ROK 2003

 

≡ 30. prosince 2003

 

Stanovisko DS k srbským volbám

     Dělnická strana (DS) vítá výsledky parlamentních voleb v Srbsku. Jednoznačné vítězství Srbské radikální strany Vojislava Šešelje je logickým vyústěním neschopné vlády tzv. demokratů, kteří, aby se zavděčili válečným agresorům, neváhali vydat do vězení bývalé vládní představitele. Srbský národ po třech letech slibů o západním ráji a okamžité prosperitě procitl a dal rázně najevo, koho si přeje ve svém čele.

     Srbské volby jsou zároveň důkazem, že nelze donekonečna občany kteréhokoliv státu „opíjet rohlíkem“ a myslet si, že oni si nechají vše líbit. Všechno má totiž své meze!

 

                                                                                               Tiskový odbor DS   

 

 

≡ 30. prosince 2003

 

Těžká rána evropským federalistům

     Konec tohoto roku přinesl architektům evropského superstátu velké zklamání. Prosincový summit Evropské unie měl vstoupit do dějin přijetím první společné ústavy. Státy unie měly tímto aktem dát najevo, že touží po hlubší integraci, nemají žádné velké rozpory a přejí si postupné přetvoření EU v jeden federální stát se společným prezidentem a vládou.

     Opak se ale stal pravdou. Bruselský summit skončil naprostým fiaskem. Ústava přijata nebyla a italský premiér Silvio Berlusconi byl nucen oznámit, že jednání ztroskotala a nepodařilo se nalézt přijatelný kompromis. Za hlavního viníka tohoto stavu bylo poté označeno Polsko (rovněž tak Španělsko), které prý vůbec nepochopilo, jak to v Evropě chodí.

     Jak to tedy vlastně v Evropě chodí? Mají mít noví členové unie stejná práva jako stávající, nebo mají být poslušní a vděční za to, že se dostali mezi „vyvolené“? Zatím to totiž vypadá, že se neměří všem stejným metrem a nováčkové vystupují v podřadné roli, kterou jim přisoudili bruselští byrokraté.

     Polsko se stalo trnem v oku především pro svůj postoj, v němž dominují jeho národní zájmy. Pro nic jiného. To Česká republika, to je jiný kabrňák! Mluví se o nás jen pochvalně, premiér Špidla se typicky naivně usmívá a naše vyjednávací týmy a delegace většinou působí dojmem poslušných oslů, kteří jsou ochotní podpořit vše, jen aby sklidili pochvalné mručení a podrbání za uchem. Jak jinak si lze vysvětlit náš postoj, když se po krachu euroústavy vyrojily dohady o vytvoření jakési „dvojrychlostní“ Evropy, tedy o vzniku tvrdého jádra zemí, které budou spolu úzce spolupracovat. Každý si může lehce domyslet, že tato spolupráce by především spočívala ve společné federaci. Ti nepohodlní by zůstali mimo, aby nekazili celkový dojem. Premiér Špidla si okamžitě přispíšil s prohlášením, že Česká republika chce být mezi státy „tvrdého jádra“. Jinými slovy, že je pro federalizaci.

     Má premiér pro takové tvrzení vůbec mandát? Nebylo by lepší počkat na výsledek referenda, zda občané touží po nějaké evropské ústavě a zda si tím pádem přejí evropskou federaci? Nejsem si zdaleka jist, že by vláda dostala na tuto otázku kladnou odpověď jako tomu bylo v případě referenda o členství v EU. Možná občané dají najevo svůj názor už při volbách do Evropského parlamentu. 

     Jedno je z výsledku bruselského summitu patrné. Vytvoření jednotného evropského státu není zdaleka jednoduché a jisté, jak si jeho tvůrci představovali. Hrají o čas. Moc dobře vědí, že pokud se to nepodaří teď, s postupem času to bude ještě obtížnější, neboť odpor vůči Evropské unii se bude zvyšovat zejména  v nových členských státech. To s sebou přinese i popularitu nechtěných „protievropských“ politických subjektů, které získají nezanedbatelný politický vliv. A to bude počátek konce jednoho snu, který se promění v černou můru.       

 

                                                                                               TOMÁŠ VANDAS

   

 

≡ 14. prosince 2003

 

Koupíme si starý šrot?

     České vládní představitele již dlouho trápí ožehavá otázka. Několik let víme, že stará bojová letadla ruské výroby dosluhují  a doposud za ně nemáme odpovídající náhradu. Celá situace už dospěla tak daleko, že v současnosti připomíná vzdušný prostor naší republiky děravý cedník, ve kterém musí ucpávat díry „spřátelené“ armády, například německého wehrmachtu, pardon bundeswehru.

     Vláda se nyní, kdy se letectvo české armády nachází ve stavu klinické smrti, rozhodla tento neutěšený stav řešit a vypsala výběrové řízení. Již před jeho začátkem se otevřeně hovořilo o tom, že největší šance mají Američané, kteří nabízejí i prostřednictvím jiných států opotřebované stíhačky F-16. Jejich naděje byly oprávněné i z toho důvodu, že česká vláda se snaží o neustálou loajalitu vůči Washingtonu.

     Stalo se však něco, co málokdo očekával. Švédsko nabídlo 14 nových strojů britsko-švédského konsorcia Gripen za cenu opotřebovaných! A to vyrazilo vládním politikům dech. Jak se teď zachovat a zároveň neztratit tvář před veřejností? Každému je totiž jasné, že upřednostnění starých stíhaček místo nových se rovná politické sebevraždě. Navíc odborná komise, která všechny došlé nabídky zvažovala, zcela jednoznačně doporučila vládě koupit gripeny. A jelikož Američané vycítili, že by přišli o výhodný obchod, začali, jak je jejich zvykem, vyhrožovat. Prostřednictvím velvyslance Stapletona vzkázali, že nákupem jiných letadel než F-16 by Česká republika měla problémy se začleněním do společných sil NATO. Zároveň požadují nové otevření soutěže, aby mohli svoji nabídku náležitě upravit.

     Špidlův kabinet má v současnosti dvě možnosti. Buď se zachová jako vláda suverénního státu, tím pádem prohlásí výběrové řízení za ukončené a rozhodne o nákupu švédských letadel, čímž si proti sobě popudí Spojené státy. A nebo ustoupí americkému nátlaku a nakoupí opotřebované stíhačky F-16. Je to jistě těžká volba! Koupit starý šrot nebo nové stroje? Lze tady vůbec v naší složité ekonomické situaci nad něčím váhat?

 

                                                                                             TOMÁŠ VANDAS    

 

 

 

≡ 10. prosince 2003

 

 

Sběratelé funkcí

Mnoho z Vás jistě vidělo americký thriller Sběratel kostí. Nyní se proslýchá, že se Česká televize chystá natočit jeho volné pokračování pod názvem Sběratelé funkcí. Děj filmu by se měl odehrávat v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a do hlavních rolí budou obsazeni samotní poslanci.
     Jenom posledních 26 z nich se totiž nepyšní nějakou funkcí. Ostatních 174 poslanců se honosí "váženým" titulem předsedy nebo místopředsedy některého ze 79 výborů, podvýborů, komisí či delegací Poslanecké sněmovny, anebo jsou rovnou ministry. Za tyto funkce jim samozřejmě náleží tučné příplatky ve výši tisíců až desetitisíců korun měsíčně. Založit si nový výbor či podvýbor je přitom velice snadné, a za ty prachy to určitě stojí. Sami poslanci ale přiznávají, že nejde jenom o peníze, ale také o to mít na vizitce uvedenou nějakou funkci. Někteří jsou dokonce tak aktivní, že jich mají hned několik. Vždyť samotná volená funkce poslance již dnes není nic moc, a pokud se k tomu přidají ještě funkce předsedy dvou výborů a tří podvýborů, dotyčnému jistě hned stoupne sebevědomí nejméně o sto procent.
     K nejvýkonnějším výborům zcela určitě patří výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Usuzuji tak z toho, že má hnedle šest místopředsedů a pod ním "pracuje" rovných osm podvýborů. Přitom k čemu slouží například podvýbor pro informatiku v sociální oblasti a zdravotnictví a pro racionální vedení zdravotnické dokumentace nevědí pravděpodobně ani jeho členové. To však nikomu nevadí. Důležité je mít co nejvíce popsanou vizitku, a přinést domů nějakou kačku navíc také není k zahození. Však on to daňový poplatník zaplatí.
     I já jsem se tedy odhodlal k založení jednoho výboru. Bude se jmenovat výbor pro vypráskání nenasytných poslanců a bude mít nekonečně mnoho podvýborů. Například podvýbor pro vypráskání holí, pro vypráskání tyčí, pro vypráskání řemenem...

 

PETR KOTÁB

 

 

 

≡ 8. prosince 2003

 

Nedosažitelný důchod

Vláda premiéra Vladimíra Špidly opět boduje. Tentokrát za pomoci ministerstva práce a sociálních věcí, které připravuje takovou reformu důchodového systému, která může prodloužit věkovou hranici pro odchod do důchodu na 73 let! V budoucnosti tak možná nebudou výjimkou situace, kdy se ulicemi našich měst a obcí povalí zástupy vetchých starců či stařenek, kteří budou za podpory francouzských holí pospíchat do zaměstnání.
     Vzhledem k průměrnému věku, kterého se naši občané dožívají, je proto velice pravděpodobné, že se svého zaslouženého důchodu dočká opravdu málokdo. Muži, kteří se dožívají průměrně 71 let, se tak nemají šanci dočkat  důchodu prakticky vůbec.
     Pěkně si to ta "naše" vláda "sociálních demagogů" naplánovala. Ze zaměstnání rovnou do márnice. A peníze, které takto na nevyplacených důchodech ušetříme, můžeme použít třeba na další zvýšení platů chudáků poslanců a senátorů. Pokud se ušetří peněz dost, můžeme také schválit třetí komoru parlamentu. Takzvanou pojistku senátu. Vždyť těch, kterým Velký Vladimír slíbil za svoji podporu výnosné korýtko je mnoho a nějak jim zavřít pusy musíme. Že normální občan nemá co dát do huby nevadí. Důležité je zabezpečit všechny příslušníky rodné ČSSD. Je to tak, Vladimíre?
     Já osobně doufám, že se tento katastrofický scénář nenaplní, a že občané České republiky, naplněni spravedlivým hněvem, pošlou v příštích volbách současnou vládu tam kam patří. Na smetiště politických dějin.

 

PETR KOTÁB

 

 

 

≡ 29. listopadu 2003

 

Oznámení Dělnické strany

   V sobotu 29.11.2003 se uskutečnilo v Žatci zasedání Krajské organizace DS Ústeckého kraje, kterého se zúčastnil předseda Dělnické strany Tomáš Vandas.

Účastníci konference schválili usnesení, které si klade za cíl uspět v příštím roce v krajských volbách a dosadit zástupce Dělnické strany do krajského zastupitelstva Ústeckého kraje. Právě ústecký region zařadili delegáti vzhledem k narůstající sociální a ekonomické krizi mezi kraje s vyšší prioritou, na něž bude volební kampaň více zaměřena.

 

                                                                                             Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 28. listopadu 2003

 

Prezidentská renta

     Poslanecká sněmovna přijala zákon, na jehož základě by měli bývalí prezidenti České republiky doživotně pobírat rentu ve výši sto tisíc korun. Polovinu této částky tvoří výdaje na provoz vlastní kanceláře a zaměstnance. Exprezidenti budou mít též nárok na služební auto s řidičem a ochranku.

     Přijatý zákon sice poněkud ubral z původně zamýšlené státní velkorysosti, nicméně i v této podobě může na řadu občanů působit kontroverzně. Na jedné straně nám sice povinnost velí postarat se důstojným způsobem o bývalé hlavy státu, na straně druhé se dostáváme k otázce, kde vlastně leží hranice oné důstojnosti a zda by exprezidentům nestačil plat nižší. Za současné ekonomické situace totiž vypadá přijatá výše prezidentského důchodu jako zbytečný luxus. Navíc, bývalá hlava státu bývá vždy lákadlem pro nejrůznější sponzory a má možnost „přivýdělku“ formou konferencí a seminářů. Hladem tedy rozhodně trpět nebude.

     Uvidíme tedy, jakým způsobem se k přijatému zákonu postaví Senát a zda třeba nebude jeho podoba dodatečně změněna.  

 

                                                                                               Tiskový odbor DS

                                                                                              

                                                                                                 

 

≡ 17. listopadu 2003

 

Promarněná šance

     Právě dnes si připomínáme 14. výročí pádu komunistického režimu, pojmenované jako „sametová revoluce“. Čtrnáct let uplynulo od chvíle, kdy lidé svojí účastí na mítincích a demonstracích podporovali změnu režimu a věřili v nastolení demokratického systému se vším, co k němu patří.

     Za tu dobu se změnilo mnohé. Zmizelo Československo, dílo našich předků, zmizela počáteční euforie, kterou postupně nahradilo vystřízlivění, zklamání a apatie. Zažili jsme rozkrádání státního majetku zvané kupónová privatizace, prodej ziskových podniků cizímu kapitálu, krachy bank a kampeliček, invazi parazitujících imigrantů, vstup do NATO. Nyní už jen čekáme, až nás pohltí ohromný byrokratický moloch – Evropská unie – a udělá si z nás onuci k prosazování svých mocenských plánů. Samozřejmě nebylo v uplynulých letech vše špatné. Vznikl zde soukromý podnikatelský sektor, lidé mohou podnikat a realizovat své tužby a plány. Bohužel, stát jim v tomto úsilí moc nepomáhá, neboť raději upřednostňuje zahraniční firmy.

     Demokracii se ale nepodařilo implantovat do oblasti, která je značně citlivá – svoboda slova a názorů. Navenek sice může každý říkat co chce, ale jen do té doby, pokud tím neohrožuje mocenské postavení polistopadové elity. Mám tím na mysli cenzuru, která obestírá většinu politických subjektů stojících mimo současný parlament a prosazujících především vlastenecké názory a myšlenky. Paradoxem také je, že v době, kdy vzpomínáme listopadové předání moci – a všimněte si, že záměrně nehovořím o revoluci, neboť je naprosto zřejmé, že šlo o dohodu mezi komunisty a tzv. disidenty – dochází k nárůstu preferencí komunistické strany.

     I to je důvod k zamyšlení, zda v případě listopadu 1989 nešlo spíše o promarněnou šanci, která se nemusí dlouho opakovat.       

                                                                                               

TOMÁŠ VANDAS

                                                                                                  předseda DS

 

 

≡ 9. listopadu 2003

 

Vysvědčení z Bruselu

     Česká republika obdržela od Bruselu poslední „vysvědčení“ před vstupem do Evropské unie v květnu příštího roku. Podle hodnotící zprávy jsme dostali tři trestné body a zlepšit bychom se měli v dodržování hygienických předpisů, v silniční dopravě a uznávání zahraničních vysokoškolských diplomů.

     Známkování nakonec dopadlo dobře, oddechli si vládnoucí čeští politici, kteří se každoročně třesou před bruselským verdiktem jako malé děti. Mají vůbec hodnotící zprávy nějaký smysl? Zcela určitě ne! Již v minulých letech, kdy jsme byli často vystavováni nemilosrdné kritice a ujištění, že bez odstranění nedostatků se členy unie nestaneme, bylo zřejmé, že rozšíření EU je ryze politickou a nikoli ekonomickou záležitostí. To ostatně potvrzuje i analýza The Economist Intelligence Unit, která předpovídá, že česká ekonomika bude s ekonomikou EU srovnatelná za „krátkých“ 39 let. To jistě není růžová vyhlídka.

     Členy unie se nakonec staneme. Vliv na této nemilé skutečnosti má především budování nového světového řádu, jehož prioritou je existence jakéhosi evropského superstátu s evropským prezidentem a vládou. Otázkou ale je, jaké zástupce budeme mít v Evropském parlamentu. Zda to budou ohnutí kývalové a kolaboranti, kteří ovládají český parlament, anebo to budou politici s národním cítěním a chutí bojovat za český národ a svoji vlast. Rozhodnutí budou mít na svých bedrech občané v blížících se volbách. Přejme si jen, aby k volbám přišli a  svými hlasy nastolili tolik potřebnou změnu politiky, jež bude předzvěstí lepší budoucnosti.

                                                                                           

 Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 2. listopadu 2003

 

Stanovisko Dělnické strany

    Doplňovací volby do Senátu ve volebním obvodě na Strakonicku ukázaly, jaký mizivý zájem mají voliči o tuto horní komoru Parlamentu České republiky. Občané tím dali již poněkolikáté najevo, že Senát považují za zcela zbytečnou, neefektivní a drahou instituci, která slouží jen jako odkladiště nepotřebných politiků.

     Dělnická strana proto považuje za nutné, aby byl Senát rozpuštěn změnou Ústavy ČR, neboť hrozí, že občané za nějaký čas ztratí trpělivost a rozpustí ho sami - za pomocí holí a klacků. 

                                                                                             Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 27. října 2003

 

BSE v Senátu

     Je tomu sotva pár týdnů, co byl po silném tlaku veřejnosti zamítnut návrh sociálnědemokratického poslance Jiřího Václavka na zvýšení platů ústavních činitelů o 1400 Kč měsíčně, a již zde máme tento návrh v poněkud pozměněné podobě znovu. Tentokrát vyšel z dílny Senátu České republiky, konkrétně z hlavy senátora US-DEU Ondřeje Febera. Ten však na rozdíl od poslance Jiřího Václavka není žádný troškař a požaduje zvýšení platů o rovných 13 tisíc korun měsíčně.
     Svůj návrh Feber zdůvodňuje snížením rozdílu oproti platům ve veřejné správě, které se zavedením 16. tarifních tříd od příštího roku zvýší. Ústavně-právní výbor Senátu již návrh schválil za pomoci jeho stranických kolegů a senátorů ODS.

     Podle mínění většiny občanů naší země by se však měl plat poslanců a senátorů odvíjet od prestiže, které se těší či spíše netěší mezi veřejností a od skutečně odvedené práce. V tomto případě by ale plat mnohých z nich nedosáhl ani hranice životního minima, neboť například Senát měl mezi veřejností vždy minimální podporu a jeho obliba po této aféře dozajista opět klesne. Také skutečně odvedená práce za nimi mnoho vidět není a spousta z nich se mnohokrát ani neobtěžuje dorazit na jednání.
     Schválením tohoto nehorázného požadavku tak senátoři ukázali, že se v České republice vyskytuje daleko větší počet případů nakažení nemocí šílených krav než je oficiálně prezentováno, a že  největší počet nakažených se pohybuje v budově Senátu České republiky. Nezbývá nám tedy nic jiného, než celé stádo s nakaženými kusy zlikvidovat, což znamená rozpustit Senát.

                                                                                               PETR KOTÁB
                                                                                             Člen Předsednictva DS

 

 

≡ 23. října 2003

 

Pietní vzpomínka

     Dne 28. října 2003 se koná u příležitosti 85. výročí vzniku Československé republiky vzpomínkový akt za účasti představitelů Dělnické strany. Slavnostní položení kytice k soše sv. Václava v Praze na Václavském náměstí začíná ve 14 hodin.

                                                                                                     Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 18. října 2003

 

Proběhla konference DS

     V sobotu 18. října 2003 se v Praze uskutečnila celorepubliková konference Dělnické strany (DS). Regionální zástupci strany zhodnotili uplynulé období činnosti a přijali rozhodnutí o samostatné účasti Dělnické strany ve volbách do Evropského parlamentu, které se konají v červnu příštího roku.

     Jak uvedl předseda Tomáš Vandas, kampaň strany bude vedena s cílem přesvědčit občany, aby k volbám přišli, neboť by bylo pro Českou republiku katastrofou, kdyby v nich opět uspěly ty politické strany, které ovládají český parlament. Dělnická strana hodlá podle svého předsedy uspořádat v předvolební kampani sérii mítinků a v početné míře distribuovat stranické noviny Dělnické listy.

                                           

                                                                                                     Tiskový odbor DS

 

 

≡ 10. října 2003

 

Stanovisko Dělnické strany

     Dělnická strana (DS) vítá, že se bývalý český prezident Václav Havel nestal laureátem letošní Nobelovy ceny za mír.

     Již samotná nominace Václava Havla na toto prestižní ocenění musela u části české veřejnosti vyvolat rozporuplné reakce. Především u těch občanů, kteří si pamatují na Havlova válkychtivá prohlášení při bombardování Jugoslávie a před invazí do Iráku. Člověk, který svým působením v politice zdiskreditoval listopadové ideály, se změnil v nenávistného válečného štváče a zcela po právu mu náležela přezdívka „krvavý humanista“.

     Nositel Nobelovy ceny za mír by měl především prosazovat mírová řešení na úkor zbraní. Václav Havel činil pravý opak. Je proto dobře a správně, že Nobelovu cenu nezískal.

 

 

 

≡ 8. října 2003

 

Správný verdikt

     Šumperský okresní soud osvobodil komunistického aktivistu Davida Pěchu z obžaloby z propagace hnutí potlačujících lidská práva. Trestného činu se měl dopustit tím, že vyzýval k obnovení socialismu násilnou cestou a současné vládnoucí politiky označil za zločinné zrádce.

     Můžeme si o názorech pana Pěchy myslet cokoli, političtí vězni z padesátých let jsou nepochybně zklamáni. Nicméně je třeba zdůraznit, že soud rozhodl správně. Žijeme v demokracii, alespoň se tak tváříme, a je proto nutné respektovat i ty názory, které státní moci často po chuti nejsou. Pokud by byl soudní verdikt opačný, jen by se přiřadil k pochybným kauzám, kterých zde po listopadu 1989 bylo několik. Stačí připomenout vydavatele knihy Mein Kampf, či odsouzení skupiny českých vlastenců, onálepkovaných jako extrémisté.

     Pokud někdo cítí osvobození mladého marxisty jako křivdu vůči všem obětem komunistického systému, měl by svůj hněv směřovat na ty polistopadové vládní představitele, kteří uzavřeli s komunisty dohodu o předání moci a umožnili jim pohodlné zabydlení v novém zřízení, v němž dokonale využili svoje kontakty a znalosti. Jsou tedy stále u moci, ačkoliv na ně není vidět.

     V této souvislosti se jeví snaha soudit nepohodlné názory jako nicotná. Jádro problému vyrovnání české společnosti s minulostí je ukryto někde jinde.

 

                                                                                                 Tiskový odbor DS

 

 

≡ 1. října 2003

 

Ruce v klín

     Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) vzdala podle prohlášení svého šéfa Milana Štěcha boj proti připravované vládní reformě veřejných financí a nepřipravuje žádné protestní akce.

     Stalo se tak necelé tři týdny poté, kdy právě Štěch hřímal k nespokojeným odborářům na společné demonstraci s Asociací samostatných odborů. Proč tak náhlý obrat v postoji naší největší odborové centrály? Vždyť vláda prosadila v Poslanecké sněmovně všechny, pro konfederaci nepřijatelné návrhy, a to mělo být zároveň impulsem k daleko tvrdším nátlakům na Špidlův protilidový kabinet.  Najednou, světě div se, skládá ČMKOS ruce v klín a hodlá nečinně přihlížet dalšímu ožebračování občanů. Proč? Z jakého důvodu? Navíc je téměř jisté, že drtivá většina odborářů se s takových pasivním rozhodnutím svých nadřízených neztotožní.

     Problém bude především ve skutečnosti, že vedení konfederace je úzce spjato se sociální demokracií, a jmenovitě pan Štěch byl dokonce zvolen za ČSSD senátorem. Ve světle tohoto faktu pak vypadá vyhrožování mateřské straně masivními protesty jako obyčejné divadélko, které má vyvolat dojem „aktivního boje za obyčejné občany“. Dokud odbory nezačnou plnit svoji roli důsledně, budou pro vládní elitu vítaným „protivníkem“, který sice občas zaštěká, ale nepokouše.

 

                                                                                                 TOMÁŠ VANDAS

 

 

 

≡ 28. září 2003

 

Černý pátek

     Černým písmem se zapíše do novodobé historie naší země pátek 26. září 2003. Poslanecká sněmovna totiž schválila balíček zákonů, které posunou další část našich spoluobčanů na hranici chudoby. Vládní koalice tak začíná naplňovat svoji „reformu“, která má přinést do státní pokladny více peněz. Bohužel, opět z peněz té příjmově nejslabší části obyvatel.
     Od 1. ledna 2004 tak můžeme očekávat zdražení benzinu a nafty, což bude mít za následek zdražení veškerého zboží, neboť se zvýší náklady na dopravu. Pro malé dopravní firmy to může být také konec podnikání. To kromě jiného znamená i zvýšení nezaměstnanosti.
     Další finanční prostředky vytáhne z kapes občanů zdražení alkoholu, tabáku a cigaret. Půllitrová láhev alkoholu zdraží zhruba o osm korun a krabička cigaret  o čtyři až o sedm korun.
     Katastrofou se stane pro občany nemoc. Nemocenská má být první tři dny nemoci krácena o polovinu proti současnosti. Kromě toho se také zkrátí nemocenská za první dva týdny nemoci. Tímto opatřením prý chce vláda snížit zneužívání dávek předstíranou nemocí. Důsledky budou takové, že se většina občanů bude snažit nemoci „přecházet“, což se negativně projeví ve vyšším věku.
     Navíc bylo rozhodnuto o tom, že budeme všichni odcházet do důchodu v 63. letech. Kdo se rozhodne odejít do předčasného důchodu musí počítat s tím, že jeho penze bude trvale krácena.
     Vláda tak zkouší co všechno český občan vydrží. Neobstojí tvrzení, že tak činí podle požadavků Evropské unie, neboť ty již byly překročeny. Na opatření vlády je proto možná jen jediná odpověď. Generální stávka.

 

PETR KOTÁB

 

 

 

≡ 22. září 2003

 

Poselství ze severu

     Švédští voliči odmítli v celonárodním referendu připojení své země k jednotné evropské měně. Plných 56 procent hlasujících se nechce vzdát své národní měny a nahradit ji eurem. Jednoznačné vítězství odpůrců eura neohrozila ani vražda ministryně zahraničí Lindhové, která patřila mezi fanatické zastánce jednotné evropské měny a její smrt mohla vyvolat soucit veřejnosti a převážit tak misky vah na stranu eurofilů. Naštěstí se tak nestalo.

     Proč naštěstí? Protože švédské hlasování má bezpochyby velkou důležitost pro celou Evropu, tedy i pro Českou republiku. Je poselstvím, že i v pokračující globalizaci existují státy, jejichž občané si zachovávají chladnou hlavu a neposkakují nadšením nad nebezpečnými experimenty, mající za cíl vytvoření federalistického evropského státu. A takové poselství má v dnešní době doslova cenu zlata. Doufejme, že si z něj vezmeme ponaučení.

 

                                                                                                 Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 21. září 2003

 

Likvidace českého zdravotnictví

     Drastické zhoršení dostupnosti zdravotnické péče by občanům přineslo zrušení více než poloviny nemocnic, jak navrhuje „antisociálnědemokratická" ministryně zdravotnictví Marie Součková. Po zrušení či omezení provozu většiny lékařských pohotovostí by tak byla nám všem zasazena další zdrcující rána.
     Součková navrhuje zrušit 105 z 202 existujících nemocnic. Přitom již v současné době čekají mnozí občané na operace, které jim vrátí zdraví, i několik měsíců. O tom však zřejmě paní ministryně nemá ani ponětí a žije v blaženém domnění, že i toho nejposlednějšího občana hlídá početný štáb lékařů se supermoderním vybavením, tak jako ji a její vládní kolegy.
     Jaká je ale skutečná situace ví každý z nás. V nemocnicích a ordinacích lékařů jsou běžně vyžadovány úplatky, bez nichž se normální občan lékařského zákroku jenom tak nedočká. Mnohdy jsou tyto úplatky maskovány tzv. „dobrovolnými“ sponzorskými dary, za které se občan posunuje v  pořadníku čekatelů na operaci na přední místa. Není tedy divu, že podle průzkumu agentury SC&C pro MF DNES se nemocnice pohybují na třetím místě žebříčku zkorumpovanosti, hned za Dopravní policií a Policií ČR.
     Co však můžeme s daným stavem věcí dělat? Nezbývá nic jiného než doufat v pevné zdraví a v příštích volbách dát svůj hlas straně, která nemá slovo „sociální“ pouze v názvu, ale má o potřeby občanů opravdový zájem. A ministryni zdravotnictví Marii Součkové poslat následující vzkaz: „Paní ministryně, odstupte“!

                                                                                               PETR KOTÁB
                                                                                              člen Předsednictva DS

 

 

≡ 13. září 2003

 

Dělníci podpořili odboráře

     Připravovaná vládní „reforma“ veřejných financí narazila na ostrý nesouhlas většiny občanů nejrůznějších profesí. Uvedení vládních opatření v praxi by znamenalo nárůst počtu občanů, kteří by se rázem ocitli na samé hranici chudoby. Už nyní je situace ve společnosti neradostná a vstupem do Evropské unie zcela nepochybně dojde k jejímu dalšímu zhoršení.

     Vláda tak svým rozhodnutím „reformovat“ vyburcovala z letargie i jindy poklidné odboráře,  a ti se pod vedením obou odborových centrál (ČMKOS a ASO) sešli dne 13. září na pražské Letné, aby se odtud vydali demonstrovat před úřad vlády a na Palachovo náměstí. Odhadem jich přišlo vyjádřit svou nespokojenost až na dvacet tisíc. Nechyběli mezi nimi ani zástupci Dělnické strany (DS) v čele s předsedou Tomášem Vandasem a členy předsednictva Jindřichem Nestlerem a Petrem Kotábem. Mezi účastníky byl velký zájem o stranické noviny Dělnické listy.

     Odborářskou akci lze považovat za úspěšnou a za důkaz Špidlově vládě, že svojí arogancí a povýšeností již dávno překročila únosnou mez tolerance.

     Fotky z demonstrace najdete v odkazu …galerie ►

 

 

 

≡ 12. září 2003

 

Výsměch občanům

     Jako výsměch zní v době, kdy vláda nutí občany k utahování opasků, návrh sociálnědemokratického poslance Jiřího Václavka na zvýšení platů ústavních činitelů. Tento návrh již schválil sněmovní rozpočtový výbor většinou hlasů svých členů, bez ohledu na stranickou příslušnost.
     Pokud by došlo ke schválení tohoto návrhu Parlamentem ČR, základní plat poslanců a senátorů by se zvýšil ze současných 46 500 Kč na 47 900 Kč. Dále by také vzrostly tzv. nezdanitelné náhrady, které nyní dosahují až 35 000 Kč měsíčně. Státní pokladna by tak od příštího roku vyplácela na platech ústavních činitelů zhruba o 300 milionů korun více než dosud.
     Přestože průměrný plat nedosahuje ani zdaleka poloviny základní mzdy našich zákonodárců, nenapadlo je ani na okamžik začít s plánovanou reformou veřejných financí u sebe a snížit si již tak nehorázně vysoké platy. Naopak, i když státní pokladna zeje prázdnotou, nehodlají se ani minimálně uskrovnit a ukázat tak občanům alespoň trochu dobré vůle. Navíc tento návrh přichází těsně před plánovanou demonstrací odborářů proti „reformě“, která životní úroveň občanů opět sníží. Je vidět, že plné kapsy našich poslanců a senátorů jsou u nich „až“ na prvním místě. Potřeby občanů, díky kterým se jim dostalo cti zasedat v parlamentních lavicích, bohužel až na  místě posledním.
     Doufejme tedy, že se sobotní odborářské demonstrace zúčastní co nejvíce nespokojených občanů, kteří alespoň trochu otevřou našim zákonodárcům mocí a penězi zaslepené oči. Svojí účastí demonstraci podpoří i zástupci Dělnické strany. Přijďte i Vy!

                                                                                                                 PETR KOTÁB

Člen Předsednictva DS

 

 

 

≡ 3. září 2003

 

Tvrdík znovu u koryta

     Exministr obrany Jaroslav Tvrdík bude šéfovat Českým aeroliniím (ČSA). Stalo se tak poté, co dozorčí rada odvolala celé představenstvo včetně prezidenta Miroslava Kůly, a jmenovala nové, v čele právě s Tvrdíkem.

     Není to tak dlouho, co byla veřejnost svědkem dojímavého odchodu „chlapáckého“ ministra, jenž s nezpochybnitelným divadelním talentem odvolával co odvolal a sliboval co slíbil, aby se zhruba po měsíčním otálením nakonec vzdal poslaneckého mandátu. Chvíli sice působil jako „poradce“ v České konsolidační agentuře, to ale bylo pro ambiciózního Tvrdíka zřejmě málo a tak začal pošilhávat po něčem významnějším a finančně lukrativnějším. Křeslo šéfa ČSA jeho touhu po zviditelnění snad na čas ukojí.

     Je zarážející, že na tak významný post nebylo vyhlášeno výběrové řízení a Tvrdík byl do funkce jmenován, ačkoliv nemá žádné manažerské zkušenosti s řízením společnosti takového objemu. Jako ministr obrany rovněž úspěchů příliš neposbíral. Jeho slibovaná reforma armády se změnila ve virtuální realitu a on se v médiích prezentoval jako nevinná oběť, která nedokáže vzdorovat armádním „kostlivcům“. Jaká je tedy Tvrdíkova přednost? Odpověď je prostá. Je významným představitelem vládní ČSSD a stát je většinovým vlastníkem ČSA. Je ještě třeba něco dodávat?

 

Tomáš Vandas

 

≡ 28. srpna 2003

 

Stanovisko DS

Dělnická strana (DS) plně podporuje plánovanou výstražnou stávku učitelů, neboť situace ve školství je neúnosná již několik let. Místo slibů sociální demokracie a slov o prioritě tohoto klíčového resortu jsme svědky rostoucího chaosu a absence tolik potřebné koncepce. Argumenty učitelů za zvýšení platů jsou proto naprosto oprávněné.

     Za kritickou situaci ve školství nese odpovědnost i tolik médii protěžovaná „populární“ politička Petra Buzková, která za dobu svého působení ve funkci dokázala, že jí spíše sluší přívlastek neschopná.

     Pokud Česká vláda tvrdí, že nemá na zvýšení platů učitelů peníze, je třeba hledat rezervy tam, kde se peníze daňových poplatníků doslova vyhazují oknem. Jako příklad můžeme zmínit zahraniční vojenské mise, štědrá podpora rozvojových zemí a vyslání vojenské nemocnice do Iráku.

 

Tomáš Vandas

předseda DS

 

 

 

≡ 10. srpna 2003

 

Zastánkyně cikánů Samková - Veselá neprošla!

     Za mnoho let trvání Senátu jsem neměl prakticky nikdy důvod pochválit tuto instituci za její rozhodnutí. Až nyní, když senátoři svým hlasováním zabránili vstupu Kláře Samkové – Veselé mezi ústavní soudce. V tomto případě jsem se neradoval, že prezidentovi Klausovi neprošel jeho kandidát, ale s potěšením jsem kvitoval, že senátoři nepodlehli módnímu trendu upřednostňovat zastánce menšin bez ohledu na jeho schopnosti a vlastnosti. Nikdo neupírá advokátce Veselé její právní erudici, ale na povrch se dostaly skutečnosti nesvědčící o čistém mravním a profesním štítu. Kdo jiný než ústavní soudce by měl mít svůj profil bez poskvrnky?

     Přitom měla paní Veselá ty nejlepší předpoklady, aby se dostala mezi elitní skupinu soudců. Byla až fanatickou obránkyní cikánské menšiny a v nedávné době se přímo angažovala v případě cikánské rodiny Červeňáků, kteří se u mezinárodního soudu domáhali odškodného za kroky ústecké radnice. Ta jim odmítla dát nové byty, když ty původní opustili aby se usídlili na Slovensku. Po krátkém čase se vrátili a se samozřejmostí vlastní tomuto etniku požadovali nové byty.

     Radnice reagovala energicky a tento zpupný požadavek odmítla. Červeňákovi nelenili a spěchali k jejich příteli nejvěrnějšímu, tehdejšímu prezidentovi Havlovi. Ten s monarchistickou povýšeností rozkázal, aby se státní správa o tento klan postarala. A hádejte za čí peníze?! Když bylo Červeňákům přiklepnuto odškodné ve výši 900 tisíc korun, tak se paní Veselá zajíkala nadšením, že se konečně tato komunita dostala ke spravedlnosti.

     Jen tak na okraj zmiňme, že jejím manželem je cikánský aktivista Veselý, který se nechal strhnout svým vrozeným temperamentem k prohlášení, které by se dalo stručně vyjádřit slovy „že se může stát, že jeho soukmenovcům dojde trpělivost a vezmou kalašnikovy do ruky…“ Jen zkuste něco podobného prohlásit na veřejnosti a hned se o vás začnou zajímat pánové z protiextremistického oddělení.

     Co paní Veselé ale „zlomilo vaz“, bylo podezření z profesního pochybení v její právnické praxi. Úřady vyšetřují podezření z dvojitého účtování za advokátské výkony či pochybná výměna bytů na Praze 1. Ve světle těchto podezření se jeví černá jízda v MHD jako bezmála kavalírský delikt.

     Je možné, že v případě dalších odmítnutých kandidátů na ústavní soudce zaúřadovaly zákulisní politické dohody, ale v případě této kandidátky toto rozhodně neplatí. Pokud si chtěl Senát zachovat poslední zbytky sympatií veřejnosti, nemohl jednat jinak.

     Na závěr si neodpustím menší zamyšlení nad „ranami osudu“ postihující cikánské a procikánské aktivisty. Vzpomeňme jen televizní hlasatelskou „hvězdu“ Giňu, který byl nucen opustit prestižní místo pro podezření z neoprávněného pobírání sociálních dávek. A dnes je to Veselá – Samková, která se patrně nechovala tak, jak ukládá zákon. Je to až  dojemné, jak se určité kruhy snaží protěžovat vybrané jedince tohoto etnika, aby se ukázalo, že oni nejsou takoví, jak je zná většina původních obyvatel této země. A takhle se jim odvděčí.

     I když Dělnická strana rozhodně odmítá existenci Senátu jako zbytečné a drahé instituce, v tomto případě s jeho rozhodnutím souhlasíme. Mezi ústavní soudce se může dostat jenom ten, kdo je odborně a mravně na výši.

 

Jiří Štěpánek, místopředseda DS

bývalý člen Zastupitelstva hl. města Prahy                                                           

 

≡ 4. srpna 2003

 

Rozhodné slovo

     Ač se nepovažuji za věřícího a zároveň nikomu neberu právo na víru, získala si v minulých dnech církev moje sympatie. Vatikán totiž zveřejnil dvanáctistránkový dokument, v němž ostře odsoudil rostoucí počet zemí, které umožňují homosexuální „sňatky“. V dokumentu se doslova praví, že „postavit homosexuální svazky na stejnou úroveň s manželstvím by znamenalo nejen uznání deviantního chování, ale zatemnilo by i základní hodnoty, které patří ke společnému dědictví lidstva“.

     Je dobře, že tato slova zazněla a že církev jako respektovaná instituce takové nekompromisní stanovisko zastává. Vždyť zejména druhá polovina devadesátých let byla ve znamení úbytku tradičních lidských hodnot a naopak vzestupu zvráceností typu homosexuálních vztahů. Najednou bylo moderní žít s osobou stejného pohlaví a ještě se tím chlubit na veřejnosti. Několikrát byl naštěstí parlamentem odvrácen pokus zavést oficiální manželství homosexuálů a postavit jej bok po boku tradičnímu manželství muže a ženy. Obávám se ale na jak dlouho.

     V dnešní době je velice těžké říci v této záležitosti veřejně odmítavý názor, neboť nejrůznější pseudointelektuálové a liberálové homosexuální nechutnosti vášnivě obhajují smyšlenými báchorkami o normálnosti citů mezi gay a lesbičkami. Právě proto si Vatikán za své rozhodné slovo zaslouží uznání.

                                                                                           

 Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 20. července 2003

 

Fotbalový turnaj v Kněžicích

     V sobotu 19. července se uskutečnil již tradiční fotbalový turnaj v Kněžicích (okres Louny), kterého se letos poprvé zúčastnil tým Dělnické strany (DS). Mužstvo DS, vedené předsedou Tomášem Vandasem a členy předsednictva Petrem Kotábem a Jindřichem Nestlerem, bylo dokonce doplněno zástupkyní něžného pohlaví, což bylo bezpochyby zpestřením celého turnaje.

     Tým Dělnické strany nakonec skončil na sympatickém 4. místě, ale důležitější než samotný výsledek je spíše skutečnost, že celý den proběhl za nádherného počasí a v příjemné atmosféře, kterou nezkalila ani nečekaná návštěva Policie ČR v domnění, že probíhá nepovolený politický mítink. Všichni účastníci turnaje nakonec odcházeli s přesvědčením, že za rok se opět setkají. A Dělnická strana samozřejmě u toho chybět nebude!

Fotky z turnaje najdete v odkazu …galerie ►

 

 

 

≡ 18. července 2003

 

Grossova nemístná velkorysost

     Jedno se naší vládě nemůže upřít. I když jsou státní finance v troskách, občany čekají dalekosáhlé škrty v sociální a zdravotní oblasti, armáda se nám kvůli nedostatku peněz scvrkla na pouhou domobranu rovnající se staroměstským ostrostřelcům z dob mocnářství a ceny všech služeb půjdou díky zvýšené sazbě DPH prudce vzhůru, naše vláda se chová přesně podle hrdinů klasického českého románu Naši furianti. Dlužíme kam se podíváme, nemáme na základní platby, ale to nevadí, říkají si ministři Špidleninovy vlády, však my světu ukážeme jací jsme frajeři, a zvoní vypůjčenými zlatkami v kapse. Naposledy to předvedl ministr vnitra Gross, když požádal vládu o 13 milionů korun na pobyt iráckých dětí, které by se měly léčit v českých nemocnicích.

     Nechci vzbudit dojem necity, kterému je lhostejný neradostný osud dětí stižených válkou. Jenže si musíme uvědomit důležitý a podstatný fakt, že na podobná líbivá gesta nejsou peníze a dějí se na úkor vlastních občanů. Grossův nápad přišel skoro současně s návrhy ministryně zdravotnictví, která hodlá snižovat počet „nepotřebných“ lůžek v nemocnici, již dlouho urputně prosazuje finanční spoluúčast pacientů na jejich léčbě, a jistě si vzpomínáte, že před krátkým časem podražily některé druhy léků.

     Jak je to jen dlouho, kdy televizní reportáž ukazovala katastrofální stav motolské nemocnice, kde lékaři zachraňují životy českých dětí. Škvíry v oknech ucpané hadry, sterilní prostředí malých pacientů nahrazuje slepovaný igelit a po kusech odlupující se omítka na vnějším plášti nemocnice. V takovém prostředí zachraňují čeští lékaři a sestry životy. Nezasloužili by si spíše oni zmíněných 13 milionů?

     Dalším důvodem, proč bychom měli energicky odmítnout Grossův nápad, je, že my, tedy Česká republika, se nemusíme podílet na pomoci iráckým obyvatelům, protože to nebyla česká letadla či české tanky, kdo ničil nemocnice, městské obytné čtvrti a infrastrukturu. Byli to Američané a jejich britští spojenci. Právě oni by měli poskytnout největší pomoc iráckému lidu a ne jen kvůli nedávné agresi, protože tamní obyvatelstvo těžce zkoušelo celých deset let kvůli smrtícímu americkému embargu. Celých dlouhých deset dlouhých let  trpěl Irák nedostatkem léků a základních potravin. Že to bylo kvůli Husajnovi? Směšné, kdyby Spojené státy skutečně chtěly, odstranily by jeho režim během války v roce 1991. Ale to se jim tehdy nehodilo do velmocenských plánů.

     Když se diskutovalo, jestli se má Česká republika transparentně připojit k americké koalici či k odpůrcům války (jako Francie, SRN), tak jedním ze stěžejních argumentů zastánců války bylo, že po válce se budeme přímo a přednostně podílet na ekonomické obnově Iráku. To značí, že naše firmy dostanou lukrativní zakázky, které by jistě o trochu vylepšily stav českého hospodářství. České firmy mají dlouholeté zkušenosti s působením v této arabské zemi, kde práce českých techniků a české výrobky mají dobrý zvuk, takže bychom i mohli mít náskok před ostatními konkurenty.

     Sliby zůstaly pouze sliby, protože ekonomickou obnovu (a tím i miliardové zisky) Iráku mají pod palcem americké firmy a na servilní pražskou vládu zbyla pouze povinnost léčit na své náklady oběti americké agrese. Vláda by se měla konečně starat o občany této země a ne provádět líbivou proamerickou politiku, která je našemu státu stejně k ničemu a daňové poplatníky to stojí jen další a další bezúčelně vyhozené miliony.

 

Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 23. června 2003

 

Posel blbé nálady

     Odhodlání zůstat „obyčejným občanem“ příliš dlouho exprezidentovi Havlovi nevydrželo. Začalo se mu zřejmě stýskat po bývalé popularitě a tak přijal nabídku ministra zahraničí Svobody, aby se stal jakýmsi „velvyslancem dobré vůle“. Co tento post obnáší se veřejnost dozvěděla záhy. Havel bude cestovat po nejrůznějších zemích a vnucovat tamějším představitelům svůj pohled na lidská práva a občanskou společnost. Jako příklad byla zmíněna podpora kubánských disidentů.

     Opadající mediální zájem zřejmě bývalého prezidenta donutil opustit portugalské pláže a vrátit se aktivněji do politiky. Přínos této Havlovy činnosti bude pro Českou republiku velmi pochybný a co se ekonomiky týká, škodlivý. Lze si totiž představit, jak se k našim firmám a podnikatelům zachová například taková Čína, až si Havel pozve na návštěvu dalajlámu. A takových případů bude zcela jistě více.

     My jsme si již Havlovu vizi lidských práv a občanské společnosti mohli vyzkoušet na vlastní kůži a dlouho se budeme z toho vzpamatovávat. Chtělo by asi ostatní země před českým poslem blbé nálady varovat. Jelikož jsme však trochu škodolibí a vzpomínáme na četné chvalozpěvy a metály, které dostával jak na běžícím páse, můžeme jim nového „velvyslance“ také dopřát. Ať si užijí!

 

 

Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 18. června 2003

 

Referendum skončilo. A co dál?

Referendum o přistoupení České republiky do Evropské unie skončilo. Zastánci členství se radovali, tancovali a juchali na dopředu připraveném koncertu a za nezbytného doprovodu uměleckých fosílií, které již za svoji kariéru stihly opěvovat kdeco a kdekoho. Nejvíce se usmívali premiér Špidla a vicepremiéři Svoboda a Mareš, kteří shodně vydávali výsledek hlasování za důkaz velké důvěry koaliční vládě. Je však vůbec co oslavovat?

     Lehká nadpoloviční volební účast ve své podstatě znamená, že o našem vstupu do EU rozhodla necelá polovina oprávněných voličů. Ti co nepřišli zřejmě nečekají od unie žádné zázraky a nevěří slibům o budoucím evropském ráji, zaštítěném jednotnou vlajkou, hymnou, vládou a prezidentem. Právě budoucnost a další vývoj Evropské unie je velkou neznámou. Ovšem signál, vyslaný z Bruselu jen několik hodin před začátkem referenda, je více než výmluvný. Konvent EU totiž přijal návrh budoucí evropské ústavy, která počítá se zřízením funkce Evropského prezidenta i ministra zahraničních věcí, zavedením trvalého předsednictví, posílením pravomocí Evropské komise (jakési evropské vlády) a zrušením automatického hlasovacího práva všech členských států.

     Konventem navrhované změny v uspořádání unie jsou radikálně odlišné od současného modelu a jsou jednoznačným posunem k vytvoření jakýchsi Spojených států evropských. Takto řízená Evropská unie by byla jiná než ta, do které oficiálně podala v roce 1996 Klausova vláda přihlášku.

     Vládní představitelé (zejména eurofanatik Svoboda) závěry jednání Konventu záměrně bagatelizují a zdůrazňují, že i my budeme mít co říci k budoucímu uspořádání unie. Samozřejmě je otázkou, nakolik bude náš hlas slyšet a zda jej bude někdo ochoten poslouchat. Za této situace jsou akceptovatelné názory, že v případě přijetí nové evropské ústavy je bezpodmínečně nutné vypsat nové referendum, které by mělo dát odpověď na otázku, zda čeští občané chtějí žít v jakémsi jednotném multikulturním kotli, v němž se Česká republika postupně rozpustí. Myslím si totiž, že uplynuvší referendum si většina občanů hlasujících „pro“ spojila pouze s propagovanými ekonomickými výhodami. S ničím jiným. A zřejmě by byl poměr hlasování jiný, pokud by lidé byli pravdivě informováni o postupné federalizaci Evropy, kde menší státy budou oproti těm větším a silnějším v podřadném postavení. Pokud budou vládní politici tvrdit, že tomu tak nebude, vědomě lžou v očekávání slibovaných europrebend.

     V posledních letech jsme svědky zběsilého urychlování budování Nového světového pořádku, jehož je federalizace Evropy první neblahou předzvěstí. Pokud chceme v takovém světě obstát, musíme si zachovat svoji suverenitu a národní identitu. První referendum v historii České republiky skončilo. A co dál? Je to jen na nás, jak se rozhodneme!

 

TOMÁŠ VANDAS

                                                                                                      předseda DS

 

 

 

≡ 14. června 2003

 

Stanovisko DS k referendu o EU

Dělnická strana (DS) respektuje rozhodnutí občanů a výsledek referenda o přistoupení České republiky do Evropské unie.

     Jsme však nuceni konstatovat, že referendu předcházela kampaň, která se změnila v obyčejnou frašku a nechutnou propagandu. Její autoři, zřejmě věrní žáci nacistického ideologa Goebbelse, masírovali občany lživými argumenty pro náš vstup do unie a zároveň strašili údajnou izolací, pokud referendu řeknou ne.

     Dělnická strana považuje v této situaci za důležité, aby ve volbách do Evropského parlamentu, které se mají konat v příštím roce, uspěli představitelé těch politických stran, kteří se nehodlají smířit s postupnou federalizací Evropy a její přeměnu v jednotný stát. Za takové politiky však nemůžeme považovat žádného ze současných parlamentních politických stran. 

 

Předsednictvo DS

 

 

≡ 10. června 2003

 

DS podala trestní oznámení na Špidlu a Rumla

       Dnes bylo Dělnickou stranou (DS) podáno na Městské státní zastupitelství v Praze trestní oznámení na premiéra vlády České republiky Vladimíra Špidlu a místopředsedu Senátu Jana Rumla.

     Odůvodnění tohoto kroku je uvedeno v níže uvedeném trestním oznámení.

 

 

                                                                                  Městské státní zastupitelství

                                                                                  V Praze

                                                                                  Legerova 13

                                                                                  120 00  Praha 2

 

 

Věc: Trestní oznámení na premiéra vlády ČR Vladimíra Špidlu a místopředsedu Senátu Jana Rumla

 

 

     Dělnická strana (DS) podává tímto trestní oznámení na:

 

     pana Vladimíra Špidlu, premiéra vlády České republiky, pro podezření z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

     Podle našeho názoru se tohoto trestného činu dopustil tím, že z titulu své funkce vědomě umožnil neprůhledné financování vládní kampaně ke vstupu České republiky do Evropské unie. Částka 200 milionů korun byla rozdělena za velmi podezřelých okolností a pouze pro organizace podporující bezvýhradně vstup ČR do unie. Tím došlo k poškození těch občanů České republiky, kteří nesouhlasí s členstvím v Evropské unii a ani neměli možnost získat potřebné informace, jaká rizika s sebou případné členství v EU přinese;

 

     a pana Jana Rumla, místopředsedu Senátu, pro podezření ze spáchání trestného činu šíření poplašné zprávy, kterého se měl dopustit v pořadu TV Nova „Sedmička“ (dne 1.6.2003). 

     Ve zmíněném pořadu Jan Ruml prohlásil, že pokud Česká republika nevstoupí do Evropské unie, ocitne se v jakési blíže nespecifikované izolaci. Tímto výrokem mohl u značné části veřejnosti vyvolat strach a dojem, že nečlenstvím v unii nastane pro občany České republiky novodobé období „Temna“, v němž dojde ke zhoršení životních podmínek a celkové situace ve společnosti. Tímto subjektivním názorem, aniž by byl podepřen objektivními analýzami, se vědomě snažil využít obav občanů z nejisté budoucnosti pro vstup ČR do EU..

 

     Dle našeho přesvědčení byla u obou výše zmíněných politických představitelů skutková podstata trestného činu naplněna, a věc by měla být prošetřena příslušnými orgány činnými v trestním řízení. 

 

                                                                                                      TOMÁŠ VANDAS

                                                                                                      předseda DS

 

 

 

≡ 8. června 2003

 

Mítinky DS v Ústeckém kraji

     V sobotu 7. června 2003 se uskutečnily v Ústeckém kraji mítinky Dělnické strany (DS) věnované především nadcházejícímu referendu o přistoupení České republiky do Evropské unie.

     Předseda DS Tomáš Vandas a místopředseda Jiří Štěpánek postupně navštívili Louny, Žatec, Podbořany a Kadaň. Zatímco Tomáš Vandas ve svých projevech zdůraznil rizika a nevýhody případného vstupu naší republiky do unie, Jiří Štěpánek se zaměřil na sociální problémy dnešní společnosti a na neúměrnou nezaměstnanost zatěžující ústecký region.

     Oba řečníci se setkávali se souhlasnými reakcemi přítomných občanů, kteří si i přes vysilující horké počasí našli na mítinky cestu. Nechyběli dokonce ani zástupci médií. Velký zájem byl rovněž o stranické noviny Dělnické listy a jiné propagační materiály. Příjemná atmosféra jen dokreslila úspěšnost celého mítinkového dne.

     Fotky z mítinku najdete v odkazu …galerie ►

 

 

 

≡ 31. května 2003

 

Proběhl I. sjezd DS

     V sobotu 31. května 2003 se v Praze, v Trnkově sále Smíchovského pivovaru, uskutečnil I. sjezd Dělnické strany (DS). Program sjezdu mimo jiné obsahoval volbu nového vedení strany, změnu stanov a přijetí závěrečného usnesení.

     Dělnický sjezd zahájil předseda Jiří Štěpánek, který zhodnotil uplynulé období v činnosti strany a poděkoval všem delegátům za jejich dosavadní práci. Zdůraznil, že byť se činnost strany rozvíjí velice pozitivně, nesmí to DS nijak ukolébat, ale naopak povzbudit do dalšího období. V závěru svého vystoupení oznámil delegátům sjezdu, že nehodlá obhajovat funkci předsedy, na kterou doporučil stávajícího místopředsedu Tomáše Vandase.

     Po obsáhlé diskusi následovala volba ústředních orgánů strany. Ještě před ní vystoupil I. místopředseda DS Martin Zbela, který oznámil, že nebude kandidovat na žádnou funkci ve vedení DS. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že se chce věnovat především vydávání Dělnických listů.

     Novým předsedou Dělnické strany byl ve volbách zvolen Tomáš Vandas (foto), místopředsedou Jiří Štěpánek a členy předsednictva Bohumil Šuléř, Jindřich Nestler a Petr Kotáb. Poté byla zvolena rozhodčí a revizní komise DS.

     Delegáti sjezdu rovněž přijali usnesení, ve kterém vyzývají občany, aby nadcházející referendum ke vstupu České republiky bojkotovali, neboť informační kampaň se místo vyvážené diskuse změnila v obyčejnou frašku a agitku pana Špidly, sociální demokracie a celé vlády.

     Na závěr sjezdu vystoupil s projevem nově zvolený předseda Tomáš Vandas, jenž poděkoval Jiřímu Štěpánkovi za odvedenou práci a zdůraznil že věří, že nové vedení strany „bude tvořit kompaktní tým, který má sice svého kapitána, nicméně i on je odkázán na kvalitu výkonu ostatních hráčů“. Tomáš Vandas dále řekl:

     „V následujícím období nás čeká mnoho práce. Ve druhé polovině tohoto roku chystáme vydání druhého čísla Dělnických listů, které jak předpokládám a doufám bude stejně kvalitní a čtivé, jako číslo premiérové. Ostatně máme schopného šéfredaktora a dobrý kolektiv redaktorů. Chci také upozornit, že každý může do dalšího čísla Dělnických listů přispět svým článkem, uzávěrka bude přibližně v polovině srpna.

     Doufám, že každý z vás v rámci svých možností bude aktivně pracovat na propagaci naší strany tak, abychom v příštím roce mohli být z volebních výsledků ne třeba nadšeni, ale spokojeni s vědomím, že jdeme po správné cestě, cestě skutečné politické práce, byť je někdy lemována mnohými úskalími a překážkami.“

     Celé znění projevu najdete v odkazu …projevy ►

 

 

 

≡ 28. května 2003

 

Mítinky Dělnické strany

     Mítinky Dělnické strany zaměřené proti vstupu České republiky do Evropské unie se uskuteční v sobotu 7.června 2003 na těchto místech:

10.00 hod.,  Louny – Mírové náměstí

12.00 hod.,  Žatec  – náměstí Svobody

14.00 hod.,  Podbořany – Masarykovo náměstí

16.00 hod.,  Kadaň – před kinem Hvězda

 

 

 

≡ 26. května 2003

 

Podnikatelský hyenismus

     Je toho mnoho, co musí čeští zaměstnanci překousnout, aby si udrželi práci. Mnozí zaměstnavatelé jsou si této sociální tísně vědomi a proto zesilují tlak na své zaměstnance. Vymýšlí si „interní předpisy“, které jsou v rozporu nejenom se zákony této země, ale příčí se i mravním zásadám civilizované společnosti.

     Poslední dobou se rozmohlo zaměstnávání na „dobu určitou“. To živnostník  – podnikatel přijme zaměstnance, nechá ho ve své firmě pracovat tři měsíce a těsně před uplynutím této zkušební doby je zaměstnanec propuštěn. Ne proto, že se neosvědčil, či pracoval špatně, ale že se stal obětí podnikatelovi vypočítavosti.

     Hned po obdržení výpovědi je zaměstnanec vzat zpátky a po třech měsících se vše opakuje. Pro pana podnikatele je takovéto zaměstnávání velice výhodné a hlavně výnosné. Ve zkušební době dostává pracovník menší plat, nárok na dovolenou je minimální, odstupné při výpovědi neexistuje a hlavně po celou zkušební dobu se zaměstnanec „klepe“ o místo a je svolný s každou svévolí svého zaměstnavatele.

     Celý tento systém je vypočítavý kalkul podnikatelů, kteří chtějí mít minimální náklady, aby platili co nejméně zaměstnancům a co nejméně odváděli státu. Co ušetří na svých zaměstnancích, o to více jim zůstane za nehty. Okrádají své lidi, ale zároveň i stát a tím i nás všechny. Zaměstnanec žije v neustálém strachu uprostřed propouštěcího a přijímacího kolotoče, aby ho nakonec pan šéf nevyhodil definitivně.

     Mnozí zaměstnanci dostávají plat ve výši životního minima a zbytek mu pan podnikatel doplatí milostivě „ze svého“. Zaměstnavatelé vůbec rádi používají slovní obrat, že „platí zaměstnance ze svého“. Opravdu ze svého? Jednak neznám žádného podnikatele, který by se ošidil na úkor svých lidí a hlavně zaměstnavatel platí své pracovníky na základě jejich práce. Jsou to oni, kdo tvoří panu podnikateli jeho zisk, a tím i vysoký životní standart, ze kterého jim mnohdy dává almužnu zvanou plat.

     Proto se ptám, co dělá socialistická vláda, že si na takovéto podloudné praktiky neposvítí? Mělo by být uzákoněno, aby se zaměstnávalo minimálně na jeden rok, a mělo by se dohlížet na to (pracovní úřad či úřad sociálního a důchodového zabezpečení), aby nebyl zaměstnanec po třech měsících propuštěn a následně vzat zpět.

     Je toho ještě více, čím vydírají zaměstnavatelé své lidi. Například velice těžce  nesou, když se zaměstnanci „ulejvají“ u lékaře či nedej bože  se povalují doma za „tučnou“ nemocenskou. Proto přišli na několik stimulačních faktorů, jak zamezit nemocnosti zaměstnanců. To se slíbí 300 Kč měsíčně tomu, kdo nepůjde v pracovní době k lékaři a nebo nárok na třináctý plat má jen ten, kdo nepřekročí určitý počet dnů (určí pan majitel) své nemocnosti. Že o tom nic Zákoník práce nepíše? K smíchu, řekne si pan podnikatel, já je platím, tak já budu rozhodovat, když tak mám mnoho dalších, kteří mi budou dělat v horečkách i bez třináctého platu. 

     Dělnická strana co nejostřeji a nejdůrazněji vystupuje proti těmto vydřidušským praktikám směřujícím proti samotným základům lidské důstojnosti. Ať si mnozí zaměstnavatelé uvědomí, že jim možná patří firma, ale nepatří jim lidé. Tento živnostensko – podnikatelský hyenismus možná slavil svůj zlatý věk ve druhé polovině devatenáctého století, ale dnes je jiná doba. Jestliže se nějací majitelé přesto v této době zhlédli, my nedovolíme její návrat. Naopak budeme usilovat o prosazení takových zákonů, které zaručí důstojné podmínky pro práci všech slušných občanů.

 

JIŘÍ ŠTĚPÁNEK

 

 

 

≡ 13. května 2003

 

Stanovisko Dělnické strany

     Dělnická strana (DS) považuje chystanou vládní reformu veřejných financí za akt zoufalství a absolutní neschopnosti řešit problematiku obrovské zadluženosti České republiky. Chybějící peníze ve státním rozpočtu nelze získávat nehorázným odíráním bezmocných občanů, ale především opatřeními směřující k nastartování ekonomického růstu.

     Špidlův kabinet chystanými záměry jen potvrdil svoji protilidovou politiku a  dokreslil ztrátu reality, tolerance a smyslu pro sociální cítění, jímž se vládní ČSSD tak ráda ohání.

     Dělnická strana plně podporuje rozhodnutí odborů vyjádřit nespokojenost případnými masovými protesty a jen doufáme, že v takovém případě půjde o skutečný odpor proti vládě a nikoliv jen o veřejné divadýlko, jako tomu bývalo za „tatíčka“ Falbra.

 

TOMÁŠ VANDAS

místopředseda DS

 

 

 

≡ 2. května 2003

 

Dělníci slavili 1. máj

     Při letošních oslavách 1. máje se poprvé veřejnosti představila i nová politická síla v České republice – Dělnická strana (DS). Představitelé DS nejprve v dopoledních hodinách uctili položením kytice na Střeleckém ostrově památku oslav Prvního máje 1890 a poté se odpoledne zúčastnili po boku přátel z Národní strany mítinku na Václavském náměstí v Praze. Příjemnou atmosféru dokreslovalo i krásné počasí a dobrá nálada.

     Jako první vystoupil s projevem místopředseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Zaměřil se na současné problémy ve společnosti a kritizoval poslance za jejich lačnost po výhodách a požitcích, což dokumentoval kauzou poslaneckých bytů v Nerudově ulici. Rovněž upozornil na zbytečné plýtvání finančních prostředků a mimo jiné řekl: „Vezměte si například situaci ve zdravotnictví, školství, dopravě atd. Na nic nejsou peníze, dochází k zadluženosti, která dosahuje astronomických rozměrů. Jsem toho názoru, že peníze se v této zemi dají najít a lze s nimi úsporně hospodařit. Musely by se však omezit takové zbytečné výdaje, jako jsou zahraniční vojenské mise, polní nemocnice, finanční dotace jiným státům. To vše ať obstarávají země, které jsou ekonomicky silné a mají na to prostředky. Ne však my, kteří se potýkáme s obrovskými problémy a naši lidé si musí například doplácet na léky, byť si celý život platili nemocenské pojištění.“

     Poté přednesl svůj projev současný předseda DS Jiří Štěpánek. Ten upozornil na skutečnost jakým způsobem byly v minulém režimu oslavy 1. máje zdiskreditovány.

     „V českých dějinách není snad svátku, významného dne, který by byl tak zprofanován a znevážen, jako je 1. máj. Po dobu čtyřiceti let komunistické vlády byl tento významný celosvětový svátek degradován na oslavné bakchanálie vládnoucího režimu. Původní smysl svátku byl odsunut do ústraní a pro drtivou většinu tehdejší veřejnosti to byl svátek povinných průvodů, direktivní výzdoby, ale také banánů a pomerančů přivezených do prázdných obchodů.“

     Celé znění projevů si můžete přečíst v odkazu …projevy ►

 

 

 

≡ 27. dubna 2003

 

Výzva Dělnické strany poslancům ČR

     Dělnická strana vyzývá poslance České republiky, zvláště pak z poslaneckého klubu ČSSD a KSČM, jejichž strany se kdysi hlasitě a dokonce vlastním názvem opíraly o dělnickou podporu, aby iniciovali nové slosování poslaneckých bytů v Nerudově ulici v Praze, tentokrát pod názvem: „Dejme byty našim spoluobčanům“.

 

     Tato akce by se jistě setkala s velkým zájmem ze strany našich občanů, zejména těch manuálně pracujících, protože jejich platy jim sotva stačí na obživu, o koupi bytu si mohou nechat jen zdát. Dále tu máme řadu lidí a rodin, kterým střechu nad hlavou odnesla loňská povodeň a nyní žijí v nedůstojných podmínkách.

 

     Nové slosování se může uskutečnit na nejbližší schůzi poslanců, přímo v jednací síni. Alespoň tak budeme moci hovořit o historicky prvním pozitivním výsledku jejich (ne)činnosti.

 

 

 

≡ 26. dubna 2003

 

Komentář DS: Philips - pád jednoho mýtu

     Pamatujete? Před třemi lety to byla největší zahraniční investice na „zelené louce“. Stavba továrny na výrobu obrazovek Philips v Hranicích na Moravě byla tehdy vládními činiteli přivítána doslova s nadšením. Premiér Zeman nešetřil velkými slovy a kladl důraz na vyřešení problému nezaměstnanosti v regionu, v tisku se objevovaly oslavné komentáře líčící údajnou atraktivitu České republiky pro zahraniční firmy a jejich podnikání.

 

     Firma Philips ale tehdy za své rozhodnutí inkasovala tučné investiční pobídky, jejichž částka se vyšplhala do výše 1,6 miliardy korun. Za tyto nemalé peníze se zavázala, že do roku 2007 vytvoří 3250 pracovních míst.

 

     Současná situace společnosti Philips je však diametrálně odlišná od slibů a velkohubých prohlášení. Útlum trhu způsobil, že dojde k „dočasným odstávkám“ provozu a že budou odstaveny dvě ze tří výrobních linek. To bude znamenat problémy pro zhruba šest stovek zaměstnanců. Ti zatím ani netuší, zda si budou muset vzít dovolenou, nebo zda je čeká prostý vyhazov. Vedení firmy se k další budoucnosti zaměstnanců nechce vyjadřovat, nicméně nevyloučilo, že negativní dopad nižšího exportu výrobků se může projevit trvalým opatřením. Co si pod tímto pojmem můžeme představit je nasnadě – lidé budou propuštěni a ztratí práci. Tedy pravý opak toho, co jim bylo s velkou pompou slíbeno.

 

     Problém společnosti Philips však není zdaleka ojedinělý. Již dříve odešly z České republiky firmy, které zde původně hodlaly dlouhodobě podnikat. Alespoň to tvrdily. V Brně to byla například firma Flextronics, na odchodu je rovněž Danone. Důvod v odlivu zahraničního kapitálu můžeme spatřovat především v nepříznivém trendu světové ekonomiky, který se logicky promítá do ekonomiky české.

 

     Jaké z toho pro nás plyne poučení? Především není nutné upínat veškeré naděje k zahraničnímu kapitálu a klanět se k němu jako ke „zlatému teleti“. Dochází k podceňování a zanedbávání českých podnikatelů, kteří na rozdíl od těch zahraničních nemají to štěstí, aby je stát tak štědře dotoval. Zahraniční firma může několik let využívat daňové prázdniny a další výhody, o kterých se může tuzemským podnikům jen zdát. Vše ale směřuje k tomu, že poté co zahraniční investor veškeré výhody vyčerpá, jednoduše se sbalí a přesune své provozovny do další země dál na východ, kde nalezne novou živnou půdu pro své pochybné plány. Především levnější pracovní sílu, neboť v zaostalejších zemích než je ta naše jim za jakoukoli almužnu budou vděční. A osud našich zaměstnanců jim je naprosto lhostejný.

 

     Ukazuje se, a nejnovější případ firmy Philips je toho důkazem, že je velice krátkozraké a nebezpečné spoléhat se za každou cenu na cizí kapitál. V hospodářské politice vlády by naopak měli mít plnou podporu domácí podnikatelé. Jim by měl stát vytvářet podmínky směřující k rozvoji jejich podnikatelských aktivit, a ne jim házet klacky pod nohy, jak se převážně dnes děje.

 

                                                                                                  Tiskový odbor DS

 

 

 

≡ 21. dubna 2003

 

Referendum: Protest!

     Dělnická strana ostře protestuje proti záměru vlády v nadcházejícím referendu o vstupu České republiky do Evropské unie nezasílat hlasovací lístky adresně. Lístky mají být k dispozici pouze v hlasovacích místnostech, což považujeme za účelovou manipulaci s cílem dosáhnout nízké účasti, která by velice vyhovovala zastáncům unie.

 

     Dá se totiž předpokládat, že někteří občané, pokud nedostanou lístky osobně, mnohdy ani při svých starostech a pracovních povinnostech neví, kdy se referendum koná. Vzhledem k tomu, o jak důležité jde hlasování s ohledem na další budoucnost naší země, je namístě s okamžitou platností takový skandální postup zrušit. Dělnická strana v této souvislosti podá protest k Ústřední volební komisi.

 

 

 

≡ 17. dubna 2003

 

DS měla svou první manifestaci

     Společnému mítinku Dělnické a Národní strany, jenž se pod názvem „S OBČANY O EU“ konal dnes v Praze na Václavském náměstí, přálo nejen krásné jarní počasí, ale i účast občanů, kteří se mnohdy poprvé dozvěděli o existenci Dělnické strany.

 

     S projevy vystoupili jak zástupci Národní strany, tak samozřejmě i strany naší, dělnické.

 

     „Je naivní si myslet, že v případě vstupu do EU se všechny problémy v sociální oblasti, pracovního práva či působení odborů změní k lepšímu mávnutím kouzelného proutku. Omyl! A velmi nebezpečný omyl!“ řekl ve svém projevu předseda DS Jiří Štěpánek.

 

     Místopředseda DS Tomáš Vandas svému kolegovi kvitoval: „Česká republika má pro Brusel jediný význam. Využít našeho území pro export unijních výrobků a sloužit jako levná námezdní síla.“

     Celé znění projevů si můžete přečíst v odkazu …projevy ►

 

 

 

≡ 5. dubna 2003

 

DS: Česká televize neplní svoji úlohu

     Dělnická strana považuje probíhající kampaň ke vstupu České republiky do Evropské unie za výsměch demokracii. Veřejnoprávní Česká televize nabízí občanům pouze směs diskusí a názorů, které nadneseně zveličují naší optimistickou budoucnost v rámci unie a jsou silně proevropské, a naopak nedává žádný prostor odpůrcům tzv. federalistické Evropy.

 

     Prim v těchto eurošotech hrají lidé z uměleckého a společenského života. Tito názoroví prostituti, z nichž drtivá většina nás kdysi přesvědčovala o výhodách socialismu, jsou smutným vysvědčením sametové revoluce.

 

     Dělnická strana proto zvažuje podání trestního oznámení na Českou televizi, neboť neplní úlohu, která jí ze zákona náleží, a to informovat pravdivě, nezkresleně a demokraticky ve smyslu veřejnoprávního sdělovacího prostředku.

 

Předsednictvo DS

 

 

 

≡ 20. března 2003

 

Stanovisko DS k Iráku

     Předsednictvo Dělnické strany důrazně odmítá zahájení válečné agrese vůči Iráku a považuje ji za důkaz slabosti demokratického světa čelit rostoucímu diktátu a hrozbám ze strany Spojených států. Současná „zahraniční politika“ USA je ve svém důsledku podstatně horší a nebezpečnější než kdysi politika nacistického Německa.

 

     Dělnická strana rovněž odsuzuje válkychtivá prohlášení našich vládních představitelů a vystoupení ministra zahraničí Cyrila Svobody lze charakterizovat slovy „ještě větší blbec, než jsme doufali“. 

 

Předsednictvo DS

 

 

 

≡ 15. března 2003

 

Stanovisko DS k výsledku arbitráže

     Dělnická strana považuje rozhodnutí mezinárodní arbitráže ve sporu kolem TV Nova za logické vyústění krádeže provedené před čtyřmi roky. V té době současný senátor pan Železný svoji posedlostí uchránit si pozici generálního ředitele a zahájením vysílání „nové“ Novy zcela znehodnotil investice americké společnosti CME.

 

     Částka, kterou má Česká republika zaplatit - zhruba 10,4 miliardy korun, však nepůjde na vrub viníka, ale paradoxně na daňové poplatníky, kteří budou muset dluh uhradit ze svých kapes.

 

     Dělnická strana z těchto důvodů požaduje důsledné přešetření majetkových poměrů pana Železného a s ním související podezřelé transakce na jemu blízké osoby (např. bývalá manželka), a srážky z jeho senátorského platu na úroveň životního minima ve prospěch splácení jím zaviněného dluhu.

 

 

 

≡ 12. března 2003

 

Stanovisko DS k výročí vstupu do NATO

     Dělnická strana  nepovažuje uplynulé čtyři roky našeho členství v paktu NATO za období, na které by měla být Česká republika ve své novodobé historii hrdá. Vinou polistopadových vlád jsme se stali členy násilné organizace a spoluviníky válečných zločinů, z nichž nejmarkantnější bylo bombardování Jugoslávie.

 

     Za dobu našeho členství v alianci je více než patrné, že skutečným důvodem našeho přijetí nebyl avizovaný „profesionální“ přínos chaosem rozložené české armády, ale pouze a jen územní rozloha České republiky.

 

     Dělnická strana proto vyzývá českou vládu k vyhlášení referenda o vystoupení naší republiky z vojenských struktur NATO.

 

 

 

≡ 6. března 2003

 

Čeští tatrováci bez práce!

     Dělnická strana plně podporuje současné protestní hnutí v kopřivnické Tatře, kde hodlají zahraniční vlastníci vyhodit z práce třetinu českých zaměstnanců, tj. 1 600 osob. Tisícovka tatrováků vyjádřila v pondělí 3. března svůj hlasitý protest proti tomuto záměru. Ještě byli tak slušní, že zatím nevyhlásili ani stávkovou pohotovost, i když situace spíše volá po stávce totální. Vedení Tatry by mělo této velkomyslnosti využít a přehodnotit své plány.

 

     Dá se říci, že kopřivnická Tatra je od roku 1989 podnikem nešťastným, zakletým. Továrna, jejíž brány opouštěly po desetiletí excelentní nákladní i osobní vozidla, se ocitla na samém kraji propasti neexistence. Vše začalo její privatizací do amerických rukou, která spíše krizi prohloubila, než vyřešila. Jednou z hlavních příčin bylo to, že smlouva v roce 1990 umožnila prvním americkým vlastníkům řídit závod na dálku. Podnik, který se má revitalizovat, životně potřebuje každodenní přítomnost jeho vedení, které musí i v kanceláři nocovat, vyžaduje-li to situace. A nic takového se nedělo. V současnosti vlastní 51 % akcií americká firma SDC International a pouhých 8,5 % akcií je v držení českých akcionářů.

 

     Přitom hospodářské výsledky nebyly až tak katastrofální, protože jestliže v roce 1999 činily tržby 2,7 miliard korun, tak v roce 2000 a 2001 byly ve výši 4,2 , resp. 4,4 miliard korun. Údaje za rok 2002 firma ještě nezveřejnila. Chování amerického vedení ale zcela odpovídá americké praxi, kdy při ztrátovém hospodaření se okamžitě propouští. Co jim záleží na pár stovkách Čechů, o jejichž zemi donedávna ani neslyšeli a až dostanou příkaz ze své centrály, přesunou se třeba do Bangladéše a budou tam dělat stejný „pořádek“.

 

     Podaří-li se záměr vlastníků a všech 1 600 zaměstnanců se ocitne na dlažbě, zhorší se už tak bídná sociální situace v regionu. Počet zaměstnanců tatrovky se za posledních 13 let snížil o více než 10 tisíc. Propuštění nemají již kam jít, protože práce v kraji prostě není. Podle sdělení představitelů místního úřadu práce by stoupla nezaměstnanost v mikroregionu Kopřivnice až na hrozivých 20 procent! Úřad sice připravuje vytvoření šedesáti pracovních míst na Frenštátsku, ale proti 1 600 propuštěných je to beznadějně málo.

 

     Ani politické vedení města mnoho nezmůže a tak jen vzdychá nad tím, že stát měl při privatizaci nechat určité, významné procento akcií městu, které by právě v této vypjaté chvíli mělo účinný nástroj k jednání s vedením Tatry. Ale udělaly se při privatizaci po česku ještě větší chyby.

 

     Propuštění takové masy lidí vytvoří v kraji tzv. dominový efekt, protože v návaznosti na toto propouštění se sníží kupní síla obyvatelstva, což přinese krach mnoha živností a tím i větší nezaměstnanost. Spirála zkázy.

 

Jiří Štěpánek

předseda DS

 

 

 

≡ 5. března 2003

 

Vláda rozhazuje peníze občanů    

     Česká republika hodlá v následujících letech věnovat každoročně až dvě miliardy korun na pomoc rozvojovým zemím. Tato informace se na první pohled jeví ve světle současné ekonomické situace naší republiky jako špatný žert.

 

     Rozhazování peněz daňových poplatníků se v poslední době stalo jakousi módní záležitostí a jednotlivé resorty se v této „činnosti“ doslova předhánějí. Stačí si jen namátkou připomenout sanaci bank spojenou s výkupem špatných úvěrů a jejich uskladněním do České konsolidační agentury. Zde tyto omyly pánů bankéřů budou ležet tak dlouho, dokud se na ně pozvolna nezapomene. Dále můžeme zmínit aféry jistého televizního senátora, na něž doplácí náš stát mezinárodními a velice nákladnými arbitrážemi. Jako čerstvý příklad státního plýtvání penězi lze považovat i účast českých vojáků v mezinárodních misích, ať již na Balkáně či v Kuvajtu. Ačkoli je sama armáda na pokraji rozkladu, letectvo neexistuje, snaží se navenek ministr Tvrdík vytvářet dojem, že bez českých vojáků je „boj proti terorismu“ ztracen.

 

     Možná, že někdo namítne, že dvě miliardy korun nejsou z pohledu státního rozpočtu částkou nijak závratnou. Snad. Ale nesmíme zapomenout na obrovský dluh České republiky, který se neustále navyšuje do obludných rozměrů a na obzoru není žádný bod, kde se tato smrtící spirála zastaví.

 

     Právě z těchto důvodů je nanejvýš nutné pečlivě zvážit každou investici, každou korunu. Zůstane-li i nadále zachován blahosklonný přístup ke státním financím ve stylu milion sem, milion tam, zůstanou nám a dalším generacím jen oči pro pláč. Ostatně, ty slzy jsou již na krajíčku.

 

     Copak nemáme sami svých problémů víc než dost? Skutečně musíme takto nesmyslně obdarovávat jiné země, když ani nemáme jistotu, zda štědrá podpora neskončí v kapse nějakého mafiána či místního bosse? Jistě, charita je věc šlechetná a morálně pozitivní, ale jen pro ty, co na ni mají. A to Česká republika, rozkradená a vyplundrovaná polistopadovou suitou v čele s exprezidentem Havlem, není.

 

     Existuje mnoho odvětví, kde by dvě miliardy korun pomohly, byť jen trochu zmírnit nemalé problémy. Ať je to školství, zdravotnictví nebo oprava zdevastovaných silnic. Příkladů najdeme mnoho.

   

     Doufejme, že se jednou i my dočkáme takové vlády, která bude důsledně hospodařit se svěřeným majetkem nás všech. Chce to jen jediné – před příštími volbami se jen na malou chvilku zamyslet!

 

TOMÁŠ VANDAS

místopředseda DS

 

 

 

≡ 28. února 2003

 

Stanovisko DS: Konečně zvolen prezident

     Dělnická strana vítá zvolení prezidenta České republiky. Chceme věřit tomu, že pan Václav Klaus bude, jak deklaroval ve svých předvolebních projevech, prezidentem všech občanů této země a bude důsledně hájit zájmy České republiky.

 

     Dělnická strana doufá, že příští volba hlavy státu již bude provedena volbou přímou, všemi občany České republiky.

 

 

 

≡ 25. února 2003

 

Stanovisko DS: pane Sokole, odstupte!

     Dělnická strana je šokována dnešním chováním koaličního prezidentského kandidáta Jana Sokola, který v den 55. výročí od komunistického převratu neváhal doslova škemrat o hlasy komunistických poslanců před páteční volbou hlavy státu.

 

     Je to plivanec do tváře všem obětem komunistické diktatury a dostatečný důkaz o amorálnosti pana Sokola, který jde na Hrad stejnou cestou jako všichni jeho předchůdci po roce 1948.

 

     Dělnická strana proto vyzývá pana Sokola, má-li v sobě ještě kousek cti a svědomí, aby odstoupil od své kandidatury na prezidenta České republiky.

 

 

 

≡ 22. února 2003

 

Nemocenskou musí platit stát!

     Dělnická strana vzala na vědomí s velkým údivem a rozhodným nesouhlasem záměr ministerstva práce a sociálních věcí, aby první týden nemocenské platil místo státu zaměstnavatel. Tento zoufalý pokus státního aparátu má zakrýt obrovský deficit v sociálních výdajích, způsobený celkově špatnou finanční politikou státu. Ano, výdaje na nemocenské dávky rostou a stát nemá prostředky na jejich hrazení. Jenže chyba není na straně zaměstnanců, že moc „marodí“, ale kdyby stát lépe vybíral daně, neumožnil tunelování bank, tak by bylo dostatek peněz nejenom na dostatečné nemocenské dávky, ale i na moderní nemocnice a dostupné léky.

…více ►

 

 

 

≡ 17. února 2003

 

Stanovisko DS: Stávkující mají naší podporu    

     Dělnická strana plně podporuje stávkovou pohotovost pracovníků jaderných elektráren Temelín a Dukovany. Plánovaná personální redukce by mohla snížit vysoký bezpečnostní standard obsluhy jaderných zařízení.

 

     Bylo by velkou chybou propustit vysoce kvalifikované zaměstnance, kteří své znalosti jen ztěží uplatní na domácím trhu práce. Budoucnost patří alternativním zdrojům energie, hlavně jaderné energetice, tak proč se dnes budeme zbavovat odborníků, abychom je zítra „dováželi" ze  zahraničí?

 

     Zamýšlená výplata několika měsíčních platů propuštěným zaměstnancům je nedůstojným „vděkem“ za jejich poctivou a vysoce náročnou práci. Místo prohlubování jejich znalostí je pro ně připraven úřad práce.

 

 

 

≡ 5. února 2003

 

Stanovisko DS: Karel Gott na Hrad!

     Dělnická strana vítá rozhodnutí pana Karla Gotta zvážit kandidaturu v přímé volbě prezidenta České republiky a plně jej podporuje.

 

     Dělnická strana považuje pana Karla Gotta za vhodnou osobnost k výkonu prezidentské funkce, neboť vedle svých nesporných hudebních a uměleckých kvalit disponuje rovněž vysokým přehledem v oblasti mezinárodně-politických vztahů, což je umocněno zvučností jeho jména nejen na Západě, ale například i v Rusku. Na rozdíl od dosavadních kandidátů není svázán s žádnou politickou stranou a je tedy plně nezávislou osobností, která se těší všeobecné oblibě a vážnosti u drtivé většiny občanů České republiky.

 

     Dělnická strana rovněž oceňuje důležitý fakt, že pan Karel Gott začal svou profesní dráhu jako elektrotechnik v ČKD, má tedy bez ohledu na svou pozdější uměleckou kariéru velkou podporu mezi dělníky.

 

 

 

 

≡ 4. února 2003

 

Stávka: Nenechat se rozeštvat!

     Stávka pražských řidičů tramvají skončila velice rozpačitě. Stávky se zúčastnila pouhá třetina tramvajáků, takže mluvit o protestu, který otřásl metropolí, je značně nadnesené. Již od 5. ledna t.r., kdy se měla stávka poprvé uskutečnit, bylo zřejmé, v čí prospěch asi dopadne studie mající posoudit, kdo „vlastně pracuje více“. Patrony této studie byl Magistrát hl. města Prahy - zřizovatel Dopravního podniku, v jehož představenstvu a správní radě sedí vybraní a prověření zastupitelé, takže tolik proklamovaná objektivita byla od počátku prázdným slovem, majícím na poslední chvíli oddálit stávku.

…více ►

 

 

 

 

≡ 2. února 2003

 

Stanovisko Dělnické strany k odchodu V. Havla

     Dělnická strana vítá odchod prezidenta Václava Havla z funkce. Podle našeho názoru nebyl pan Havel dobrým prezidentem všech občanů a nehájil dostatečně zájmy českého národa. Raději upřednostňoval budování svého „jájismu“, sbírání nejrůznějších doktorátů a řádů před řešením skutečných a tíživých problémů, které naši společnost provázely po celou dobu Havlovy éry.

 

     Role jakéhosi masarykovského duchovního „tatíčka“, do které se Havel vžil, byla smutným důkazem morálního úpadku kdysi vychvalovaného a Západem obletovaného disidenta, jenž se ze dne na den dokázal spřátelit s těmi, proti nimž dříve tak horlivě bojoval.

 

     Dělnická strana je přesvědčena, že Havlovým odchodem se otevírá možnost k postupné nápravě polistopadového vývoje, k obnově skutečné demokracie a právního státu. Prvním krokem však musí být důstojná volba nové hlavy státu, která musí proběhnout přímo občany této země!

 

                                        

 

 

≡ 26. ledna 2003

 

Stanovisko DS k volbě prezidenta

     Dělnická strana s velkým znepokojením sleduje poslední vývoj kolem volby prezidenta České republiky. Považujeme to za logický důsledek retardace domácí politické scény, která za dobu deseti let nebyla schopna dojít k přímé volbě hlavy státu. Zásluhou sociálních demokratů Pražský hrad už nemá pouze Havlovo neonové srdce, ale také svůj šibeniční vrch ČSSD.

 

     Současná situace je vyloženě patová a České republice vážně hrozí, že bude od února bez prezidenta. Právě v této vyhrocené chvíli by měla prezidentské otěže převzít osobnost vysokého renomé doma i v zahraničí, a současně přijatelná pro celé parlamentní i mimoparlamentní spektrum.

 

     Dělnická strana považuje za nejvhodnější osobnost k výkonu prezidentské funkce po Václavu Havlovi pana Karla Gotta. Vedle svých nesporných hudebních a uměleckých kvalit disponuje rovněž vysokým přehledem v oblasti mezinárodně-politických vztahů, což je umocněno zvučností jeho jména nejen na Západě, ale například i v Rusku. Na rozdíl od dosavadních kandidátů není svázán s žádnou politickou stranou a je tedy plně nezávislou osobností, která se těší všeobecné oblibě a vážnosti u drtivé většiny občanů České republiky.

 

     Dělnická strana rovněž oceňuje důležitý fakt, že pan Karel Gott začal svou profesní dráhu jako elektrotechnik v ČKD, má tedy bez ohledu na svou pozdější uměleckou kariéru velkou podporu mezi dělníky.

 

 

 

 

≡ 21. ledna 2003

 

Zbela: Žežulková asi zaspala dobu

     Dle vyjádření tiskové mluvčí KSČM Věry Žežulkové pro Lidové noviny (20.1.2003), Dělnická strana pro KSČM konkurencí není, protože „na to potřebuje podporu občanů, a tu v tomto případě nedostane“. 

 

     „Komunistka Žežulková si zřejmě otevřela věšteckou kancelář a nyní se veřejně snaží předjímat rozhodnutí občanů v příštích volbách, samozřejmě k obrazu svému. Spíše se ale přikláním k názoru, že je stále duchem před listopadem 89, kdy opravdu nebylo možné kromě jednotné kandidátky komunistů nikoho jiného volit,“ reagoval místopředseda DS Martin Zbela.

m.zbela@delnickastrana.cz

 

 

 

 

≡ 19. ledna 2003

 

Dělníci: Chceme konkurovat komunistům

     „Dělnická strana chce svoji aktivní politikou konkurovat především KSČM, kterou považuje za absolutní přežitek doby a otřepanou vějičku pro nespokojené voliče. Navíc, skutečná parlamentní činnost tzv. opoziční KSČM je daleko od ideálů, které její funkcionáři mezi občany šíří,“ píše se ve stanovisku Dělnické strany rozeslaném všem sdělovacím prostředkům.

 

     „Nejsme strana, která by se kohokoli bála,“ reagoval v nedělní televizní Sedmičce na prohlášení Dělnické strany místopředseda KSČM Miloslav Ransdorf.

 

 

 

≡ 18. ledna 2003

 

Stanovisko DS - Pojďte do toho s námi!

     Situace v České republice nevěští ani v letošním roce pro občany nic dobrého. Stávající neúnosný stav, kdy dochází k nekontrolovatelnému nárůstu státního dluhu, nutí vládu k přijetí drastických úsporných opatření, jež jsou v naprostém rozporu s předvolebními sliby sociální demokracie, a které negativním způsobem zasáhnou drtivou většinu z nás.

 

     A tak k našim uším doléhá, že ministr Škromach, který zřejmě již zapomněl na své odborářské časy, chystá omezení sociálních dávek, nemocenskou bez peněz a zpřísnění podmínek evidence uchazečů na úřadech práce. Připravují se změny (směrem k horšímu) ve stavebním spoření, čeká nás růst životních nákladů (topení, voda, plyn) a daní, ministryně Součková chce zrušit dětské lékaře.

…více ►

 

 

 

 ≡ 18. ledna 2003

 

Prohlášení Předsednictva Dělnické strany

     V sobotu 18. ledna 2003 se uskutečnil v Trnkově sále pražského smíchovského pivovaru ustavující sjezd Dělnické strany. Předsednictvo strany, řádně zvolené na tomto sjezdu, vydalo k této příležitosti ustavující manifest Dělnické strany, ve kterém široké veřejnosti předkládá důvody a cíle vzniku nového hnutí:

 

     „My, občané České republiky, znepokojeni stavem současné hospodářské a sociální politiky země, ztrácejíc důvěru v současnou politickou reprezentaci, prolezlou korupcí a honbou za posty, rozhodli jsme se z protestu proti politickému šlendriánu a hlavně z povinnosti k budoucím generacím naší milované vlasti, založit zcela nové sociální hnutí – Dělnickou stranu.

…více ►