadavek na adopci dětí. A pak budou následovat další zvrácenosti. Vždyť například v Nizozemsku byla nerušeně zaregistrována politická strana prosazující sexuální styk s dětmi od 12. let a propagující dětskou pornografii. Tak to zanedlouho máme i zde.

Karlštejn byl svědkem něčeho, co odporuje zdravým základům společnosti, morálce a tradičním hodnotám. A Karel IV. se musí v hrobě obracet…

Vladimír Svoboda

≡ 28. června 2006

Američany zde nechceme!

Někdy si s námi hraje doba podivnou hru. Hru poučnou, nabádající k zamyšlení. V těchto dnech si připomínáme 15 let od doby, kdy území tehdejšího Československa opustil poslední sovětský voják okupačního kontingentu, který zde byl dislokován po srpnovém obsazení republiky v  roce 1968. A právě v této chvíli se začíná jednat o vybudování americké raketové základny. Nic není rozhodnuto, ale jestliže bude ministrem zahraniční disidentský povaleč Vondra, který je známý svou proamerickou vstřícností, tak tato základna získá významného lobbistu.

Již se objevily první komentáře v tisku, které postavení základny vítají a někteří pisálci (např. pan Joch v MfD) jdou tak daleko, že když zde nebudou americké raketové základny, tak za pár let budou naše ženy chodit zahalené, naše oblíbené pivečko bude zakázané a homosexuálové budou v ghettech. Vedro někdy dělá divy. To chce hodně pít minerálky a být ve stínu, pane Jochu.

Právě íránská hrozba je tím pravým důvodem, proč zde chtějí mít Američané rakety. Americký raketový deštník nás má chránit před teheránskými raketami. Nevím, proč by se měli čeští občané stát součástí americké velmocenské hry proti Íránu. Americká administrativa se snaží svrhnout legálně zvolenou íránskou vládu, těšící se podpoře veřejnosti, i když pár intelektuálů a emigrantů v americkém žoldu tvrdí opak. Česká vláda by měla spíše s Íránem obchodovat, než mít na svém území rakety. Ono na druhé straně není o čem diskutovat, protože když jsme členem NATO, tak jsme s podobnou alternativou museli počítat. Členství v NATO a cizí vojska na území republiky jsou spojené nádoby. Takže jestliže nám Američané dávají možnost se rozhodnout, je to od nich jistým způsobem velkomyslnost. Také nám to mohli nařídit. Kde je ale psáno, že zůstane jen u konvenčních raket, protože ty se dají lehce vyměnit za jaderné!

Vzpomínám si, jak v polovině osmdesátých letech minulého století se do Československa navážely sovětské rakety SS 20 a SS 25, a jak disidenti z Charty 77 proti tomu protestovali a ani Washington nezůstal v protestech pozadu. Nehledě na to, že umístění sovětských raket bylo reakcí na dříve instalované americké Pershingy v tehdejší NSR. Sovětské rakety na českém území vadily, ale americké dnes ne? Dalším argumentem, proč mít tyto základny v českých vojenských prostorech, je ekonomický přínos pro místní obyvatele. To je bezesporu pravda, ale ekonomická prosperita jednoho okresu nemůže vyvážit ztrátu státní suverenity. Bude to znamenat nejenom ekonomický přínos pro místní obyvatele, ale i etnické obohacení, protože v mnoha českých chalupách by se mohl narodit černoušek, jehož otcem by mohl být tam pobývající černý Boby z Georgie…

Dělnická strana rozhodně odmítá americké vojenské základny na českém území, jejichž přítomnost považuje za ztrátu státní suverenity a národní svébytnosti. Podporujeme vypsání referenda k této otázce a naše volba je jasná: Ne americkým vojenským základnám!

Jiří Štěpánek

≡ 27. června 2006

Cíl satanistů – New Age

A hned také si odpovězme, kdože ti satanisté jsou: především zednáři, potom sionisté a judaisté, kterým asistují bolševici, liberálové a socialisté.

Poté co jsem letos v únoru napsal úvahu „Svobodní zednáři jako inspirátoři levice“, pociťoval jsem nutnost poukázat také na vzdálené cíle zednářů a tím úvahu dokončit. Tím hlavním operačním cílem zednářů je bezpochyby likvidace katolické církve, což se jim za pomoci „užitečných idiotů“, tj. katolických liberálů v samotné církvi, úspěšně daří plnit. Vzdáleným operačním cílem zednářů, sionistů a judaistů je – poté co vojensky, ekonomicky a politicky ovládnou celý svět – uskutečnění jejich utopických představ tzv. nové doby v celosvětovém měřítku, anglicky New Age.

K tomu, abychom aspoň tušili, jaká že to ta nová doba bude, čím se bude vyznačovat, co v ní bude největší prioritou a zda-li v ní budou vůbec lidé šťastni, k tomu nám stačí si uvědomit ona známá Kristova slova o stromu a ovoci. Sionisté, judaisté a zednáři tvrdí, že když nebude existovat katolické náboženství, jež prý člověka svazuje svými středověkými poučkami a názory, bude lidstvo šťastné. Je tomu opravdu tak?

Mám před sebou jeden málo známý dokument, jakési Vyznání Emila Zoly, které napsal v roce 1896 a adresoval arcibiskupovi v Chalcedonu. Emil Zola totiž po zázračném uzdravení trojnásobné fraktury nohy, kterou lékaři tenkrát chtěli amputovat, prožil obrácení. Známý spisovatel Zola psal své romány v duchu naturalismu, např. román Zabiják, Nana a jiné. Také se literárně věnoval sociální problematice liberálního kapitalismu v 19. století. Třicet let, jak píše, byl členem zednářské lóže a ke stáru byl Bohem osvícen a z řádu vystoupil - a doufejme, že byl Bohem i omilostněn a spasen. Zemřel v roce 1902. Vyznání E. Zoly je o to vzácnější, že skutečně patří k ojedinělým dokumentům svého druhu, neboť každý zednář ví, že uveřejňovat závažné informace o lóžích je pod trestem smrti.

(celý článek naleznete v sekci …komentáře)

Mgr. Ladislav Malý

≡ 26. června 2006

ODS chce americkou základnu v ČR

Předseda ODS a kandidát na funkci premiéra Mirek Topolánek podpořil případné umístění protiraketové základny na českém území. „Nejen v rámci plnění našich smluvních závazků, ale i v rámci bezpečnosti České republiky je to varianta, kterou budu podporovat," prohlásil doslova. Topolánek rovněž uvedl, že je proti vypsání referenda k takové otázce, dostačující je prý rozhodnutí parlamentu.

Podle posledních informací by do několika týdnů mělo být jasné, zda v tuzemsku vznikne americká raketová základna. Američané prý do konce září čekají jasnou odpověď. Oficiálně žádost o řízení základny v Česku ještě USA nepodaly. Učiní tak ale jen v případě, že by měly jistou odpověď ano. Technické zkoumání, zda základna v České republice, Polsku či Maďarsku vůbec může být, spěje ke konci a Američané chtějí znát politické rozhodnutí.

Američané, kteří touží po takzvaném protiraketovém štítu, chtějí mít ve střední Evropě základnu s obrannými střelami země-vzduch. Jejich otázka však přichází v době, kdy stále není jasné, kdo bude v České republice vládnout. Nová česká vláda však zřejmě půjde ve šlépějích vlády komunistické, která dovolila sovětům pobyt na dobu „dočasnou“.

Tiskový odbor DS

≡ 21. června 2006

Blahopřání Slovenské národní straně

Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas poblahopřál osobním dopisem šéfovi Slovenské národní strany Jánu Slotovi k vynikajícímu výsledku jeho strany v parlamentních volbách na Slovensku. Tomáš Vandas rovněž vyjádřil potěšení nad návratem slovenských národovců do slovenského parlamentu, který podle něj bude znamenat výrazné posílení nacionalistických sil v celé Evropě.

Tiskový odbor DS

≡ 17. června 2006

Předsedou DS opět zvolen Tomáš Vandas

Dne 17.6.2006 proběhl v Praze II. sjezd Dělnické strany (DS). Hlavními body jednání byla volba ústředních orgánů strany, zhodnocení výsledku parlamentních voleb a příprava na komunální volby.

Do čela Dělnické strany byl delegáty sjezdu jednomyslně zvolen Tomáš Vandas, který při volbě neměl protikandidáta. Prvním místopředsedou byl zvolen Jiří Štěpánek, dalším místopředsedou Petr Kotáb. V předsednictvu jsou dále Jindřich Nestler a Václav Prokůpek. Rozhodčí komise byla zvolena ve složení Jan Blaško, Ladislav Malý a Pavel Procházka, Revizní komise DS: Ladislav Tůma, Vladimír Pelák, Martina Pecinová. Sjezd rovněž přijal usnesení, ve kterém vyjádřil ochotu i nadále spolupracovat s politickými subjekty angažujících se v politickém hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), avšak na bázi suverénní politické strany. Jednání se také zúčastnili hosté z Národního korporativismu.

Tomáš Vandas zastává funkci předsedy DS od 31.5.2003. V roce 2004 vedl kandidátku Dělnické strany do evropských voleb a v letošních parlamentních volbách byl lídrem v Pardubickém kraji na kandidátce politického hnutí PaS.

Tiskový odbor DS

≡ 16. června 2006

Kdo se raduje z vítězství ODS?

Parlamentní volby skončily jak skončily. Vyhrála ODS, která se už dala do sestavování vlády s mocichtivými Zelenými (spíše je to Bursík než členská základna, kdo chce příklon k ODS) a prostituujícími lidovci v čele s šíbrem Kalouskem. První náznaky toho, co nás v případě vlády ODS čeká, jsou už zde. Lídři těchto tří stran se již shodli na platbách za návštěvu u lékaře a za poplatek za recept. Vida, první asociální vlašťovky jsou tu a přijdou další a nebudou to už vlašťovky, ale pořádní supi, jenž se vrhnou na zaměstnance jako na bezmocnou prérijní oběť.

Je smutné, že o výsledku těchto voleb rozhodlo pár set „krajanů“, no vlastně emigrantů, žijících si v pohodlí newyorských bytů, ve stínu losangeleských bulvárů, či floridských bungalovů. Nežijí zde skoro čtyřicet let, mnozí ještě déle, neznají zdejší situaci a přesto rozhodli o osudu těch, kdož tady žili, nikdy nikam neutekli za lepším bydlem a budou zde muset žít a ještě poslouchat zámořské emigrantské chytrosti o tom, jak nebojovali proti komunistům. Ono se to v závětří Sochy svobody bojovalo lehce než u nás doma.

Dovedu si živě představit, jaké veselí vypuklo u majitelů domů, když se dozvěděli o vítězství ODS. To asi hned běželi přepisovat nájemní smlouvy na tržní nájemné a vybírali jména nájemníků, které vystěhují, aby z jejich bytů byly kanceláře zahraničních firem.

Jistě radostně juchali někteří živnostníci u zkyslých salátů a zelených salámů, sami sebe hrdě se titulující slůvkem podnikatel, že nebudou muset platit skoro žádné daně. Neuvědomují si, že až je dostihne revma z průvanu nedovírajících dveří jejich krcálků, tak si celou léčbu zaplatí sami a v tom jim žádný Tlustý či Topolánek nepomůže, protože oni pomohou spíše nadnárodnímu Tescu, než českému živnostníkovi. Ale to jim, potomkům pana Bajzy z Poláčkova románu Bylo nás pět, nedochází.

Jak asi muselo bouchat šampaňské a kaviár se nabíral polévkovou lžící u tunelářů, finančních gangsterů či zkorumpovaných magistrátních a ministerských úředníků. Vědí, že budou beztrestní – vytunelování firmy už nebude zločin, ale špatný podnikatelský záměr, přesně jako za Klause, Ježka, Dlouhého a Kočárníka, zkrátka za vlády ODS. Možná si někteří spletení zaměstnanci drbou hlavu, jak vlastně volili a nyní je pozdě něco řešit.

Dělnická strana neúnavně před volbami varovala před asociální modrou šancí ODS a servilní proevropskou politikou ČSSD, snažili jsme se zastavit občany před úprkem do národní a sociální propasti. Povedlo se to jen částečně, ale přesto jsme poznali, že náš nastoupený směr k politice sociální, národní a lidové je správný. Nesázíme na nafouknuté bubliny hvězdiček showbyznysu, či od reality odtržené intelektuály stojící v čele spolků, jejichž vliv nepřesáhne stůl v hostinci, kde scházejí, nehrajeme na notu primitivního pivního tričkového antikomunismu. Naše sázka, a do banku jsme dali vše, je sázkou na každého poctivého Čecha, který stojí v závodě za strojem, dře na poli či sedí za stolem v úřadě.

Všem těm nabízíme ruku ke spolupráci v nadcházejících komunální volbách, aby na kandidátce Dělnické strany vymetli radnice českých a moravských měst od korupčních a příživnických vší. Náš politický boj o duši českého národa pokračuje. Nechceme samozřejmě stavět zaměstnance a zaměstnavatele proti sobě, ale vždy budeme stát na straně zaměstnanců, když je bude někdo chtít obrat o jejich nezadatelná práva a důstojnost člověka 21. století. Chceme, aby zaměstnanci a zaměstnavatelé existovali vedle sebe ve shodě, protože jak jedni, tak druzí bez sebe nemohou existovat a všichni by měli pracovat ku prospěchu národního celku. Protože silný národ znamená silný zaměstnanec a silný zaměstnavatel.

Jiří Štěpánek

≡ 16. června 2006

Skutečná tvář Jaroslava Haška

Autor známého románu Osudy dobrého vojáka Švejka je u širší veřejnosti znám jako velký humorista a spisovatel. Jako člověk prý nezkazil žádnou legraci a vždycky v dobrém s každým vycházel. V různých písemných pramenech se poukazuje i na jeho údajnou laskavost a dobrotu: že by prý ani mouše neublížil. Někteří „haškologové“ dokonce tvrdí, že Haškova povaha je prototypem povahy české.

Hašek byl publicista a novinář. Po vystudování Českoslovanské obchodní akademie – v čase Rakousko-Uherské říše - oddal se bohémskému a tuláckému životu. V roce 1907 byl krátce za svou anarchistickou činnost vězněn. Po roce 1911 spolu s F. Langrem, E.A. Longenem, E.E. Kischem a jinými podobnými intelektuály židovského původu byl autorem řady kabaretních vystoupení, jež svým břitkým jazykem a celkovým zaměřením podrývaly autoritu státu a monarchie; předmětem jejich humoru byla především katolická církev.

Po vypuknutí světové války byl Hašek odveden na frontu do Haliče, kde se krátce na to nechal zajmout. Později vstoupil do Československých legií, odtud však přešel v roce 1918 do tzv. rudé armády, tedy k bolševikům. Zde udělal kariéru: v městě Ufě se stal „načálnikem“ pro práci s cizinci. V roce 1920 se vrátil do Prahy se zřejmým úkolem podvracet mladý Československý stát. Zemřel v roce 1923.

Z doby jeho působení v „rudé armádě“ se zachoval jeho článek v bolševickém časopise „Naš puť“ z roku 1919. Vyjadřuje v něm svoje názory na odluku církve od státu a naprosto schvaluje sovětský brutální postup proti církevním institucím. Pro katolíky naší současnosti by nemělo být nijak překvapující, že Haškovy tehdejší názory na pravoslavnou, ale i na katolickou církev, se shodují s názory dnešních liberálů a zednářů. I když postup současných zednářských mocenských orgánů proti katolické církvi nemá tak vyhrocující osten, jako tomu bylo za vlády zločinné KSČ, nicméně šestnáct let po převratu nebyly naše vládnoucí liberalisticko-zednářské kruhy schopny církvi vrátit komunisty ukradený majetek, ujednat Konkordát s Vatikánem - abych jmenoval aspoň ty nejkřiklavější „resty“. Přečtěme si Haškovu „lahůdku“.

Jaroslav Hašek: Odluka církve od státu.

Odluka církve od státu je taková forma vzájemných vztahů církve a státu, v níž se stát neváže na žádné náboženství, žádnou věrouku a žádnou církev.

Sovětská republika se ani v jediném bodě nepodřizuje církevní autoritě.

Pro sovětskou republiku není žádnou autoritou nějaké boží zjevení, vymyšlené popy.

V republice jsou si všechna náboženství rovna a nedělá se mezi nimi rozdílu.

Proletářská moc nepovažuje za nutné prosit církev, aby se modlila při různých státních slavnostech, ani nepotřebuje církevního požehnání a pomoci boží ve svém boji s buržoazií.

Dobrá puška, bodák nebo kulomet v rukou bojujícího lidu je tím nejlepším požehnáním.

V sovětské republice jsou zrušeny všechny církevní úkony, které se prováděly při narození, úmrtí a sňatku a které měly význam jenom pro kapsy popů.

Narození, úmrtí a svatba se teď prostě registrují v komunách.

Církevní sňatek je neplatný – zákonný podklad má pouze sňatek občanský.

Církevní a farní školy jsou zrušeny. Tím, že byli ze škol vyhnáni zaostalí negramotní popi a že se přestalo vyučovat náboženství, se školy osvobodily.

Místo vykládání báchorek o ráji a pekle učí sovětská škola děti žít a připravuje je k boji.

Bývalá církevní škola pěstovala farní ovečky, ze kterých popi dřeli kůži.

Sovětská škola dá republice svobodné děti.

Při odluce církve od státu se náboženství stává soukromou záležitostí, o kterou se republika nestará, pokud se ovšem za ní neskrývají kontrarevoluční úmysly.

V takovém případě se osoby využívající náboženství ke kontrarevoluční propagandě předávají Mimořádné vyšetřovací komisi. (Jak humánně s takovými „zločinci“ Mimořádná vyšetřovací komise – ČEKA – zacházela, o tom vypráví A. Solženicyn v knize Souostroví Gulag – pozn. L.M.)

Všechny náboženské a církevní organizace v republice jsou soukromými společnostmi a podléhají kontrole sovětské moci.

Rozumí se samo sebou, že republika při odluce církve od státu zbavuje církev jako privátní spolek prostředků na plat a penzi popů, nesubvencuje chrámy a neposkytuje náklady na vzdělávání duchovních.

Proto je třeba zkonfiskovat veškerý církevní majetek, movitý i nemovitý, který církevní paraziti získali z mozolů pracujících mas.

Církev systematicky udržuje lid v temnotě, v poddanství boháčů.

Církev byla druhou vládou; opírala se přitom o všechny kontrarevoluční živly a zároveň je podporovala.

Proto vláda pracujících rozdrtila vládu církve tím, že ji oddělila od republiky.

Naš puť – 9.2.1919

Tolik velký český a světově uznávaný spisovatel Jaroslav Hašek. V třicátých letech dvacátého století měl Josef Goebbels, říšský ministr propagandy nacistického Německa, na stránkách nacistického tisku pronést větu, že prý Češi jsou smějící se bestie. Jestliže čerpal pro svoje tvrzení jenom informace z postavy Jaroslava Haška, nemohl říci výstižnější větu.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 14. června 2006

Odpovědi Tomáše Vandase na otázky Parlamentních listů

Redakce Parlamentních listů oslovila po volbách všechny parlamentní a některé mimoparlamentní politické strany. Odpovědi předsedy Dělnické strany (DS) Tomáše Vandase přinášíme našim čtenářům a příznivcům:

1/ Jak hodnotíte letošní předvolební kampaň? Domníváte se, že byla vedena korektně či nikoli?

Zcela určitě ji nemohu hodnotit pozitivně, neboť mimoparlamentní politické subjekty byly diskriminovány omezeným přístupem do sdělovacích prostředků. Výjimkou byla jen Strana zelených, která díky účelově nadhodnoceným preferencím nahradila umírající Unii svobody. A co se týká nejrůznějších afér a osočování mezi socialisty a občanskými demokraty, jednalo se pouze o divadlo před občany. Nyní se dohodnou a budou se navzájem tolerovat a společně vládnout.

2/ Jaké byly priority vaší strany v parlamentních volbách?

Zástupci Dělnické strany kandidovali za politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě a mezi naše programové priority patřilo především znovuzavedení trestu smrti, podpora tradiční rodině, boj proti korupci, snížení kriminality, radikální omezení imigrace, snížení daňové zátěže a podpora českých podnikatelů a živnostníků.

3/ Jste spokojen s dosaženým výsledkem? Pokud ne, v čem spatřujete příčiny neúspěchu vaší strany?

Vzhledem k tomu, že náš národní a sociální program podpořilo bezmála 13 tisíc občanů, nepovažuji to při naší volební premiéře za špatný výsledek, naopak nás motivuje do další práce, i když víme, že bude dlouhodobá a bude vyžadovat mnoho trpělivosti.

4/ Jakým směrem se teď bude vaše strana ubírat?

Naší prioritou bude nyní příprava na komunální volby. V nich se chceme zaměřit nejen na obhajobu našich výsledků v některých obcích, ale chceme zvětšit počet svých zastupitelů v dalších městech, abychom program Dělnické strany více rozšířili mezi občany. Zvažujeme také účast v senátních volbách.

Tiskový odbor DS

≡ 9. června 2006

Svolán II. sjezd Dělnické strany

Předsednictvo Dělnické strany (DS) rozhodlo o svolání II. řádného sjezdu DS, který se uskuteční dne 17.6.2006 v Praze. Hlavními body sjezdového jednání budou volba předsedy strany a celého předsednictva, volba revizní a rozhodčí komise, hodnocení výsledků parlamentních voleb a příprava na komunální volby.

Tiskový odbor DS

≡ 6. června 2006

Volby po česku

Výsledky z právě proběhnuvších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR mnoho vypovídají o stavu a povaze naší národní pospolitosti, a nemám teď na mysli onen nepříjemný patový výsledek. Člověka hned praští do očí, že se národ ve své většině polarizoval. Výsledky voleb jasně ukázaly, že se lidé bohužel zabydleli v liberálně konzumní společnosti a změna je pro ně nežádoucí. Naopak: lidé chtějí víc konzumu, mít se tzv.dobře, a nevadí jim globalizační tendence Evropy, nevadí jim jejich trvalé vymírání, ani jim nevadí, že se ponenáhlu mění v konzumní stádo. Část jich chce více sociálního státu a tzv. jistot, řekněme socdemácký, kryptobolševický socialismus, druhá část – ukázalo se že o málo větší - chce tzv. více svobody v podnikání, menší a rovné daně; čili také konzum, ale v klasickém liberálním duchu, v kterém morálka a solidarita nemají místo; konzum pokud možno co největší a s nikým se moc nedělit. K té první části zhruba patří zaměstnanci všeho druhu a různých oborů, především pak starší lidé a důchodci, kteří už znají život a jeho zákeřná úskalí. Druhou část voličstva většinou tvoří mladší lidé, zejména prvovoliči, jejichž vidina života je neustálé prožívání „lehkosti bytí“ a dá se přirovnat k tanečnímu reji v rytmu rocku. Rozhodně od lidí tohoto typu nemůžeme očekávat hlubší filosofické reflexe o životě, natož pak víru v cosi transcendentálního; s tím je ovšem spojeno i jejich mravní nazírání, jež je vždycky utilitaristické. Právě na tyto mladé lidi sázela ODS a její sázka vyšla. Rodiče těchto mladých lidí před šestnácti lety plni divokého nadšení skandovali pro Havla a OF; posléze zvolili v očekávání blížícího se slibovaného blahobytu ODS a pana Klause, který „to vzal do svých rukou“: Za osm let ne špatnou ekonomiku našeho státu přivedl málem „zu grunt“ a u svých voličů se stal proklínanou osobou. Avšak tenkrát ještě všechno nestačil ekonomický establishment ODS rozprodat a vytunelovat: jsou zde ještě nemocnice, ČEZ, pošta… A to jsou hodnoty, jež čekají na „konečné řešení“ dětí právě těch rodičů, kteří „bourali“ bolševismus. Bez nadsázky lze spolu s klasikem říci o ODS: poprvé jejich vystoupení byla fraška, podruhé to bude tragédie.

V červnových volbách voličům ani trochu nešlo o možný výběr politických idejí a vizí – z výsledků voleb je patrné, že jednoznačně manifestovali svůj nezájem o politickou změnu, jasně dali přednost ekonomickým prioritám. Příkladem – a v tomto ohledu radostným - může sloužit KSČM, která hluboce propadla na zhruba 13%, i když pro národ „měla své řešení“. Anebo Cibulkova přímá demokracie, která byla voliči vnímána jako „oživení v sále“; podobně dopadla i Koruna Česká. Rovněž tak Národní strana, která se před volbami holedbala svým „rozkročením na 5%“; veřejně tajné bylo i tvrzení vedení této strany o údajných deseti milionech, jež je ochotno poskytnout na volební kampaň, aby nakonec strana dostala svých 0,17% a skousla tak hořkou porážku se svým rivalem Právem a Spravedlností, jemuž voliči v České republice dali o 3 451 hlasů více.

Neslavně dopadlo i politické hnutí Právo a Spravedlnost, jež je složeno ze čtyř politických subjektů, kde dominantní roli hraje Dělnická strana. I když toto hnutí mělo obsazeno všech čtrnáct volebních krajských obvodů, téměř celou republiku kandidáti tohoto hnutí pokryli svými centrálně vytvořenými letáky, proběhly diskuze v televizi i rozhlase, voliči mu odmítli dát své hlasy. Proč? Jsou zde nejméně dvě příčiny: Práce kandidátů PaS v jednotlivých volebních krajích měla být více profesionální, tj. konat v obcích schůze s občany, soustředit se na menší města a vesnice, rozdat více letáků, vylepit více plakátů. To ovšem předpokládá osobní nasazení kandidáta, triviálně řečeno: kandidát musí aspoň měsíc před volbami zapomenout na svou rodinu a své zájmy a cele se věnovat nadcházejícím volbám.

Druhá příčina je neméně závažná: lidé-voliči nechtějí jiné politické řešení ve své zemi, než právě to, která je ovládá. Jakákoliv změna politického systému jim nahání hrůzu. Je to i psychologicky zřejmé a pochopitelné. Vždyť lidé, aniž by se ztotožnili se zrůdnou dobou bolševismu, přesto se v něm zabydleli. Přestáli bolestný čas sovětské okupace i tzv.normalizace, ztrátu svých iluzí. Sotva si zvykli na ty různé modifikace bolševismu, už tu byl rok osmdesátý devátý a s ním známé „kopnutí do mraveniště“. Uplynulo šestnáct let těžké doby pro občany tohoto státu: starost o chleba a bydlení, o práci a rodinu. Horko těžko si lidé začínají budovat své nové životy a zvykat si, vznikla nová mnohovrstevná struktura společnosti; a tu zase přicházejí politické strany s návrhy na další zásadní změnu jejich života. Na jednu generaci je to trochu příliš. Proto už lidé nechtějí nic slyšet o politicko-filosofické změně ve své zemi, o zlepšení morálního stavu národa, o vyrovnání se s bolševismem, které je stejně sionisticko-zednářskými kruhy zakázáno, o restituci majetku exulantů, a už vůbec ne o restituci majetku Církvi. Lidé chtějí klidně žít, pokud možno bez politických poryvů a změn, jak už shora řečeno; chtějí konzum a co nejvíc tělových požitků, chtějí urvat ze života co se dá - jedině to pro ně má cenu a význam. Poslední volby v České republice jsou toho dokladem.

Je tedy možná zásadní změna politického systému v naší zemi? I když moje řádky jsou na první pohled plné pesimismu, tak přesto tvrdím, že ano. Národ - a s ním i celá Evropa - musí ovšem sám k zásadní politické změně dozrát. V Evropě musí nastat doba, kdy politická změna bude tak říkajíc na spadnutí. Je to samotná liberální demokracie, na kterou tolik zednáři sázejí, která je už v rozkladu, a jež má v sobě zakomponováno mnoho zásadních chyb, na které zednáři dojedou; objevují se zde nepřekonatelné rozpory ve volebním systému např., a pomalu a jistě se ukazuje, že tento typ demokracie jde „ke dnu“. A potom je tu zásadní „šídlo“ v pytli liberální politiky zednářů a sionistů; tím je multikulturalismus a multietnicita Evropy, spojená s akcentací tzv. tolerance a pseudohumanismu. Až sem k nám, totiž do Čech a na Moravu, začnou ve stále větší míře proudit masy černochů z Afriky, Arabové z muslimských zemích a stavět za státní peníze svoje mešity, a i jiní příslušníci z různých neevropských etnik, bude velká radost a potěšení pozorovat obličeje našich maloměšťáků a jejich reakce. Potom teprve pro nás nastane vhodná doba k nastolení našich zásadních požadavků na změnu politického systému a jejich případné odhlasování ve volbách. Proto neházejme flintu do žita, raději se „cvičme ve zbrani“, a mějme trpělivost.

Mgr. Ladislav Malý

≡ 4. června 2006

Prohlášení Předsednictva DS k výsledkům voleb

Předsednictvo Dělnické strany (DS) děkuje všem voličům, kteří odevzdali svůj hlas společné kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Téměř 13 tisíc občanů podpořilo národně orientovaný program i přes nepřízeň médií, jíž byly mimoparlamentní subjekty po celou dobu předvolební kampaně vytrvale vystaveny.

Dělnická strana udělala pro volební úspěch maximum. Postavili jsme lídry v polovině krajů, přispěli nemalou měrou na zaplacení kaucí, distribuovali Dělnické listy, přesvědčovali naše voliče o podpoře nového volebního projektu. I díky naší poctivé práci se PaS stalo v právě skončených volbách suverénně nejsilnějším národoveckým hnutím na české politické scéně. Výsledek parlamentních voleb je sice pro některé z nás zklamáním, ale rozhodně je dalším krokem v naší dlouhodobé práci. A i z neúspěchů je třeba si brát ponaučení a poznatky, které nás obohatí.

Za několik měsíců nás čekají podzimní komunální volby. Volby neméně důležité, neboť od poctivé práce v obcích a městech se rodí úspěch celostátní. Dělnická strana začne s přípravou na tyto volby téměř okamžitě, abychom své kandidáty prezentovali v co nejširším možném měřítku. Vyzýváme proto všechny, kteří doposud stáli mimo dění, zklamané politikou republikánů a tzv. národních sil , aby již neváhali. Pro skutečné vlastence a poctivé občany je u nás místo!

Za Předsednictvo DS:

Tomáš Vandas, předseda

Jiří Štěpánek, místopředseda

≡ 4. června 2006

PaS obdrželo 0,23% - 12 756 hlasů

V parlamentních volbách 2006 obdrželo politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) 0,23%, což znamená 12 756 hlasů. Ze všech 25. kandidujících subjektů skončil PaS na 12. místě, z neparlamentních stran pak na sedmé příčce. Výsledky v jednotlivých krajích (v %):

Praha: 0,14 (937 hlasů)

Středočeský kraj: 0,32 (1992 hlasů)

Jihočeský kraj: 0,20 (694 hlasů)

Plzeňský: 0,37 (1084 hlasů)

Karlovarský: 0,29 (404 hlasů)

Ústecký: 0,37 (1387 hlasů)

Liberecký: 0,21 (460 hlasů)

Pardubický: 0,23 (637 hlasů)

Královéhradecký: 0,23 (688 hlasů)

Vysočina: 0,26 (724 hlasů)

Jihomoravský: 0,16 (1015 hlasů)

Moravskoslezský: 0,17 (1044 hlasů)

Olomoucký: 0,32 (1073 hlasů)

Zlínský: 0,19 (617 hlasů)

Tiskový odbor DS

≡ 1. června 2006

Prohlášení předsedy DS

Již jen několik hodin nás dělí od otevření volebních místností. Po čtyřech letech máme opět možnost rozhodnout o složení Poslanecké sněmovny a vlády. Cítím povinnost v této chvíli poděkovat vám všem, členům Dělnické strany (DS), příznivcům, aktivistům, za vaše odhodlání a úsilí. Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), na jehož kandidátkách jsou zástupci DS, prokázalo v předvolební kampani i díky vaší obětavé práci svou životaschopnost, programovou srozumitelnost a deklarovalo jasný cíl: Uspět!

Chci také poděkovat za velké množství telefonátů, dopisů a e-mailů, které jsem v uplynulém období obdržel. Věřte mi, že mě těší, když vím, že i v tak těžkém boji, v zápase o národ a o jeho budoucnost, jsou lidé, kteří mi důvěřují a vyjadřují podporu. Chci všem vzkázat: Jdeme po správné cestě a věřím, že nadcházející parlamentní volby budou dalším významným krokem k budoucímu vítězství!

Váš

Tomáš Vandas

≡ 29. května 2006

Cirkusové představení ČSSD a ODS

Předvolební boj spěje ke svému vyvrcholení, zbývá už jen pár dní, než se otevřou volební místnosti, kde lidé budou moci svobodně volit novou vládu. Koho volit? Tuto otázku si jistě pokládá každý. Do parlamentu nyní kandiduje dvacet šest politických stran a hnutí. Každé seskupení oslovuje voliče programem a především sliby, jak se voliči bude dařit po vítězství jejich strany. Volič je pak ze všech stran obklopen pohádkami o vysokých platech řadových zaměstnanců, rovných daních a nebo ještě lépe žádných daních. Jedna strana předhání stranu druhou svými utopickými sliby. Připomíná mi to volbu miss, kde mladá dívka pózující na molu hlásá světu onen pověstný „světový mír“. Stejně nereálná myšlenka jako předvolební slib některého z našich politiků. A stejně jako jsou nesplnitelné sny o míru na světě, jsou nesplnitelné sliby politiků. Někdo na jejich pohádky skočí, jiný ne a k volbám raději nechodí.

A není se čemu divit. Když už voliče strana neosloví ničím rozumným, přichází na scénu jiné představení. Jedna strana hází špínu na stranu konkurenční a naopak. Billboardy jsou na každém kroku, někdy není ani jasné, co je obsahem myšleno. Sám jsem svědkem pochodu modrých cirkusáků po historickém centru Prahy, volajících po volbě ODS. Cirkusáci hopsají, skákají a to vše dělají pro volbu jejich strany. V průvodu už chyběl jenom modrý slon. Nevím, zda-li tímto veselým průvodem ODS přesvědčí nerozhodnuté voliče.

Soupeření dvou rivalů Paroubek vs. Topolánek je pak soubojem dvou českých lvů, korigovaný ostrým bičem krotitele v podobě redaktora. Z celkové diskuse se toho volič příliš nedoví, ale divák se při takové ostré diskusi rozhodně nenudí.

Pověstná Mackova facka uštědřená ministru zdravotnictví Davidu Rathovi je vyvrcholením předvolebního cirkusového představení a lidé vstávají ze židlí k jásotu a velkému potlesku.

Výrazné soupeření dvou nesmiřitelných stran splnilo svůj účel. Rozdělilo především voliče na dva tábory a tím si obě strany zajistily velký počet hlasů na úkor všech ostatních stran. Po volbách si s úsměvem podají všichni ruce a na drobné předvolební roztržky zapomenou. Bude před nimi stát další složitý úkol: čím oslovit lidi v příštích volbách. Ale obávám se, že dojde opět na rozdání několika facek.

Jedno je jisté. Cirkusové představení volbami rozhodně nekončí a nám bude jistě umožněno už brzy vše shlédnout na obrazovkách našich televizních přijímačů, až se poslanci pohodlně usadí na svých otlačených lavicích a vyznačí si tam další čárku.

Květoslav Ravik

≡ 27. května 2006

PaS odsoudilo útoky euronadšenců na prezidenta ČR

Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) odsoudilo vyjádření skupiny „nezávislých osobností“ na adresu prezidenta Václava Klause v souvislosti s jeho výroky vůči Evropské unii. V prohlášení PaS, ke kterému připojil svůj podpis i předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas, se mimo jiné praví:

„Politické hnutí Právo a Spravedlnost je znechuceno nátlakovými akcemi zdánlivě nepolitických „občanských“ iniciativ a domácích i zahraničních „nezávislých osobností“, které nevybíravým způsobem ovlivňují společenskou atmosféru v zemi v předvolebním období. V posledních dnech se jedná zejména o koordinované útoky na osobu prezidenta republiky Václava Klause, jež jsou zřetelně motivovány snahou umlčet jakoukoli kritiku ducha a struktur současné EU a dehonestovat (či dokonce kriminalizovat) každého, kdo odmítá koncept evropského superstátu. Že se do těchto útoků zapojují krajně levicoví aktivisté a bulvární novináři je obvyklé, angažmá osobností vědeckého světa v těchto akcích je ovšem podle našeho názoru smutným zneužitím úcty a společenského kreditu, jemuž se u nás vědci tradičně těší.“ Celé znění prohlášení PaS najdete zde.

Tiskový odbor DS

≡ 25. května 2006

Kdo bude volit ODS?

V čase předvolebního boje a přesvědčování voličů narazím chtě nechtě na příznivce ODS. Debata s těmito lidmi je pro mě vždy událostí dne. Z toho, co od nich slyším, proč máme volit tuto stranu, mám plnou hlavu a důkladně o tom přemýšlím.

Když poukazuji na asociálnost programu ODS, který navrhuje výpovědi z práce bez udání důvodu, vystěhování ze soukromého domu před rozhodnutím soudu, rovnou daň, jež zvýší ceny základních potravin a ušetří peníze majetným, oni mi umanutě vykládají: „Co byste dělal Vy, kdybyste měl podnik, tak ty lidi taky propustíte, když je nepotřebujete, tak co jim vysvětlovat. Vžijte se do pozice majitele domu, který má dům plný nájemníků a chce tam mít kanceláře zahraniční firmy. A Vy chcete ze svých vysokých daní platit ty, kteří jsou na pracáku a nechce se jim dělat?“

Takové a podobné argumenty vám snášejí podnikatelé a živnostníci, rozhodnutí volit ODS. Ano, ODS jim hraje rajskou hudbu – lidi si budete moci propouštět jak chcete, budete je moci zaměstnávat na vykořisťovatelský a zločinný „švarc systém“ a hlavně nebudete muset rok platit daně. Zaměstnanci to zaplatí, těm ODS daňové prázdniny nenabízí.

To je zvláštní. My, zaměstnanci, se máme vžít do situace podnikatelů a majitelů domů, musíme pochopit jejich strasti a tím se vzdát svých zákonných práv? A já se jich ptám: Vžijí se majitelé firem, páni domácí, do kůže a situace zaměstnanců a nájemníků? Nevžijí, protože co je jim do toho. Oni hájí prospěch svého stavu a proto bezvýhradně podporují ODS, která je jejich politickou silou. Což v podstatě chápu. Přece nebudou volit ty, kteří se zastávají zaměstnanců a nájemníků, jak to bezvýhradně činí Dělnická strana.

Co ale absolutně nechápu, jak může poctivý zaměstnanec volit ODS, když si tím řeže pod sebou větev. Zaměstnanec volící ODS hlasuje proti sobě a své budoucnosti. Hlasuje pro ty, kdo chtějí platby u lékaře a když jim onemocní vlastní dítě, tak jeho léčba bude záležet na obsahu jeho peněženky. Co bude zaměstnanci platné, když bude mít chytré a schopné dítě, když mu nebude schopen zaplatit školné.

Ať si každý zaměstnanec uvědomí, že ODS prosazuje zavedení systému, ve kterém bude on pouhým nástrojem na vytváření hodnot, které mu ale patřit nebudou. ODS se pokouší zavádět kapitalismus, jenž zde panoval v druhé polovině 19. století, kdy z výsledků práce měli prospěch jen majitelé podniků, což plodilo sociální rozdíly a napětí, jenž se stalo živnou půdou pro komunistické myšlenky, jejichž realizace se stala zhoubou jak pro podnikatele, tak i pro zaměstnance.

Dělnická strana samozřejmě podporuje tržní systém, ve kterém budou spolupracovat zaměstnanci i zaměstnavatelé, protože jedině na vzájemné spolupráci a respektu se dosáhne sociálního klidu a prosperity celého národa. Realizace programu ODS by znamenala, že bohatí se stanou ještě bohatšími a zaměstnanci ještě nemajetnějšími. A k tomu by neměl žádný zaměstnanec přihlížet, protože nemůže volit toho, kdo ho chce ještě více přidusit. Dnešní ODS volí buďto boháč nebo hlupák.

Jiří Štěpánek

místopředseda DS

≡ 23. května 2006

Vietnamec českým policistou?

Když jsem před dvaceti lety nastupoval do svého prvního zaměstnání, v podniku pracovali tehdy v rámci bratrské spolupráce mezi socialistickými zeměmi i Vietnamci. Působili na mě poněkud exoticky, ale chovali se slušně, byli skromní, pracovití a docela šikovní. Byli rádi, že mohou v Československu žít a svým rodinám posílali kola, motocykly zn. Babeta, šicí stroje a jiné věci.

Po změně režimu se Vietnamci rychle přizpůsobili novým ekonomickým podmínkám a nejrůznějším sortimentem postupně ovládli tržiště měst a obcí. Jen asi málokdo nepodlehl vábení nízkých cen a nekoupil si boty, triko či bundu. Avšak dotyčný kupující brzy zjistil, že není tak bohatý, aby si kupoval levné věci. Vietnamská komunita se postupně stále více rozšiřovala, Babety byly nahrazeny luxusními auty, plachtové stánky jsou minulostí. Usměvaví Vietnamci na nás pokukují z klasických obchodů, jejich děti hlídají Češi.

Proč to všechno zmiňuji? V minulých dnech se objevila informace, že ministerstvo vnitra chce do řad policie přibírat zástupce menšin. Tedy cikánů, Ukrajinců a Vietnamců. Přiznám se, že v té chvíli mi zamrazilo. Už jsem si pomalu zvykl, že když si chci koupit noviny, prodá mi je Vietnamec. Bohužel. Ale na to, aby mě při silniční kontrole požádal o doklady vietnamský policista? To je něco tak hrozného a nepředstavitelného, a doufám že nejen pro mě. Docela by mě zajímalo, jak budou nastavena kritéria pro přijímání takových „policistů“. Bude stačit, že aspirant zadrmolí „umim cesky“? Asi ano, vždyť snaha dnešního režimu prosadit kvóty na všechno, je více než zřetelná.

Kde to skončí? Kde bude ta hranice, kdy konečně lidé řeknou dost? Co si všechno necháme líbit? Až bude vláda složená z cikánů, Ukrajinců, Vietnamců a na Hradě bude prezidentem albánský dealer drog? Pro někoho možná absurdní představa. Kolik ale absurdních věcí se již proměnilo v děsivou přítomnost. I proto na titulek tohoto článku odpovídám: To snad NE!

Tomáš Vandas

≡ 19. května 2006

Tomáš Vandas odpovídal čtenářům serveru ČeskéNoviny.cz

Dnes byl od 11 hodin hostem zpravodajského serveru ČTK ČeskéNoviny.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru mimo jiné podpořil přímou volbu prezidenta a radikální omezení imigrace, rovněž se vyslovil proti euroústavě. Záznam celého rozhovoru naleznete zde.

Tiskový odbor DS

≡ 18. května 2006

Tomáš Vandas odpovídal na portálu ČT24

Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj Tomáš Vandas byl hostem dnešního pořadu České televize Dobré ráno, kde odpovídal na otázky moderátora Jakuba Železného, týkající se programových priorit PaS. Po skončení pořadu následoval on-line rozhovor na webu ČT24. Záznam chatu naleznete zde.

Tiskový odbor DS

≡ 18. května 2006

Strana zelených schvaluje zmlácení těhotné ženy!

Kauza zmlácení Kateřiny Jacques je dnes již všeobecně známa. Jednak proto, že jde o úřednici Úřadu vlády ČR, jednak proto, že byl připraven filmař, a také proto, že se Strana zelených těší - v rozporu s jakoukoliv dřívější zkušeností – zcela výjimečné podpoře většiny médií. Ve světle této události je však nutno vzpomenout dávnou moudrost: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!“ Proč?

Téměř přesně před rokem totiž významný člen Strany zelených Jan Wünsch zmlátil do krve těhotnou ženu. Ačkoliv vnitrostranická veřejnost opakovaně žádala jeho vyloučení za tento trestný čin nebo alespoň potrestání z titulu porušení stanov a základních norem slušnosti, současné vedení strany veškeré podněty zametlo pod koberec; jedná se totiž o člena Uhl-Bursíkovy mocenské skupiny, který významně napomáhal k rozvrácení strany a zvolení Bursíkovců na posledním mimořádném a krajně podivném sjezdu. Když byli Bursíkovi lidé na jednání republikové rady veřejně dotázáni, co si o zmíněném činu myslí, právě Martin Bursík zavelel: „Neodpovídejte!“ A členka jeho dnešního předsednictva se dokonce rozohnila, že ptát se na něco takového je svinstvo; čin sám se jí však svinstvem nejevil ani náhodou. Dokonce i obhájce lidských práv Petr Uhl hájil pachatele nesmyslným výkladem stanov a tím, že se tak stalo až těsně po schůzi. Dotyčného zeleného násilníka nepotrestaly ani revizní orgány, ani republiková rada, ani předsednictvo. Ve jménu účelu, který světí prostředky, Strana zelených schvaluje tedy i mlácení těhotných žen!

A tak nezbývá, než obdivovat vyšší moc zákonů života. Neboť právě surový policista, který bezdůvodně zmlátil nevinnou Kateřinu, nastavil Straně zelených, jakkoliv o tom nemá nejmenší tušení, dokonalé zrcadlo jejích vnitrostranických praktik; zrcadlo s nápisem „Co činíš jiným, to učiní jiní tobě!“ Snad Strana zelených konečně pochopí, že (a)morálnost nezačíná venku, ale uvnitř jí samé. Než jí to dojde, povedou ji i nadále bezohlední političtí žraloci, kteří nám všem dnes káží o tom, jak prospěšné je být ohleduplným vegetariánem.

O. Lukáš, člen SZ

≡ 17. května 2006

Tomáš Vandas na serveru ČeskéNoviny.cz

Dne 19.5.2006 v 11 hodin bude hostem zpravodajského serveru ČTK ČeskéNoviny.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru bude odpovídat na dotazy čtenářů.

Tiskový odbor DS

≡ 16. května 2006

Tomáš Vandas v pořadu Dobré ráno s Českou televizí

Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas vystoupí dne 18.5.2006 v pořadu České televize Dobré ráno. Předpokládaný začátek předvolebního rozhovoru je v 8,15 hod.

Tiskový odbor DS

≡ 16. května 2006

Česká televize kádruje již i diváky

Již delší dobu je Česká televize v průběhu předvolebního období kritizována, že nepřistupuje vyváženě k jednotlivým kandidujícím subjektům při rozdělování prostoru ve vysílání a snaží se tímto způsobem manipulovat průběhem nejdůležitějšího politického klání. Václav Moravec a další lidé spojení s organizací volebního vysílání ČT pak argumentují průzkumy různých agentur na výzkum veřejného mínění a tím, že jednotlivá kandidující uskupení dostanou prostor ve spotech, „Dobrém ránu s ČT“ či „Událostech, komentářích". Jejich argumenty znějí na první poslech logicky, při jenom trochu hlubším zamyšlení v konfrontaci s výslednou podobou předvolebního vysílání však berou rychle za své.

Příkladem tohoto tvrzení budiž i dvouhodinový pořad „Otázky Václava Moravce" vysílaný (dne 14.5.2006) poprvé celý na prvním programu ČT, tedy v čase nepoměrně více sledovaném, než čtyřicetiminutové pořady s představiteli ostatních „malých stran", vysílané na málo sledovaném kanálu ČT24. ČT tím porušila vlastní, již tak samu o sobě silně diskriminační koncepci tohoto pořadu, neboť všem kandidujícím subjektům bez rozdílu původně slibovala pouze účast v oné výše zmíněné málo sledované druhé části pořadu, do níž měli původně být zástupci tzv. „malých stran" zváni na základě abecedního pořadí jejich názvů. A najednou je tu abeceda neabeceda pořad s úplně jiným formátem. Neobstojí ani argumentace volebními průzkumy. Dle posledního od společnosti Factum Invenio, publikovaného v pátek 12.5., by např. Nezávislí demokraté získali jenom 0,2% hlasů a skončili hluboko v poli poražených. Další anomálií celého volebního vysílání ĆT je pak to, že v rámci „malých stran" je stejně prostoru poskytováno těm, které kandidují ve všech krajích i těm, které kandidují třeba jenom v jednom.

Všechny dosud vyřčené argumenty usvědčující vedení ČT z manipulace parlamentními volbami však blednou ve srovnání se způsobem, jaký tato veřejnoprávní instituce zvolila při výběru diváků zvaných do studia. Vřele čtenářům těchto stránek doporučuji navštívit oficiální web čt24 a přečíst si dotazník, na základě jehož vyplnění jsou lidé v publiku vybíráni. Za zvláště „výživné" považuji otázky č. 6 a 8, dotazující se na to, koho hodlá potenciální divák volit a je-li členem nějaké strany. ČT tímto způsobem evidentně pokročilo do druhé etapy manipulování živě vysílaných předvolebních pořadů, v níž nejsou již diskriminováni jenom vybrané kandidující subjekty, ale i potenciální návštěvníci. Předesílám, že nemohou obstát možné námitky typu, že odpovědi na dotazy v tomto formuláři nemají žádnou souvislost s pozváním či nepozváním do natáčení. Proč by tam takové otázky tedy jinak byly?

Svým „běloruským" pojetím nezávislosti veřejnoprávní televize, a to nejen v předvolebním období, náš moloch na Kavčích horách tak připomíná fotbalové rozhodčí v Gambrinus lize, kteří se očividně rovněž zpronevěřili svému poslání „strážních psů" dodržování pravidel a čistoty hry. Parlamentní strany pro jejich nečinnost a trapné odkazy na nepřípustnost vměšování se do práce „nezávislých médií" pak v této souvislosti bezpochyby připomínají vedení ČMFS, které má přece také „důvěru" v podobně „nezávislou" komisi rozhodčích. Oni si přeci, jak praví staré české přísloví, kapři rybník nevypustí. Fotbaloví rozhodčí však mají přeci jenom v něčem smůlu, jejich dvojníky z ČT nikdo veřejně pranýřovat nebude, kolegové z ostatních médií totiž s nimi drží basu.

Miroslav Červenka

≡ 13. května 2006

Purpurový ministr

Salónní anarchista Němec, ministr spravedlnosti ČR, zapojil svůj resort do marihuanové kampaně ještě několik dní parlamentní Unie svobody. Mele z posledního, takže nepřekvapí skutečnost, že se nejnověji angažuje jako ochránce feťáků na středních školách. Jeden z nich byl v těchto dnech vyhozen, protože přinesl do třídy marihuanu. Ředitel školy s ním rázně zametl, bez ohledu na to, že měl krátce před maturitou.

V době, kdy se mládež utápí v drogách, je to rozhodnutí správné a příkladné. Na jeho stranu se postavil i krajský úřad, ne však rudí „humanisté" v čele státu, např. právě levicový extremista Němec. S jeho podporou mohou zřejmě počítat všichni „purpurového" ražení: homosexuálové, pedofilové a feťáci. Ministerstvo spravedlnosti, nyní volební štáb nevolitelné Unie svobody, tak ještě několik dní zůstane na okraji ústavního spektra, bohužel ke škodě jeho pověsti a poslání.

Jan Salava

≡ 11. května 2006

Tomáš Vandas na ČT1 v pořadu Události, komentáře

Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas vystoupí dne 15.5.2006 v pořadu České televize Události, komentáře. Spolu s ním budou ve studiu zástupci těchto stran: Strana zdravého rozumu, České hnutí za národní jednotu, Balbínova poetická strana, Liberální reformní strana a Nezávislí. Pořad začíná ve 22,30 hod.

Tiskový odbor DS

≡ 11. května 2006

Zbavme se imunity!

Za velký úspěch, ne-li přímo vítězství, je považováno úterní hlasování poslanců, kterým si „tak trochu" omezili imunitu, tři neděle do voleb. Osm let jednali, v jeden okamžik hlasovali. S takovou pracovní morálkou našich zákonodárců by se nemohla pochlubit ani předlistopadová elita. Přepočteno na měnu jsou však současní reprezentanti státu mnohem náročnější, a těžko by se spokojili s jedním šedým oblekem a čestnou funkcí. O výletech na druhý konec světa, který si z našich daní zvesela dopřávají, už ani nehovořím. Pěkně drahá imunita!

Doufejme, že lidé, které za nicnedělání nikdo neplatí (zcela podle logiky) svou imunitu proti drzosti politiků omezí rovněž, a konečně zvolí právo a spravedlnost, tedy kladivo na všechny zloděje!

Martin Kněžický

≡ 10. května 2006

Zelená „Žak" píská...

...a tzv. nezávislá média řvou hysterií: „Zlý policista vztáhl ruku na nezbrannou ženu, matku od dětí". Od 1. května neuplyne den, kdy by nám tato porůznu modifikovaná informace nebyla připomenuta.

Jeden okamžik, krátký záběr, stále to samé... Televize se doslova předhánějí ve vysílání amatérského šotu. Policie je démonizována, bývalý prezident Havel varuje před neonacismem, a Strana zelených, letošní produkt agentur veřejného mínění a propojených sdělovacích prostředků, celému představení vesele tleská. Lepší zviditelnění své kandidátky, jejímž programem se stalo „myší pískání" na třech TV kanálech, si přece nemohla přát.

Co k tomu dodat? Reality show vstoupila do politiky a tu zcela zpřízemnila na rovinu „intelektu" figurek z VyVolených. Nedivme se, že na voliče je podle stejného scénáře pohlíženo jako na hloupou masu odesílatelů sms, v tomto případě „házečů lístků" do volební urny - v televizi volte teplého Vladka, ve volební místnosti zelenou „Žak"! Stejně jednoduché, shodně ubohé!

Martin Kněžický

≡ 6. května 2006

Polská vláda naděje

V sousedním Polsku se ujala moci nová vládní koalice. K doposud vládnoucí straně Právo a spravedlnost (PiS) se přidaly Liga polských rodin a Sebeobrana známého odpůrce EU Andrzeje Leppera. Polsko se tak konečně od parlamentních voleb dočkalo většinové vlády, jejíž vznik lze bezesporu označit za přelomovou a historickou událost. Poprvé v některé z členských zemí Evropské unie totiž vládnou lidé, kteří se netají svým odporem k Bruselu, odmítají vizi jednotného evropského státu a euroústavu, a naopak jsou silně nacionalisticky orientováni. A to samozřejmě musí působit na tvůrce Nového světového řádu jako červený hadr na býka.

I proto se bezprostředně po jmenování nové polské vlády objevily hlasy, že v Polsku vládnou extremisté, nacionalisté, populisté atd., že jejich účast výrazně poškodí obraz Polska v zahraničí, sníží jeho prestiž ve světě, neboť se jedná o smlouvu s ďáblem. Dokonce to jiným zemím – Maďarsku a České republice – údajně přinese více zahraničních investic.

Podobné reakce se daly a dají čekat. Budou mluvit o nespokojenosti Poláků s novou vládou, budou vytvářet dojem, jak se v Polsku špatně žije. Avšak ani urážky a pomluvy by neměly Poláky odradit od nastoupené cesty. Vybrali si totiž dobře. A i když bude ještě chvíli trvat, než nový kabinet vymete veškerou špínu a korupci jako pozůstatky postkomunistů, socialistů a tzv. demokratů, lze Polákům jejich vládu naděje závidět. Můžeme si jen přát, abychom je následovali v co nejbližší době.

Tomáš Vandas

≡ 4. května 2006

Tomáš Vandas hostem iDNES

Dnes byl hostem internetového portálu iDNES.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. Celé znění rozhovoru můžete přečíst zde.

Tiskový odbor DS

≡ 2. května 2006

Írán má na jaderný program právo!

Zdá se, že v posledních letech má americká zahraniční blízkovýchodní politika jediný cíl. Ještě více destabilizovat tento citlivý region. Americká umanutost prosazovat západní model demokracie za pomoci bomb a okupace způsobila, že se Irák propadl do zmatků občanské války a jeho území se stalo eldorádem všech militantních islámských bojůvek, pro něž bylo irácké území díky vládě prezidenta Husajna zapovězené. Zmatek v Iráku může přeskočit i do okolních zemí, jako je Sýrie či Jordánsko, mající také problémy s militantními islamisty.

Když USA zničily Irák, obrátily svojí pozornost na Írán, který obvinily, že vyvíjí jaderné zbraně. Irák měl pro změnu vyrábět chemické zbraně, které se tam hledají dodnes. Hysterie okolo íránských jaderných bomb zesílila, když do funkce nastoupil současný íránský prezident, který v řádných volbách vystřídal představitele reformistů. Dá se ale říci, že současný prezident Íránu se dostal k moci tak trochu díky Američanům. Americká administrativa se začala do Íránu navážet kvůli jadernému programu ještě za vlády reformistů, což logicky posílilo protiamerické tendence a obrat v íránské politice byl usnadněn. Místo, aby se ulehčila pozice íránských reformistů, umožnili tak Američané nástup ideovým žákům zemřelého ajatolláha Chomejního.

Írán má nezadatelné právo na vývoj svého vlastního jaderného programu, protože když má vlastní jaderný program i Izrael, který podle všech propozic má i jadernou bombu (což je ale předmětem spekulací, Izrael se nikdy k tomu nepřiznal), tak proč bránit Íránu. Tady jsme opět u dvojího metru panujícího ve světě, kdy Spojené státy určují, kdo je hodný a kdo zlý.

Proč USA nevyhrožují Izraeli, aby zastavil svůj samostatný jaderný program, tak jak to činí v otázce Íránu? Byl to přeci Izrael, který před mnoha lety začal jako první v regionu vyvíjet jaderná zařízení, a když o tom přinesl na Západ zprávu izraelský technik, byl izraelským soudem odsouzen k mnohaletému trestu. Možná, že Izrael má jadernou bombu, možná nemá. Ale sama nejistota tohoto faktu chránila Izrael před útoky okolních států. Izrael tak mohl nerušeně pokračovat v genocidě Palestinců, aniž by se musel obávat odvety od svých sousedů. Teď, když možná, podtrhuji slůvko možná, bude mít svoji bombu i Írán, nebude moci Izrael provádět svoji imperiální politiku.

Je smutně úsměvné, jak světová média spolu s americkými vazaly mají jasno. Když má Izrael jaderný program, tak jedině k mírovým účelům a i kdyby nakrásně vyrobil nějakou tu jadernou pumičku, tak ji samozřejmě nikdy nepoužije, protože ji má jen a jen ke své obraně. Zato Írán má podle nich jediný cíl, že ve svých továrnách obohacuje uran k výrobě jaderných hlavic, které samozřejmě použije k vojenské expanzi.

Takže jak z tohoto bludného kruhu jaderného zbrojení ven? Jednoduše. Ať USA, EU a OSN vyvinou soustředěný diplomatický tlak současně na Izrael a Írán, aby ukončily výrobu jaderných hlavic. Protože co jiného má Írán dělat, když je na mušce amerického Pentagonu. Írán má nezadatelné právo hájit svoje zřízení a územní suverenitu.

Jiří Štěpánek

≡ 29. dubna 2006

Tomáš Vandas na iDNES.cz

Dne 4.5.2006 od 11. hodin bude hostem internetového portálu iDNES.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru bude odpovídat na dotazy čtenářů.

Tiskový odbor DS

≡ 29. dubna 2006

Katolíci a politika

Když jsem v osmdesátých letech chodil do víceméně utajených náboženských kroužků za účelem modliteb a různých přednášek na téma katolictví a křesťanství vůbec, seznámil jsem se při té příležitosti s mnoha lidmi. Tehdejší doba je nijak neuspokojovala, nicméně nebyli schopni připojit svůj podpis na žádnou petici proti bolševické zlovůli a manifestovat tak svůj odpor. Na můj dotaz těchto povětšinou starších lidí – jinak bezesporu poctivých katolíků - po jejich náhledu na současnou politickou situaci, mně bylo vždycky důrazně řečeno, že my – tedy jako věřící katolíci – s politikou nemáme nic společného, my si na politiku nehrajeme: my máme svého Krista, modlitby a vůbec realizujeme svoji víru v kostele a mezi sebou, a to by nám mělo k životu v Krista stačit: ne, ne, my se o politiku nestaráme! No hlavně že se politika stará o vás, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem neřekl nic.

České dějiny od roku 1918 až po současnost jsou samá malost, ubohost, křiváctví a zbabělost. Zkažená doba se jak známo promítá do duše lidí; katolíci mají mít ale víru, která jim dodává imunitu proti zkaženosti doby.To je ovšem teorie.

Potom přišel rok osmdesátý pátý a s ním jedenáctisté oslavy úmrtí sv. Metoděje, moravského věrozvěsty. Se svými přáteli jsem byl účasten oslav na Velehradě; bylo tam tenkrát nezvykle mnoho lidí, tisíce a tisíce poutníků z Čech, Moravy, Slovenska a i z ciziny. Krátce po zahájení – přítomen byl Státní sekretář Vatikánu kardinál A. Casarolli jako alter ego papeže Jana Pavla II., jež vyznamenal Baziliku minor Nanebevzetí P.M. Zlatou růží – promluvil „zástupce státu“ ministr kultury Klusák. Jakmile řekl jméno Metoděj bez přívlastku svatý, začal mnohatisícový dav řvát a pískat. To ovšem bolševický ministr nepochopil, dále hovořil ve svém slovníku, což zavdalo nám, lidem, kteří najednou svobodně zvedli svou hlavu, možnost prosazovat svoje cítění nahlas a dožadovat se vyslovení slova svatý z úst ministra kultury. Klusákův projev byl mnohokrát přerušen, horko těžko ho dokončil. Kdo tam tenkrát nebyl, těžko může pochopit jakou zvláštní, nadnášející a osvobozující radost jsme cítili, jaká úžasná síla se v nás urážených a ponižovaných katolících najednou probudila, že jsme s odvahou dokázali neohroženě vmést pyšnému bolševickému panáku do tváře co si skutečně myslíme; nejenom o něm, ale i o celém tom zrůdném systému. A vůbec nám nevadilo, že nás ze všech stran fotografuje a filmuje bolševická StB. Od roku 1968 to byl skutečně první důstojný veřejný protest proti bolševické zločinné moci uspořádaný věřícími katolíky.

(celý článek naleznete v sekci „Komentáře“)

Mgr. Ladislav Malý

≡ 27. dubna 2006

PaS podpoří na 1. máje soukromé zemědělce

Politické hnutí Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) podpoří na 1. máje protestní akci soukromých zemědělců před ministerstvem zemědělství v Praze na Těšnově. Akce pořádaná Asociací soukromých zemědělců začíná od 9. hodin ráno. Soukromí rolníci z celé republiky přijdou vyjádřit před budovu ministerstva zemědělství svou nespokojenost s pomalým vyřizováním svých oprávněných restitučních nároků a se zemědělskou politikou ČSSD, která vede k likvidaci soukromých zemědělců.

Právo a Spravedlnost, na jehož kandidátkách kandidují i členové Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, má jako jednu z priorit i požadavek na vypořádání dosud sporných vlastnických vztahů vůči zemědělské půdě, urychlení průběhu pozemkových úprav a úplné vyřízení všech restitucí. Po skončení akce se účastníci vydají průvodem na Letenskou pláň, kde hodlají podpořit akci politických vězňů, kteří budou protestovat proti zločinné ideologii komunismu

Tiskový odbor DS

≡ 24. dubna 2006

Podvodníci z Unie svobody

Vládní parazitující přísavka Unie svobody – DEU se rozhodla bojovat o své zmrtvýchvstání. Plakáty purpurové barvy s anglickým nápisem „It's legal“ (Je to legální) podepsané pentagramem, které se už před několika týdny objevily v ulicích měst, jsou jejím dílem a podle unionistů má tato „partyzánská pouliční kampaň“ veřejnosti představit liberální program strany poněkud netradičně.

US-DEU, která je od roku 2002 součástí vládní koalice, je prý znovu stranou protestu. V předvolební kampani bude vystupovat jako Nová Unie svobody. Unie na plakátech dala jednoznačně najevo, že podporuje registrované partnerství, dekriminalizaci uživatelů drog a další liberální zvěrstva. Pentagram, který je spojen s anarchistickým hnutím, je podle unionistů symbolem volnosti a odporu proti stávajícím pořádkům. „Arogance moci, šikanování obyvatel úředníky, nespravedlnost, korupce, politické a ekonomické čachry, vše vymeteme z chléva, aby se lidem zbaveným špíny a smradu začalo žít lépe. Jsme opět stranou protestu,“ uvedl vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Němec.

Jsou to paradoxy. US-DEU se zde po celé volební období podílí na vytváření korupčního prostředí plného zlodějen a kriminality. Sám ministr Němec neváhal bojovat za propuštění pedofilního katarského prince s takovou urputností, že o jeho „nezaujatosti“ nemohlo být pochyb. A nyní chtějí titíž zkorumpovaní lidé „vymetat chlév“. Ano, budeme vymetat. Ale ten unionistický smrad zmizí mezi prvními!

Vladimír Svoboda

≡ 18. dubna 2006

PaS jde do voleb pod číslem 5!

Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) jde do volebního klání o poslanecké mandáty pod číslem 5! Pokud tedy chcete podpořit jedinou a skutečnou národní opozici, volte číslo 5!

Tiskový odbor DS

≡ 17. dubna 2006

V čase předvolebním…

…lze zaslechnout z úst vládních politiků cokoliv. Počítače pro každé dítě, daňové prázdniny pro živnostníky, zvýšení průměrné mzdy, snížení daní, porodné do výše až sto dvacet tisíc korun. Je toho hodně, co nám, voličům, s vážnou tváří slibují. Dávají najevo zájem o naše problémy a starosti, začnou cestovat městskou hromadnou dopravou, nasadí lidový úsměv. Pod touto falešnou maskou se však skrývá jediné. Udržet se za každou cenu u korýtka, zachovat si své prebendy. A pokud se záměr podaří, maska letí do kouta, dotyčný poslanec nalezne zpět svou obvyklou sebejistotu a jeho vystupování se vrací do normálních kolejí. Sliby jsou zapomenuty, opět se objeví arogance a lhostejnost.

Volby jsou bezesporu možností, jak vystavit vládnoucím politikům účet. Účet za jejich špatné hospodaření, skandály, neřešenou korupci a kriminalitu. A pokud má mít tento účet skutečnou váhu, musí jej podepsat co nejvíce voličů. Bohužel, mnozí lidé si pod vlivem skepse a zklamání důležitost voleb neuvědomují. Nechávají se odradit neustálým hašteřením parlamentních tlachalů, kteří samozřejmě o vysokou účast ve volbách nestojí. Proč také. Jejich věrní vždy k volbám dojdou, a je jim proto jedno, že volební účast je tragicky nízká a stále klesá (například v senátních volbách pouhých 20%!). Ještě halasně vytrubují, že mají podporu nadpoloviční většiny národa. Opak je však pravdou. Parlamentní strany nemají důvěru občanů, neboť většina z nich je nevolí.

Nyní máme po čtyřech letech opět šanci na změnu. Předchozí tři možnosti jsme nevyužili, také z toho důvodu, že jsme se nechali ošálit předvolebními sliby. Své (ne)schopnosti vládnout nám ukázali vyjma komunistů všechny parlamentní strany. A komunisté? Ti jsou dnes věrnými bratry oranžových socialistů. Všechno je to zkorumpovaná banda, která preferuje jánabráchismus. Řešením, jak z této šlamastiky ven, je volit neparlamentní stranu. Nikoliv však tu, kterou nám ve spolupráci se sdělovacími prostředky podsouvají zmanipulované průzkumy veřejného mínění, jako je to v případě Strany zelených. Tento neekologický odpad všehoschopných kariéristů by byl jistě vítanou náhražkou za umírající Unii svobody. Alespoň pro ty, kteří podporují adopci dětí homosexuály, legalizaci drog a jiná zvěrstva.

V nabídce mimoparlamentních stran však jednu přijatelnou alternativu najdeme. Je to politické hnutí Právo a Spravedlnost – Ano tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě. Politické uskupení vycházející z tradičních hodnot křesťanské civilizace, stojící na principech národních a sociálních. Tedy něco, co je na naší politické scéně vzácností. Je to poctivá šance, kterou bychom neměli znovu promarnit. A to už stojí za chvíli zamyšlení v čase předvolebním.

Tomáš Vandas

≡ 14. dubna 2006

Dělnické listy ve zvýšeném nákladu

Příznivci Dělnické strany (DS) a čtenáři Dělnických listů se opět dočkali nového čísla, které vychází v pátek 14.4.2006. Dělnické listy přinášejí zajímavý rozhovor s olympijským vítězem ve vzpírání Otou Zarembou, dále v nich najdeme profily lídrů DS na kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě, komentáře, glosy a názory čtenářů. Nové číslo je distribuováno ve zvýšeném nákladu a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách.

Tiskový odbor DS

≡ 14. dubna 2006

O předvolebních slibech

     Tak se nám ty letošní parlamentní volby nezadržitelně přibližují. S tím se také stupňují sliby politiků a řeči o blahobytu a bezstarostném životu se na nás sypou ze všech stran. Mnohé z nich by bylo spíše možné zařadit do říše pohádek, neboť státní pokladna zeje prázdnotou a stále rostoucí dluhy budou splácet ještě naši pravnuci. To však nikoho nezajímá. Naši občané přeci poslouchají pohádky rádi.

Představitelé vládnoucí ČSSD v čele s kápem Paroubkem neúnavně brázdí republiku a shlíží k občanům z oken dvoupatrového popelářského vozu, který s velkou slávou převzali z rukou britského premiéra Tonyho Blaira. Vydatně jim v tom pomáhá známý důchodce z Vysočiny Miloš Zeman se svým pojízdným knihkupectvím. Slibují nám ráj na zemi a porodné až ve výši 120 000 korun.

Pozadu nezůstává ani ODS, která přesvědčuje, že s jejich rovnou daní ušetří každý z nás. Zapomíná však říci, že úspora se bude týkat především těch majetnějších. Normální občan z podprůměrným platem (a těch je u nás většina) prakticky žádnou změnu nezaznamená. Také ostatní parlamentní strany se nenechávají zahanbit a slibují nemožné. To však již nebudu dále rozebírat. Blahobyt v podání komunistů jsme u nás zažívali dlouhých čtyřicet let a KDU-ČSL bude podporovat třeba ďábla, když za to dostane nějaké to korýtko ve vládě.

Vynechám US-DEU, která již prakticky neexistuje a po volbách zanikne docela, a zmíním ještě Stranu zelených. Ta sice není stranou zastoupenou v Poslanecké sněmovně, ale podle (zaplacených) průzkumů veřejného mínění má šanci v jejích lavicích zasednout. Co ale můžeme čekat od strany, která veřejně prohlásila, že bude říkat občanům pouze to co chtějí slyšet, a ty nepopulární kroky, které se chystá podniknout, zamlčí. Tento slepenec bývalých komunistů a podporovatelů cikánů, imigrantů a homosexuálů by v žádném případě neměl dostat šanci ovlivňovat náš budoucí život. Pokud se tak stane, běda nám.

Komu tedy dát hlas? Myslím, že volba je jasná. Přeci právo a spravedlnost pro všechny slušné lidi! Navštivte internetové stránky politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (www.pas-strana.cz) a udělejte si názor sami. Nedisponujeme sice milionovými částkami na volební kampaň a nehodláme ohlupovat voliče nesplnitelnými sliby.  V žádném případě nám ale nechybí síla a chuť vyvést náš národ z propasti, do které se pomalu, ale jistě propadá.

Petr Kotáb

≡ 12. dubna 2006

Tomáš Vandas v diskusním pořadu Českého rozhlasu

Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas byl hostem dnešního diskusního pořadu Radiofórum, vysílaném na vlnách Českého rozhlasu 1 – Radiožurnál.

Na téma justice s Tomášem Vandasem diskutovali předseda Liberálně reformní strany Milan Hamerský a poslankyně Jana Hamplová, reprezentující hnutí Nezávislých. V pořadu Tomáš Vandas mimo jiné požadoval zpřísnění kontroly práce soudců, důsledné odpolitizování justice, zrušení městské policie či zrušení Senátu, jako zbytečné a drahé instituce.

Tiskový odbor DS

≡ 10. dubna 2006

LN o politickém hnutí PaS

V dnešním vydání informují Lidové noviny o politickém hnutí Právo a Spravedlnost - Ano tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), na jehož kandidátkách do parlamentních voleb 2006 figurují i čelní představitelé Dělnické strany.

Tiskový odbor DS

≡ 10. dubna 2006

Vzhůru ke korytům

Se zájmem jsem zaznamenal opětovné založení základní organizace Strany zelených v Děčíně. Hned mne napadlo, co asi tak způsobilo, že se právě v této době dalo dohromady několik lidí, kteří akutně pocítili potřebu chránit životní prostředí a jako nejlepší způsob této aktivity si zvolili členství v politické straně. Co je spojuje se Stranou zelených, které její programové priority? Jsou to ty marxistické Uhlovy, nebo ty antikomunistické Hutkovy či Dědečkovy?

Ale ne, jenom žertuji. Samozřejmě stejně jako každý druhý v zemi dobře vím, co tento nesourodý ideový spletenec spojuje. Jsou to stoupající preference médii protěžované strany a představa, že členství v ní by mohlo napomoci k osobní kariéře zúčastněných. Uvidíme. Volby ukážou, jak tento chladný kalkul vyšel. Po volbách, zejména oněch podzimních -  komunálních, pak bude jistě zajímavé sledovat, zda tato základní organizace bude fungovat i v případě neúspěchu, nebo jejím členům opět nebudou problémy ochrany životního prostředí až do příštích voleb připadat dostatečně důležité.

Miroslav Červenka

≡ 8. dubna 2006

Odbory: Nic nového pod Štěchem

Českomoravskou konfederaci odborových svazů (ČMKOS) povede i v příštích čtyřech letech její dosavadní předseda Milan Štěch. Do čela největší odborové centrály v České republice ho v Praze zvolili delegáti sjezdu ČMKOS.

Co to znamená? Především to, že odboráři zůstanou i nadále politicky napojeni na sociální demokracii. Tuto linii zastával již bývalý šéf ČMKOS Richard Falbr, který nyní spokojeně usíná při jednání Evropského parlamentu ve Štrasburku. A Milan Štěch v ní aktivně pokračuje i ze své pozice senátora, kam jej dosadili právě socialisté, a člena ČSSD, kam poté jako výraz díků vstoupil.

Odborářská centrála tak zůstane i nadále paralyzována a neschopná dát najevo nespokojenost s vývojem v naší zemi, neschopná hájit obyčejné občany. Jen tu a tam se zmůže na divadelní protesty, které mají nabudit dojem životaschopnosti a zakrýt shnilé vedení.

Vladimír Svoboda

≡ 2. dubna 2006

Předsednictví EU nás přijde pěkně draho

Na předsednictví České republiky v Evropské unii, plánované na první pololetí roku 2009, půjde ze státní pokladny nejméně 1,8 miliardy korun (60 miliónů eur), přičemž tuto sumu bude zřejmě nutné ještě navýšit. Výdaje jsou rozložené na léta 2007 až 2009. Už příští rok se totiž začne financovat zejména personální zajištění, činnost koordinačního týmu, investovat se bude i do rozšíření kapacit Stálého zastoupení (SZ) v Bruselu, rozjedou se postupně také organizační přípravy.

V roce 2008 se pak nejvíce utratí za přípravu konferenčních prostor doma i v zahraničí, pokračovat bude personální zabezpečení, na SZ budou vysíláni noví lidé. S výdaji se počítá už i na prezentaci předsednictví. Nemalou položku budou představovat i cestovní výdaje mezi Prahou a Bruselem. Ve finále - tedy v roce 2009 - připadne nejvíce peněz na zajištění bezpečnosti a konání neformálních akcí v České republice. Naše země bude řídit unii již o 27 členských zemích - členy totiž již bude i Bulharsko a Rumunsko.

Výdaje na předsednictví nejsou v každé zemi stejné, záleží také na tom, jestli země Evropské unii předsedá poprvé, či zda už má nějaké zkušenosti a prostorové i administrativní kapacity. Podle britských diplomatů stálo vládu loňské šéfování v čele EU zhruba přes deset miliónů liber, tedy asi 420 miliónů korun. Zato Finové si pro letošní druhé pololetí už naplánovali nepřekročitelný rozpočet 52 miliónů eur (1,5 miliardy korun). Už teď je tedy patrné, že Česká republika utratí peněz daleko nejvíc a tato „prestižní“ funkce nás přijde pěkně draho.

Tiskový odbor DS

≡ 31. března 2006

DS odevzdala výroční zprávu o hospodaření

Dělnická strana (DS) splnila povinnost vyplývající ze zákona o politických stranách a hnutích a odevzdala dne 30.3.2006 do Poslanecké sněmovny výroční zprávu o hospodaření za rok 2005, včetně zprávy auditora.

Tiskový odbor DS

≡ 30. března 2006

Štafeta předána

Celkem 26 politických subjektů či koalic bude usilovat o vstup do Poslanecké sněmovny. Reálnou šanci na volební úspěch však mají pouze ty, které kandidují ve všech volebních krajích. A těch je již podstatně méně: osmnáct. Je mezi nimi i politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Na kandidátkách PaS jsou mimo zástupců jiných stran i členové Dělnické strany (DS), kteří povedou kandidátky v šesti krajích.

Dělnická strana vznikla před více než třemi roky a mezi zakladateli je mnoho bývalých význačných činitelů Republikánské strany. Právě oni, roztrpčeni politikou Miroslava Sládka, byli základním kamenem nového národně-sociálního uskupení. Tehdy byli vysmíváni, uráženi a označeni za zrádce. Čas jim však dal za pravdu.

Republikáni Miroslava Sládka nebyli schopni odevzdat nejen audit svého účetnictví za předloňský rok (jak to vyžaduje zákon), ale dokonce ani podat kandidátní listiny do nadcházejících voleb, čímž dovršili svůj definitivní pád do temnot zapomnění. Štafeta, kterou začala v minulých letech DS postupně přebírat, byla nyní s konečnou platností převzata. Vyzýváme proto poslední zbytky republikánů či spíše jednotlivce, aby vstoupili do našich řad a podíleli se na realizaci opravdové národní a sociální politiky.

Tiskový odbor DS

≡ 28. března 2006

PaS jde do voleb ve všech krajích

Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) podalo ve stanovené lhůtě kandidátní listiny ve všech 14. krajích, zároveň provedlo úhradu volebních kaucí. Z volebních lídrů PaS je šest členů Dělnické strany, čtyři jsou bez politické příslušnosti, dva členové Národního sjednocení a po jednom členové Demokratické strany sociální spravedlnosti a Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Celkově se na kandidátkách PaS objevilo na 220 kandidátů, předpokládá se, že tento počet bude ještě v následujících dnech rozšířen.

Tiskový odbor

≡ 28. března 2006

Neznámému příteli do Běloruska

Můj drahý neznámý příteli z Běloruska,

jistě se divíš, kdo Ti píše dopis, a proč vůbec Ti někdo píše až z daleké Prahy. Abych Tě zbavil znepokojení, tak hned v úvodu Ti oznamuji, že jsem byl k psaní tohoto dopisu vyprovokován událostmi v Tvé vlasti, jež se v Minsku odehrály před několika dny, a které ještě odeznívají. Vím, co chceš říct, že co je mi vlastně do toho, ať se starám o dění u nás doma a nepletu se do cizích věcí. Možná, že máš pravdu. Ale podívej, kamaráde, události v Tvé zemi se více či méně dotknou celé Evropy; a potom: je mi líto těch zbloudilých mladých lidí, kteří demonstrují, aniž vůbec vědí proč; a ti, kteří vědí proč demonstrují, vědomě zaprodávají svou vlast zednářům a sionistům, tj. současným vládcům západního světa. A tady jsme vlastně u samotné příčiny, proč Ti píši.

Píšu Ti hlavně proto, abych Tě varoval. Abych Tebe a Tvé známé a přátele varoval před režimem liberální demokracie, která po pádu bolševismu ovládla téměř celou Evropu. Liberální demokracie, řízená sionisty a zednáři, má především za úkol občana duchovně vyprázdnit, zbavit ho vší národní tradice a víry otců a připravit ho na život v multikulturní společnosti. Promiň, jistě víš co to znamená, ale zhruba si to zopakujme: aspoň tak, jak nám to sionisté a zednáři prezentují - že totiž v obcích, ve městech, v nájemních domech apod. budou žít v klidu a míru, šťastně a spokojeně společně vedle sebe např. Zulukafři, běloši, Arabové, Cikáni a různá jiná etnika se svým náboženstvím a kulturními tradicemi. Fantastické, co? Je to zrovna tak nereálné jako bolševické sny o komunismu. Výsledkem úporného snažení zednářů, tj. lámání duše bílého Evropana na jedné straně, na druhé pak nezasloužené sociální zvýhodňování barevných na úkor bílých, hrozí v Evropské unii v dohledné době krvavá občanská válka. Proto Tebe a Tvé přátele prosím, abyste se nenechali ohlupovat všelijakými těmi rádci ze Západu a spoléhali na svůj rozum.

Veškeré sdělovací prostředky v naší zemi, ale vlastně v celé Evropě, ovládají tajná bratrstva, jak už jsem zmínil, která na podkladě vědeckých psychologických metod „masírují“ mozky dnes a denně miliónům lidí. O politickém systému v Tvé zemi se jinak nevyjadřují, než že je to tzv. Lukašenkův režim. Už ale zamlčují co vlastně ten „zlý“ Lukašenko skutečně dělá pro svůj národ, jaká je ve skutečnosti ta jeho diktatura.

„Lukašenkův režim“ není žádné budování komunismu. Jistě, na vedoucích místech státního, politického a hospodářského aparátu jsou bývalí soudruzi. Podobná situace je všech postkomunistických zemích; je to na základě dohody mezi sionisty, zednáři a bolševiky, přičemž výkonou roli zde sehrál Reagan, Gorbačov; za pomoci tajných služeb došlo k tzv. revolucím, ať už u nás či v bývalé NDR. Potom se postupně rozdrobil i Sovětský svaz; vládci světa si spokojeně mnuli ruce a brousili zuby na kořist. Ruský národ může děkovat Putinovi, že ho zachránil od hladu a duchovní devastace, všeobecného zmatku a rozkradení národního majetku ve velkém.

„Lukašenkův režim“ je bezesporu autoritativní režim, nikoliv ale režim komunistický – jak se ho nám snaží vykreslit zednářská média. V současném světě, kdy Evropa vymírá – a to i tam, kde bolševici nevládli - liberální demokracie se stává se svojí parlamentní žvanírnou stále větším přežitkem a překážkou v obraně národů a Evropy vůbec. Hlavním vnějším nebezpečím pro Evropu, tedy i pro vás, je a bude v příštích letech zcela nepochybně Islám s jeho expanzivní politikou. Evropské zednářské vlády dělají, jakoby to neviděly; dokonce se islámským duchovním omlouvají za banální marginality. Poníženě škemrají o přízeň u vlád islámských zemí a slibují, že už příště budou hodní. To jenom dokazuje, že nejen vlády, ale i celá politická struktura vládnoucích sionisticko-zednářských kruhů v Evropské unii jsou slabé, prohnilé, proto se vyhýbají otevřené konfrontaci se zlem; vůči svým protivníkům ztrácejí drive. Co bude následovat? Stále větší požadavky muslimů, stále větší drzost jejich duchovních, stále ostřejší krvavé útoky mladých muslimů na bílé Evropany a jejich majetek. Evropu nezachrání prohnilá a zkorumpovaná sionisticko-zednářská demokracie, nýbrž autoritativní režim, postavený na upřímném vlastenectví a křesťanské víře, jež bude naplňovat sociální a kulturní požadavky svého národa a bude odhodlaný se zbraní v ruce bránit svůj národ a tedy Evropu. Od nás z Prahy se mi takovým režimem jeví Putinovo Rusko a vaše Lukašenkovo Bělorusko.

„Lukašenkův režim“ dává svému národu svobodu, práci, chléb, teplo do domovů. Brání svůj národ před záplavou té špíny – ať už jsou to drogy, pornografie, prostituce, speciální ochranné zákony pro homosexuály a lesby, systematické rozbíjení rodin, masová nezaměstnanost, rozkradení a rozprodání národního majetku a jiné a jiné - která by se na Bělorusko ze Západu vylila, pakliže byste si zvolili zednářskou pluralitní liberální demokracii.

Moje země byla a je rdoušena hrabivými prsty sionistických globalizátorů a nemá naději na únik. Národní bohatství, které jsme za desetiletí často otrockou prací vydupali ze země, bylo ve velkém prodáno do zahraničí a z velké části rozkradeno – pro ilustraci Ti musí stačit, že jsme, my Češi, obohatili světový slovník o slovo vytunelovat/tunelování – znamená to, že kdosi tajně převedl finanční aktiva ze státního podniku či banky na svůj účet nebo svoji firmu, přičemž šikovným způsobem obešel stávající zákonnou džungli. Taková je bohužel hořká pravda. A máme svobodu? Ano, můžeme říkat téměř cokoliv, leč nic si nepomůžeme; můžeme demonstrovat, leč nic nedosáhneme; můžeme cestovat kamkoliv, leč nemáme na cestování peníze. V mé vlasti se všecko točí kolem peněz; ty ovšem prostý člověk nemá a mít nikdy nebude. Otrok nemusí být jen na galejích či v Gulagu, ale může sedět i doma a s obavami očekávat exekutora.

Můj příteli z Běloruska, snažil jsem se Ti – možná nedostatečně a zmateně, ale zato upřímně – v krátkosti vyjádřit svůj pohled na poměry v mé vlasti a vysvětlit důvody mého dopisu Tobě; současně vyjádřit překvapení a obavy z demonstrací Tvých krajanů proti zajisté autoritativnímu režimu panujícímu u vás doma. U nás ale – po zkušenostech z liberální demokracie - má váš autoritativní režim zdravého rozumu mnoho a mnoho sympatizantů.

Nedopusťte, Ty a Tví přátelé v Bělorusku, aby vaši zem ovládli sionisticko-zednářští globalizátoři ze západní Evropy a USA; mocné Rusko spojené s Tvou zemí, stojící na národních tradicích a vlastenectví, křesťanských duchovních hodnotách a kultuře, je do budoucna jedinou nadějí Evropy.

Přeji vše dobré národu Běloruska, braňte svou suverenitu! Tvůj přítel z Prahy.

Mgr. Ladislav Malý

Pozn.: Dopis by zaslán na vědomí Velvyslanectví Běloruské republiky

≡ 26. března 2006

Zlínský kraj: V čele PaS Bohumil Šuléř

Bohumil Šuléř povede kandidátku politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) ve Zlínském kraji do parlamentních voleb. Rozhodli tak delegáti krajské konference, která se uskutečnila v sobotu 25.3.2006 v Kroměříži. Jednání se také zúčastnili předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas a předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka. Na druhém místě kandidátky je Mgr. Alena Vlčková, podnikatelka ze Vsetína a členka Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, na třetím místě figuruje ing. Josef Drda, generální ředitel podniku ze Slušovic.

Bohumil Šuléř (62) je politický činný již od počátku devadesátých let minulého století. Dlouhá léta byl členem Republikánské strany, kde zastával nejrůznější funkce v krajské organizaci a následně i ve vedení strany. Od roku 2003 je členem Předsednictva DS. Vyučil se v oboru zámečník - opravář. Po vyučení pracoval jako strojní dělník do nástupu voj. zákl. služby. Po ukončení vojenské zákl. služby nastoupil jako zámečník do STS Kroměříž. Později byl jmenován do funkce technologa. Při zaměstnání studoval na SZTŠ ve Strážnici, kde také získal maturitní vysvědčení.Po listopadu1989 začal podnikat. Jeho záliby jsou střelectví, automobily a udržování si fyzické kondice. Je ženatý, má dvě děti a jednu vnučku.

Tiskový odbor DS

≡ 23. března 2006

PaS: Podána kandidátka Jihočeského kraje

Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) dnes zahájilo v Jihočeském kraji odevzdávání kandidátních listin pro parlamentní volby, které se uskuteční ve dnech 2.-3. června 2006. Lídrem PaS v Jihočeském kraji je místopředseda Dělnické strany (DS) Jiří Štěpánek. Nyní budou následovat v dalších dnech i ostatní kraje, aby byl dodržen požadovaný termín 28.3.2006 do 16. hodin. PaS rovněž již provedlo úhradu volebních kaucí ve všech 14. krajích.

Tiskový odbor DS

≡ 22. března 2006

Fémová vražda

Občanský institut v Praze v roce 2005 vydal knihu amerického autora Whittakera Chamberse „Svědek“; volně na ní navazuje kniha maďarské historičky Mária Schmidt „Zákulisní taje“. V této nesmírně zajímavé knize autorka popisuje svoje bádáni v budapešťských archivech o politických procesech ve střední Evropě z doby bolševické zvůle. Když popisuje praktiky komunistických tajných služeb, tak cituje z výpovědi jednoho sovětského důstojníka KGB: „…při likvidaci politických nepřátel s oblibou (KGB) používá takové techniky, které donutí oběť k sebevraždě anebo jako sebevražda vypadají.“ (str. 57 cit. knihy). Na téže stránce autorka uvádí pořekadlo KGB: Vraždu dokáže spáchat kdejaký pitomec, ale zařídit přirozenou smrt, to si žádá umělce! A potom autorka uvádí z archivů několik známých případů „uměleckého tvoření“ důstojníků KGB. Ovšem je třeba upozornit, že rozvědky zemí sovětských satelitů nezůstávaly ve své „umělecké tvořivosti“ za svými učiteli pozadu, viz např. „sebevražda“ Jana Masaryka z března roku 1948.

Pořekadlo KGB mně napadlo hned po té, co jsem slyšel zprávu o smrti Slobodana Miloševiče. Několik dní před jeho smrtí v haagském vězení „spáchal sebevraždu“ i bývalý president Srbské Krajiny Babič. Celkem bylo zesebevražděno v haagském kriminále šest významných politických a vojenských představitelů srbského národa! A to před očima světové veřejnosti, v záři reflektorů televizních společností, na mezinárodním soudu proti tzv. zločinům na lidských právech!

Není pochyb o tom – aspoň pro mne - že Slobodan Miloševič byl „uměleckým výkonem“ kata sprovozen ze světa. Kdo stál za jeho „záhadnou“ smrtí? I když si položíme onu známou otázku Qui bono? odpověď není snadná. Osobně se domnívám, že na něm a na jeho druzích byla vykonána poprava iniciovaná radikálními kruhy z řad bohatých muslimů žijících v arabských zemích – neboť to byli oni, tito lidé, kteří vydatně pomáhali, penězi, zbraněmi a vším možným, zejména pak mediálně, albánským zločincům z UCK vyhánět Srby z území Kosova, jež odjakživa patřilo a patří Srbům. Navíc v boji proti srbskému národu stáli muslimové v jednom šiku se sionisty a zednáři z USA a Evropské unie. Téměř celý svět se spiknul proti malému srbskému národu v tom roce 1999. Stydím se za českou vládu, že i ona tenkrát stála na straně agresorů!

Mučednická smrt S. Miloševiče – podle mého názoru – bude mít paradoxně jeden pozitivní aspekt, totiž že lidé, kteří ukrývají a pomáhají hrdinnému generálovi srbské armády Ratko Mladiči a básníku Karadžičovi, budou více motivováni ve svém úsilí o záchranu jejich života, vědomi si faktu, že jejich zatčení se rovná smrti.

Svou smrtí se tak Slobodan Miloševič zařadil mezi mučedníky hrdinného národa Srbů, kteří bojovali za svobodu svého národa proti turecké agresi, proti nacistickým okupantům i proti té poslední islámsko-sionisticko-zednářské agresi USA a Evropské unie.

S. Miloševič a vize jeho socialistické strany o politickém uspořádání státu je na hony vzdálená představám uspořádání křesťanského státu, nicméně je třeba vyzdvihnout jeho lásku k vlasti a národu, statečnost v obraně spravedlivých požadavků Srbů a Černohorců, i jeho pozdější návrat do srbské pravoslavné církve. Skláním se před Vaší památkou, pane presidente svobodné Jugoslávie, Slobodane Miloševiči!

Ladislav Malý

≡ 21. března 2006

Poslanecké komedie

Daleko lépe než poslanecký nebo senátorský průkaz by drtivé většině našich zákonodárců slušel divadelní kostým. Přesvědčili mne o tom další ze svých komedií, kterou sehráli občanům České republiky. Na potkání totiž za zoufalého lomení rukama kdekomu vyprávějí báchorky o tom, jak se jim příčí nesmyslné výhody, které poslanecký či senátorský mandát poskytuje, a jak strašně moc rádi by se jich zbavili. Div, že při těchto výstupech neroní slzy a neprosí pána boha, aby s tím konečně něco udělal. Jeden by je snad až politoval.

Že to myslí opravdu vážně se snaží dokázat tím, že po dlouhých průtazích schválili návrh na odejmutí alespoň jedné ze svých výsad - možnosti jízdy zdarma městskou hromadnou dopravou. Mnoho našich spoluobčanů jim za to tleská, netušíce, že z toho opět jako vždy nic nebude. Poslanci totiž odmítli zkrátit lhůtu na projednání tohoto návrhu, což v praxi znamená, že jej do voleb v žádném případě nemohou stihnout projednat. Ten tak po volbách automaticky skončí v koši, neboť nově zvolené obsazení Poslanecké sněmovny se již návrhy toho minulého obsazení nezabývá.

Pěkně vymyšlené to mají. Nemám pravdu? Přesně podle rčení o vlku, který se nažere a koza při tom zůstane celá.

Dělat z občanů České republiky blbce je ale pro naše zákonodárce věc naprosto běžná a normální. Jestlipak si ještě vzpomínáte na údajně nedopatřením zvýšené platy, které slíbili v co nejkratší době snížit zpět na původní výši? Kde je těmto jejich slibům konec? Platy nejsou sníženy na původní úroveň dodnes, a co víc, od letošního ledna byly opět zvýšeny.

Jsem přesvědčen, že je již načase učinit přítrž těmto trapným hrám, kterými se nám všem bez jakýchkoliv  okolků vysmívají. Možnost tak učinit nám dávají letošní volby do Poslanecké sněmovny, ve kterých musíme zvolit takové zástupce, pro které nebudou královské výsady a naditá prkenice tím nejhlavnějším a nejdůležitějším.

Znamená to nevolit žádnou ze stávajících parlamentních stran, ale vybrat subjekt nový, pro který nebude na prvním místě vlastní prospěch, ale bude mu ležet na srdci především blaho naší země a našeho národa. Záruku takového jednání nám skýtají zástupci politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě, kteří jsou připraveni začít ihned pracovat ku prospěchu nás všech.

Petr Kotáb

≡ 21. března 2006

PaS ve Středočeském kraji povede František Červenka

Kladno – Lídrem Středočeského kraje za politické hnutí Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, Ne korupci a kriminalitě (PaS) pro parlamentní volby 2006 byl dne 17.3. na krajské konferenci v Kladně zvolen předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka.

František Červenka pracuje jako knihkupec, je mu 40 let a je otcem tří malých dětí. Před listopadem 1989 působil v prostředí křesťanského samizdatu a za tuto činnost byl mnohokrát vyslýchán a perzekvován StB. Po listopadu 1989 patřil k zakládajícím členům Demokratické unie (DEU). Působil rovněž ve vedení Strany konzervativní smlouvy a Pravého bloku, kde byl místopředsedou. Je rovněž členem předsednictva Akce Národní Obnovy (A.N.O.) a místopředsedou Svatováclavského národního sněmu. V současné době je předsedou politické strany Národní sjednocení (NSJ), která se spolu s dalšími čtyřmi stranami podílí na projektu Právo a Spravedlnost.

Na druhém místě bude kandidovat předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Jan Broj (75 let), který celý svůj život věnoval boji proti komunismu, za což byl komunisty vězněn a jeho otec byl za svoji odbojovou činnost proti bolševikům popraven. Jan Broj rovněž působil jako předseda Agrární strany a poradce prezidenta Václava Havla pro otázky zemědělských restitucí. Broj dodnes pracuje jako soukromý zemědělec na svém statku ve Zdicích u Berouna. Na třetí místo byl zvolen předseda PaS Bc. Petr Valeš, který působí jako ekonomický poradce. Na dalších místech budou kandidovat členové Dělnické strany, která se na projektu spolu s Republikánskou (agrární) stranou zemědělského a malorolnického lidu rovněž podílí. Kromě těchto pěti stran se na projektu podílí i řada občanských sdružení a nezávislých osobností vlastenecké a konzervativní scény.

Národní tisková agentura

≡ 18. března 2006

Tomáš Vandas lídrem PaS v Pardubickém kraji

Předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas byl na jednání krajské konference v Pardubicích zvolen lídrem politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) pro nadcházejících parlamentní volby v Pardubickém kraji. Konference se rovněž zúčastnili předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka a předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Jan Broj.

Po svém zvolení poděkoval Tomáš Vandas přítomným delegátům za projevenou důvěru a vyjádřil přesvědčení, že PaS, ve volbách podporovaný DS, NSJ, DSSS a Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu, dosáhne ve volbách výrazné podpory zejména u těch občanů, kteří jsou znechuceni politikou a hledají důvěryhodnou alternativu vůči stávajícím zkorumpovaným parlamentním stranám.

Tiskový odbor DS

≡ 15. března 2006

Stanovisko DS ke schválení homosexuálních svazků

Dělnická strana (DS) považuje přijatý zákon o registrovaném partnerství homosexuálů za první krok k totální likvidaci tradiční rodiny jako zdravého základu každé civilizované společnosti. Tatínek Karel a maminka Josef - to bude za nějaký čas nový model „rodiny“, prosazovaný pseudohumanisty, liberály a dalšími pochybnými zastánci občanské společnosti.

Lze očekávat, že za krátkou dobu vznesou homosexuálové svůj další požadavek: adopce dětí. Zvrácenosti a nechutné perverznosti jsou nyní posvěceny Poslaneckou sněmovnou a paradoxně mají pečeť zákona.

Tiskový odbor DS

≡ 11. března 2006

Stanovisko DS k úmrtí Slobodana Miloševiče

Dělnická strana (DS) přijala zprávu o úmrtí bývalého jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče s velkým zármutkem. Odešel člověk, syn hrdého srbského národa, jenž do poslední chvíle odmítal rozpad své vlasti, s odvahou čelil vojenské agresi NATO a nikdy nezradil svůj národ.

Vinu na smrti Slobodana Miloševiče nese jednoznačně Mezinárodní soudní tribunál v Haagu (ICTY), který ho věznil nemocného více než čtyři roky, aniž soud vynesl rozsudek. Na tuto skutečnost upozornila DS v otevřeném dopise vrcholným ústavním činitelům České republiky (14.12.2005) se žádostí, aby se zasadili o jeho propuštění z vazby. ICTY vědomě nechal Miloševiče zemřít, když zamítl jeho žádost o léčení v Rusku, i když věděl o jeho těžce podlomeném zdraví.

Slobodan Miloševič odešel se vztyčenou hlavou. Do poslední chvíle odmítal vznesená obvinění a pokládal je za politicky účelová a zmanipulovaná. Nedostatek důkazů v jeho neprospěch soudní řízení neustále protahovalo a verdikt se již nedozvíme. I proto je nutné pohlížet na jugoslávského exprezidenta jako na nevinnou osobu.

Tomáš Vandas

Předseda DS

≡ 11. března 2006

V čele PaS Libereckého kraje Jindřich Nestler

V pátek 10.3.2006 se uskutečnila v libereckém Grandhotelu Zlatý lev krajská konference politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Hlavním bodem jednání, kterého se zúčastnili členové koordinačního výboru PaS, předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas a předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka, byla volba lídra pro parlamentní volby. Tím byl jednohlasně zvolen třicetiletý Jindřich Nestler z Harrachova, člen Předsednictva DS. Ten vzápětí ve svém proslovu poděkoval za projevenou důvěru a vyjádřil přesvědčení, že v nadcházejících parlamentních volbách dosáhne PaS velmi dobrého výsledu a že je nadějí pro zklamané občany, kteří nemají důvěru v současné parlamentní korytáře.

Po skončení jednání proběhla tisková konference, na níž byli přítomní novináři seznámeni s manifestem a hlavními programovými body PaS.

Tiskový odbor DS

≡ 10. března 2006

Otevřený dopis předsedovi České biskupské konference

Janu Graubnerovi

Vážený otče biskupe,

ne že bych stůj co stůj vyhledával četbu Katolického Týdeníku; jako katolický křesťan vyznávající tradiční hodnoty Církve se naopak vyhýbám četbě všeho zavádějícího, škodlivého a rozkladného – už pro zachování svěžesti své duše a morální integrity. Leč život přihází různé události a k člověku se nechtěně dostanou různé informace, nad kterými jenom kroutí hlavou a ptá se, jak vůbec je toto možné.

Druhem takové informace je zpráva z KT č. 5 z letošního roku, že ČBK považuje za nepřijatelné tzv. přetahování věřících z jiné náboženské denominace do katolické Církve.

V praxi to znamená, že ČBK se staví proti laickému apoštolátu, tj. povinnosti nás věřících, kterou nám přikázal sám zakladatel Církve, evangelizovat – chcete-li i „přetahovat“- naše odloučené bratry a spoluobčany a usilovat tak o jejich návrat do svaté katolické Církve. A nejen to: rozhodnutí ČBK odporuje i slovům Ježíše Krista, jakožto hlavy Církve, v které jste Vy biskupem, otče Graubnere: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium!“ (Mk 16, 15) A sv. Pavel, Apoštol národů, říká: „Hlásání evangelia (…) mně bylo uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal.“ (1.Kor 9.16) V té samé knize a kapitole ve verši 19 – 23 názorně ukazuje nám, laikům, ale i vám klerikům, jak se takové získávání nových lidí pro církev v praxi provádí. A to všechno – ta slova Kristova, sv. Pavla, církevních Otců a mnohých jiných - máme na začátku 21.století z rozhodnutí ČBK odhodit jako nepotřebnou veteš?

Rozhodnutí ČBK, tak jak o něm informoval KT č. 5, je jeden z mnoha důkazů, že vedení katolické církve v Čechách, ale nejen zde, zavleklo Církev do hluboké krize s konečným cílem ji protestantizovat a demontovat z ní právě ty hodnoty, které byly po dva tisíce let pro lidstvo tak přitažlivé a jež vytvořily euroatlantickou civilizaci. Utěšují mne jen slova Kristova: „… a brány pekelné ji nepřemohou!“

S úctou Váš

Mgr. Ladislav Malý

≡ 5. března 2006

Redakce DL se setkala s Otou Zarembou

V sobotu 4. března se v Bohumíně uskutečnilo setkání redakce Dělnických listů s olympijským vítězem ve vzpírání Otou Zarembou. Setkání byl přítomen i předseda Dělnické strany Tomáš Vandas a předseda Výkonné rady Českého svazu vzpírání Emil Brzóska. Redakce DL položila panu Zarembovi několik otázek týkajících se jeho sportovní kariéry i období po skončení aktivní činnosti. Ze zajímavé akce byla pořízena fotoreportáž a celý rozhovor přineseme v novém číslem Dělnických listů, které vyjdou začátkem měsíce dubna.

Tiskový odbor DS

≡ 3. března 2006

Zelení prý umožní homosexuálům adopci dětí

Vyloženě nechutné návrhy předkládá veřejnosti ve volebním programu pro letošní volby předseda Strany zelených Martin Bursík. Zelení se prý hodlají bít za „práva“ homosexuálů a chtějí podpořit nejenom registrované partnerství, ale navíc by rádi umožnili homosexuálním párům také adopci dětí.

Na to, že takové pokusy přijdou, upozorňují odpůrci svazků osob stejného pohlaví již delší dobu. Že se ale tyto zvrácené návrhy objeví tak brzy, nečekal asi nikdo z nás. Nakonec jsme se jich dočkali v podání tzv. ekologické strany, která se však více než o ochranu životního prostředí zajímá o zajištění všelijakých výhod homosexuálům, cikánům a imigrantům.

Nedej bože, aby tato strana uspěla v letošních volbách a zaujala pozice v lavicích Poslanecké sněmovny. Myslím, že by z jejich strany na sebe nenechala dlouho čekat snaha o zajištění „práv“ třeba pedofilům – ti přece také mají rádi děti, nekrofilům a dalším zvrhlíkům.

Zelení se hájí, že svými návrhy podporují zájmy a práva dítěte. Zapomínají však přitom na jednu věc. Že dítě má především právo žít v normálně fungující rodině, po boku otce a matky.

Petr Kotáb

≡ 2. března 2006

Generále Mladiči, nedejte se!

Hon pořádaný na generála Mladiče je jasným důkazem nevyvážené politiky světového společenství – tzv. demokratického světa řízeného Spojenými státy. Zatímco jsou srbští představitelé zatýkáni a stíháni po celém Balkáně, tak kupříkladu v tzv. kosovské vládě zasedají albánští gangsteři, ovšem za plné podpory „demokratických“ politiků ostatního světa. Generál Ratko Mladič je jen pouhou částí mozaiky, jak se Evropská unie a USA snaží pošlapat Srbsko, jeho vlastenecký duch, silné náboženské cítění a touhu nezaprodat se.

Prezident Miloševič je držen několik let ve vazbě u „haagského mezinárodního soudu“ a jednání se neustále protahuje, neboť návrat osvobozeného prezidenta do vlasti by znamenal konec kolaborantské bělehradské vlády, která je držena u moci americkými dolary a zbraněmi. Tato „demokratická“ vláda nemá podporu skutečných srbských vlastenců a je si toho sama dobře vědoma. Má strach. Trest, který stihl rychlodemokrata Djindiče je pro ní varující.

Generál Mladič je prezentován jako odpudivá postava z béčkových amerických hororů, aby evropská veřejnost tolerovala jeho zatčení a následné odsouzení. Skutečnost je však jiná. Nejsou důkazy, které by jasně určovaly generálovu vinu. Pravda, mluvíme zde o skutečných důkazech, ne o podvrzích z dílen CNN či CIA. Uvědomme si, že Mladič pouze plnil svojí přísahu jako voják, který bránil celistvost země a snažil se ochránit srbské civilní obyvatelstvo žijící mimo srbské území před chorvatskými a bosenskými gardami. On byl velitelem pravidelné armády a polovojenskými jednotkami, které se dopouštěly zločinných excesů, opovrhoval.

Stejně jako Miloševič je i Mladič symbolem, a to velmi nebezpečným. Nebezpečným pro všechny, kdož chtějí zaprodat Srbsko, odnárodnit ho a začlenit do evropských bruselských struktur. Musíme si uvědomit, že valná většina Srbů nezapomněla na Kosovo. Současná vláda však zavírá oči nad okupací této nedílné součásti dnešní Jugoslávie.

Zatímco dnes je česká veřejnost zahlcována pofidérními Mladičovými činy, nikoho už nezajímá, co se dnes děje Srbům v Kosovu. Co se píše v českých novinách o zapálených pravoslavných kostelech a povražděných knězích albánskými bandami? Kdo zná, v jakém strachu žijí srbské enklávy obklopené Albánci, kteří moc dobře vědí, že „demokratický svět“ jim vše promine? Dnes je nad slunce jasné, že americká agrese proti Srbsku v roce 1999 (posvěcená kavárenskými liberály a tlachaly v čele s Havlem) byla motivována pouze ekonomickými zájmy nadnárodních monopolů, protože o nějaké „genocidě“ albánského obyvatelstva nemůže být řeči. Pravým cílem byla bohatá ložiska uhlí a lignitu, která byla konfiskována do amerických rukou. Bělehrad jen poslal do Kosova vojensko-policejní síly, aby tam obnovily ústavní pořádek a pozatýkaly albánské narkobarony, maskované pod pláštíkem tzv. Kosovské osvobozenecké armády.

Takže, kdyby se dnes do Bělehradu vrátil prezident Miloševič a generál Mladič, došlo by zřejmě brzy k velkým politickým změnám a současná srbská vláda by se asi uchýlila do exilu. Vládní vlastenecké síly by vyvíjely tlak na OSN, aby byl vyřešen status Kosova a tato posvátná srbská půda byla znovu navrácena pod bělehradskou správu.

Generále Mladiči, jistě nadejde doba, kdy se vrátíte domů jako hrdina a budete očištěn od všech účelových obvinění. Váš návrat by byl velkou posilou pro všechny srbské vlastence a smrtelnou ranou pro současné vládní zrádce.

Jiří Štěpánek

≡ 27. února 2006

Bude humor cenzurován?

Českou republikou začíná otřásat další „rasistická“ aféra. Tentokrát k jejímu rozpoutání stačila maličkost – humorný dotazník týkající se cikánských výletů do Anglie, který kdosi vytvořil pro pobavení svých spoluobčanů. Přestože zmíněný dotazník koluje mezi občany již delší dobu, různí obhájci (nad)práv menšin se teprve nyní začínají probouzet a předhánět ve vylíčení údajné zrůdnosti a nebezpečnosti tohoto vtipu, a volají po co nejrychlejším odhalení a co nejtvrdším potrestání autora.

Češi si dokáží dělat legraci z čehokoliv a z kohokoliv. Vtipy o blondýnách, kominících, policajtech a dalších plní stránky novin a časopisů, a každý se jim rád zasměje. Pokud se však někde objeví vtip týkající se cikánské minority, je okamžitě zle, a začíná hon na čarodějnici, ohavu ohavnou a odpornou, která si dovolila udělat takovýto „nechutný“ a „zavrženíhodný“ skutek.

Není to zase tak dlouho, co byl z rasismu obviněn i premiér Jiří Paroubek, a to z toho důvodu, že se smál vtipům o cikánech v podání Jiřího Krampola. Pan premiér samozřejmě ihned přispěchal s prohlášením, že v žádném případě rasisticky nesmýšlí, a že pro něj samotného je nepřijatelné, urážlivé a rasistické i slovo černoch. Mnohem výstižnější je prý slovo afroameričan. Světe div se, černoch již tedy není černochem, ale afroameričanem, třebaže o existenci Ameriky nemá ani sebemenší tušení a nerušeně si žije v klidu svého pralesa. Když tedy černoch není černochem, znamená to, že já sám, ač bílé pleti, již nejsem bělochem? Kým tedy jsem, pane Paroubku?

Myslím, že je již konečně načase zanechat honu na bluda a přestat označovat humor za projev rasové nesnášenlivosti. Pánové a dámy ze všelijakých (pro)cikánských spolků by měli raději začít dělat něco užitečnějšího, než jen obviňovat kdekoho z nenávisti vůči cikánské menšině. Věřím, že košťata a lopaty by jim velmi slušely, a že jejich činnost s těmito nástroji by nám všem prospěla daleko více, než neustálé pokusy o hledání nepřítele tam, kde není a nikdy nebyl. Humor je kořením života a my si jej v žádném případě od nikoho cenzurovat nenecháme!

Petr Kotáb

≡ 26. února 2006

PaS: Jihočechy povede do voleb Jiří Štěpánek

Tábor – V sobotu 25. února se v Táboře uskutečnila krajská konference politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Konferenci byli přítomni členové Koordinačního výboru PaS - Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany (DS), František Červenka, předseda Národního sjednocení (NSJ) a Jan Broj, předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Po úvodních projevech následovala volba lídra Jihočeského kraje pro nadcházející parlamentní volby, kterým se stal Jiří Štěpánek, místopředseda Dělnické strany. Ten vzápětí poděkoval za důvěru a zdůraznil, že projet PaS má velkou naději oslovit nezanedbatelnou část nespokojených a zklamaných občanů.

Jiří Štěpánek se narodil 5. března 1972 v Praze, absolvoval Střední průmyslovou školu dopravní. V devadesátých letech postupně vykonával funkci mistra skladu, referenta nákupu a obchodního referenta prodeje. Od roku 1990 je politicky i publikačně činný, uveřejnil desítky článků a komentářů v několika politických týdenících (Republika, České listy, Dělnické listy), v nichž se věnoval jak domácím událostem, tak zahraničním otázkám. V letech 1996 – 1998 byl členem Zastupitelstva hl. města Prahy (ZHMP). Jako člen Kulturního výboru ZHMP se spolupodílel na udělování grantů pražským kulturním zařízením. Je zakládajícím členem Dělnické strany.

Po skončení jednání následovala tisková konference, na níž byli přítomní novináři seznámeni s Manifestem PaS a programovými prioritami.

Tiskový odbor DS

≡ 25. února 2006

Jak jsem šel pro vlnu a vrátil se ostříhán

Nechtělo se mi vstávat toho kalného rána 22. února, ale slíbil jsem, že se půjdu podívat na soudní proces Národního sjednocení (NSJ) versus týdeník Respekt a podpořit kamarády z politického apartheidu; a pak také kvůli sobě, neboť i já jsem v  inkriminované době byl v řadách žalující konzervativní strany. A tak jsem se přemohl a vyšel do ulic. A později jsem nelitoval, neboť jsem byl svědkem něčeho, co by jako vypadlo přímo z pera E. Ionesca.

Na chodbě před dveřmi č.155 Městského soudu v Praze se nás sešlo několik věrných bojovníků za pravdu; naši odpůrci, kteří nás loni v létě ve svém týdeníku napadli a urazili na cti, byli dva: advokát Ondra a jednatel společnosti PRESS, vydavatel Respektu, J. Spurný. Oč v procesu jde? Vloni nás týdeník Respekt v souvislosti s dopisem presidenta V. Klause, jenž adresoval politické straně NSJ, označil za neonacisty, čili jakousi spodinu, s níž není radno vůbec hovořit. Proti tomuto jejich výroku podala NSJ v osobě svého předsedy na Respekt soudní žalobu. Podobně by se měl zachovat každý člověk, jemuž záleží na své cti a dobrém jménu, o to více, jedná-li se o politickou stranu, jež hájí konzervativní křesťanské hodnoty.

Proces začal přesně v devět hodin, předsedkyní soudu byla JUDr. D. Stamidisová, známá už z jiných podobných, řekněme politických procesů. Hned v úvodu, po ověření totožnosti obou stran, aniž předsedkyně soudu řádně poučila o právech a povinnostech jednajících stran, došlo k verbální potyčce mezi naším advokátem JUDr. V. Petrů a paní předsedkyní. Vyčítala nám formální chyby v žalobě, že nemáme podací lístek z pošty, a podivovala se, že původní žalobu rozšiřujeme o další apod. Jako důkazní materiál proti žalované straně paní předsedkyni ani nezajímal program strany NSJ, stačí prý stanovy. Jak lze ze stanov vyčíst, že se jedná o neonacistickou stranu..?

F. Červenka, předseda NSJ, si doma nastudoval řeč, v které chtěl dokonale vyvrátit a rozbít plivanec Respektu o neonacismu NSJ. Jeho pečlivá příprava však vyšla naprázdno, neboť doktorka obojího práva Stamidisová nechtěla vůbec slyšet jeho názory; dělalo to dojem, jakoby už měla předem ve věci jasno. Žádné důkazy, jež by vyvrátily nařčení Respektu, se nečetly; a navíc v rozsudku uvedla, že F. Červenka byl soudem napomenut pod pokutou padesáti tisíc korun za rušení soudního líčení.

Vše se odehrálo velmi rychle. Po krátké přestávce jsme šli vyslechnout rozsudek. Naše žaloba na Respekt byla zamítnuta. NSJ je a zůstává – podle rozhodnutí Městského soudu v Praze – neonacistickou politickou stranou. Pak je ale divné, že soud na NSJ vzápětí nepodal žalobu pro trestný čin podpory politického hnutí směřující k potlačení lidských práv občanů (§260 tr. zák.)! Navíc musíme advokátovi žalované strany, tj. JUDr. Ondrovi, zaplatit sedm a půl tisíc korun za jeho přítomnost u soudu. Sedm a půl tisíc…! Kolik důchodců musí za tuto sumu žít celý měsíc, a tady to vysedí za hodinu jeden advokát!

Doktorka obojího práva Stamidisová podala hotový rozsudek do rukou JUDr. Petrů a se slovy: „Soud skončil, můžete odejít!“, spadla opona absurdního divadla.

Ladislav Malý

≡ 22. února 2006

Projekt PaS získává podporu veřejnosti

Stále více občanů vyjadřuje podporu politickému hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě. Při našich setkáních, krajských konferencích a při rozdávání propagačních materiálů se čím dál častěji setkáváme s kladnými reakcemi na spojení pěti politických subjektů, které chtějí společnými silami, na principech konzervativních, národních a sociálních, zastavit devastaci a úpadek naší společnosti. I na adresu Dělnické strany docházejí dopisy, e-maily či telefonická přání na úspěch v nadcházejících parlamentních volbách. Děkujeme a vzkazujeme: Vaší důvěru nezklameme! Volte PaS – jedinou národní opozici!

Tiskový odbor DS

≡ 18. února 2006

Ladislav Tůma povede PaS v Ústeckém kraji

Děčín – Bývalý místostarosta Chomutova Ladislav Tůma byl delegáty krajské konference politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) zvolen lídrem Ústeckého kraje pro nadcházející parlamentní volby. Ladislav Tůma je členem Dělnické strany a podle svého vyjádření chce své dlouholeté zkušenosti z komunální politiky využít i v politice parlamentní. V předvolební kampani se chce zaměřit na nerozhodnuté a zklamané voliče, kteří nemají důvěru v politikaření a rozdělování křesel v podání stávajících parlamentních stran.

Konference se rovněž zúčastnili představitelé stran, které kandidátku PaS plně podporují: Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany (DS); František Červenka, předseda Národního sjednocení (NSJ); Jan Broj, předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Na projektu PaS se podílí i Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu v čele s docentem Josefem Poláchem. Tomáš Vandas ve svém příspěvku vyzdvihl programové priority, s jakými PaS do volebního klání půjde. Jde především o vymahatelnost práva a boj proti korupci, obnovení trestu smrti, podporu rodiny, radikální omezení imigrace a snížení daňové zátěže českým podnikatelům a živnostníkům. Předseda NSJ František Červenka přítomné seznámil se zněním memoranda u příležitosti návštěvy prezidenta Polské republiky pana Lecha Kaczyńského v České republice.

Tiskový odbor DS

≡ 16. února 2006

Stanovisko Dělnické strany

Dělnická strana (DS) vítá rozhodnutí prezidenta České republiky Václava Klause vetovat zákon o registrovaném partnerství homosexuálů. Tento návrh zákona nejen nepřípustně kopíruje uspořádání obvyklé pro tradiční a odvěkou instituci manželství a rodiny, jak trefně pan prezident poznamenal, ale zároveň by byl prvním krokem k legalizaci amorálních zvráceností. Mezi ně můžeme počítat nový model rodiny, podle představ homosexuálů, kdy tatínek bude Karel a maminka Josef.

Prezident republiky zaslouží poděkování za to, že nepodlehl tlaku nejrůznějších pseudohumanistů a (pro)homosexuálních spolků a nadále zachovává svůj neměnný postoj.

Tiskový odbor DS

≡ 16. února 2006

Děkujeme, pane prezidente!

Prezident české republiky Václav Klaus odmítl podepsat zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Ten tak poputuje zpět k projednání do Poslanecké sněmovny, kde bude k jeho opětovnému schválení zapotřebí alespoň 101 hlasů. Ty se zde ale budou hledat jenom velice těžko. Zdá se tedy, že zastánci tradičních morálních hodnot a zdravý selský rozum nakonec přeci jenom zvítězí.

Nejvíce zklamán vetem prezidenta republiky je pravděpodobně premiér Jiří Paroubek. Ten prosazoval tuto zvrácenou normu tak zarputile, že se občané začínají ptát, zda jeho manželství není jenom kamufláží, a zda on sám také neuvažuje o rozvodu a následném uzavření registrovaného partnerství.  Samozřejmě nechci toto panu premiérovi nijakým způsobem podsouvat. Zmiňuji se o tom jen tak mimochodem, poté co jsem tento názor zaslechl v obchodě ve frontě nakupujících.

Také různí pseudoochránci lidských práv se začínají ozývat, odsuzujíce prezidentovo veto a volajíce po schválení tohoto nechutného zákona, který staví svazek osob stejného pohlaví na úroveň řádného manželství. Takový zákon však nemá v civilizované společnosti co dělat.

Prezident Klaus si tak sice tímto krokem znepřátelil představitele různých homosexuálních a lesbických spolků, na druhou stranu ale podpořil zachování tradičních hodnot a normální rodiny. Rodiny složené z matky, otce a dětí, která jediná zaručuje další pokračování existence našeho národa. Pane prezidente, děkujeme Vám!

Petr Kotáb

≡ 15. února 2006

Bestie na svobodě

V minulých dnech byla z vězení propuštěna Helena Čermáková. Tragický příběh její pětileté dcerky Terezky otřásl snad všemi slušnými občany. Jen pro připomenutí. Čermáková oznámila v červnu 2001 zmizení své dcery na sídlišti v Kladně – Kročehlavech. Po dítěti pátrali neúspěšně několik dnů policisté a dobrovolníci, sama Čermáková emotivně vystupovala v médiích a nakonec se pokusila o demonstrativní sebevraždu. Až 9. července bylo tělo malé Terezky nalezeno v nedalekém lese. Při vyšetřování vyšlo najevo, že smrt dítěte zavinila „matka“, která ji prý udusila v opilosti. Poté tělo odnesla, pokusila se jej zapálit a naházela na něj zbytky dřeva, kamení a plechu. Odporné!

Nepodařilo se ale prokázat, že Čermáková zabila svoji dceru vědomě, byť jí prý překážela v milostném vztahu. Byla tak odsouzena pouze za zabití z nedbalosti a ke směšně nízkému trestu tří let nepodmíněně. Nyní je tato bestie v lidské podobě opět na svobodě. V souvislosti s touto kauzou jsou zcela jistě oprávněné návrhy na obnovení trestu smrti a na zpřísnění trestní sazby za další těžké zločiny spáchané na dětech či bezbranných lidech. Terezce již život bohužel nevrátíme. Ale mnoho dalších můžeme zachránit!

Tomáš Vandas

≡ 13. února 2006

Na Vysočině bude lídrem PaS předseda Agrární strany Josef Polách

Jihlava – Účastníci krajské konference hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) zvolili dne 11. února v Jihlavě lídrem kandidátky v kraji Vysočina pro parlamentní volby 2006 předsedu Republikánské (Agrární) strany zemědělského a malorolnického lidu doc. Ing. JUDr. Josefa Polácha. Docent Polách, který přítomné informoval o připojení Agrární strany k projektu PaS, patří mezi soukromé zemědělce, kteří byli pronásledováni komunistickým režimem a okradeni o svoji půdu a hospodářství. Je aktivním funkcionářem Svazu vlastníků půdy ČR a působí jako právní expert pro restituenty, kteří se ještě ani dnes nemohou domoci svého ukradeného majetku, zejména zemědělské půdy.

Docent Josef Polách je aktivní katolík a působil rovněž v Akci Národní Obnovy. Mezi jeho priority patří vymahatelnost práva včetně úplného vyřízení všech restitucí a nekompromisní postup vůči kriminalitě. Specializuje se na zemědělskou problematiku a kromě jiného požaduje rovněž zrušení akciových společností a jiných subjektů vzniklých po tzv. transformaci zemědělských družstev. Podporuje rovněž ekologické způsoby hospodaření, které se snaží se svými dětmi uplatňovat i na svém hospodářském statku v Krevlicích u Velké Bíteše.

Jak zdůraznil na krajské konferenci PaS v Jihlavě, chce rovněž zabránit výprodeji české půdy cizincům a podporovat tradiční mravní hodnoty, vycházející z křesťanské civilizace jako základu obnovy práva a spravedlnosti. Po skončení jednání proběhla tisková konference za účasti převážně regionálních médií.

Tiskový odbor DS

≡ 13. února 2006

PAS v Jihomoravském kraji povede historik PhDr. Radomír Malý

Brno – Účastníci Jihomoravské krajské konference hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) zvolili dne 11. února lídrem kandidátky pro parlamentní volby 2006 člena Národního sjednocení (NSJ) PhDr. Radomíra Malého. Historik a publicista Radomír Malý ukončil vysokoškolská studia na Masarykově univerzitě v roce 1970. Pro své náboženské přesvědčení musel opustit místo historika v kroměřížském muzeu. Až do roku 1989 byl nucen vykonávat méně kvalifikované práce. Po celou tuto dobu se exponoval v katolickém samizdatu a působil rovněž jako signatář Charty 77. Po listopadu 1989 pracoval jako zástupce šéfredaktora „Lidové demokracie“ v Brně. Od roku 1996 působí jako vysokoškolský pedagog na teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Radomír Malý kandidoval za NSJ v senátních volbách v obvodu Brno-venkov, je rozhodným zastáncem tradičních křesťanských hodnot a důsledným odpůrcem současného zkorumpovaného establishmentu. Doktor Radomír Malý, je autorem řady knih a publikací např. „Monografie o Alfrédu Fuchsovi“, „Humanisté nebo satanisté“, „Církevní dějiny“, „Religiozita v dramatu českého národního obrození“.a dalších. Radomír Malý žije v Brně, je vdovec a má tři děti.

Jako „dvojka“ na kandidátce PaS bude místopředseda NSJ Bohuslav Šimek, který má v Brně zázemí zejména mezi mladší a střední generací a bude zajišťovat kontaktní předvolební kampaň, na které se shodli účastníci konference jako na rozhodující metodě oslovování veřejnosti.

Konference PaS se zúčastnili rovněž předsedové NSJ a DS František Červenka a Tomáš Vandas, kteří vyjádřili přesvědčení, že PaS má v tuto chvíli historickou možnost stát se skutečnou opoziční silou proti současným parlamentním stranám. Jednání se zúčastnil rovněž předseda Republikánské (Agrární) strany zemědělského a malorolnického lidu docent Josef Polách, který přítomné seznámil s připojením Agrární strany k projektu PaS. Rovněž informoval účastníky o historii Švehlovy agrární strany a historické kontinuitě s exilovou Agrární stranou. Po ukončení jednání proběhla tisková konference, o níž informoval deník Právo.

Tiskový odbor DS

≡ 10. února 2006

Vzpoura „bezvýznamných“

V červnových parlamentních volbách máme jedinečnou šanci změnit politické rozložení sněmovních stran. Hrozí reálné nebezpečí, že se politický systém republiky zakonzervuje, kdy dění v zemi budou ovládat dvě nejsilnější politické strany – ČSSD a ODS - a jim budou přizvukovat a vypomáhat spřízněné duše – KDU-ČSL a KSČM. To by znamenalo, že veškeré zákony budou dílem politického kramaření a dohod stranických sekretariátů. Zájem občanů této země se stane vedlejší záležitostí.

Nastoluje se zde pochopitelná otázka, jak zabránit tomu, abychom se nedostali do bludného politického kruhu. Jedinou možností je vyburcovat onu polovinu voličů, jež nechodí z různých důvodů k volbám. Nejčastějším důvodem, proč tato masa zůstává doma, je permanentní znechucení korupčním prostředím české politiky. Tudíž musíme probudit tyto „bezvýznamné“. Proč jsem použil slůvko bezvýznamné? Z pohledu nás, aktivistů Dělnické strany, nikdo z občanů – zaměstnanců - není bezvýznamný. Jenže kupříkladu z pohledu elitářů z ODS jsou právě zaměstnanci těmi bezvýznamnými, které před volbami obalamutíme tlustou peněženkou a pak jim to po volbách za pomoci těch, kdož si vydržují ODS, spočítáme.

Pro tyto pseudoreprezentanty pravice jsou občané jenom stroje na hlasování, které jsou potřeba použít jednou za čtyři roky. Oni těmito lidmi pohrdají a neberou je vážně. Odpovídá to situaci před francouzskou revolucí, kdy se dvůr Ludvíka XVI. stejně koukal na poddané na statcích svých věrných podporovatelů. To musel být údiv, když v červenci roku 1789 se tato masa bezvýznamných a opovrhovaných vydala na pochod k Bastile a za pár dní vystavila konečný účet zpupnému systému.

Abych předešel varovnému pištění spletených liberálů, že volám po gilotinách a nějaké násilné cestě, tak odpovídám, že nejsem bystrá hlava české politiky Mirek Topolánek, abych volal po Noci dlouhých nožů. Hovořím o tom, že mnohdy v historii ti nejpřehlíženější zbořili režimy a trůny, jenž situaci podcenily, spoléhajíc na to, že se lidé nesjednotí a nepůjdou za změnou. I dnes vládnoucí parlamentní elita spoléhá na nejednotnost občanů, které mnohdy existenční nouze a závislost na zaměstnavatelích nutí být zticha a nechat si vše líbit.

Ale když se neozveme, nevydáme se na svůj vlastní pochod k Bastile, nic se nezmění, dále budeme muset trpět to, že v některých firmách dostane zaměstnanec 300 Kč za to, že nebude nemocný, jinými slovy, že bude přecházet nemoci, nebo že za něj nebude placeno zdravotní a sociální pojištění či bude propuštěn bez udání důvodu.

Proto se je naší povinností vůči budoucnosti této země podnítit vzpouru do dnešních dnů přehlížených a opovrhovaných. Bez vyburcování těchto „spících“ lidí se v naší zemi nic nezmění a bude ještě hůře. Proto je politická vzpoura životní nutností a národní potřebností!

Jiří Štěpánek

≡ 9. února 2006

České školy cikány nediskriminují

Česká republika vyhrála u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku spor se skupinou cikánů, kteří si zde stěžovali na diskriminaci při vzdělávání. Nelíbilo se jim, že byli v letech 1996 – 1999 umístěni do zvláštních škol. Podle autorů stížnosti se vysoký podíl cikánských dětí na zvláštních školách nedá vysvětlit jinak, než rasovou diskriminací.

Skutečnost je však taková, že na zvláštní školy jsou děti přijímány pouze a jedině na základě svých (ne)schopností, a nikoliv podle barvy pleti, což nyní nezávisle na českých úřadech potvrdil i Evropský soud. Tvrzení různých (pro)cikánských spolků o rasové nesnášenlivosti a diskriminaci cikánů v naší zemi tak tímto rozhodnutím dostává další povážlivou trhlinu.

Zvláštní školy navštěvuje 50 – 95 % cikánských žáků. Díky rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva již nebudou moci cikáni nadále vydávat takto vysoký podíl za projev rasismu českých úřadů a vlastní neschopnost schovávat za bajkami o údajné diskriminaci a pronásledování. Naše úřady přistupují ke každému z dětí naprosto stejně, bez ohledu na jejich původ. A nyní to máme ze Štrasburku i černé na bílém!

Petr Kotáb

≡ 6. února 2006

Necháme vymřít český národ?

Podle zjištění Českého statistického úřadu pravděpodobně během necelých 300 let nezbude v naší zemi ani jeden Čech. Počty dětí, které se v české republice narodí, jsou totiž mnohem menší než počty zemřelých obyvatel. V roce 2050 tak už prý podle ČSÚ zemře o více než 80 000 více občanů než se jich narodí, a roku 2300 se podle nejhorších prognóz nedožije jediný Čech.
     Pod taktovkou parlamentní sebranky tak naší zemi zaplavuje stále více přistěhovalců a český národ pomalu a nezadržitelně vymírá. Vládnoucí ČSSD sice před posledními parlamentními volbami slibovala podporu rodin s malými dětmi, ale skutečnost je úplně jiná. Zdražování čehokoliv je téměř na denním pořádku, občané živoří s minimálními platy, a pořídit a vychovat v dnešní nejisté době dítě se tak stává pomalu ale jistě luxusem dostupným pouze horním deseti tisícům, nebo všemi možnými i nemožnými dávkami podporovaným menšinám.
     Naši českou zem tak zatím zaplavují cizinci především z Asie, Vietnamu, Pákistánu, bývalého Sovětského svazu a arabských států, a větší počty dětí se rodí pouze ženám z tzv. pozitivně diskriminovaných etnik. Pro nás to znamená, že budoucí obyvatelé ČR budou snědé tváře, tmavých vlasů a pravděpodobně i zešikmených očí.

Opravdu chcete, aby národ Praotce Čecha dopadl takto neslavně? Nebo vám záleží na budoucnosti našich dětí, našeho národa? Pokud jste jen malinko na svůj český původ hrdí, dejte mu šanci i do budoucnosti. Přečtěte si názory a program hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), které podporuje i Dělnická strana (DS). V jeho programu je mimo jiné právě omezení přistěhovalectví a podpora pro mladé rodiny s dětmi.
     Udělejte něco pro český národ a odevzdejte PaS svůj hlas v nadcházejících parlamentních volbách. Dáte tím možnost žít i našim nadcházejícím generacím. Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě – Jistota budoucnosti českého národa!

Petr Kotáb

člen Předsednictva DS

≡ 5. února 2006

Čeští vojáci budou chytat Bin Ládina

Česká republika znovu vyšle do Afghánistánu protiteroristickou jednotku. Návrh ministra obrany Karla Kühnla (US-DEU) schválila Poslanecká sněmovna. S misí vyslovil souhlas rovněž Senát. Pro vyslání jednotky hlasovalo 127 ze 169 přítomných poslanců. Kühnl ve Sněmovně misi obhajoval tím, že v Afghánistánu stále operují teroristické skupiny. „Stále ještě existují poměrně významné zbytky jak Talibanu, tak sítě Al-Kajda, které operují v oblasti Afghánistánu, a stále ještě odtud může vycházet nebezpečí terorismu i pro jiné země,“ uvedl.

Naše země pošle 120 vojáků, v operaci Trvalá svoboda budou půl roku působit po boku Američanů. Americká strana se zavázala zaplatit cestu jednotky, stravování, pohonné hmoty a další logistické záležitosti. Náklady pro českou stranu dosáhnou zhruba 132 milionů korun. Zřejmě máme peněz dostatek, když můžeme vyhazovat peníze na vyslání žoldáků do cizích zemí, které navíc o okupační jednotky nestojí.

Tiskový odbor DS

≡ 31. ledna 2006

Internetový zpravodaj aktuálně.cz a deník Právo informují o společném postupu pravicových neparlamentních stran na kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) ve volbách do Poslanecké sněmovny 2.-3. června 2006.

Tiskový odbor DS

≡ 29. ledna 2006

PaS povede v Plzeňském kraji Václav Prokůpek

Vymahatelnost práva, spravedlnost pro všechny a důsledné bránění národních zájmů České republiky si klade za cíl nově vzniklé politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), které se bude ucházet o přízeň voličů v červnových parlamentních volbách. Na kandidátce hnutí, jenž je zařazováno mezi krajně pravicové subjekty, se objeví i členové Národního sjednocení, Dělnické strany, Demokratické strany sociální spravedlnosti, Agrární strany a nestranické osobnosti.

„Vytvořili jsme společný projekt národních a konzervativních sil, kterým není cizí ani sociální aspekt,“ říká předseda Národního sjednocení František Červenka a jeho slova doplňuje šéf Dělnické strany Tomáš Vandas: „Řada nestraníků na našich kandidátkách jsou drobní a střední živnostníci, kteří trpí současnou asociální vládní politikou.“

„Našim cílem je navázat na ideály vlastenectví, tradiční rodiny jako základu národního státu,“ říká lídr kandidátky v Plzeňském kraji, navržený Dělnickou stranou. Třiatřicetiletý spisovatel a sportovní novinář Václav Prokůpek, známý veřejnosti například jako scénárista populárního televizního pořadu Tabu či jako šéfredaktor kontroverzního deníku Špígl.

Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě má ve svém programu zastavení přílivu imigrantů do České republiky, vystoupení naší země z Evropské unie, stejně tak i důsledný boj s kriminalitou, žádá dokonce obnovení trestu smrti. „Odmítáme rovněž sňatky homosexuálů,“ tvrdí „dvojka“ plzeňské kandidátky, dvaatřicetiletý mistr výroby a dlouholetý člen Národního sjednocení Vít Skalský. Na dalších místech kandidátní listiny pro parlamentní volby v Plzeňském kraji figurují živnostník a nestraník Ladislav Ječný, člen Národního sjednocení Petr Schiller či zástupce Dělnické strany Vladimír Pelák.

Tiskový odbor DS

≡ 29. ledna 2006

Krach v Hranicích

Pamatujete? Když před sedmi lety přilákala investiční nabídka firmu Philips do České republiky, prezentovala to Zemanova vláda jako obrovský úspěch. Postavení továrny v Hranicích na Moravě ovšem předcházelo vyjednávání s vlastníky půdy, kteří nechtěli svůj majetek prodat za směšně nízké ceny. Asi nejznámějším se stal případ kadeřnice Markéty Regecové. Ta se rozhodla vzepřít aroganci mocných a trvala na svém. Odmítala ustoupit. Okamžitě se stala terčem nenávisti, psychického nátlaku a fyzických vyhrůžek. Dokonce i tehdejší premiér Zeman hovořil o tom, že je potřeba „více Philipsů a méně Regecových“.

Uběhlo jen několik let a z někdejší chlouby je katastrofa. Firma Philips oznámila, že spěje k bankrotu a nepočítá s výrobou ve ztrátových pobočkách. Továrna v Hranicích zastavila provoz. Hrozí, že bez práce se ocitne 1300 zaměstnanců, což by mělo negativní dopad na celý region. A když si k tomu připočteme, že investiční pobídky přišly v tomto případě stát na půldruhé miliardy korun, přijde nás „podnikání“ firmy Philips velmi draho. Smutné je, že případ Philipsu není ojedinělý. Stačí si připomenout firmu Flextronics v Brně. Ta vyinkasovala od státu 100 milionů a 50 hektarů půdy zdarma, aby po krátké době oznámila, že končí.

Nenastala již konečně doba, abychom upustili od nesmyslného klanění zahraničnímu kapitálu za každou cenu a zaměřili svojí pozornost především na podporu domácího podnikání? Proč musí na jedné straně cizí firmy dostávat desetileté daňové prázdniny, a na straně druhé jsou čeští podnikatelé a živnostníci doslova odíráni státem nesmyslně vysokým daňovým zatížením. Krach Philipsu je důkazem, že je něco špatně.

Tomáš Vandas

≡ 28. ledna 2006

Malé pravicové strany budou kandidovat spolu

CHEB - Malé neparlamentní pravicové strany Národní sjednocení, Strana sociální spravedlnosti, Agrární strana a Dělnická strana budou v letošních parlamentních i komunálních volbách kandidovat společně jako hnutí Právo a Spravedlnost (PaS). Novinářům to řekli představitelé zakládajících stran v Chebu.

Společné body, se kterými uskupení předstoupí před voliče, se týkají zejména podpory tradiční rodiny, boje proti korupci a kriminalitě a omezení přistěhovalectví. „Zcela odmítáme sňatky homosexuálů nebo eutanazii, kterou vláda protlačila do trestního zákoníku," uvedl František Červenka z Národního sjednocení.

Rodinu chce uskupení podporovat například daňovými zvýhodněními, která by ale neměla sloužit jen pro „obživu asociálním skupinám obyvatelstva". Navrhuje například i vznik ministerstva pro rodinu. Jméno seskupení si zakladatelé půjčili od polské strany, která nedávno uspěla v tamních parlamentních volbách. S ní chce také spolupracovat.

Podle předsedy Dělnické strany Tomáše Vandase by nové uskupení mělo oslovit nespokojené voliče, kteří chtějí návrat k tradičním rodinným hodnotám, zemědělce, ale i komunální politiky, jimž nevyhovuje současná práce velkých stran. „Cílem je samozřejmě dostat se do Poslanecké sněmovny. Je jasné, že pro neparlamentní strany to bude těžké, ale spoléháme na pomoc aktivistů v regionech," uvedl Vandas.

Právo a Spravedlnost, ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě, jak zní celý název hnutí, bude kandidovat ve všech krajích. V Karlovarském kraji povede kandidátku bývalý dlouholetý chebský zastupitel Jan Blaško.

Autor: ČTK

≡ 26. ledna 2006

Příběh stále aktuální

V Čechách a na Moravě jsme před dvanácti lety prožívali fázi gründerského kapitalismu se všemi průvodními jevy, jež k tomu patří. Zavírala se jedna továrna za druhou, lidé, neznajíc do té doby „dobro“ nezaměstnanosti, pocítili ji v její plné „rozkoši“; ekonomové z ODS a vláda, jež tato strana na základě voleb z roku 1992 sestavila, snažili se v národě, který v důsledku komunistického režimu trvajícího dvě generace byl ekonomicky nivelizován, vytvořit v české společnosti – přesně podle pouček Karla Marxe a Fritze Engelse – dvou vousatých dobrodějů „šťastné budoucnosti“ – sociální třídu „horních deseti tisíc“ stůj co stůj. Přes noc se z bolševických správců/ředitelů národního majetku, tedy majetku, který jsme my všichni vytvářeli a rozmnožovali často otrockou prací, stávali vlastníci a majitelé - široce se ujímalo slovo manažeři; jejich společným znakem je absence sebemenších ohledů na život svých zaměstnanců.

Pro dokreslení charakteru nových majitelů podniků a továren je třeba si uvědomit, že je na výsluní jejich ředitelských postů v dobách bolševického režimu vynesla vlna tzv. normalizace v 70.letech; aby se stali správci našeho majetku, tedy ředitelé (s nimi i všichni ti náměstci co jich bylo), museli se nejdříve stát členy zločinné Komunistické strany Československa; aby se stali členy KSČ museli plivnout na suverenitu svého státu a být zrádci svého vlastního českého národa: nic jiného totiž od nich bossové KSČ nechtěli, než aby nahlas a veřejně souhlasili s tzv. vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Jinak řečeno: za kus „žvance“, aniž se styděli, prohlásili se za zrádce národa a kolaboranty s okupační mocí! Ztráta morální čistoty ani zrada národa fyzicky nebolí a okolnost, že svým nechutným postojem se stali morálním bahnem společnosti, nebylo na nich ani znát, ani cítit; za to „kešeně“ byla plná. Tak čeho se bát?

(Celý článek najdete v sekci „Komentáře“)

Ladislav Malý

≡ 19. ledna 2006

Vzpomínka na Jana Palacha

Členové Koordinačního výboru politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas a předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka, si dnes od 17 hodin v Praze na Václavském náměstí připomněli výročí tragické smrti studenta Jana Palacha. Položením kytice uctili památku člověka, který pro svoji zem neváhal obětovat to nejcennější – svůj život.

Tiskový odbor DS

≡ 14. ledna 2006

Zasedal Koordinační výbor PaS

V sobotu 14. ledna 2006 se uskutečnilo zasedání Koordinačního výboru politického hnutí Právo a Spravedlnost, ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Jednání byli přítomni předseda PaS Petr Valeš, předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka a předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas. Hostem byl rovněž předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Jan Broj, který deklaroval ochotu připojit se ke společnému volebnímu projektu a kandidovat v parlamentních volbách za PaS. Další body jednání byly zaměřeny na způsob předvolební kampaně a potvrzení termínu jednotlivých krajských konferencí.

Na závěr jednání byla svolána tisková konference, na níž byli přítomní novináři seznámeni s otevřeným dopisem polskému prezidentovi Lechu Kaczynskému, který navštíví koncem ledna Českou republiku. V dopise se mimo jiné praví: „Jako čeští příznivci Práva a Spravedlnosti jsme upřímně potěšeni zprávou o Vaší zamýšlené oficiální návštěvě v naší vlasti. Jsme přesvědčeni, že Vaším zvolením se postavila do čela bratrského polského národa osobnost na výši doby, která dokáže reagovat na vážné existenční a existenciální výzvy současnosti. Ale nejen to. Věříme, že úspěch PiS v polských volbách je signálem nastupujících změn v celoevropském měřítku.“ Představitelé PaS rovněž informovali, že chtějí požádat oficiální cestou polského prezidenta o krátké setkání.

Tiskový odbor DS

≡ 13. ledna 2006

Vychází nové Dělnické listy

V pondělí 16. ledna 2006 vychází nové číslo Dělnických listů. Na titulní straně najdete článek „Volte Právo a Spravedlnost!“, zaměřený na parlamentní volby, ve kterých budou představitelé Dělnické strany kandidovat za nové politické hnutí PaS. Dále v obsahu najdete článek Tomáše Vandase věnovaný výročí vzniku DS, komentáře Jiřího Štěpánka nebo Václava Prokůpka, glosy a programové priority PaS. Noviny jsou rovněž v elektronické verzi. Objednat si je můžete písemně na našich kontaktních adresách, telefonicky či e-mailem.

Tiskový odbor DS

≡ 10. ledna 2006

Odpovědi předsedy DS na otázky Parlamentních listů

Redakce Parlamentních listů oslovila všechny parlamentní a některé mimoparlamentní politické strany. Odpovědi předsedy Dělnické strany Tomáše Vandase přinášíme našim čtenářům a příznivcům:

1/ Jaké jsou priority vaší strany pro parlamentní volby v červnu tohoto roku?

Dělnická strana se bude účastnit parlamentních voleb vůbec poprvé. Naši zástupci budou na kandidátce nové založeného politického hnutí Právo a Spravedlnost – Ano tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Prioritou je samozřejmě ve volbách uspět a to výrazným způsobem. Je důležité, aby se do Poslanecké sněmovny konečně po dlouhých letech dostali lidé, kteří nebudou odtrženi od reality všedního života zdmi svých rezidencí, ale budou schopni vnímat potřeby a přání obyčejných občanů. Představitelé Dělnické strany tato kritéria splňují.

2/ Jaké máte největší obavy z nadcházející předvolební kampaně?

Největší obavu mám z ignorování mimoparlamentních stran, zejména těch, které stojí na principech národních a sociálních. Tedy jako Dělnická strana. Jejich zástupci mají vesměs nulový přístup do sdělovacích prostředků, veřejnost se nemůže seznámit s jejich názory a myšlenkami, a je zde vytvářeno zdání, že vyjma parlamentních stran zde žádná jiná politická strana už neexistuje. A protože jsou lidé již parlamentním hašteřením znechuceni a otráveni, raději nechodí k volbám, což současné vládní garnituře plně vyhovuje. Věřím ale, že tento stav nebude dlouho trvat a tuto blokádu se nám podaří částečně zlomit dobrým výsledkem ve volbách.

3/ Jaký volební výsledek byste považoval za osobní neúspěch?

Na tuto otázku je těžké odpovědět. Jdeme do voleb poprvé, jdeme s velkým nasazením a odhodláním. Zároveň ale víme, že se můžeme spolehnout jen na naše vlastní síly, na příznivce a členy, kteří jsou s námi. Nemáme milionové sponzory a pochybné dárce, kteří by nás dotovali. Uděláme všechno abychom uspěli a výsledek byl povzbuzením do další práce. Jsem si jist, že ve spolupráci s Národním sjednocením a PaS půjde o výsledek pro mnohé překvapující.

Tiskový odbor DS

≡ 3. ledna 2006

Tři roky

Titulek tohoto článku označuje dobu, kterou lze měřit z různých úhlů pohledu. V životě lidském jde o kratičký čas. Stejně tak můžeme hovořit v souvislosti s existencí politické strany. Dělnická strana oslaví 18. ledna tři roky své činnosti. Tohoto dne se v roce 2003 konal ustavující sjezd, který přijal název strany a zvolil své první vedení. Můžeme již tedy bilancovat, co se nám doposud podařilo a co nikoliv.

Jako plus lze považovat skutečnost, že ač bez milionových kont, dokázali jsme v evropských a krajských volbách v mnoha obcích a městech porazit strany nejen déle působící na naší politické scéně, ale i vládní (Unie svobody). Dále máme své zastupitele i starostu (obec Výsluní). Vydáváme stranické noviny Dělnické listy, které se staly velmi oblíbenými pro své otevřené a pravdivé názory a články.

Za mínus můžeme považovat fakt, že se nám nepodařilo v masovějším měřítku proniknout do povědomí veřejnosti. Zde narážíme na dlouholetou informační blokádu ze strany sdělovacích prostředků, které se snaží navodit dojem, že zde neexistuje nikdo kromě zkorumpovaných parlamentních stran. Jsme tak odkázáni na trpělivou mravenčí práci našich členů a příznivců.

V uplynulém období jsme celkem logicky hledali partnery pro užší spolupráci. Naše koncepce byla založena na rovnocenné spolupráci těch stran, které jsou názorově blízké a stojí na principech národních a sociálních. Jsem rád, že po prvotních neúspěších se nyní podařilo dohodnout spolupráci s Národním sjednocením (NSJ) a nově vzniklým politickým hnutím Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Právě zástupci DS a NSJ budou tvořit páteř kandidátních listin PaS. Věřím, že tato spolupráce bude korunována úspěšným výsledkem v parlamentních volbách, které se nezadržitelně blíží.

Čeká nás ještě hodně práce. To víme. Stejně tak, že naše práce vyžaduje odhodlání, pevnou vůli a vytrvalost. Čekání se založenýma rukama na jakýsi zázrak není k ničemu. Chtěl bych poděkovat všem, kteří to pochopili a dnes a denně obětavě pomáhají. Díky. Velice si toho vážím!

Tomáš Vandas

předseda DS